12 C 119/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , příjmení se sídlem adresa určovací žaloba <b>I. Žaloba o určení, že pozemky žalované parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] vodní nádrž přírodní – vodní plocha, parc. [číslo] vodní nádrž přírodní – vodní plocha, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] vodní nádrž přírodní – vodní plocha, parc. [číslo] vodní nádrž přírodní – vodní plocha, pozemek st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro katastrální území a [územní celek], jsou v rozsahu stanoveném geometrickým plánem [číslo] – [číslo] [rok], vypracovaným dne [datum], pod [číslo] [rok], pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemků, Ing. [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, oprávnění [číslo] zatíženy ve prospěch každého vlastníka parcely [číslo] – ostatní plocha, zeleň, a parcely [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, nacházejících se v k.ú. a obci [obec], služebností strpět dosavadní zřízení vodovodu vedoucího vodu z pozemků č. kat. [číslo] a [číslo] (vodní nádrž přírodní – vodní plocha) na pozemky parc. [číslo] – ostatní plocha, zeleň, a [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, k.ú. a [územní celek], zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], katastrální pracoviště Litoměřice, pro katastrální území a [územní celek], se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 32 227,25 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta: JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], [adresa].</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala určení, že pozemky žalované specifikované ve výroku I tohoto rozsudku jsou zatíženy služebností strpět dosavadní zřízení vodovodu vedoucího vodu do areálu žalobkyně. Žalobkyně popsala, že jí přísluší právo nakládat s nemovitým majetkem České republiky zapsaným na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí]. K předmětu sporu uvedla, že Česká republika (jako právní nástupce království [příjmení]) je vlastníkem tzv. Lesního vodovodu, liniové stavby vedoucí podzemní vodu z pozemků parc. [číslo] k.ú. [obec] do areálu žalobkyně, přičemž tento vodovod vede přes řadu okolních pozemků. Česká republika (resp. její právní předchůdkyně) nabyla vlastnictví tohoto vodovodu koupí od manželů [příjmení]; služebnost vedení liniové stavby je tak zaznamenána ve zrušených Pozemkových knihách i ve zrušených Zemských deskách. Předmětná služebnost však není v současné době zanesena v katastrálním operátu. S ohledem na tuto skutečnost je podle žalobkyně dán naléhavý právní zájem na určení tohoto právního vztahu, neboť její postavení je právně nejasné, nadto může dojít k poškození předmětného vodovodu z důvodu jeho nezapsání v katastrálním operátu. Žalobkyně se přitom dlouhodobě snažila se žalovanou dohodnout na smírném vyřešení věci, avšak neúspěšně, neboť žalovaná požaduje nově zřídit právo čerpání vody i pro sebe. K vývoji právních vztahů k jednotlivým pozemkům v dané oblasti žalobkyně uvedla, že o předmětné pozemky žalovaná v minulosti přišla rozhodnutím státu v roce 1948. Předmětné pozemky byly svěřeny do správy Státních lesů ČR. Po přijetí restitučního zákona se pozemky vrátily do vlastnictví žalované. Jednalo se přitom o restituci majetku, což podle žalobkyně znamená, že na základě tohoto aktu mělo dojít k obnovení všech právních vztahů, které k těmto pozemkům existovaly před rokem 1948. Upozornila dále na to, že shromažďovací nádrže, z nichž je voda čerpána prostřednictvím předmětného vodovodu, vznikaly nově i v 60. letech minulého století – tyto shromažďovací nádrže přitom budou ze strany žalobkyně řešeny samostatně. Stran rozsahu předmětné služebnosti nechala žalobkyně vypracovat příslušný geometrický plán vedení daného vodovodu, který vypracoval dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně k tomuto uvedla, že předmětná služebnost se dotýká 17 různých vlastníků, přičemž u 14 z nich byla v mezidobí dosažena dohoda na zapsání předmětné služebnosti do katastru nemovitostí. Žalobkyně měla za to, že v dané věci pochybilo Středisko geodezie, které příslušný zápis nepřevedlo z pozemkových knih do nové evidence, avšak to nic nemění na závěru, že je-li služebnost nepřetržitě vykonávána po dobu delší než deseti let, právo vést vodovod přes pozemky žalované trvá. K šířce pásma, které je zatíženo předmětnou služebností vedení liniové stavby, žalobkyně odkázala na obsah trhové smlouvy z roku [číslo], podle které má být šířka pásma 50 kroků kol vodovodu, tzn. 18,5 m na každou stranu kolem vodovodu, tedy v celkové šířce 37,5 m.

2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně opravila žalobní návrh tak, že ten se týká mj. pozemků parc. [číslo] st. [číslo], v [katastrální uzemí], přičemž se domáhala i změny žaloby ve vztahu k těmto pozemkům.

3. Žalovaná se k věci samé vyjádřila v podání ze dne [datum], v němž uvedla, že návrh žalobkyně je neurčitý, jelikož v petitu žaloby se domáhá určení existence vodovodu v rozsahu vyjmenovaných parcel, avšak sama v žalobě uvádí, že předmětná služebnost má zatěžovat předmětné pozemky pouze v rozsahu 50 kroků okolo vodovodu. Dále poukazovala na to, že přesné vymezení služebnosti musí být určeno v souladu s původním stavem z roku [číslo], nikoli na základě toho, kde se předmětný vodovod nachází v současnosti, neboť toto nemusí odpovídat původní smlouvě z roku [číslo]. Žalovaná tvrdila, že mohlo dojít k nesprávnému převodu jednotek, neboť smlouva hovoří o rozsahu služebnosti na 50 kroků kolem vodovodu, přičemž žalobkyně při převodu této jednotky stanovila délku jednoho kroku na 75 cm. Žalovaná ale vysvětlila, že jeden krok může představovat délku pouze 59 cm. Dále žalovaná uváděla, že v mezidobí došlo k zániku služebnosti ze zákona, jelikož dle ustanovení § 526 ABGB zaniká příslušná služebnost, jestliže došlo ke spojení vlastnictví služebného a panujícího pozemku v jedné osobě (tedy u České republiky). Podle jejího názoru je na místě rovněž přihlédnout k ustanovení § 1107 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který vykládá tak, že pokud nepřejdou závady váznoucí na věci na nového majitele, zanikají. Žalovaná přitom znovu tyto pozemky nabyla v době, kdy předmětná služebnost nebyla v katastru zapsána, tudíž i kdyby existovala, zanikla by v okamžiku nabytí vlastnictví předmětných pozemků žalovanou.

4. Žalobkyně v replice ze dne [datum] trvala na tom, že její žaloba popisuje veškeré skutečnosti týkající se vedení lesního vodovodu přes pozemky žalované. K požadavku na plánek z roku [číslo] uvedla, že žádný takový plánek v minulosti evidentně zřízen nebyl. Trvala na tom, že žalovaná odmítá právní vztahy existující již 130 let. Ohledně tvrzeného zániku služebnosti vedení liniové stavby poukázala na to, že předmětné pozemky nebyly v období od ledna 1992 až do předání vlastnictvím České republiky, ale Lesů České republiky, státního podniku. I poté, co pozemky přešly do vlastnictví žalované, je liniová stavba soustavně žalobkyní užívána. Služebnost vedení liniové stavby svědčící ve prospěch žalobkyně existuje minimálně na základě jejího vydržení. Protože žalobkyně si byla vědoma širokosti vymezení služebnosti, nechala vypracovat geometrický plán v roce 2016, který je žalované znám. S ohledem na tuto námitku proto žalobkyně opětovně navrhovala změnit petit své žaloby tak, aby soud určil rozsah služebnosti v souladu s tímto geometrickým plánem z roku 2016.

5. Usnesením ze dne 1. 11. 2021, č. j. 12 C 119/2021-115, soud změnu žaloby podle návrhu ze dne [datum] připustil.

6. Během jednání dne [datum] strany uváděly, že se toho času snaží dohodnout na smírném vyřešení sporu, přičemž je nutné dořešit určité sporné body. Soud dále účastníky poučil stran podstatných otázek rozhodování daného sporu, tedy otázky nabytí poctivé držby, vylíčení rozhodných skutkových okolností tohoto nabytí a jejího trvání, otázky aktivní legitimace žalobkyně a konkrétního vylíčení všech rozhodných skutečností týkajících se přechodu či převodu práva ze služebnosti na každého jednotlivého právního předchůdce žalobkyně, otázky pasivní legitimace na straně žalované a postupem dle judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1826/2020 a také ohledně unesení břemene tvrzení a unesení důkazního břemene ohledně žalovanou tvrzeného zániku služebnosti splynutím vlastnického práva.

7. Žalobkyně reagovala na poučení soudu podáním ze dne [datum], v němž opětovně žádala změnu žalobního návrhu. Dále uvedla, že naléhavý právní zájem na rozhodnutí soudu v dané věci spatřuje v tom, že předmětným vodovodem se do areálu žalobkyně přivádí užitková voda potřebná pro závlahu rostlin. Nepovažovala přitom za správné, aby závlaha celého areálu byla řešena prostřednictvím pitné vody. Žalobkyně dále specifikovala pozemky, které jsou dotčeny vedením předmětného vodovodu coby liniové stavby, přičemž přiznala, že s většinou majitelů dotčených pozemků se již dohodla na vedení vodovodu. Pouze u 4 dalších vlastníků dohoda zatím nebyla uzavřena, přičemž se Správou a údržbou silnic [anonymizováno] kraje se jedná ohledně uzavření příslušné smlouvy. Žalobkyně dále popsala, které subjekty vlastnily její současný areál, přičemž zdůraznila, že po celou dobu existence [anonymizováno] provozu v areálu [anonymizováno] zámku od roku [číslo] až do současnosti je lesní vodovod soustavně využíván [anonymizováno]. Měla za to, že v minulosti byl vlastníkem areálu Krajský ústav národního zdraví v [obec], z něhož vlastnictví postupně přešlo až na žalobkyni. K předchozímu právnímu stavu dále uvedla, že podle ustanovení § 26 zákona o majetku České republiky bylo možné zřídit věcné břemeno pro účely provozu sítě technického vybavení, mezi které vodovod určitě patří. [nemocnice] a Lesy ČR, které s předmětnými pozemky v minulosti hospodařily, mají jiného zřizovatele, tudíž mají ve vzájemných vztazích vůči sobě podnikatelské postavení. Ačkoli tak organizační složky mohly podle jejího názoru smluvně zatížit nemovitosti věcným břemenem, ve vztahu k předmětným pozemkům takto postupovat nemohly, neboť od roku 1990 platil zákaz s nimi nakládat s ohledem na předpokládané církevní restituce. Avšak to neznamená, že věcné právo nebylo možné nabýt vydržením, jako se tomu stalo v předmětné věci. Žalobkyně trvala na tom, že žalovaná má ctít právní stav, který tu byl ve vztahu k řešeným pozemkům v roce 1948, tedy i co se týká služebnosti vedení vodovodu. V neposlední řadě žalobkyně poukazovala na ustanovení § 1107 NOZ, který vykládá tak, že žalovaná musela při restituci předmětných pozemků zjistit, jaký byl jejich stav v roce 1948, tudíž na ni věcná břemena musela přejít. Trvala v neposlední řadě na tom, že vodovod ona či její právní předchůdkyně nepřetržitě používají od roku [číslo].

8. Žalovaná reagovala podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že se v průběhu léta 2022 pokoušela uzavřít smír s žalobkyní, avšak ta nakonec odmítla v jednání pokračovat. Ohledně svého tvrzení stran zániku služebnosti na základě spojení vlastnictví uvedla, že pozemky jí byly odebrány na základě oznámení ministerstva zemědělství ze dne [datum], resp. [datum]. Trvala na tom, že i když předmětné pozemky spravovaly od roku 1992 Lesy České republiky, tak i tento subjekt fakticky pouze hospodařil s majetkem státu. Předmětné pozemky tak od jejich zestátnění vlastnil pouze český stát, který je tak vůči sobě nemohl ani od roku 1992 vydržet. O vydržení nelze mluvit ani poté, co pozemky nabyla zpět žalovaná. Služebnost zřízená trhovou smlouvou zanikla spojením vlastnictví na základě ABGB. Žádný jiný právní titul k vydržení pak žalobkyni nesvědčí. Nadto pokud by se vydržecí doba začala počítat od nabytí vlastnictví ze strany žalované, tak ta by zjevně neuplynula, neboť žalobkyni nesvědčí doba 10 let nepřerušené držby. Nadto dle ustanovení § 1261 NOZ není možné zatížit pozemek plnící funkci lesa pozemkovou služebností nabytou vydržením. S ohledem na podání žalobkyně ze dne [datum] zopakovala, že po celou dobu pozemky vlastnil stát; příslušné organizace pouze měli právo hospodařit s tímto majetkem. Trvala dále na tom, že předchozí právní úprava neumožňovala vydržet služebnost státu proti sobě samému. Pokud je žalobkyní odkazováno na to, že má dojít k obnovení právního stavu před rokem 1948, pak uvedla, že restituční rozhodnutí hovoří o převodu vlastnického práva, nikoli o nějakém obnovení původního stavu. Nadto v dohodě o vydání zemědělských nemovitostí ze dne [datum] stát prohlašuje, že na daných nemovitostech neváznou žádná věcná břemena nebo zástavní práva.

9. Usnesením ze dne 6. 9. 2022, č. j. 12 C 119/2021-126, soud opětovně připustil změnu petitu tak, jak je uveden ve výroku I tohoto rozsudku.

10. Během jednání soudu dne [datum], pak soud vyzval žalobkyni, aby vylíčila rozhodné skutkové okolnosti o tom, že v případě vedení služebnosti přes vícero pozemků, které rovněž představují překážku pro vedení vodovodu, má žalobkyně zajištěn přístup přes veškeré pozemky nezbytné pro vedení vodovodu na její pozemek. K tomuto žalobkyně sdělila, že výzvě soudu nemůže vyhovět, neboť je právně nesplnitelná, jelikož pokud by podala první žalobu vůči komukoli, tak by musela vždy v řízení prokázat, že na všechny pozemky má zajištěn vstup. S jednotlivými vlastníky musí jednat, přičemž až na základě výsledku tohoto jednání může říct, zda se na pozemek dostane, či nikoli. Požadavek soudu proto vyhodnotila jako nadbytečný, resp. jako nesplnitelný.

11. Během jednání soudu proběhnuvšího dne [datum] tedy byla žalobkyně dne ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. poučena, že je povinna vylíčit rozhodné skutkové okolnosti o tom, že v případě vedení služebnosti přes vícero pozemků, které rovněž představují překážku pro vedení vodovodu, má žalobkyně zajištěn přístup přes veškeré pozemky nezbytné pro vedení vodovodu na její pozemek, přičemž byla poučena o tom, ž i ve vztahu k této skutečnosti ji tíží důkazní břemeno. K tomuto požadavku soudu žalobkyně výslovně sdělila, že výzva soudu je nesmyslná, neboť i kdyby podala žalobu vůči kterémukoli dalšímu vlastníku, vždy by žaloba musela být neúspěšná, neboť by nemohla doložit, že má zajištěný vstup na další pozemky. Požadavek soudu je tak dle názoru žalobkyně v rozporu s rozhodovací praxí Evropského soudu pro lidská práva.

12. Předmětem tohoto soudního řízení je to, že se žalobkyně domáhá určení, že na pozemcích specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku v majetku žalované vázne služebnost vedení vodovodu ve prospěch pozemků obhospodařovaných žalobkyní (tj. služebnost inženýrských sítí dle ustanovení § 1267 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“)

13. Podle ustanovení § 1257 odst. 1 NOZ platí, že„ Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.“ Výkladem NOZ ve vztahu k věcným břemenům, které zasahují (resp. mají zasahovat) přes více pozemků se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1826/2020, v němž konstatoval, že„ Soud nepovolí nezbytnou cestu přes jeden nebo více pozemků, nemá-li postaveno najisto, zda žadatel o nezbytnou cestu má zajištěn přístup přes další pozemky, které rovněž představují překážku pro spojení s veřejnou cestou… Hmotněprávní podmínkou vyhovění žalobě obsaženou v § 1029 odst. 1 o. z. je nedostatek spojení nemovitosti s veřejnou cestou. Účelem povolení nezbytné cesty je potom takový nedostatek odstranit. Z toho plyne, že pokud se mezi nemovitostí, k níž žádá její vlastník povolení nezbytné cesty, a veřejnou cestou nachází více pozemků, je nutné zkoumat, zda rozsah požadované cesty zajistí skutečně dostatečné spojení. Zákonem předpokládaný účel žaloby by nebyl splněn tehdy, kdyby přes povolení nezbytné cesty přes jeden nebo i více pozemků označených v žalobě nedošlo k dostatečnému spojení s veřejnou cestou pro existenci dalších pozemků, které by takovému přístupu nadále bránily. Nezbytnou cestu je totiž možné povolit zásadně jen tehdy, když se na základě soudního rozhodnutí žalobci zpřístupní spojení s veřejnou cestou. Soud proto nemůže zásadně povolit nezbytnou cestu přes jeden nebo více pozemků označených v žalobě, jestliže nemá najisto postaveno, že přes další pozemky (například pozemky jiných vlastníků), které rovněž představují překážku pro spojení s veřejnou cestou, má žadatel zajištěn přístup. Žadatel o nezbytnou cestu musí buď požadovat její zřízení přes všechny dotčené pozemky tak, aby bylo zajištěno dostatečné spojení jeho nemovitosti s veřejnou cestou, a označit jako žalované všechny jejich vlastníky, nebo musí tvrdit a prokázat, že přes další pozemky, které leží mezi jeho nemovitostí a veřejnou cestou, má k okamžiku rozhodování soudu přístup zajištěn. Nelze totiž vyloučit, že nachází-li se mezi nemovitostí žadatele o nezbytnou cestou a veřejnou cestu více pozemků různých vlastníků, zajistí si žadatel o nezbytnou cestu přístup z veřejné cesty přes některý z těchto pozemků na základě příslušného právního titulu (např. nájemní smlouvy, smlouvy o zřízení služebnosti či jiného právního titulu), přičemž s ostatními vlastníky pozemků nacházejících se mezi nemovitostí žadatele o nezbytnou cestu a veřejnou cestou se žadatel na povolení nezbytné cesty nedohodne. V takovém případě není důvod, aby vlastníci pozemků, přes které má žadatel o nezbytnou cestu zajištěn přístup na svůj pozemek z veřejné cesty na základě příslušného právního titulu, byli žalováni a žadatel rovněž požadoval zřídit nezbytnou cestu přes jejich pozemky. [příjmení] však nutné, aby žadatel o nezbytnou cestu v řízení tvrdil a prokázal skutečnosti opodstatňující uzavřít, že není třeba žalovat všechny vlastníky pozemků nacházející se mezi pozemkem žadatele a veřejnou cestou, protože někteří z vlastníků těchto pozemků již umožnili (na základě příslušného právního titulu) užívat žalobci jejich pozemek nebo jeho část jako nezbytnou cestu. Tím bude zajištěno, že vyhoví-li soud žalobě a nezbytnou cestu povolí, bude mít žadatel o její zřízení zajištěn přístup ke své nemovitosti z veřejné cesty, a bude tak naplněn účel institutu nezbytné cesty ve smyslu § 1029 odst. 1 o. z.“ 14. Zdejší soud nepřehlíží, že výše citovaný rozsudek se týkal práva nezbytné cesty dle ustanovení § 1029 odst. 1 NOZ, a nikoli služebnosti dle ustanovení § 1257 a násl. NOZ, avšak má za to, že nosné důvody tohoto rozsudku jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Jak právo nezbytné cesty řešené v tomto rozsudku, tak i nyní řešená služebnost zřízení vodovodu přes cizí pozemek představují instituty patřící mezi věcná práva k věci cizí, které nadto v obou případech zjevně mohou zasahovat (a v obou případech i reálně zasahují) přes vícero pozemků různých vlastníků. Jestliže tak Nejvyšší soud přijal závěr, že v případě nezbytné cesty přes vícero pozemků různých vlastníků je nutné zkoumat, zda bude smysl nezbytné cesty naplněn v té podobě, že přístup bude oprávněnému z práva nezbytné cesty zajištěn ať už smluvně nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci přes všechny takto do úvahy přicházející pozemky, je nutné stejný závěr přijmout i ve vztahu ke služebnosti v podobě vedení vodovodu (tedy služebnosti inženýrských sítí dle ustanovení § 1267 NOZ). I v případě inženýrských sítí (zde v podobě vodovodu) totiž platí, že ty k naplnění svého účelu nestojí„ samy o sobě“, tedy bez zohlednění samotného vedení takové sítě, ale musí být na něco napojeny, přičemž tyto sítě musí být nepřerušované, tedy od„ odběrného místa“ do„ připojovacího místa“ musí vést bez nějaké mezery. Proto má zdejší soud za to, že i v projednávané věci (byť je typově posuzováno jiné věcné právo k věci cizí), je na místě postupovat podle závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1826/2020, tedy požadovat, aby žalobce doložil, jakým způsobem má řešen přístup ke všem pozemkům, na nichž má být veden předmětný vodovod.

15. Jak vyplývá ze žaloby a zejména z vyjádření žalobkyně ze dne [datum], tento vodovod je veden přes řadu pozemků, které jsou ve vlastnictví či spoluvlastnictví až 20 různých osob. Předmětná žaloba však zjevně dopadá pouze na pozemky ve vlastnictví žalované. O právních vztazích žalobkyně ve vztahu ke zbývajícím pozemků bylo soudu pouze tvrzeno, že se s převážnou většinou vlastníků žalobkyně na zřízení věcného břemene dohodla, avšak zjevně ne se všemi, jak ostatně žalobkyně v tomto vyjádření ze dne [datum] sama přiznává. Zjevně tedy žalobkyně neprokázala, že má zajištěn přístup ke všem pozemkům, resp. že je oprávněna ve vztahu ke všem pozemkům, jež mají být podle jejího názoru zatíženy služebností inženýrských sítí v podobě vedení vodovodu, tento vodovod na těchto pozemcích vést. Za dané situace tak vedení předmětného soudního řízení„ pouze ve vztahu k některým pozemkům“, byť ve vlastnictvím jednoho subjektu (žalované), zjevně nemůže ve výsledku vyřešit danou situaci v podobě zajištění oprávnění pro vedení vodovodu pro potřeby žalobkyně, neboť případné vyhovující rozhodnutí zdejšího soudu by neznamenalo, že má žalobkyně právo vést vodovod po celé jeho délce. Vedení takového soudního řízení tedy zjevně postrádá jakéhokoli smyslu a ve svém důsledku nemůže poskytnout ochranu práv žalobkyně, kterých se v tomto řízení dovolává, jelikož na základě případně vyhovujícího rozhodnutí nelze dovozovat, že její právní postavení ve vztahu ke všem zbývajícím pozemkům, přes které potřebuje vést předmětný vodovod (resp. vůči nimž potřebuje určit příslušné věcné břemeno), bude postaveno na jisto, resp. že i vůči všem zbývajícím vlastníkům bude žalobkyně se svými nároky nakonec úspěšná. Soud k tomuto doplňuje, že podle jeho názoru není na místě vyhovět žalobě s vědomím, že takovýto výrok soudu je de facto pouze akademický, neboť nic pro žalobkyni ve výsledku neřeší.

16. K poukazu žalobkyně, že postup soudu je v tomto směru nepřiměřený a že fakticky vede k tomu, že by musela prohrát jakýkoli spor vůči každému vlastníkovi, kterého by takto napoprvé ve vztahu k předmětné služebnosti žalovala, soud podotýká, že žaloba nemusela být podána pouze vůči žalované, ale mohla být podána ve vztahu ke všem„ zbývajícím“ vlastníkům, kteří se s žalobkyní na zřízení věcné břemene nedohodli. Jedním rozhodnutím soudu a v jednom civilním řízení by se tak v souladu se zásadou efektivity a hospodárnosti řízení vyřešil tento problém v podobě požadavku žalobkyně na právní ošetření vedení vodovodu přes veškeré do úvahy přicházející pozemky. S ohledem na znění vyjádření žalobkyně ze dne [datum] tato má k dispozici veškeré informace o tom, přes které pozemky je nutné předmětný vodovod vést, resp. ve vztahu ke kterým nemá zajištěn pro vedení vodovodu příslušný právní titul, tudíž vedení takového řízení u zdejšího soudu nic nebrání, zejména když se má jednat dle tvrzení žalobkyně pouze o 5 dalších subjektů, ve vztahu k nimž má všechny potřebné údaje pro zahájení řízení.

17. Pokud žalobkyně soudu i přes poučení z jeho strany nedoložila a neprokázala, že má po právní stránce zajištěn přístup ke všem dotčeným pozemkům (případně že vede soudní řízení ve vztahu ke všem majitelům„ zbývajících“ pozemků), nemohl soud předmětné žalobě za dané procesní situace vyhovět.

18. Soud má přitom za to, že v soudním řízení vedeném vůči všem„ zbývajícím“ vlastníkům by přitom mohla být věc posouzena komplexně ve vztahu ke všem okolnostem případu. Bylo by v něm přitom ze strany žalobkyně nutné nejen tvrdit, že žalobkyně je právní nástupkyní, jež svědčí právo z věcného břemene na základě trhové smlouvy z roku [číslo], ale i toto prokázat ve vztahu k celému období od roku [číslo], a to bez jakéhokoli přerušení. Ve vztahu k předmětným pozemkům by bylo nutné, aby žalobkyně tvrdila a zejména prokázala, že jsou to právě ty pozemky, na kterých měla být služebnost vedení vodovodu v roce [číslo] zřízena, přičemž by muselo být prokázáno, zda nyní tvrzený rozsah služebnosti odpovídá rozsahu dle trhové smlouvy z roku [číslo]. I kdyby se toto žalobkyni podařilo prokázat, považoval by soud s ohledem na samotné tvrzení žalobkyně obsažené v její žalobě a s ohledem na následnou procesní obranu žalované za nutné vyjasnit, proč v 60. letech minulého století nedošlo k zápisu předmětného věcného břemene do katastrálního operátu, přičemž tento stav měl takto zůstat skoro 60 let bez jakékoli nápravy nejen ve vztahu k žalované, ale zjevně i ve vztahu k ostatním majitelům dalších pozemků, ve vztahu nimž žalobkyně postupuje tak, že uzavírá„ dohody o vedení vodovodu“ (viz její podání ze dne [datum]), a zejm. proč při majetkovém vyrovnání se žalovanou dle zákona č. 428/2012 Sb. nebylo na existenci tohoto věcného břemene nikým upozorněno, resp. proč tato situace nebyla řešena již v rámci tohoto vypořádání.

19. Pokud by přitom v takovém soudním řízení bylo ze strany žalobkyně tvrzeno, že právo odpovídající věcnému břemenu bylo vydrženo, pak soud musí již v tomto řízení obecně konstatovat, že právo vlastníka zřídit věcné břemeno k věci cizí mezi„ vlastními pozemky“ zakotvil až NOZ, který je účinný od 1. 1. 2014. Před tímto datem žádný právní předpis takovýto postup zjevně neumožňoval.

20. Zdejší soud tak uzavírá, že již s ohledem na právní názor Nejvyššího soudu, jež byl výše citován, který byl žalobkyni ze strany tohoto opakovaně předestřen, nemohl žalobě vyhovět, proto žalobu zamítnul.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 32 227,25 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, sestávající z částky 2500 Kč za každý ze 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, dvě písemná podání ve věci samé, dvě porady s klientem a dvě účasti na jednání soudu), dále včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále advokátovi žalované náleží náhrady za promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve výši 800 Kč za 8 půlhodin strávených na cestě ze sídla své kanceláře k soudu a zpět. V neposlední řadě advokátovi náleží náhrada za cestovné za dvě cesty ze sídla advokátní kanceláře na jednání soudu a zpět v celkové výši 4435,74 Kč, přičemž takto celkem najel 683,6 km (ve dnech [datum] a [datum]) při průměrné spotřebě 4,3 l nafty na 100 km. Tuto celou částku bylo nutné navýšit o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, neboť advokát žalované je plátcem DPH.

22. V neposlední řadě soud přiznal úspěšné žalované právo na náhradu cestovních nákladů vynaložených jejím zaměstnancem Ing. [jméno] [příjmení], který se dvakrát účastnil jednání tohoto soudu ve dnech [datum] a [datum], který takto jel ze sídla žalované na jednání soudu a zpět v celkové výši 2176 Kč, přičemž takto celkem najel 292 km (ve dnech [datum] a [datum]) při průměrné spotřebě 6,2 l benzínu na 100 km.

23. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.