12 C 131/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 443,42 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 546,99 Kč s úrokem z prodlení z částky 1 546,99 Kč ve výši 8,5 % ročně od 26. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v celé zbývající části, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 18 896,43 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 405,52 Kč od 4. 2. 2023 do 25. 2. 2023 ve výši 8,5 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 11 858,53 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 638,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 361,76 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 554 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 20 443,42 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 13 405,52 Kč ve výši 8,5 % ročně od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1 638,96 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 13 361,76 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 554 Kč a dále přiznání smluvní pokuty ve výši 7 037,90 Kč, tj. 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, přičemž v rámci revizního přepočtu žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny ve výši 13 405,52 Kč, a to od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tedy od 9. 8. 2021 do 16. 1. 2023. Uvedla, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 26 000 Kč, převzala ji v místě svého bydliště, což stvrdila podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaná zavázala uhradit příslušenství ve výši 22 328 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, tj. 48 328 Kč celkem, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 452 Kč. Žalobkyně tvrdila, že smlouvu uzavřela na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, v níž uvedla údaje o sobě, své finanční situaci, zaměstnání, finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů, požadovanou výši úvěru. Správnost údajů žalovaná stvrdila podpisem. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru. Žalovaná uhradila částku 24 453,01 Kč. Žalovaná je v prodlení ode dne 9. 8. 2021, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti poslední předepsané splátky. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že dne 4. 4. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 došlo k postoupení pohledávek s účinností ke dni [datum] Ani přes upomínku ze dne [datum] žalovaná neuhradila ničeho dalšího.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 6. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 26 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 3 452 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 272,44 %.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla předchůdkyní žalobkyně seznámena s předsmluvními informacemi o poskytnutém úvěru (včetně informací o celkové výši úvěru, době trvání, uvedení výše splátek, úrokové sazbě, RPSN, souvisejících nákladech a následcích prodlení se splátkami).

5. Soudem bylo zjištěno, že v žádosti o úvěr ze dne 8. 6. 2020 je uvedeno, že ji sepsal obchodní zástupce [jméno] [příjmení], že žalovaná je zaměstnána, a to od 8. 4. 2019, tuto skutečnost měla žalovaná doložit pracovní smlouvou, příjmy pak výplatními páskami. Dále uvedeno, že pobírá invalidní důchod, měsíční příjem žalované činí celkem 18 947 Kč, a výdaje činí 6 860 Kč měsíčně celkem (přičemž náklady na bydlení, energie činí 3 000 Kč; doprava, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč). Dále bylo v žádosti uvedeno, že žalovaná je ovdovělá, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v nájmu.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne 29. 5. 2023 soud zjistil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka.

7. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne 3. 6. 2022, z dílčí smlouvy o postoupení Pohledávek ze dne 1. 2. 2023 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 9. 2. 2023 o postoupení pohledávky zaslaného žalované s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení uvedeného oznámení, z podacího archu ze dne 10. 2. 2023 a z potvrzení o provedení transakce ze dne 3. 2. 2023 zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.

8. Z dopisu žalobkyně ze dne 26. 2. 2023 bylo zjištěno, že vyzvala žalovanou k úhradě do 16. 3. 2023. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 16. 3. 2023 bylo zjištěno, že vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 5. 4. 2023. Z listiny označené„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“ ze dne 12. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované dopis a pracovník žalobkyně provedl dvě cesty na adresu žalované. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne 24. 2. 2015 byla zjištěna její existence.

9. Soud má tedy za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 8. 6. 2020 smlouva. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 26 000 Kč v hotovosti. Úvěr se žalovaná zavázala splácet ve 14 měsíčních splátkách á 3 452 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 272,44 %. Žalovaná uhradila částku 24 453, 01 Kč, poté přestala řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovanou smluvní pokutu za prodlení, poplatky, úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Žalovaná při žádosti o úvěr uvedla své příjmy a výdaje.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

22. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 26 000 Kč s dohodnutým úrokem ve výši 15 % ročně. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě údajů o osobě žalované, její finanční situaci, požadované výši úvěru apod., tuto skutečnost však řádně neprokazuje. V žádosti o úvěr ze dne 8. 6. 2020 se uvádí, že příjem žalované byl doložen výplatními páskami, pracovní smlouvou, aniž by tyto listiny žalobkyně soudu předložila, nebyly doloženy ani výdaje žalované a žalobkyně se spokojila s tvrzením žalované o (podezřele nízkých) výdajích na nájemní bydlení, energie ve výši 3 000 Kč, výdajích na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 860 Kč, a to vše při tvrzeném příjmu 18 947 Kč měsíčně. Taková zjištění nemohla postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalované. Právě naopak, zejména s přihlédnutím k nezvykle nízkým výdajům žalované na životní náklady, měla být žalobkyně obezřetná a vyžádat si prokázání životních výdajů a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Navíc i prohlášení klienta - žalované musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

23. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvní pokuty i úroků zamítl.

24. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001).

25. Nad rámec tohoto rozhodnutí soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobkyni poskytnout ani v rámci přípravného jednání, které soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaná nepřebírala soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

26. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalované ve výši 26 000 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaná svůj dluh již částečně uhradila, a to ve výši 24 453,01 Kč. Ve zbývající výši, tedy 1 546,99 Kč, se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou k úhradě do 10 dnů po obdržení dopisu obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], plnit měla žalovaná dle výzvy ze dne [datum] do 10 dnů po obdržení uvedené výzvy, tj. od [datum] je tak žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla úspěšnější žalovaná, ale žádné náklady jí nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 4,44 % (tj. 1 633,81 Kč z žalobou požadovaných 36 819,81 Kč) a úspěch žalované v rozsahu 95,56 % (tj. 35 186 Kč).

28. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.