12 C 151/2013

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci žalobce údaje o účastníkovi : údaje o zástupci , o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství č. j. 198070/2012-MZE-12151 <b>I. Na pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře [výměra] v k. ú. [část obce], zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] ve vlastnictví České republiky se režim zákona o půdě č. 229/1991 Sb. nevztahuje.</b> <b>II. Tímto rozsudkem se zcela nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 27. 6. 2012, č. j. 114429/2012-MZE-13312, sp. zn. 9 RM22788/2012-1331 a rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 1. 11. 2012, č. j. 198070/2012-MZE-12151.</b> <b>III. Účastník je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 173,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta: Mgr. [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo].</b> Žalobce se jako správce konkurzní podstaty úpadce [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ úpadce“) domáhá žalobou ze dne [datum] podle části páté o.s.ř. ochrany svého práva hospodaření k pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 225 m2 v k. ú. [část obce], zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ předmětný pozemek“) vyplývajícího ze soukromoprávního vztahu bývalého státního podniku úpadce a České republiky, která byla vlastníkem předmětného pozemku. Na základě žádosti Pozemkového fondu České republiky (dnes: ČR - Státního pozemkového úřadu), sídlem [adresa], o vydání rozhodnutí v pochybnostech dle ustanovení § 17 odst. 6 (dnes odst. 5) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě"), o tom, zda se na předmětný pozemek vztahuje zákon o půdě z důvodu jeho příslušnosti k zemědělskému půdnímu fondu (dále jen„ ZPF“), zahájilo Ministerstvo zemědělství - [ulice] pozemkový úřad, správní řízení. Dne [datum] bylo žalobci doručeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství, sekce [ulice] pozemkový úřad, ze dne 27. 6. 2012, č. j. 114429/2012-MZE-13312, sp. zn. 9 RM22788/2012-1331, kterým bylo rozhodnuto tak, že na předmětný pozemek se vztahuje režim zákona o půdě, protože je jako polní součástí ZPF. Proti rozhodnutí ministerstva zemědělství byl žalobcem podán rozklad k ministrovi zemědělství, o kterém bylo rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 1. 11. 2012 č. j. 198070/2012-MZE-12151, rozhodnuto tak, že rozklad se zamítá a rozhodnutí se potvrzuje. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum]. Žalobce včas podal k Městskému soudu v Praze, úseku správního soudnictví, dne [datum] žalobu proti tomuto rozhodnutí podle § 78 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Dne [datum] Městský soud v Praze v řízení u něj vedeném pod sp. zn. 6 A 6/2013 o předmětné žalobě rozhodl tak, že se žaloba odmítá. Současně poučil žalobce, že do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí může podat žalobu v občanském soudním řízení k místně příslušnému okresnímu soudu. Dotčené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Touto žalobou se žalobce domáhá úplného projednání celého sporu vedeného správním orgánem, jehož výsledkem byla výše uvedená rozhodnutí, před soudem, protože má za to a tvrdí, že těmito rozhodnutími byl dotčen a poškozen na svých právech, a to tak, že jimi byl zbaven oprávnění hospodařit s předmětným pozemkem, a to přímo, bez nutnosti dalšího následného rozhodnutí. Žalobce tvrdí, že výše uvedená rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem o půdě, protože předmětný pozemek ke dni [datum] netvořil ZPF, ani do něj nenáležel, a to z důvodu, že u předmětného pozemku nebyl ke dni [datum] naplněn materiální (faktický, věcný) znak - nepostradatelnost pro zemědělskou výrobu z důvodu určité funkce ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o ochraně ZPF. Žalobce je na základě výše uvedených rozhodnutí a jím předcházejícího správního řízení přesvědčen, že předmětný pozemek nebyl pro zemědělskou výrobu nepostradatelný. Předmětný pozemek měl dle historických záznamů, jež jsou v rozhodnutí ministerstva citovány, plnit funkci (polní) cesty. Z ortofotomap doložených ve správním řízení předcházejícím vydání rozhodnutí ministerstva má však žalobce za to, že předmětný pozemek již dávno tuto funkci neplní. Na základě shora uvedeného tak žalobce shrnuje, že předmětný pozemek nebyl ke dni [datum] nepostradatelný pro zemědělskou výrobu z důvodu své určité funkce, a proto nebyl součástí ZPF ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o ochraně ZPF a zákon o půdě se na něj nevztahoval. [příjmení] oprávněnou s předmětným pozemkem hospodařit je tak žalobce, který byl výše uvedenými rozhodnutími dotčen a poškozen na svém právu hospodařit s předmětným pozemkem. Žalobce k výše uvedenému dále tvrdí, že výše uvedená rozhodnutí byla vydána v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona o ochraně ZPF i z toho důvodu, že správní orgán řádně nezkoumal a nezjistil naplnění materiálního znaku příslušnosti předmětného pozemku k ZPF ve smyslu předmětného ustanovení - nepostradatelnosti pro zemědělskou výrobu z důvodu své určité funkce, a to ke dni [datum], ač jeho naplnění žalobce sporoval a sporuje. Pouhé tvrzení o příslušnosti předmětného pozemku k ZPF, aniž by je však správní orgán založil na relevantních podkladech a důkazech, není a nemůže být považováno za nezpochybnitelné prokázání této skutečnosti. Správní orgán je povinen uvést, z jakých podkladů při rozhodování vycházel a jaké důkazy provedl a tyto řádně zhodnotit. Správní orgán rovněž musí popsat, jakým způsobem se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Tyto podmínky však nebyly v případě výše uvedených rozhodnutí ani zčásti splněny. Ač, v rozhodnutí ministerstva se zcela jasně konstatuje, že na předmětném pozemku již žádná polní cesta není, a ke stavu k datu [datum] není ze strany Pozemkového fondu (a ani z iniciativy správních orgánů) ničeho zjištěno a doloženo, přesto rozhodnutí ministerstva dospívá ke zcela protichůdnému, nelogickému a nijak nepodloženému závěru, že předmětný pozemek„ byl k [datum] polní cestou, jako takový byl součástí ZPF, a proto se na něj vztahuje režim zákona o půdě ve smyslu jeho ust. § 1 odst. 1 písm. a) ." [příjmení] ohledně zjištění stavu předmětného pozemku k [datum] nebyla zjednána ani v rámci rozkladového řízení, kdy se rozhodnutí ministra, co se týká nedostatečného prokázání a dokazování ohledně příslušnosti předmětného pozemku k ZPF v předchozím řízení přes opakované námitky a návrhy žalobce zcela nedůvodně pouze omezilo na konstatování, že při posuzování charakteru předmětného pozemku bylo zjištěno a v odůvodnění rozhodnutí ministerstva doloženo (údajně„ přesvědčivě"), že ke dni nabytí účinnosti zákona o půdě byl nepostradatelný pro zemědělskou výrobu. Žádný konkrétní důkaz o tom, že předmětný pozemek byl skutečně ke dni [datum] (svým účelem) polní cestou, a z tohoto důvodu byl nepostradatelný pro zemědělskou výrobu, ale zajištěn nebyl. Napadená výše uvedená rozhodnutí se řádně nezabývají tím, jaký byl k rozhodnému dni [datum] faktický stav užívání (funkce, účel) předmětného pozemku, správní orgán v jeho odůvodnění neuvedl, z jakých důkazů je k tomuto dni dovozována nepostradatelnost předmětného pozemku pro zemědělskou výrobu, jaké jsou rozhodné podklady pro vydání výroku o příslušnosti předmětného pozemku k ZPF a tedy o podřízení režimu zákona o půdě, resp. které podklady vedly k takovému výslednému rozhodnutí, a pominul návrhy a námitky žalobce. Tím došlo k porušení ustanovení správního řádu stanovícího postup při zjištění stavu věci, o němž jsou důvodné pochybnosti, chybí nezbytné náležitosti odůvodnění rozhodnutí a jemu rozhodnutí jsou tak pro nedostatek důvodů nezákonná a nepřezkoumatelná. Žalobce uzavírá, že byl-li posuzován charakter předmětného pozemku bez ohledu na materiální (faktickou, věcnou) stránku příslušnosti pozemku k ZPF k datu [datum] a nebyla-li zkoumána a prokázána skutečnost, že předmětný pozemek k tomuto datu skutečně byl nepostradatelný pro zemědělskou výrobu z důvodu své určité funkce, a zjištěné skutečnosti neodůvodňují výrok o tom, že na předmětný pozemek se vztahuje zákon o půdě, nýbrž odůvodňují výrok zcela opačný, a výše uvedená rozhodnutí jsou tak vnitřně nelogická a rozporná, rozhodnutí jsou zatížena závažnými věcnými i formálními vadami, jež způsobily zbavení žalobce práva hospodařit s předmětným pozemkem, a které odůvodňují jejich přezkum a nahrazení rozhodnutí v řízení před soudem. Účastník setrval na správnosti odůvodnění výše uvedených rozhodnutí s tím, že předmětný pozemek byl k datu [datum] nepostradatelný pro zemědělskou výrobu, neboť se jednalo o polní cestu, a náležel tak do ZPF ve smyslu § 1 odst. 3 zákona č. 53/1966 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále účastník uváděl, že součástí ZPF jsou i jiné než zemědělské (obhospodařované) pozemky, a u těchto pozemků (např. polních cest) nepřichází v úvahu zkoumání materiálního znaku příslušnosti k ZPF, protože nebyl a ani neměl být zemědělsky obhospodařován. Později účastník doplnil, že předmětný pozemek naplňuje oba znaky pro zahrnutí do ZPF, tedy jak znak právní, formální – z hlediska jeho evidence, tak znak faktický, materiální – z hlediska faktické potřebnosti pro zemědělskou výrobu. Účastník z výše uvedených důvodů navrhoval zamítnutí žaloby. Podle § 22 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. ve znění k datu [datum] dnem účinnosti tohoto zákona zanikají tato práva k majetku uvedenému v § 1 odst. 1: a) právo družstevního užívání ke sdruženým pozemkům vlastníků, kteří nejsou členy zemědělského družstva, b) právo užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, c) právo užívání k zajištění lesní výroby a ostatních funkcí lesa, d) právo bezplatného užívání rybníků, e) právo trvalého užívání nemovitosti ve vlastnictví státu, f) právo hospodaření k nemovitostem ve vlastnictví státu. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb. ve znění k datu 24. 6. 1991 tento zákon se vztahuje na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond, (dále jen "půda"). Podle § 1 odst. 2 zákona č. 53/1966 Sb. ve znění platném k [datum] zemědělským půdním fondem je zemědělská půda obhospodařovaná (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 53/1966 Sb. ve znění platném k [datum] do zemědělského půdního fondu náležejí též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, avšak jsou pro ni nepostradatelným pro polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, vodní nádrže a rybníky, potřebné pro zemědělskou výrobu, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce (úpadce) jakožto státní podnik měl k předmětnému pozemku před rozhodným dnem [datum] právo hospodaření. Předmětem sporu s dopadem na toto právo hospodaření žalobce je otázka, zda na předmětný pozemek dopadá režim zákona o půdě, a právo žalobce ze zákona zaniká (resp. se transformuje na nájem), nebo zda režim zákona o půdě na předmětný pozemek nedopadá a právo hospodaření žalobce trvalo i po datu [datum]. Ohledně předmětného pozemku bylo provedenými důkazy zjištěno, že podle srovná-vacího sestavení parcel ze dne [datum] je tento pozemek evidován v katastru nemovitostí jako ostatní plocha se způsobem využití ostatní komunikace a pozemek vznikl z původní parcely [číslo] vedené v pozemkových knihách. Z hospodářské smlouvy vz [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že pozemek [číslo] v k. ú. [část obce] bez uvedení druhu pozemku byl převeden jakožto majetek státu ze správy Místního národního výboru [obec] do správy Státního statku n. p. [obec]. Z ortofotomapy založené ve správním spise a veřejně dostupné i na webových stránkách Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního (např. [webová adresa]) lze z polohy a tvaru pozemku ve spojení se srovnávacím sestavením parcel dojít k závěru, že pozemek dříve sloužil jako nezpevněná cesta. V současné době jde o částečně zatravněný pozemek a částečně pozemek zarostlý vzrostlými porosty, nacházející se v intravilánu části obce (do 50 m od obytných a hospodářských budov v obci) [část obce], náležející k obci [obec]. Předmětný pozemek se nachází mezi většími celky - pozemky p. [číslo] zatravněné plochy s porosty a pozemkem p. [číslo] dle ortofotomapy nezpevněná ostatní plocha. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že v červnu 1991 se jednalo o přístupovou cestu (širší pěšinu), po které byl přístup jak k jejímu pozemku, tak k dále se nacházejícímu poli. Na pozemku se nenacházely žádné stromy a pozemek byl využíván i traktory jezdícími na jižně se nacházející pole. Dále svědkyně uvedla, že cesta přes pozemek [číslo] nebyla zpevněná, byla pouze zatravněná. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že předmětný pozemek byl k rozhodnému datu nezpevněnou cestou, což dokládá jak výpověď svědkyně, tak listinné důkazy z doby předcházející rozhodnému datu. V řízení tak bylo zjištěno, že předmětný pozemek není zemědělskou půdou obhospodařovanou a není ani půdou, která má být obhospodařována (byť dočasně není) podle § 1 odst. 2 zákona č. 53/1966 Sb. ve znění platném k [datum]. Předmětný pozemek byl k rozhodnému dni [datum] polní cestou (nezpevněnou), avšak součástí ZPF by pozemek byl podle § 1 odst. 3 zákona č. 53/1966 Sb. ve znění platném k [datum] pouze v případě, že tato přístupová cesta by byla nepostradatelná pro zemědělskou výrobu. S ohledem na ortofotomapy okolních zemědělských pozemků, které byly provedeny k důkazu, má soud za to, že jako cesta nebyl tento pozemek potřebný k zajišťování zemědělské výroby, a to nejen z toho důvodu, že byla zatravněná (tedy zjevně těžkou technikou příliš nevyužívaná), ale především z toho důvodu, že na okolní zemědělské pozemky (jižně se nacházející pole) jsou i jiné přístupy z minimálně dvou dalších směrů. Předmětný pozemek nesplňoval požadavek nepostradatelnosti pro zemědělskou výrobu jako polní cesta, když navíc na severním konci pozemek ústí mezi pozemky soukromých vlastníků, a nenavazuje tak na další komunikace. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že předmětný pozemek nebyl nepostradatelný pro zemědělskou výrobu. Ostatní provedené důkazy soud pro nadbytečnost již nehodnotí, neboť na rozhodnutí ve věci samé neměly vliv. Na rozdíl od správního orgánu má soud za to, že ne každá polní cesta je nepostradatelná pro zemědělskou výrobu, a vzhledem k tomu, že dle ortofotomap se v okolí předmětného pozemku nenacházejí zemědělsky obhospodařované či obhospodařovatelné (byť dočasně neobdělávané) pozemky nebo pro zemědělskou výrobu potřebné pozemky vyžadující přístup z veřejných komunikací, k nimž by bez předmětného pozemku nebyl přístup (a nic takového nebylo v řízení ani nikdy tvrzeno), dospěl soud k opačnému závěru než správní orgán, tedy k závěru, že předmětný pozemek není nepostradatelný pro zemědělskou výrobu ani dle § 1 odst. 3 zákona č. 53/1966 Sb. ve znění platném k [datum]. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a napadená rozhodnutí změnil, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a soud žalobci proto přiznal vůči účastníkovi náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše nákladů řízení je tvořena odměnou advokáta, paušální náhradou hotových výdajů, náhradou za ztrátu času a náhradou jízdného ke třem ústním jednáním dne [datum], [datum] a [datum]. Náhrada odměny advokáta činí za pět úkonů právní služby 5x 3 100 Kč - převzetí zastoupení, 3x účast na jednání a podání dovolání podle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky 177/1996 Sb. platné vždy k datu úkonu (dále jen„ vyhl.“). Paušální náhrada hotových výdajů činí za předmětné úkony 5x 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm a), d) a g) vyhl. Náhrada za promeškaný čas činí pro 3 cesty [obec] – [obec] a zpět 18 půlhodiny, tj. 1 800 Kč dle § 14 odst. 1 vyhl. Náhrada jízdného činí 2 373,36 Kč za tři cesty [obec] – [obec] a zpět (140 km, spotřeba 2x NM 6,0 l [číslo] km a 1x BA95 6,7 l [číslo] km, se sazbou náhrady a cenou dle příslušné vyhl.). Celková výše náhrady nákladů řízení včetně příslušné DPH činí celkem 21 173,36 Kč. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o náklady účtované žalobcem v souvislosti s jednáním v roce 2015 (20. 10.), toto jednání se nekonalo a náklady na cestu zástupce žalobce jsou vypořádávány v rámci jednání u jiné sp. zn., které se ten den konalo, pokud jde o dvě další jednání v roce 2016 a v roce 2018, ve spise nebyly nalezeny protokoly o těchto jednáních, a soud má za to, že jsou žalobcem účtovány pouze omylem.