12 C 151/2013

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa jako správkyně konkurzní podstaty anonymizována tři slova obec , anonymizováno anonymizováno v  anonymizováno proti účastnici řízení: osobní údaje účastnice sídlem adresa zastoupená anonymizováno 7 slov sídlem adresa o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství č. j. 198070/2012-MZE-12151, o odvolání účastnice řízení proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne datum , č. j. 12 C 151/2013-327 ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne datum , č. j. 12 C 151/2013-330

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba o nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 27. 6. 2012, č. j. 114429/2012-MZE-13312, sp. zn. 9 RM22788/2012-1331 a rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 1. 11. 2012, č. j. 198070/2012-MZE-12151 a to ve vztahu k pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 225 m2 v k. ú. [část obce], zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 11 017,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Litoměřicích na nákladech řízení částku 403,24 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným (v pořadí třetím) rozsudkem okresní soud určil, že na pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 225 m2 v k. ú. [část obce], zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] ve vlastnictví České republiky se režim zákona o půdě č. 229/1991 Sb. nevztahuje (výrok I.), dále rozhodl, že tímto rozsudkem se zcela nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 27. 6. 2012, č. j. 114429/2012-MZE-13312, sp. zn. 9 RM22788/2012-1331 a rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 1. 11. 2012, č. j. 198070/2012-MZE-12151 (výrok II.) a konečně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III.). Doplňujícím usnesením pak zavázal účastnici nahradit státu náklady řízení ve výši 403,24 Kč, které byly v průběhu spisu zálohovány státem a které představovaly vyplacené svědečné.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně jako správkyně konkurzní podstaty úpadce [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] domáhala ochrany svého práva hospodaření k pozemku parc. [číslo] v [část obce] s tvrzením, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 27. 6. 2012, č. j. 114429/2012-MZE-13312, sp. zn. 9 RM22788/2012-1331 ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 1. 11. 2012, č. j. 198070/2012-MZE-12151 bylo určeno, že na předmětný pozemek se vztahuje režim zákona o půdě, že těmito rozhodnutími byla dotčena a poškozena na svých právech, a to tak, že jimi byla přímo zbavena oprávnění hospodařit s předmětným pozemkem, a dále tvrdila, že uvedená rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem o půdě, protože předmětný pozemek ke dni [datum] netvořil zemědělský půdní fond, ani do něj nenáležel, a to z důvodu, že u předmětného pozemku nebyl ke dni [datum] naplněn materiální (faktický, věcný) znak - nepostradatelnost pro zemědělskou výrobu. Domáhala se, aby předmětná rozhodnutí byla zcela nahrazena tak, že na předmětný majetek se režim zákona o půdě nevztahuje.

3. Okresní soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalobce (úpadce) jakožto [anonymizována dvě slova] měl k předmětnému pozemku před rozhodným dnem [datum] právo hospodaření, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství, sekce [ulice] pozemkový úřad, ze dne 27. 6. 2012, č. j. 114429/2012-MZE-13312, sp. zn. 9 RM22788/2012-1331 bylo rozhodnuto tak, že na pozemek parc. [číslo] o výměře 225 m2 v [část obce] (dále jen předmětný pozemek) se vztahuje režim zákona o půdě, protože je součástí zemědělského původního fondu, že žalobce podal proti rozhodnutí rozklad k ministrovi zemědělství, o kterém bylo rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 1. 11. 2012, č. j. 198070/2012-MZE-12151 rozhodnuto tak, že rozklad byl zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Okresní soud vyšel dále ze zjištění, že pozemek je evidován v katastru nemovitostí jako ostatní plocha se způsobem využití ostatní komunikace, že pozemek vznikl z původní parcely [číslo] vedené v pozemkových knihách, který byl hospodářskou smlouvou vz [číslo] ze dne [datum] převeden jakožto majetek státu ze správy MNV [obec] do správy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] a že předmětný pozemek dříve sloužil jako nezpevněná cesta. V současné době jde o částečně zatravněný pozemek a částečně pozemek zarostlý, nacházející se v intravilánu části obce (do 50 m od obytných a hospodářských budov) [část obce], a který se nachází mezi většími celky - pozemky p. [číslo] zatravněné plochy s porosty a pozemkem [parcelní číslo] dle ortofotomapy nezpevněná ostatní plocha. Dále vyšel z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], že v červnu 1991 se jednalo o přístupovou cestu - zatravněnou širší pěšinu, po které byl přístup jak k jejímu pozemku, tak k dále se nacházejícímu poli. Na pozemku se nenacházely žádné stromy a pozemek byl využíván i traktory jezdícími na jižně se nacházející pole. Na základě těchto zjištění okresní soud uzavřel, že jako cesta nebyl předmětný pozemek potřebný k zajišťování zemědělské výroby, a to nejen z toho důvodu, že pozemek byl zatravněný, ale především že na okolní zemědělské pozemky jsou i jiné přístupy z minimálně dvou dalších směrů. Předmětný pozemek tak nesplňoval požadavek nepostradatelnosti pro zemědělskou výrobu jako polní cesta, a proto okresní soud žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodlo okresní soud s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání účastnice řízení [země] – [anonymizována tři slova], v němž s vlastním věcným posouzením žalobou uplatněného nároku nesouhlasila s tím, že pozemek byl historicky veden jako cesta, jako cesta užíván, vzhledem k tomu, že k pozemku bylo zřízeno právo správy [anonymizována dvě slova] [obec], lze z toho dovodit, že pozemek byl užíván pro zemědělské účely. Dále dodala, že z ortofotomapy je zřejmé, že se skutečně jedná o cestu vedoucí k zemědělsky obhospodařovávaným půdním blokům. Poukázala na to, že faktický způsob využití pozemku k datu účinnosti zákona vyplynul z výpovědi v řízení před okresním soudem slyšené svědkyně, která uvedla, že pozemek byl využíván jako přístupová cesta k poli, že po tomto pozemku jezdily traktory. Navrhla napadený rozsudek změnit tak, že žaloba bude zamítnuta.

5. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jemu předcházející a odvolání účastnice shledal důvodným.

6. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), se tento zákon vztahuje na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond, nebo do něj náleží a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond.

7. Pokud jde o zemědělskou půdu, zákon o půdě obsahuje ve výše uvedeném ustanovení odkaz na § 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, který vymezuje obsah pojmu zemědělský půdní fond.

8. Podle § 1 odst. 2 zák. č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, platného a účinného k rozhodnému datu [datum], zemědělským půdním fondem je zemědělská půda obhospodařovaná (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není.

9. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, platného a účinného k rozhodnému datu [datum], do zemědělského půdního fondu náležejí též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, avšak jsou pro ni nepostradatelným pro polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, vodní nádrže a rybníky, potřebné pro zemědělskou výrobu, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.

10. V daném případě jde o řízení před soudem dle § 244 a násl. o. s. ř. v situaci, kdy o věci rozhodlo nejprve Ministerstvo zemědělství – [ulice] pozemkový úřad, následně pak ministr zemědělství, a to ve smyslu § 17 odst. 6 zákona o půdě. Účelem rozhodnutí správního orgánu podle § 17 odst. 6 zákona o půdě je nejen posouzení otázky, zda se na konkrétní nemovitost právní režim tohoto zákona vztahuje, ale právě určení subjektu, jenž je s touto nemovitostí oprávněn hospodařit.

11. Pro věcné rozhodnutí je podstatné, zda předmětné pozemky byly či nebyly součástí zemědělského půdního fondu, a to k rozhodnému dni [datum], tj. ke dni účinnosti zákona o půdě. To také bylo předmětem odvolacího přezkumu.

12. Pro zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu jsou podstatné dvě okolnosti: jednak takový pozemek je, anebo má být zemědělsky obhospodařován (jde o znak materiální) a v katastru nemovitostí je označen jako některý z druhů zemědělských pozemků (znak formální). Nutno uvést, že pokud by k právní kvalifikaci pozemku jako součásti zemědělského půdního fondu postačil pouze právní znak, tj. to, že pozemek by byl druhově veden v katastru nemovitostí v některé z kategorií zemědělské půdy, bylo by zbytečné rozlišování mezi součástmi zemědělského půdního fondu obdělávanými a dočasně neobdělávanými, neboť formální příznak je dán v obou případech. Podle ustálené soudní judikatury je pak faktický znak v mnoha případech dokonce významnější než znak právní (formální).

13. Odvolací soud sdílí skutkové závěry soudu prvního stupně, které se ani v odvolacím řízení po doplnění dokazování nezměnily, avšak právní závěry z nich vyvozené již odvolací soud nesdílí. Podle názoru odvolacího soud předmětný pozemek součástí zemědělského půdního fondu ve smyslu shora citovaného ustanovení § 1 zák. č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu k rozhodnému datu byl.

14. Již z map, které byly zvažovány i ve správním řízení, vyplývá, že se jedná o pozemek sice malé velikosti, který však není lokalizován uvnitř obce, ale je součástí zemědělské krajiny, je zatravněný, z jedné strany navazuje na sad, z jedné ústí přímo na pole a z další strany bezprostředně navazuje na vedlejší silnici spojující jej se silnicí hlavní probíhající skrz obec. Byť se nejedná přímo o pole či sady, jde o část území, které je z pohledu zemědělské výroby sice méně významnou, ale přesto nezbytnou. K rozhodnému datu, a je tomu tak v podstatě dosud, šlo o bývalou polní cestu, nyní částečně i mez, která sloužila jako přístup k okolním obhospodařovaným pozemkům, jak vypověděla též v řízení vyslechnutá svědkyně [celé jméno svědkyně]. Dá se říci, že bez tohoto pozemku mezi sady a u pole nemůže zemědělská krajina působit jako funkční celek. Je nepravděpodobné, že by charakter tohoto konkrétního pozemku byl zásadně odlišný v roce 1991 oproti stavu současnému. Odvolací soud i proto další navržené důkazy ze strany žalobkyně neprováděl, další dokazování by nepřineslo žádné zásadní informace a nebylo by ani v souladu s procesní ekonomií, a to tím spíše, že pro řešení této otázky je rozhodný stav k červnu 1991. V rámci tohoto soudního řízení je zjišťován stav, který tu byl takřka před třiceti lety, což již samo o sobě limituje důkazy, jež by byly způsobilé osvětlit skutkový stav, neboť svědci si nejsou schopni vybavit přesně stav věci jako svědky [příjmení] a jediný svědek, který bydlel v bezprostřední blízkosti předmětného pozemku je nedosažitelný, jeho skutečné bydliště se nepodařilo vypátrat.

15. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

16. Změnil-li odvolací soud rozsudek, bylo nutno rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Ve věci měla plný úspěch účastnice řízení [země] – [anonymizována tři slova], má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti neúspěšné žalobkyni, a to jak v dosavadním řízení před soudem prvního stupně, tak v tomto odvolacím řízení, které činí celkem účastnicí řízení požadovaných a účtovaných ve výši 11 017,50 Kč. Její účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně tvoří paušální náhrada dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhl. č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (2x písemné vyjádření k věci, příprava účasti na jednání a účast na jednání [datum]) po 300 Kč. S tím souvisí náklady na cestu k tomuto jednáním (z [obec] do [obec] a zpět) osobním automobilem v částce 751 Kč Náklady prvního odvolacího řízení činí paušální náhrada za podané odvolání ze dne [datum] ve výši 300 Kč. Dále náklady za následující řízení před soudem prvního stupně po zrušení prvního rozsudku, a to paušální náhrada dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhl. č. 254/2015 Sb. za 7 úkonů (písemné vyjádření k věci, 3x příprava účasti na jednání a 3x účast na jednání [datum], [datum] a [datum]) po 300 Kč. S tím souvisí náklady na cestu k těmto jednáním (z [obec] do [obec] a zpět) osobním automobilem v částce 1 508,50 Kč Náklady tohoto odvolacího řízení činí paušální náhrada dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c), f) vyhl. č. 254/2015 Sb. za 5 úkonů (písemné vyjádření k věci a 4x příprava účasti na jednání a účast na jednání [datum], [datum], [datum] a [datum]) po 300 Kč. S tím souvisí náklady na cestu k těmto jednáním (z [obec] do [obec] a zpět) osobním automobilem v částce 3 658 Kč.