Okresní soud v Litoměřicích · Rozsudek

12 C 196/2022

č. j. 12 C 196/2022-86

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2023-10-24 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSLT:2023:12.C.196.2022.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Litoměřicích zamítl žalobu o určení neplatnosti závěti a rozporu s dobrými mravami při vyplacení částky 650 000 Kč. Soud se opřel o § 80 o.s.ř., podle něhož žalobce neměl naléhavý právní zájem, protože pravomocné usnesení o dědictví již závazně určilo vlastnictví majetku. Dále uvedl, že žalobce nemůže požadovat určení rozporu s dobrými mravy, pokud neexistuje povinnost k výplatě částky, která by měla být zpochybněna. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení neplatnosti závěti a určení, že částka 650 000 Kč vyplývající z dědického usnesení byla vyplacena žalované v rozporu s dobrými mravy

I. Žaloba o určení, že závěť pořízená Notářským zápisem spisová značka, spisová značka sepsaným Státním notářstvím v jméno FO dne datum je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a dále že vyplacená částka žalované ve výši částka byla vyplacena v rozporu s dobrými mravy, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení zaprvé toho, že závěť pořízená Notářským zápisem spisová značka, spisová značka sepsaným Státním notářstvím v jméno FO dne datum je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Za druhé se žalobce domáhal určení, že částka vyplacená žalované z dědického usnesení ve výši částka byla vyplacena v rozporu s dobrými mravy. Žalobce uvedl, že účastníci řízení jsou dědici jméno FO (dále jen „zůstavitelka“) zemřelé dne datum. Žalobce byl manželem zůstavitelky a žalovaná její dcerou. Zůstavitelka zanechala závěť pořízenou Notářským zápisem spisová značka, spisová značka sepsaným Státním notářstvím v jméno FO dne datum, v níž veškerý svůj majetek zanechala žalované. Po smrti zůstavitelky bylo projednáno její dědictví, do něhož připadla polovina nemovitostí, které měla ve společném jmění manželů (dále jen „SJM“) se žalobcem, a která byla oceněna částkou částka, a dále polovina úspor, které měla zůstavitelka na účtu u právnická osoba. vedeném na její jméno a vypořádací podíl. Usnesením notáře bylo potvrzeno, že dědictví po zůstavitelce nabyla žalovaná.

2. Žalobce ve své žalobě poukazuje na to, že závěť byla postavena na nepravdivých informacích, že úspory byly v jeho výlučném vlastnictví, a že hodnota poloviny nemovitostí oceněná částkou částka je oceněna a byla žalované vyplacena v rozporu dobrými mravy, neboť nezohledňuje, že žalobce opravil pro žalovanou septik, toaletu a celou koupelnu v místě jejího trvalého bydliště a dále ji byla převedena částka částka na přeplatku leasingu automobilu Fiat Punto classic, který si pořídil žalobce se zůstavitelkou. Dále poukazuje na to, že se závěť zjevně příčí dobrým mravům, protože zůstavitelka pořídila závětí o majetku (úsporách), který byl ve výlučném vlastnictví žalobce.

3. Žalovaná uvedla, že žaloba je zcela nedůvodná, a vznesla i námitku promlčení uplatněných nároků podle § 105 zákona č. 40/1964 Sb. v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“). Dále žalovaná poukazuje na to, že oba účastníci tohoto sporu byli také účastníky dědického řízení, v němž bylo projednáno dědictví po zůstavitelce. Z dědického spisu dle žalované vyplývá, že žalobce se dostavil k notářce, a do protokolu neuvedl vůbec nic o tom, že by předmětem dědického řízení měl být i jeho výlučný majetek, a navíc se proti rozhodnutí č. j. spisová značka ze dne datum, kterým bylo o dědictví zůstavitelky rozhodnuto, výslovně vzdal práva odvolání. Žalovaná dále popřela tvrzení žalobce, že by závěť byla pořízena o majetku ve výlučném vlastnictví žalobce a dále upřesnila, že z usnesení o dědictví po zůstavitelce nevyplývala žádná povinnost k úhradě částky částka, ale tato částka byla žalobcem uhrazena žalované až v roce 2019 na základě dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví, tedy poté co žalobce více než 8 let nemovitosti výlučně užíval a o žalované se nelichotivě vyjadřoval, a bez zohlednění toho, že hodnota nemovitostí v mezidobí výrazně vzrostla.

4. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) se lze domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud proto zaměřil svou pozornost nejprve na zkoumání splnění této zákonné podmínky úspěchu žalobce.

5. Z dědického spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že zůstavitelka zemřela dne datum, a že dne datum nabylo právní moci usnesení č. j. spisová značka mimo jiné o tom, že byla 1/ určena cena majetku zůstavitelky v SJM částkou částka, dále bylo určeno, že 2/ do dědictví patří polovina nemovitostí, polovina úspor a rozdíl v hodnotách se vyrovnává pohledávkou zůstavitelky z titulu vypořádání SJM ve výši částka, že 3/ byla určena cena majetku, výše pasiv a čistá hodnota dědictví a 4/ bylo potvrzeno, že žalovaná nabyla do vlastnictví polovinu nemovitostí, polovinu úspor a pohledávku částka. Dále bylo zjištěno, že žalobce byl účastníkem dědického řízení, nemovitosti, automobil i úspory sám označil v dědickém řízení za majetek v SJM (viz protokol o předběžném šetření ze dne datum) a proti rozhodnutí o dědictví se žalobce vzdal práva odvolání. Ze závěti zůstavitelky a odůvodnění usnesení notářky č. j. spisová značka vyplývá, že dědictví nabyla žalovaná jako pozůstalá dcera ze závěti. Žádná povinnost žalobce k vyplacení částky částka z dědického usnesení nebyla zjištěna.

6. Podle § 167 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Podle § 159a odst. 1 a 3 o.s.ř. je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení i pro všechny orgány.

7. S ohledem na existenci výše uvedeného pravomocného usnesení notářky č. j. spisová značka nemůže být dán naléhavý právní zájem žalobce na podané žalobě o neplatnost závěti zůstavitelky. Samotné určení neplatnosti závěti totiž nebude mít vůbec žádný dopad na výsledek dědického řízení, kterým jsou a i nadále budou účastníci i orgány (včetně zdejšího soudu) vázáni. Navíc s časovým odstupem více než 10 let nelze zpochybňovat právní moc soudního usnesení o dědictví, a tato právní moc garantuje jeho závaznost a nezměnitelnost bez ohledu na posuzování platnosti závěti. Pokud jde o vyplacení částky částka dle tvrzení žalobce podle dědického usnesení, dospěl soud k závěru, že žádná taková povinnost z dědického usnesení č. j. spisová značka nevyplývá, a nelze se proto domáhat určení rozporu neexistující povinnosti s dobrými mravy, když navíc v případě pokud by nějaká taková povinnost skutečně existovala, jednoznačně by měla přednost žaloba na plnění (vrácení části či celé částky) před žalobou na určení rozporu této povinnosti s dobrými mravy, a ani v takovém případě by naléhavý právní zájem nemohl být dán.

8. Vzhledem k výše uvedenému – tedy k nastalé situaci, kdy bylo nade vší pochybnost zjištěno, že naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení nemůže být dán – nezbylo soudu než žalobu v plném rozsahu (v obou bodech) zamítnout. S ohledem na procesní důvody zamítnutí žaloby se soud v odůvodnění pro nadbytečnost již nezabývá dalšími hmotněprávními argumenty účastníků, které nemohou výsledek sporu ovlivnit (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1121/2011 nebo 21 Cdo 4229/2009). Proto soud neprovedl ani další navržené důkazy, které se k otázce naléhavého právního zájmu nevztahovaly, jako jsou navrhované výslechy účastníků a dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z datum, o níž se žalobce vůbec nezmiňuje.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a náleží ji plná náhrada nákladů řízení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. V projednávaném sporu byla zcela úspěšná žalovaná, které proto náleží podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) účinné k datu úkonu zástupce žalované náhrada nákladů řízení sestávající z odměny advokáta ve výši 3x částka (tedy z tarifní hodnoty částka + částka dle § 12 odst. 3 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. a. t.), režijních paušálů 3x částka (za tři úkony právní služby - převzetí zastoupení, písemné vyjádření a účast na jednání dle § 13 odst. 3 a. t.) a dále jízdné pro cestu jméno FO - adresa a zpět (246 km, při spotřebě 7,37 l NM/100 km a ceně částka/km a částka/litr) ve výši částka a náhrada za ztrátu času (§ 14 odst. 1 a 3 a. t.) ve výši částka a příslušná DPH, tedy náhrada v celkové výši částka. Povinnost zaplatit náhradu nákladů k rukám advokáta žalovaného vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř. 10. adresa k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když o možnost splátek nebylo žádáno. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, nebo exekuci.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.