12 C 286/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem jméno FO ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o žalobě z rušené držby I. Žaloba ze dne 6. 12. 2024 o uložení povinnosti žalované č. 1 i žalované č. , hodnota, , Anonymizováno, dřevěné kolíky a k nim připevněnou kari síť, na níž umístily ceduli s nápisem „soukromý pozemek“, a dále výstražné pruhované pásky s nápisem „zákaz vstupu“ ohrazující schodiště vedoucí k východní straně budovy č. p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, adresa, ), která je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , na východní část pozemku parc. č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , jakož i ceduli s nápisem „soukromý pozemek“ umístěnou na zábradlí tohoto schodiště a přehrazení chodníku ke schodišti dřevěnými tyčemi, se zamítá.II. Žaloba ze dne 6. 12. 2024 o uložení povinnosti žalované č. 1 i žalované č. 2 zdržet se jakéhokoliv rušení žalobce v držbě východní části pozemku parc. č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , o výměře cca 25 m2 zahrnující chodník a schodiště vedoucí podél budovy č. p. , Anonymizováno, (, adresa, ), která je součástí pozemku parc. č. st. 22, v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , jakož i podél této budovy vedoucí odvodňovací tunel, se zamítá.III. Žaloba ze dne 6. 12. 2024 o uložení povinnosti žalované č. 1 i žalované č. 2 zdržet se jakéhokoliv rušení žalobce v držbě pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , se zamítá.IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1 náhradu nákladů řízení ve výši 3 630 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.V. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 3 630 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

1. Žalobce podal dne 6. 12. 2024 u zdejší soudu žalobu na ochranu rušené držby. V odůvodnění svého návrhu uvedl, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům), vše v k. ú. , adresa, , v části obce , adresa, , v obci , adresa, , vlastnické právo zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále též jen „Pozemek žalobce“). Žalované jsou v katastru nemovitostí evidované jako podílové spoluvlastnice pozemku parc. č. , hodnota, (zahrada), v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , přičemž každá ze žalovaných vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½; vlastnické právo je zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , adresa, (dále jen „Pozemek žalovaných“). Pozemek žalovaných přímo sousedí se shora popsaným Pozemkem žalobce. Žalobce dále tvrdil, že nabyl vlastnické právo k Pozemku žalobce na základě darovací smlouvy od své matky, paní , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „matka žalobce“). Matka žalobce nabyla Pozemek žalobce společně s otcem žalobce, , Jméno žalobce, st., v roce 1979 na základě kupní smlouvy.

2. Žalobce dále uvedl, že on i jeho právní předchůdci, jeho rodiče, užívali část Pozemku žalovaných o výměře 25 m2 (situační výkres žalobce přikládá k této žalobě, jedná se o díl pracovně označený písmenem „a“, dále jen „Díl“), v dobré víře, jako svou vlastní nepřetržitě od roku 1982 (resp. po rozvodu rodičů pak toliko matka žalobce), kdy právní předchůdce žalovaných, jejich otec, pan , jméno FO, , s tímto vyslovil svůj souhlas. Rodiče žalobce měli zájem na Dílu zbudovat odvodňovací tunel, a o tento se jako o vlastní starat k ochraně své budovy před vodou stékající z Pozemku žalovaných. Vybudovali proto na Dílu odvodňovací tunel o rok později. Rodiče žalobce rovněž s plným vědomím a souhlasem pana , jméno FO, využili Díl k vybudování schodiště za účelem údržby své budovy č. p. 20, která je součástí Pozemku žalobce.

3. Pokojná držba žalobce a jeho předchůdců tak dle názoru žalobce trvá nepřetržitě od roku 1982, když žalobce v ní pokračoval po nabytí vlastnického práva k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, od své matky. Žalobce má dále za to, že do svého vlastnictví (po případném započtení vydržecí doby svých právních předchůdců) vydržel předmětný Díl, když nebyl v nepoctivém úmyslu a uplynula doba 20 let. Žalobce tyto skutečnosti sdělil dopisem ze dne 27. 11. 2024 žalovaným, a žalované na dopis písemně nereagovaly, namísto toho jednaly protiprávně, když zasáhly do držby vlastnického práva žalobce k Dílu, a to následujícím způsobem.

4. Dne 1. 12. 2024 žalované vystěhovaly z Dílu všechny movité věci žalobce, když za tímto účelem vnikly na Pozemek žalobce a narušily tak držbu vlastnického práva žalobce i k tomuto pozemku, a dále obmotaly okolo schodiště vybudovaného za účelem údržby budovy č. p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, a okolo dvou dřevěných kolíků, které zapíchly zhruba na katastrální hranici Pozemku žalobce a Pozemku žalovaných pruhovanou pásku s nápisem „zákaz vstupu“, a mezi uvedené dřevěné kolíky pak připevnily ceduli s nápisem „prostor je monitorován“; nad rámec toho pak ještě na zábradlí schodiště připevnily další ceduli „soukromý pozemek“. Chodník vedoucí ke schodišti žalované přehradily dvěma spojenými dřevěnými tyčemi. Následně dne 3. 12. 2024 pak žalované vstoupily na Díl a Pozemek žalobce znovu, když upravily polohu dřevěných kolíků, připevnily k nim pevnou kovovou kari síť, na níž umístily ceduli s nápisem „soukromý pozemek“ a pověsily na ni a na zábradlí schodiště uvolněné pruhované pásky s nápisem „zákaz vstupu“. Druhá cedule s nápisem „soukromý pozemek“ zůstala na zábradlí, cedule s nápisem „prostor je monitorován“ pravděpodobně zmizela. Přehrazení dřevěnými tyčemi zůstalo, byť v mírně změněné poloze. Dle názoru žalobce tak žalované narušily pokojný stav, který tu trvá nejméně od roku 1982, v důsledku čehož je tato žaloba důvodná.

5. V podání ze dne 17. 12. 2024 žalované uvedly, že se žalobou nesouhlasí, a to ani zčásti. Učinili nesporným vlastnictví pozemků evidované v katastru nemovitostí i to, že pozemky účastníků sousedí, když hranicí je obvodová zeď rodinného domu žalobce. Žalované poukazují na to, že v současné době již není možné, aby se třetí osoba zmocňovala cizího majetku způsobem, jakým činí žalobce. Poukazují na to, že vlastnictví je nepromlčitelné a požívá právní ochrany, a mimo zákonné důvody nemohou být vlastnictví k jejich pozemku zbaveny. Dále žalované poukazují na rozpornost žaloby, kdy se žalobce na jedné straně domáhá ochrany rušené držby Dílu, avšak zároveň tvrdí, že je vlastníkem předmětného pozemku, tedy Dílu, a rušeno je jeho vlastnické právo. Za stěžejní žalované považují skutečnost, že žalobci žádné zákonné právo držby k Dílu nesvědčí. Žalobce pouze dlouhodobě užívá část Pozemku žalovaných a nejsou ani v nejmenším splněny podmínky držby tak, jak je vyžaduje zákon, a to především z toho důvodu, že žalobce si je dlouhodobě vědom toho, že pozemek parc. č. , hodnota, i s Dílem je ve vlastnictví žalovaných, není jeho vlastnictvím, a nikdy nebyl ani vlastnictvím jeho právních předchůdců, pročež mu legální právo držby nikdy nesvědčilo a nesvědčí.

6. Žalované uvádí, že otec žalovaných nikdy nedal svolení ke stavbě či stavební činnosti na Pozemku žalovaných ve vztahu k Pozemku žalobce, a že nikdy neměl v plánu prodat jakoukoli část svého pozemku (dnes Pozemku žalovaných) předchůdcům žalobce či přímo žalobci. Dle sdělení žalovaných je jejich otec často upozorňoval, že se sousedem jsou problémy a že užívá jejich pozemek (Díl). Žalované také nikdy nesouhlasily se stavebními úpravami na jejich pozemku a upozorňovaly žalobce, že Díl není jeho. Stavby (tunel a schodiště) na Pozemku žalovaných byly zbudovány protiprávně, nesplňují ani elementární požadavky stavebních předpisů a jsou pravděpodobně i nebezpečné.

7. Pokud jde o jednání žalovaných popisované v bodě 4. výše, žalované uvádí, že pouze ve snaze ochránit svůj majetek proti jeho trvalému okupování žalobcem, svůj pozemek ohradily a označily, což je jejich zákonným právem na ochranu jejich vlastnictví. Žalované dále poukazují na nevykonatelnost petitu žaloby pro přílišnou obecnost a neurčitost, namítají neexistenci zákonné držby žalobce k Dílu a také to, že k rušení zákonné držby vůbec nedošlo. Navrhují proto zamítnutí žaloby.

8. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

9. Podle § 178 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

10. Podle § 987 o. z. je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe. Podle § 988 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Podle 989 odst. 2 o. z. jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

11. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Podle § 1008 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

12. Výkladem institutu držby dle o. z. se zabývá odborná literatura (viz (PETROV, Jan. § 987 [Obecný pojem držby]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, podle níž platí, že „Právo vykonává ten, kdo navenek zřetelným způsobem vstoupil do společenských vztahů, které jsou příznačné pro toho, komu právo náleží (obdobně NS 22 Cdo 204/2013). Držitel práva nemusí ve skutečnosti toto právo mít, ba toto právo ani nemusí existovat (Spáčil a kol. 2018 s. 29, 33). K držbě totiž postačí „skutkový výkon obsahu jistého práva“ (Beck III 987 3; Randa, Šikl 1890 s. 13), byť domnělého. Postačí tedy i výkon toho, k čemu by právo držitele opravňovalo, pokud by existovalo a náleželo mu…. „Právo“. Ustanovení § 987 má sjednocující (zobecňující) význam. Zakotvuje „vyšší pojem držby“ (Beck III 987 3), tedy vyjadřuje, že každá držba je držbou majetkového práva (§ 998 odst. 2): ať už vlastnického (§ 989 odst. 1), anebo jiného (§ 989 odst. 2). Způsobilé držby však není každé majetkové právo, ale jen takové, které může být trvale či opakovaně vykonáváno (lze držet: vlastnické právo, služebnost, nájemní právo; nelze držet: pohledávku na zaplacení kupní ceny).“13. Žalobce se podanou včasnou žalobou, dle vylíčení skutkových okolností v ní obsažených, domáhá ochrany jeho držby vlastnického práva k Dílu (2. strana 5. odstavec žaloby). Z výpisu z katastru nemovitostí (list vlastnictví č. , hodnota, na č. l. 7 spisu) však vyplývá, že vlastnicemi Dílu, jakožto části pozemku parc. č. , hodnota, (zahrada), v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , jsou žalované, přičemž každá ze žalovaných vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ (intabulační princip). Žádný ze žalobcem navržených či předložených důkazů neprokazuje opak, nebylo zhola ničím osvědčeno tvrzení žalobce, že předchůdce žalovaných p. , jméno FO, vyslovil souhlas s tím, že žalobce (resp. jeho předchůdci) bude užívat Díl jako svůj vlastní. Stejně tak nebylo osvědčeno žádným důkazem tvrzení žalobce, že předchůdce žalovaných p. , jméno FO, souhlasil s tím, aby rodiče žalobce vybudovali odvodňovací tunel a schodiště na pozemku p. , jméno FO, (nyní žalovaných). Naopak dopis zástupce žalobce ze dne , datum, (č. l. 29 spisu) předložený žalovanými prokazuje to, že žalobce si byl velmi dobře vědom, že pozemek parc. č. , hodnota, včetně Dílu je ve vlastnictví žalovaných, když se žalobce domáhal vůči žalovaným pouze přístupu za účelem údržby svého domu a případného odkoupení Dílu.

14. Zdejší soud má za to, že pokud má žalobci poskytovat ochranu v řízení podle ustanovení § 176 o. s. ř., tedy speciálního řízení zaměřeného na poskytování urychlené ochrany práv takového žalobce, musí být splněny tam uvedené podmínky, tj. že v řízení bude ze strany žalobce tvrzeno a prokázáno, že má držbu práva ve smyslu ustanovení § 987 a násl. o. z., které je ze strany žalovaných svémocně rušeno.

15. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je dle názoru soudu nutno žalobu ve výrocích I. a II. týkajících se předmětného Dílu zamítnout, neboť žalobce ani první zákonnou podmínku pro poskytnutí soudní ochrany, tedy neosvědčil svou držbu vlastnického práva předmětného Dílu, a navíc bylo listem vlastnictví č. , hodnota, osvědčeno vlastnictví žalovaných k Dílu, a tedy i z něj vyplývající zákonné právo žalovaných oplotit svůj pozemek, přičemž v tomto oplocení vlastního majetku soud neshledává naplnění druhé zákonné podmínky pro ochranu rušené držby spočívající ve svémocném rušení vlastnického práva žalobce žalovanými.

16. Pokud jde o výrok III. tohoto usnesení, v tomto případě žalobce prokázal (žalovaní učinili nesporným) své vlastnické právo k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům), vše v k. ú. , adresa, , v části obce , adresa, , v obci , adresa, , vlastnické právo je zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Avšak žádný z označených a předložených důkazů neprokazuje, že by právě žalované vstoupily či vnikly na tento Pozemek žalobce, stejně jako předložené fotografie o umístění věcí žalobce na jeho pozemek a oplocení Pozemku žalovaných neprokazují svémocné rušení držby vlastnického práva žalobce k Pozemku žalobce. Pro nesplnění této druhé zákonné podmínky proto soud žalobu i v této části zamítl.

17. Požadavek žalobce na ochranu pokojného stavu (3. strana 3. odstavec žaloby) je irelevantní, neboť v tomto řízení soud nerozhoduje o takovéto ochraně. Samotná skutečnost, že obecně jsou některé závěry obsažené v předchozí judikatuře ve vztahu k ochraně pokojného stavu dle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění předchozích předpisů, aplikovatelné i v řízení o žalobě z rušené držby, neznamená, že bez dalšího bude civilní soud poskytovat ochranu jakémukoli pokojnému stavu bez zohlednění souvislostí. Ostatně i nález Ústavního soud sp. zn. IV. ÚS 4306/18 hovoří o částečné aplikovatelnosti předchozí judikatury, nikoli bezvýhradné (srov. „Přestože předmětné řízení je součástí právního řádu teprve od 1. 1. 2014, lze při jeho uchopení zčásti (zvýraznění doplnil soud) vycházet z rozhodovací praxe vztahující se k dnes již neúčinné ochraně pokojného stavu podle § 5 občanského zákoníku z roku 1964“).

18. Podpůrně tu soud poukazuje na charakter řízení o žalobě z rušené držby, která má sloužit jako rychlý a jednoduchý prostředek ochrany držby práva bez podrobného zkoumání právního stavu, kdy se soud ani nezabývá tím, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3074/17), natož aby suploval řízení o určení vlastnického práva k části věci (pozemku).

19. Stran svého procesního postupu soud pouze doplňuje, že v dané věci v souladu s ustanovením § 177 odst. 1 o. s. ř. nenařizoval jednání, vzhledem k velmi krátké zákonné lhůtě pro rozhodnutí, v níž by nebylo možné stihnout ani vykázání předvolání účastníků. Ostatní navržené a předložené důkazy soud v tomto odůvodnění nehodnotí, neboť pro rozhodnutí soudu neměly žádný význam. Rovněž soud neprováděl účastníky navržené rozsáhlé dokazování v podobě výslechu dalších osob, neboť je zjevné, že toto by se míjelo s předmětem tohoto řízení.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, jež byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2x 3 630 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 12 odst. 4, § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení a podání vyjádření) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 000 Kč, tedy 1 260 Kč. Soud žalovaným náhradu nákladů řízení rozdělil rovným dílem, tedy 7 260/2 každé z nich.