12 C 315/2016

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 84 213,77 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 74 220,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 74 220,19 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 9 993,58 Kč a úroku ve výši 21,9 % p. a. z částky 74 220,19 Kč od [datum] do zaplacení se částečně zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky 84 213,77 Kč s příslušenstvím představující kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a nesplacenou část úvěru poskytnutého žalovanému na základě Smlouvy o Půjčce na kliknutí [číslo] (dále také jen„ smlouva“) uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne [datum]. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 90 000 Kč na sjednaný úrok 21,9 % p. a. Žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a předchůdce žalobce zesplatnil nesplacenou část úvěru dne [datum]. Zároveň se zesplatněným úvěrem ve výši 74 220,19 Kč žalobce žádal přiznání i sjednaného úroku (kapitalizovaného ve výši 8 948,29 Kč) a zákonného úroku z prodlení (kapitalizovaného ve výši 1 045,29 Kč). Žalobce pohledávku nabyl od původního věřitele přes prostředníka několika smlouvami o postoupení pohledávek.

2. K výzvě soudu žalobce podáním ze dne [datum] sdělil ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že žalovaný jako klient ve smlouvě prohlásil mimo jiné, že má k dispozici dostatečný objem Prostředků pro splácení Úvěru, souhlasil s tím, aby předchůdce žalobce získal informace o jeho bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti. K podání připojil výpis z osobního účtu žalovaného od [datum] do [datum] s tím, že na základě pohybů na uvedeném účtu byla předchůdci věřitele známa platební schopnost žalovaného. Žalobce uvedl, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr i s ohledem na obrat na běžném účtu, výši pravidelné měsíční splátky 3 830,66 Kč, žalovaný do března 2014 splátky hradil.

3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], schválil insolvenční soud oddlužení žalovaného splátkovým kalendářem, usnesením ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení, žalovanému nepřiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

4. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalobce omluvil a požádal soud, aby jednal v jeho nepřítomnosti, žalovaný se rovněž nedostavil, ačkoliv byl předvolán, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, a k žalobě se nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Ze Smlouvy o Půjčce na kliknutí [číslo] ze dne [datum], Produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný (označený jako klient) a původní věřitel [právnická osoba] (označený jako banka) se dohodli na tom, že banka poskytne klientovi spotřebitelský úvěr s pevně stanovenou dobou jeho trvání, a to ve výši 90 000 Kč na dobu 48 měsíců s měsíční výší splátky 2 830,66 Kč. Dále bylo sjednáno, že celková částka splatná klientem podle této smlouvy činí 136 789,68 Kč, výše úrokové sazby je 21,90 % p.a., RPSN je 24,25 %. Z listiny označené„ Výpis z účtu [bankovní účet]“ ze dne [datum] soud zjistil, že na uvedený účet byla připsána v srpnu 2013 částka ve výši 90 000 Kč. Z Výpisu Spotřebitelského úvěru soud zjistil, že dne [datum] žalovaný jednorázově čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč. Z listiny označené„ Úrokové sazby v % p.a. pro Nepovolený záporný zůstatek, Úrok z prodlení (sankční úrok)“ soud zjistil, že úroková sazby pro Půjčku na kliknutí je od 7,9 % p. a. Z listiny„ Úročení Spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, jak byl úvěr úročen.

6. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zesplatnil úvěr a vyzval žalovaného k okamžité úhradě částky 84 213,77 Kč. Z kopie obálky ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdce žalobce uvedeného dne zaslal žalovanému zásilku.

7. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum], adresované žalovanému do [obec] a [obec], soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k neprodlené úhradě částky 97 236,92 Kč, ze dvou seznamů odeslaných oznámení o postoupení a odeslaných předžalobních výzev, které zpracovala společnost [právnická osoba] vždy dne [datum] bylo zjištěno, že na seznamech jsou evidovány dvě písemnosti zasílané žalované vztahující se ke smlouvě.

8. Aktivní legitimaci žalobce prokazuje rámcovou smlouvou o postupování pohledávek [číslo] 2014 ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] 2014 ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí je příloha [číslo] vždy uzavřenými mezi právní předchůdkyní žalobce jako postupitelem a postupníkem [právnická osoba] Dále rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], vždy uzavřenými mezi postupitelem [právnická osoba] a žalobcem jako postupníkem, plnou mocí ze dne [datum] udělenou žalobcem [příjmení] [jméno] [příjmení], dvěma příloha [číslo] ke Smlouvě o postoupení pohledávek [číslo] 2014 a [číslo] 2014, potvrzením úplaty ze dne [datum] vystaveného předchůdcem žalobce pro společnost [právnická osoba], podacími archy ze dne [datum], vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne [datum] (adresováno žalovanému do [obec] a [obec]).

9. Po skutkové stránce má soud žalobcem tvrzené skutečnosti za prokázané, zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobce, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu, na základě které žalovanému poskytl úvěr v dohodnuté výši (90 000 Kč), který se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení, žalobci zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 830,66 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, dostal se tak do prodlení s placením splátek, žalobce proto přistoupil k zesplatnění pohledávky a vyzval jej k úhradě dluhu před podáním žaloby.

10. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů platných do [datum].

11. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obchodní zákoník“) se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném k [datum], (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

14. Podle § 39 starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ starý občanský zákoník“) je nepatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 451 odst. 1 starého občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k [datum], výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. S ohledem na uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Soud z listinných důkazů zjistil, že žalobce netvrdí nic a také ničím neprokazuje splnění své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 90 000 Kč s RPSN 24,25 %. Žalobce pouze obecně tvrdí, že žalovaný ve smlouvě prohlásil, že má k dispozici dostatečný objem Prostředků pro splácení Úvěru, že souhlasil s tím, aby předchůdce žalobce získal informace o jeho platební morálce, důvěryhodnosti, dále předložil výpis z osobního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]. Žalobce však ani netvrdil, co konkrétně zjistil o platební morálce, důvěryhodnosti žalovaného a z výpisu z osobního účtu. Žalobce ani netvrdil, zda vůbec žalovaný měl pravidelný měsíční příjem a případně v jaké výši a na základě čeho (pracovní smlouva, dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr, invalidní důchod atd.). Žalobce ničeho netvrdí ani o výdajích žalovaného na bydlení, energie, stravování, léky, hygienické potřeby, ošacení atd. Žalobce tak zcela rezignoval na zjišťování případných pravidelných příjmů a nezbytných výdajů žalovaného a jejich vyhodnocení, a nemohl proto odůvodněně uzavřít, že žalovanému zbývají volné prostředky k úhradě měsíční splátky úvěru ve výši 2 830,66 Kč. A to zvláště v případě, kdy žalovaná dle výpisu z účtu zjevně již před poskytnutím tohoto úvěru [anonymizována tři slova], byly jí účtovány [anonymizováno] za [anonymizováno] a zůstatek na účtu se pohyboval kolem [anonymizováno], když veškeré příchozí platby byly ihned [anonymizováno] (pravděpodobně na pokrytí nezbytných životních nákladů). Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 39 starého občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dle jehož závěrů je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek), který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu nezbylo soudu než žalobu zamítnout ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně poplatků, úroků, konkrétně co do smluvního úroku ve výši 8 948,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 045,29 Kč (tj. celkem 9 993,58 Kč) a úroku ve výši 21,9 % p.a. z částky 74 220,19 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání skutečnosti, že žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr, a byl by žalobce vyzván, aby tyto důkazy označil, a poučen o následcích nesplnění této výzvy. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. i poučení podle § 118b a podle § 119a o. s. ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, nehledě k tomu, že v takto typově jednoduché věci není zapotřebí. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

21. Pokud jde o zbývající část jistiny samotné, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši 74 220,19 Kč, kterou žalovaný nesplatil, dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 451 odst. 2 starého občanského zákoníku má soud za to, že plnění žalobce z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacení žalovaného a dle odst. 1 téhož ustanovení je žalovaný povinen toto obohacení žalobci vydat (výrok I. tohoto rozsudku).

22. Žalobci také podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení dne [datum].

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byť měl částečný (s přihlédnutím k příslušenství přibližně poloviční) úspěch ve věci, toliko tvrdil, že žalovanému zaslal předžalobní výzvu k plnění. Ze dvou předložených interních seznamů odeslaných předžalobních výzev, které dne [datum] zpracovala společnost [právnická osoba], však soud zjistil, že dle evidence uvedené advokátní kanceláře byly na seznamu zaslaných písemností mimo jiné předžalobní výzvy adresované žalovanému na adresu [obec] a [obec]. Z listin předložených žalobcem však soud nezjistil, zda uvedené předžalobní výzvy byly žalovanému skutečně zaslány (jedná se pouze o interní seznamy pošty advokátní kanceláře (vytvořené pravděpodobně před odesláním, které tak odeslání ani nemohou prokazovat), nikoliv o poštovní podací archy stvrzené Českou poštou, s.p., které byly doloženy pouze k oznámení o postoupení pohledávky), a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

24. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení jiné lhůty neshledal soud důvod.