12 C 67/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 8 659 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 176 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 176 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky 8 659 Kč představující nesplacenou část úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. právnická osoba, IČO (jako věřitelem; dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným (jako dlužníkem) dne 23. 10. 2021 (dále jen„ smlouva“) s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 8 659 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 500 Kč celkem, a to převodem na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se jej zavázal vrátit do 14. 12. 2021, avšak ani přes upomínky, ani předžalobní upomínku nesplacenou část úvěru nevrátil. Ohledně aktivní legitimace žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 3. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 29. 3. 2021, z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne datum, plné moci udělené dne datum právní předchůdkyní žalobkyně žalobkyni k vyrozumívání dlužníků o postoupení pohledávek ze smluv o úvěru včetně výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a včetně podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalovanou pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni, dále že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 10 734 Kč a téhož dne zástupce žalobkyně zaslal žalovanému zásilku.

4. Z listin vždy označených„ smlouva o úvěru číslo“ soud zjistil, že: (i) ke dni 23. 10. 2021 celková částka jistiny úvěru činí 1 000 Kč; (ii) ke dni 27. 10. 2021 celková částka jistiny úvěru činí 2 000 Kč; (iii) ke dni 29. 10. 2021 celková částka jistiny úvěru činí 3 000 Kč; (iv) ke dni 4. 11. 2021 celková částka jistiny úvěru činí 3 500 Kč; (v ) ke dni 5. 11. 2021 celková částka jistiny úvěru činí 7 500 Kč; (vi) ke dni 23. 11. 2021 celková částka jistiny úvěru činí 4 859 Kč; (vii) ke dni 25. 11. 2021 celková částka jistiny úvěru činí 5 159 Kč; (viii) ke dni 28. 11. 2021 celková částka jistiny úvěru činí 5 959 Kč; (ix) ke dni 3. 12. 2021 celková částka jistiny úvěru činí 7 459 Kč; (x) ke dni 8. 12. 2021 celková částka jistiny úvěru činí 8 659 Kč.

5. Z upomínky ze dne datum, opakované výzvy k úhradě ze dne datum a předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 15. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. bankovní účet za období od 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021 soud zjistil, že dne 10. 7. 2021 ně něj byla připsána částka 0,10 Kč z bankovního účtu č. bankovní účet. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. bankovní účet za období od 1. 10. 2021 do 31. 10. 2021 soud zjistil, že ve dnech 25., 27. a 29. 10. 2021 byla poukázána vždy částka 1 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. bankovní účet za období od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 soud zjistil, že dne datum byla poukázána částka 500 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, dne 5. 11. 2021 částka 4 000 Kč, dne 23. 11. 2021 částka 200 Kč, dne 25. 11. 2021 částka 300 Kč a dne 29. 11. 2021 částka 800 Kč vždy na tentýž bankovní účet. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. bankovní účet za období od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021 soud zjistil, že dne datum byla poukázána částka 1 200 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, dne 3. 12. 2021 částka 1 500 Kč na tentýž bankovní účet.

7. Z přípisu banky právnická osoba ze dne 2. 5. 2023 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. bankovní účet je žalovaný, přičemž jsou evidovány dvě úhrady celkem ve výši 5 324 Kč vždy ze dne 14. 11. 2021 vždy poukázány na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem: číslo.

8. Soud má tedy za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 23. 10. 2021 smlouva. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 500 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit do 14. 12. 2021. Žalovaný uhradil částku celkem ve výši 5 324 Kč. Žalobkyně uplatnila za žalovaným nesplacenou jistinu úvěru a smluvní úrok ve výši 807 Kč.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

21. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 11 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě netvrdila, zda vůbec a případně, jak posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, ani ničeho v tomto směru neprokázala.

22. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních úroků zamítl.

23. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001).

24. Nad rámec tohoto rozhodnutí soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobkyni poskytnout ani v rámci přípravného jednání, které soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

25. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši 11 500 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaný svůj dluh již částečně uhradil, a to ve výši 5 324 Kč. Ve zbývající výši, tedy 6 176 Kč, se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť rozdíl v úspěchu účastníků v řízení je nepatrný. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 50,18 % (tj. 7 518,01 Kč z žalobou požadovaných 14 981,24 Kč) a úspěch žalovaného v rozsahu 49,82 % (tj. 7 463,23 Kč).

27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).