12 C 74/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 675 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 5 000 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Co do částky 2 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 2 675 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 101 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta: [titul] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo].</b> 1. Žalobce se ve své žalobě domáhal uložení povinnosti žalovanému žalobci zaplatit částku 7 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 675 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení s tím, že žalovaný se prostřednictvím webové stránky žalobce registroval do systému za účelem využívání jeho služeb. Seznámil se tedy s obchodními podmínkami pro poskytování spotřebitelského úvěru u žalobce. Žalovaný požádal věřitele v elektronické formě o poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 5 000 Kč a jeho zaslání na běžný účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Žalobce poté žalovanému elektronicky zaslal konkrétní znění úvěrové smlouvy a následně došlo dne 17. 1. 2020 k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru tím, že žalovaný zadal uživatelské jména SMS kód. Na základě této smlouvy o úvěru žalobce poskytl žalovanému dne 17. 1. 2020 úvěr ve výši 5 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal žalobci vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši 50 Kč za každý den od čerpání do splacení úvěru se splatností 26. 3. 2020. Žalobce však požaduje poplatek jen ve výši 175 Kč. Žalovaný přes upomínky ničeho neuhradil, a proto žalobci nezbylo, než požadovat jistinu 5 000 Kč, poplatek 175 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši ode dne 27. 3. 2020 do zaplacení a sjednanou smluvní pokutu, která byla též ve smlouvě (čl. 8) sjednána pro případ prodlení ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou každé splátky, a tedy neuhrazená smluvní pokuta činila za 5 splátek částku 2 500 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud pak provedl navržené listinné důkazy, a to smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne 17. 1. 2020 bez podpisu žalovaného, potvrzením o provedené platbě 5 000 Kč z účtu žalobce u platební brány [právnická osoba] a předžalobní upomínkou advokáta s podacím lístkem. <i>4. Podle § 561, odstavec 1 občanského zákoníku (zákon číslo 89/2012 Sb., dále je OZ) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>5. Podle § 1841 OZ smlouvou finanční služby se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní úvěrové platební nebo pojistné služby smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.</i> <i>6. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2991, odstavec 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>8. Podle § 2991, odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.</i> Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – viz například rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci soud dospěl k závěru, že nedošlo k prokázanému uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru mezi účastníky. Smlouva o úvěru není opatřena žádný podpisem žalovaného a ani žalobce, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající korespondence mezi účastníky smlouvy, zachycující její obsah. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu a ani žalobce (a to podle zákona 297/2016 Sb.). Žalobce nedoložil, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem, nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy o úvěru tvrzené žalobcem. Uvedené lze považovat za splněné např. při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. To, že návrh smlouvy byl žalovanému odeslán v rámci webového rozhraní, z předložených důkazů nevyplývá, a neprokazují ani to, kdo je zřizovatelem a uživatelem emailové adresy [email], a ani kdo byl uživatelem telefonu [číslo].

9. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že předmětná smlouva byla mezi žalobcem a žalovaným platně uzavřena a tedy nebylo možné žalobě zcela vyhovět. Z navržených důkazů má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 5 000 Kč (především výpis z účtu žalovaného), tedy na úkor žalobce se žalovaný bezdůvodně obohatil právě o tuto částku, když ji ani po upomínkách nevrátil. Proto soud tuto částku žalobci přiznal, a to se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobci přiznat další žalované částky ze smlouvy, a to ani smluvní pokutu a ani poplatek. Co do těchto položek tedy byla žaloba výrokem ad II. zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. in fine, když žalobce měl úspěch pouze 65,15 %, a proto mu náleží pouze 30,3 % účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobce advokátem ve výši 3x 1 500 Kč, dále třemi paušálními částkami náhrady po 300 Kč jako náhradou advokátových výdajů za tři úkony právní služby, převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu (podle § 13 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a příslušnou DPH. Celková výše nákladů řízení žalobce činí 6 934 Kč, a poměrná část dle úspěchu je 2 101 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.