13 C 108/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 100 948,36 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne , datum, , kterou se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , smluvní úrok 20,82 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok 25,14 % ročně z pohledávky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 %, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , smluvní úrok 20,82 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok 25,14 % ročně z pohledávky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 %. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejím základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši , částka, , za což se žalovaný zavázal uhradit částku celkem ve výši , částka, , jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 20,82 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku , částka, za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný však své povinnosti plynoucí z této smlouvy neplnil, proto původní věřitel provedl k , datum, vyčíslení. Po tomto datu do data postoupení pohledávky žalovaný uhradil ještě , částka, . Celkem žalovaný od uzavření smlouvy do data postoupení uhradil , částka, . Po postoupení pohledávky žalovaný již ničeho neuhradil. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný s původním věřitelem uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejím základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši , částka, , za což se žalovaný zavázal uhradit částku celkem ve výši , částka, , jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši , částka, . Žalovaný však své povinnosti plynoucí z této smlouvy neplnil, proto původní věřitel provedl k , datum, vyčíslení. Po tomto datu do data postoupení pohledávky žalovaný uhradil ještě , částka, . Celkem žalovaný od uzavření smlouvy do data postoupení uhradil , částka, . Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil ještě , částka, na tento dluh. Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě vyjádřil během jednání proběhnuvšího dne , datum, , v němž uvedl, že se jedná o chybu na internetu, kde klikal na , Anonymizováno, , přičemž po něm chtěli velký úrok. Vyjádřil přitom ochotu něco zaplatit v měsíčních splátkách.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Žalovaný dne , datum, uzavřel s původním věřitelem v písemné podobě smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách. Bylo sjednáno, že za poskytnutí úvěru má žalovaný zaplatit poplatek ve výši , částka, zahrnující úrok ve výši , částka, a částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Úroková sazba byla sjednána na 44,1 %; RPSN bylo vypočteno na 96,93 %. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel o žalovaném získal tyto informace: žalovaný měl bydlet ve vlastní nemovitosti, získal středoškolské vzdělání, byl ženatý, úvěr požadoval poskytnout na investice (bez specifikace), přičemž měl pracovat jako číšník s příjmem ve výši , částka, (další příjmy domácnosti pak měly dosáhnout , částka, ), avšak žalovaný měl hradit blíže nespecifikované externí splátky ve výši , částka, a měsíční výdaje ve výši , částka, . Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že celkem měl žalovaný na tento úvěr do , datum, zaplatit částku , částka, .

5. Žalovaný dále dne , datum, uzavřel s původním věřitelem v písemné podobě smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách. Bylo sjednáno, že za poskytnutí úvěru má žalovaný zaplatit poplatek ve výši , částka, zahrnující úrok ve výši , částka, a částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a částku , částka, za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný se rovněž zavázal hradit částku , částka, jako doplňkové pojištění. Celkem měl žalovaný zaplatit , částka, . Úroková sazba byla sjednána na 69 %; RPSN bylo vypočteno na 99,3 %. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel o žalovaném získal tyto informace: žalovaný měl bydlet ve vlastní nemovitosti, získal středoškolské vzdělání, byl ženatý, úvěr požadoval poskytnout na vybavení domácnosti, přičemž měl pracovat jako číšník s příjmem ve výši , částka, (další příjmy domácnosti pak měly dosáhnout , částka, ), avšak žalovaný měl hradit interní splátky ve výši , částka, a měsíční výdaje ve výši , částka, . Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že celkem měl na žalovaný na tento úvěr do , datum, zaplatit částku , částka, .

6. Z dokumentu s názvem Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy (žalovaný je uveden pod body , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) soud zjistil, že pohledávky za žalovaným původní věřitel postoupil žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, (který byl dán k poštovní přepravě dne , datum, ) s tím, že dluh má zaplatit do 10 dnů po obdržení dopisu. Soudu byla rovněž doložena předžalobní výzva žalobkyně ze dne , datum, .

7. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovaným dne , datum, a , datum, uzavřel úvěrové smlouvy na částku , částka, za každou úvěrovou smlouvu, přičemž příslušné peněžní prostředky mu ten den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne , datum, a , datum, uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“22. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet jednotlivé úvěry, které jsou předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně soudu předložila pouze příslušné zákaznické karty, z nichž vyplývá pouze tolik, že původní věřitel se dotazoval žalovaného na jeho tehdejší majetkovou situaci. Nebylo však soudu nijak doloženo, že by původní věřitel s těmito údaji jakkoli pracoval, resp. že by si je ověřoval. Soud tak nesouhlasí s tím, že původní věřitel se v obou případech pouze formálně spokojil s tvrzením žalovaného o jeho zaměstnání a tehdejší příjmové situaci, aniž by si toto jakkoli ověřil (např. žádostí o předložení pracovní smlouvy a potvrzením od tehdejšího zaměstnavatele žalovaného o jeho aktuálním průměrném měsíčním čistém příjmu. Je přitom povinností poskytovatele úvěry tyto informace ověřit (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odst. 8). Pouhé zaškrtnutí políčka v „zákaznické kartě“ o předložení pracovní smlouvy a výplatních páskách soud nepovažuje za dostatečné, neboť se zpětně nelze přesvědčit, jaké konkrétní údaje na těchto dokumentech byly. K tomu soud připomíná, že není důležité, zda původní věřitel „viděl“ nějaký papír, který se týkal majetkové situace žalované, ale jeho obsah, který jako jediný tuto majetkovou situaci může alespoň zprostředkovaně doložit. Proto soud považuje za důležité, aby tyto dokumenty byly předloženy v rámci případného soudního sporu, neboť jedině jejich prostřednictvím lze posoudit, zda se původní věřitel majetkovou situaci spotřebitele (resp. jeho úvěruschopností) řádně zabýval, anebo zda pouze formálně požadoval dokumenty, které si „zaškrtnul“ na zákaznické kartě, aniž by se jejich obsahem jakkoli dále zabýval, což vedlo k tomu, že takto poskytl úvěr osobě, které zjevně nemohl být poskytnut jakýkoli další úvěr.

24. Soud se rovněž pozastavuje nad tím, že ačkoli měl žalovaný v prosinci 2019 ke své finanční situaci sdělit, že platí jiný úvěr (viz údaj o tom, že hradí externí splátky ve výši , částka, měsíčně), původní věřitel zjevně s tímto nijak nepracoval a nezjišťoval o jaký úvěr se jedná, kdy tento úvěr bude splacen a zda žalovaný získáním dalších peněžních prostředků z úvěru ze dne , datum, nezískal peníze k úhradě tohoto dluhu, tj. zda tzv. nevytloukal klín klínem, čemuž se samozřejmě zákonná úprava požadující zevrubné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele snaží zabránit. V neposlední řadě se soud pozastavuje nad tím, že původní věřitel při posuzování majetkové situace vycházel z údaje „další čisté příjmy domácnosti“, aniž by tyto jakkoli zjišťoval a požadoval jejich doložení. Pokud by přitom tyto příjmy měly představovat příjmy manželky žalovaného, poukazuje soud na to, že závěr původního věřitele o tom, že odhadované měsíční výdaje žalovaného činí v rámci dvoučlenné domácnosti pouze , částka, , je zjevně nereálný a nesmyslně nízký. V rámci uzavírání druhé úvěrové smlouvy se pak původní věřitel měl rovněž zabývat tím, že zjevně mělo dojít u žalovaného ke zhoršení jeho majetkové situace, neboť jeho měsíční příjem měl poklesnout z částky , částka, (kterou udával jako svůj příjem v prosinci 2019) na částku , částka, (kterou udával již v květnu 2020, tj. došlo k propadu příjmů žalovaného o 34 %), aniž by tato skutečnost měla jakýkoli vliv na posouzení úvěruschopnosti žalovaného či zvážení výše a podmínek nově poskytovaného úvěru.

25. S ohledem na tento závěr nemohly předmětné úvěrové smlouva z , datum, a , datum, obstát jako platné a tudíž soud nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení žalované částky z titulu těchto smluv o úvěru.

26. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalovanému byla od původního věřitele poskytnuta dne , datum, finanční hotovost ve výši , částka, , a dne , datum, ve výši , částka, , kterou žalovaný do dnešního dne vrátil v celkové výši , částka, . Soud k tomu uvádí, že sečetl všechny částky, kterou žalovaný uhradil před „vyčíslením“ k , datum, , po tomto datu do postoupení všech pohledávek za žalovaným na žalobkyni a po tomto datu. Na smlouvu č. , hodnota, žalovaný uhradil 41 713,94 a , částka, , na smlouvu č. , hodnota, takto zaplatil , částka, . K tomu soud doplňuje, že žalovaný takto „přeplatil“ svůj závazek vztahující se ke smlouvě č. , hodnota, , avšak soud má za to, že okolnosti případu v podobě nesprávného opakovaného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele odůvodňují, aby tento „přeplatek“ byl zohledněn při zvážení toho, kolik žalovaný rovněž uhradil na bezdůvodném obohacení vztahující se k neplatné smlouvě č. , hodnota, . Pokud totiž úprava obsažená v ustanovení § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru má chránit spotřebitele a sankcionovat nepoctivé poskytovatele úvěru, kteří nedostatečně posuzují okolnosti úvěru (zde v podobě úvěruschopnosti spotřebitele), je na místě dovodit, že případné úhrady spotřebitele v situaci, kdy tento uzavřel více neplatných úvěrových smluv, by měly být započítávány postupně na všechny tyto úvěrové smlouvy ztížené sankcí neplatnosti z důvodu pochybení na straně původního věřitele, neboť v opačném případě by si poskytovatel úvěru i přes své zjevné pochybení mohl ponechat do příslušného dalšího soudního rozhodnutí platby přesahující bezdůvodné obohacení u jednoho neplatně poskytnutého úvěru, přičemž by spotřebiteli zbývalo uhradit částky odpovídající bezdůvodným obohacením vztahujícím se k jiným neplatným úvěrovým smlouvám. Takovýto postup by tak byl zjevně neefektivní a účastníky zatěžující dalšími náklady.

27. Soud tak má za to, že žalovaný bezdůvodné obohacení již uhradil.

28. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaný měl nějaký závazek ve vztahu k předloženým smlouvám o úvěru.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve sporu plně úspěšné, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměl.