13 C 122/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 18 484,92 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne , datum, , kterou se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalované zaplatit částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , smluvní úrok 9,47 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , smluvní úrok 9,44 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , smluvní úrok 9,47 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , smluvní úrok 9,44 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s , právnická osoba, , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , , adresa, , jednající prostřednictvím pobočky , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“), smlouvu o klasickém úvěru č. , hodnota, , na jehož základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Protože se žalovaná dostávala do prodlení s plněním svých splátek, žalobkyně úvěr zesplatnila s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně dále uvedla, že původní věřitel s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o klasickém úvěru č. , hodnota, , na jehož základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Protože se žalovaná dostávala do prodlení s plněním svých splátek, žalobkyně úvěr zesplatnila s účinností ke dni , datum, . Původní věřitel přitom pohledávky za žalovanou z předmětných smluv o úvěru postoupil žalobkyni.

2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z dokumentu s názvem Žádost/smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, , Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktu a služeb č. , hodnota, ), soud zjistil, že původní věřitel se snažil s osobou vystupující pod identitou žalované uzavřít smlouvu o úvěru/revolvingovém úvěru, na jejímž základě jí měl být poskytnut úvěr ve výši , částka, ; úvěr měla žalovaná splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, , úrok byl sjednán na 9,47 % ročně, RPSN bylo vypočteno na 9,89 %. Smlouva měla být podepsána žalovanou dle tam uvedených údajů elektronicky s připojením elektronického podpisu; platnost tohoto podpisu je však neznámá. K identitě žalované bylo v této smlouvě uvedeno rodné číslo, číslo jejího průkazu totožnosti, mobil a e-mail, rodinný stav, stáří bankovního účtu, počet vyživovaných dětí 1, způsob bydlení (majitel domu, bytu) a adresa trvalého pobytu. Dále bylo v tomto dokumentu uvedeno, že žalovaná je toho času na rodičovské dovolené/pečuje o osobu blízkou, přičemž její měsíční příjem je , částka, , celkové příjmy domácnosti dosahují , částka, a celkové náklady domácnosti jsou , částka, , přičemž žalovaná neměla mít jiné finanční závazky. Součástí této smlouvy měl být Sazebník pro úvěry obsahující příslušné poplatky a Produktové podmínky pro klasické úvěry, Produktové podmínky pro revolvingové úvěry. Ke smlouvě původní věřitel vystavil Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Uzavření smlouvy o úvěru mělo být žalované potvrzeno v přípisu ze dne , datum, , v němž bylo uvedeno, že úrok za tento úvěr činí 9,47 %. Číslo úvěrového účtu bylo stanoveno na , číslo, . Nebylo však doloženo doručení tohoto přípisu žalované, resp. že by tento přípis žalovaná převzala.

6. Z výpisu úvěru č. , hodnota, soud ověřil, že původní věřitel evidoval, že žalovaná měla načerpat celkem částku ve výši , částka, . Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaná měla zaplatit minimálně celkem , částka, . K tomu soud doplňuje, že na tomto výpisu je uvedena položka předčasná úhrada ve výši , částka, jako součást „Regularizace , číslo, “, přičemž k tomuto pojmu je uvedeno, že se jedná o opravné zaúčtování (transakce, úroky, poplatky, úhrady apod.). Není přitom zřejmé, zda se jedná o úhradu dluhu, nebo o účetní vyrovnání s ohledem na postoupení pohledávky. Z dokumentu PODKLADY , jméno FO, KONANIE vyplývá, že žalovaná dále na tento úvěr uhradila částky , částka, ; , částka, ; , částka, ; , částka, ; , částka, , , částka, ; , částka, a částku , částka, .

7. Z dokumentu s názvem Žádost/smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, , Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktu a služeb č. , hodnota, ), soud zjistil, že původní věřitel se snažil s osobou vystupující pod identitou žalované uzavřít smlouvu o úvěru/revolvingovém úvěru, na jejímž základě jí měl být poskytnut úvěr ve výši , částka, ; úvěr měla žalovaná splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši , částka, , úrok byl sjednán na 9,45 % ročně, RPSN bylo vypočteno na 9,87 %. Smlouva měla být podepsána žalovanou dle tam uvedených údajů elektronicky s připojením elektronického podpisu; platnost tohoto podpisu je však neznámá. K identitě žalované bylo v této smlouvě uvedeno rodné číslo, číslo jejího průkazu totožnosti, mobil a e-mail, rodinný stav, stáří bankovního účtu, počet vyživovaných dětí 1, způsob bydlení (majitel domu, bytu) a adresa trvalého pobytu. Dále bylo v tomto dokumentu uvedeno, že žalovaná je toho času na mateřské dovolené/pečuje o osobu blízkou, přičemž její měsíční příjem je , částka, , celkové příjmy domácnosti dosahují , částka, a celkové náklady domácnosti jsou , částka, , přičemž žalovaná neměla mít jiné finanční závazky. Součástí této smlouvy měl být Sazebník pro úvěry obsahující příslušné poplatky a Produktové podmínky pro klasické úvěry, Produktové podmínky pro revolvingové úvěry. Ke smlouvě původní věřitel vystavil Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

8. Uzavření smlouvy o úvěru mělo být žalované potvrzeno v přípisu ze dne , datum, , v němž bylo uvedeno, že úrok za tento úvěr činí 9,45 %. Číslo úvěrového účtu bylo stanoveno na , číslo, . Nebylo však doloženo doručení tohoto přípisu žalované, resp. že by tento přípis žalovaná převzala.

9. Z výpisu úvěru č. , hodnota, soud ověřil, že původní věřitel evidoval, že žalovaná měla načerpat celkem částku ve výši , částka, . Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaná měla dle závěrečné části tabulky zaplatit minimálně celkem , částka, . K tomu soud doplňuje, že na tomto výpisu je uvedena položka předčasná úhrada ve výši , částka, jako součást „Regularizace , číslo, “, přičemž k tomuto pojmu je uvedeno, že se jedná o opravné zaúčtování (transakce, úroky, poplatky, úhrady apod.). Není přitom zřejmé, zda se jedná o úhradu dluhu, nebo o účetní vyrovnání s ohledem na postoupení pohledávky. Z dokumentu PODKLADY , jméno FO, KONANIE vyplývá, že žalovaná dále na tento úvěr uhradila částky , částka, , , částka, ; , částka, ; , částka, , , částka, ; , částka, ; , částka, a , částka, .

10. Z notářského zápisu , číslo, sepsaného dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek (žalovaná je uvedena na str. 5) soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem původního věřitele ze dne , datum, .

11. Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu přípisem ze dne , datum, a , datum, v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla dána k poštovní přepravě dne , datum, .

12. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně nad rámec výše uvedeného doložila protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od Hello bank týkající se žádosti z , datum, , podle něhož žalovaná uvedla ve své žádosti příjem ve výši , částka, , banka však počítala s celkovými příjmy ve výši , částka, , přičemž banka ověřila v insolvenčním rejstříku, že žalovaná není v úpadku; rovněž původní věřitel z , právnická osoba, ověřil splátkovou morálku klientky. U výdajů , částka, původní věřitel vyšel z údajů žalované a z interních informací banky, včetně statistkách údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Po poskytnutí úvěru v říjnu 2020 by tak žalovaná měla splátkové zatížení , částka, měsíčně. Z výpisu bankovního účtu č. , č. účtu, na jméno žalované za září 2020 soud zjistil, že žalovaná v tomto měsíci čerpala celkem , hodnota, různých úvěrových částek, přičemž konečný zůstatek účtu byl , částka, .

13. Podle protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od , právnická osoba, týkající se žádosti z , datum, žalovaná uvedla ve své žádosti příjem ve výši , částka, , banka však počítala s celkovými příjmy ve výši , částka, , přičemž banka ověřila v insolvenčním rejstříku, že žalovaná není v úpadku; rovněž původní věřitel z , Anonymizováno, ověřil splátkovou morálku klienty. U výdajů , částka, původní věřitel vyšel z údajů žalované a z interních informací banky, včetně statistkách údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Po poskytnutí úvěru v srpnu 2021 by tak žalovaná měla splátkové zatížení , částka, měsíčně (splátka nového úvěru činila , částka, ). Z výpisu bankovního účtu č. , č. účtu, na jméno žalované za červenec 2021 soud zjistil, že žalovaná v tomto měsíci čerpala celkem , hodnota, různých úvěrových částek, přičemž konečný zůstatek účtu byl -, částka, .

14. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

16. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“18. Podle § 562 odst. 1 o. z., „Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Podle § 562 odst. 2 o. z. „Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.“19. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

20. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

21. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

24. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel se v říjnu 2020 a srpnu 2021 s žalovanou snažil uzavřít dvě úvěrové smlouvy na částku , částka, a , částka, . Nemá však za to, že by došlo k vlastnímu uzavření těchto úvěrových smluv, natož aby tyto byly posouzeny jako platné.

29. Výklad ustanovení § 561 a 562 občanského zákoníku stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze , datum, , č. j. , spisová značka, , v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“30. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud nepřehlíží, že podpis prostřednictvím komunikace na dálku (pravděpodobně přes webové rozhraní původního věřitele za použití SMS zprávy) spadá pod rozsah tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o úvěru, nadto na částku , částka, , resp. , částka, . Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukazuje na jistou „skrytost a anonymitu“ internetového prostředí, v němž může prakticky kdokoli za využití minimálního úsilí a se základními znalostmi o fungování tohoto prostředí vystupovat jménem kohokoli, a to často i za využití reálných osobních údajů (včetně ofocených dokladů totožnosti či výpisů z bankovního účtu) takovéto osoby. Zdejší soud se tak ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze uvedené ve sp. zn. , spisová značka, , že tzv. „prostý elektronický podpis“ nemůže být dokladem o tom, že určitý dokument podepsala určitá osoba.

31. Soud sice nepřehlíží apel unijního normotvůrce, aby soudy neodepíraly elektronickému podpisu právní účinky a odepíraly jejich provedení v soudním řízení jenom proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, avšak má za to, že tento apel v žádném případě neznamená bezvýhradní závěr o akceptovatelnosti prostého elektronického podpisu bez dalšího ve všech možných situacích a de facto jeho postavení naroveň jiným typům elektronických podpisů, které v sobě „garantují“ neměnnost elektronického právního jednání a zaručují identitu jednající osoby. Pokud by tomu tak bylo, není soudu zřejmé, proč by jak unijní, tak i národní zákonodárce, rozlišovat jednotlivé „typy elektronických podpisů“, když by dle zavedené praxe původního věřitele postačoval jakýkoli podpis pro závazné právní jednání domněle jednající osoby, jejíž identita by však byla naprosto neodhalená.

32. Soud tak má za to, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, např. pokud by se objevoval až v následné komunikaci po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoli však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření „zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádná předchozí ujednání a závazné ověření protistrany. Pokud během tohoto „zakládajícího, ustavujícího právního jednání“ (zde v podobě údajného uzavření smlouvy o úvěru), identita protistrany nebyla ověřena, soud nemůže s ohledem na možné dalekosáhlé následky pro právní jednání na internetu a nebezpečí jednání pod cizí identitou akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby. Soud nepřehlíží, že v dané věci měl původní věřitel s žalovanou uzavřít dvě úvěrové smlouvy, tudíž by se touto optikou dalo hovořit o tom, že došlo k řádnému podpisu alespoň druhé úvěrové smlouvy. Avšak za stěžejní považuje to, zda při uzavírání první úvěrové smlouvy došlo k ověření identity žalované či nikoli; pokud k tomuto kroku nedošlo, nelze ve vztahu k další úvěrové smlouvě hovořit o tom, že ta již byla podepsána „řádně“ prostřednictvím prostého elektronického podpisu.

33. Soud nepřehlíží, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované. Avšak tyto skutečnosti nedokládající, že to byla právě a jen žalovaná, kdo v říjnu 2020 a srpnu 2021 uzavřela předmětné úvěrové smlouvy ve znění předloženém soudu.

34. Dále soud má za to, že i kdyby odhlédl od výše uvedeného stran neakceptovatelnosti podpisu prostřednictvím „prosté komunikace na dálku“, pak musí konstatovat, že předmětné úvěrové smlouvu by ani tak nemohl posoudit jako platné. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

36. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

37. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“38. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

39. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěry, které jsou předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně v tomto směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů obsažených v samotných smlouvách o úvěru, podle soudu však nebylo prokázáno, že by původní věřitel s těmito údaji jakkoli pracoval, resp. že by je ověřoval. Nebylo tedy prokázáno, že původní věřitel ověřil, že by žalovaná měla jakýkoli pravidelný příjem, nadto ve výši pouze , částka, ; nebylo rovněž zjištěno, že by žalovaná měla v rámci její domácnosti další příjem ve výši , částka, , resp. , částka, . Soud tak nesouhlasí s tím, že původní věřitel se v obou případech pouze formálně spokojil s tvrzením žalované o jejích příjmech, aniž by si toto jakkoli ověřil. Je přitom povinností poskytovatele úvěry tyto informace ověřit (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odst. 8).

40. Za stěžejní však soud má to, že původní věřitel nijak blíže nezkoumal, že z předložených bankovních výpisů , č. účtu, na jméno žalované vyplývá, že žalovaná měla v rámci každého měsíce opakovaně čerpat blíže nespecifikovaný úvěr. Původní věřitel však přitom nezkoumal, o jaký jiný úvěrový produkt se jedná, kolik zbývá žalované na tomto produktu uhradit, jaký je tam úrok, jaké jsou sankce. Konečné zůstatky na tomto účtu v jednotlivých měsících nadto byly pouze , částka, , resp. -, částka, . Z těchto výpisů je tak zjevné, že majetková situace žalované byla horší, než jak vyplývá z údajů původního věřitele, který počítal s celkovými příjmy , částka, , resp. , částka, , neboť žalovaná sotva pokrývala své měsíční výdaje. S ohledem na konečné zůstatky na jejím účtu tak muselo být původnímu věřiteli zřejmé, že žalované nelze poskytnout jakýkoli další úvěr, neboť žalovaná nebyla schopna splácet jakoukoli částku navíc. Soud tak má za to, že původní věřitel s ohledem na tyto výpisy bankovního účtu žalované rovněž pochybil, pokud nezjišťoval, zda získáním předmětných úvěrů se žalovaná nesnaží uhradit jiný úvěr, tj. zda nepostupuje způsobem „vytloukání klínu klínem“, což by zjevně vedlo k závěru, že její majetková situace je špatná, když nemůže uhradit tento svůj původní úvěrový produkt. Soud tak nesouhlasí s tím, že původní věřitel fakticky vychází pouze z údajů, které o sobě při uzavírání příslušné úvěrové smlouvy sdělí úvěrovaný (spotřebitel) sám, aniž by tyto jakkoli ověřoval. Pouhé tvrzení žalobkyně, že původní věřitel, Anonymizováno, má mít systém na posuzování úvěruschopnosti klientů, nepovažuje soud za dané situace za dostatečné.

41. Soud tak nemá za to, že by v dané věci došlo k řádnému zjištění majetkové situace žalované. S ohledem na tento dílčí závěr by nemohly předmětné úvěrové smlouvy obstát jako platné a soud tudíž nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím coby příslušných smluvních nároků.

42. Pokud žalobkyně v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , pak tento zjevně dopadá na jinou situaci – zpětné vydání bezdůvodného obohacení spotřebiteli na základě závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy. V tomto případě však předmětem řízení je posouzení toho, zda byly předmětné úvěrové smlouvy platné a zda tak žalobkyni vznikl nárok na plnění z takovéto úvěrové smlouvy.

43. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla od původního věřitele poskytnuta částka v celkové výši , částka, (na úvěr č. , hodnota, byla žalované poskytnuta částka , částka, , na úvěr , číslo, byla žalované poskytnuta částka , částka, ), přičemž žalovaná podle výpisů těchto z těchto účtu a navazujících podkladů zaplatila ve vztahu k „úvěru č. , hodnota, “ částku , částka, , a ve vztahu k úvěru č. , hodnota, částku , částka, . Je tedy zjevné, že žalovaná bezdůvodné obohacení v mezidobí vrátila.

44. Soud tak má za to, že žalovaná bezdůvodné obohacení již uhradila.

45. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaná měla nějaký závazek ve vztahu k předloženým smlouvám o úvěru.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, která byla ve sporu plně úspěšná, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměla.