13 C 134/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 14 555,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , se smluvním úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“ nebo „banka“) Smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. , č. účtu, a poskytnout mu kontokorentní úvěr , Anonymizováno, . Žalovaný však překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, proto banka převedla dne , datum, aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši , částka, na nově zřízený úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalovaný však svůj dluh ani tak neuhradil, tudíž banka prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši k , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, (dále jen „přechodný věřitel“) a smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a přechodným věřitelem ze dne , datum, .

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Žalovaný dne , datum, uzavřel s původním věřitelem Smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se banka zavázala zřídit žalovanému platební účet pro vedení platebního styku, např. běžný účet. Dále se banka zavázala zřídit žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr , Anonymizováno, povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu. Bylo rovněž ujednáno, že pokud debetní zůstatek překročí povolený limit, bude za překročení tohoto limitu účtován žalovanému poplatek za jeho překročení v souladu se Sazebníkem, přičemž nepovolený zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený zůstatek na běžném účtu. Součástí smluvního vztahu mezi bankou a žalovaným byly dále Dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb; Základní produktové podmínky; Speciální produktové podmínky; Sazebník; Úrokový lístek; Všeobecné produktové podmínky.

6. Z dokumentu Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené dne , datum, soud zjistil, že banka se zavázala žalovanému zřídit běžný účet č. , č. účtu, , ve vztahu k němuž měl žalovaný povolený kontokorent , Anonymizováno, s výší povoleného limitu , částka, . Roční úrok za poskytnutý kontokorent byl stanoven na 21,99 %. RPNS pak bylo vypočteno na 28,66 %. S vedením tohoto úvěru byla spojena povinnost platit poplatky, např. , částka, za zaslání každé upomínky, , částka, měsíčně za překročení povoleného debetního zůstatku. Z dokumentu Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud ověřil, že žalovaný byl informován o pravidelech a podmínkách úvěru.

7. Podle Všeobecných produktových podmínek bylo sjednáno, že za případ porušení se mj. považuje porušení kterékoli smluvního ujednání ze strany žalovaného nebo ocitnutí se v prodlení ze strany žalovaného. V případě takového porušení byla banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky vůči žalovanému za splatnou, pozastavit nebo ukončit poskytování či služeb a ukončit s ním smluvní závazek. Podle Sazebníku poplatků pak byla banka dále oprávněna požadovat poplatek , částka, za zaslání oznámení o zrušení , Anonymizováno, a za oznámení o převodu , Anonymizováno, na Splatný , Anonymizováno, . Obdobná smluvní úprava byla obsažena v Základních produktových podmínkách spotřebitelského úvěru.

8. Z dokumentu ze dne , datum, soud ověřil, že banka ukončila poskytování , Anonymizováno, k běžnému účtu č. , č. účtu, z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného; rovněž byl žalovaný upozorněn na oprávnění banky převést debetní zůstatek na nově otevřený úvěrový účet. Žalovaný byl upozorněn, že za odeslání tohoto přípisu banka požaduje poplatek , částka, a že dále účtuje úrok za nepovolené přečerpání běžného účtu ve výši 29 % ročně. Dopisem z , datum, banka žalovanému dále oznámila ukončení smluvního vztahu o vedení běžného účtu č. č. , č. účtu, z důvodu dlouhodobého nepovoleného zůstatku běžného účtu. Dluh na účtu činil částku , částka, . Banka rovněž žalovaného opakovaně upomínkami ze dne , datum, , , datum, a , datum, upozorňovala na porušování jeho povinností.

9. Z přípisu ze dne , datum, soud zjistil, že banka úvěr č. , č. účtu, na částku , číslo, prohlásila za splatný k , datum, .

10. Z výpisu úvěrového účtu z , datum, soud ověřil, že na jeho jistině zbývá uhradit , částka, , na úrocích z prodlení , částka, a na poplatcích , částka, .

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohy č. , hodnota, (žalovaný je uveden pod bodem 941), Potvrzení o zaplacení úplaty ze dne , datum, soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na , Anonymizováno, . Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem banky ze dne , datum, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohy č. 1 (žalovaný je uveden pod bodem , Anonymizováno, ) soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , Anonymizováno, na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem přechodného věřitele ze dne , datum, .

12. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila Potvrzení o výši příjmu z , datum, , podle kterého žalovaný měl měsíční čistý příjem , částka, , má jednu vyživovanou osobu, přičemž mu ze mzdy nejsou prováděny srážky. Banka dále k otázce úvěruschopnosti v přípisu ze dne , datum, vysvětlila, že jako čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného považovala částku , částka, , přičemž původně bylo počítáno s tím, že žalovaný má měsíčně splácet , částka, . Z žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne , datum, soud ověřil, že žalovaný pracuje v pracovní poměru na dobu neurčitou od , datum, , přičemž jako celkový měsíční příjem své domácnosti uvedl částku , částka, .

13. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal kontokorent ve výši , částka, . V případě porušení smluvních povinností přitom banka byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, , ale i z informací dostupných v příslušných databází. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady předpokládané měsíční splátky ve výši , částka, za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, aniž by bylo zjištěno, že by jej tížil jakýkoli jiný úvěr, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 21,99 % ročně.

19. Soud tedy uzavírání, že banka s žalovaným dne , datum, uzavřela řádnou platnou smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě banka žalovanému poskytla kontokorentní úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil.

20. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu popsaným v odst. 10 tohoto rozsudku. Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného smluvního úroku z propůjčených peněž, stejně jako právo na úhradu jednotlivých poplatků a kapitalizovaného smluvního úroku.

21. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, včetně toho, že přiznal žalobkyni právo na příslušný zákonný úrok z prodlení od jím požadovaného data.

22. Závěr soudu o tom, že nároky plynoucí ze smlouvy o kontokorentu byly žalovanému uloženy zaplatit žalobkyni, vychází ze skutečnosti, že příslušná pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena na žalobkyni, jak bylo popsáno v odst. 11 tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

24. Výše náhrady nákladů řízení je odůvodněna skutečností, že žalobkyně, jak bylo zjištěno, podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, přičemž návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Soud proto při určení výše odměny za učiněné úkony právní pomoci postupoval tak jak je uvedeno výše, když řízení ve věcech bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšují 50 000 Kč.

25. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.