13 C 135/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 38 465,24 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne , datum, , kterou se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvní úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvní úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši , částka, , za což se žalovaný zavázal uhradit , částka, za poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnosti ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti svého bydliště ve výši , částka, ; celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však své povinnosti vyplývající z této smlouvy porušil, proto došlo ke zesplatnění úvěru.

2. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný s původním věřitelem uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejím základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši , částka, , za což se žalovaný zavázal uhradit částku celkem ve výši , částka, , kterou měl žalovaný uhradit v 14 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však své povinnosti plynoucí z této smlouvy rovněž neplnil, proto původní věřitel tento úvěr zesplatnil. Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

3. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný v podání ze dne , datum, uvedl, že dluhy platil nepravidelně, ale to kvůli svému zaměstnání řidiče kamionu. Nesouhlasil s tím, že by byl povinen platit poplatek za platbu v hotovosti a v místě bydliště, zvláště když chtěl platit převodem na bankovní účet. Poukazoval na to, že měl původnímu věřiteli zaplatit víc, ale nemá k tomu žádný doklad.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Žalovaný dne , datum, uzavřel s původním věřitelem v písemné podobě smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal splácet v 14 měsíčních splátkách po , částka, . Bylo sjednáno, že za poskytnutí úvěru má žalovaný celkem zaplatit částku , částka, (zahrnující úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a za inkaso plateb v hotovosti). Úroková sazba byla sjednána na 8 %; RPSN bylo vypočteno na 272,44 %. Z dokumentu transakční historie ke smlouvě , číslo, soud ověřil, že na tuto smlouvu mělo být uhrazeno celkem , částka, . Z žádosti o úvěr z , datum, soud zjistil, že žalovaný ke své situaci uvedl, že pracuje pro , právnická osoba, , přičemž tvrdil, že má mít mzdu ve výši , částka, . Jeho náklady na bydlení a energie dosahují , částka, , na dopravu, jídlo a osobní náklady vynaloží , částka, a má měsíční splátky stávajících půjček ve výši , částka, . Použitelný měsíční příjem tak má činit , částka, . Ke své situaci dále uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, má jedno vyživované dítě. Stran svých dluhů uvedl, že má závazek u , Anonymizováno, ve výši , částka, , přičemž zbývá doplatit , částka, .

6. Žalovaný dále dne , datum, uzavřel s původním věřitelem v písemné podobě smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po , částka, . Bylo sjednáno, že za poskytnutí úvěru má žalovaný celkem zaplatit částku , částka, (zahrnující úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a za inkaso plateb v hotovosti). Úroková sazba byla sjednána na 8 %; RPSN bylo vypočteno na 272,44 %. Z dokumentu transakční historie ke smlouvě , číslo, soud ověřil, že na tuto smlouvu mělo být uhrazeno celkem , částka, . Z žádosti o úvěr z , datum, soud zjistil, že žalovaný ke své situaci uvedl, že pracuje pro , právnická osoba, , přičemž tvrdil, že má mít mzdu ve výši , částka, . Jeho náklady na bydlení a energie dosahují , částka, , na dopravu, jídlo a osobní náklady vynaloží , částka, a má měsíční splátky stávajících půjček ve výši , částka, . Použitelný měsíční příjem tak má činit , částka, . Ke své situaci dále uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, má jedno vyživované dítě. Stran svých dluhů uvedl, že má závazek u , Anonymizováno, ve výši , částka, , přičemž zbývá doplatit , částka, ; další závazek u , Anonymizováno, ve výši , částka, , přičemž zbývá doplatit , částka, .

7. K majetkové situaci žalovaného pak původní věřitel získal dohodu o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, , podle níž je žalovaný u , právnická osoba, zaměstnán na dobu neurčitou. Z výplatní pásky za březen 2022 vyplývá, že žalovanému byla na účet poukázána částka , částka, , přičemž jeho čistá mzda byla , částka, . K tomu bylo uvedeno, že žalovaný měl získat stravné za poslední uzavřený měsíc (únor 2022) ve výši , částka, , celkový čistý příjem pak měl činit , částka, . Z výplatní pásky za leden 2022 vyplývá, že žalovanému byla na účet poukázána částka , částka, , přičemž jeho čistá mzda byla , částka, . K tomu bylo uvedeno, že žalovaný měl získat stravné za poslední uzavřený měsíc (prosinec 2021) ve výši , částka, , celkový čistý příjem pak měl činit , částka, . Z výplatní pásky za únor 2022 vyplývá, že žalovanému byla na účet poukázána částka , částka, , přičemž jeho čistá mzda byla , částka, . K tomu bylo uvedeno, že žalovaný měl získat stravné za poslední uzavřený měsíc (leden 2022) ve výši , částka, , celkový čistý příjem pak měl činit , částka, . Z výplatní pásky za duben 2022 vyplývá, že žalovanému byla na účet poukázána částka , částka, , přičemž jeho čistá mzda byla , částka, . K tomu bylo uvedeno, že žalovaný měl získat stravné za poslední uzavřený měsíc (březen 2022) ve výši , částka, , celkový čistý příjem pak měl činit , částka, . Z výplatní pásky za květen 2022 vyplývá, že žalovanému byla na účet poukázána částka , částka, , přičemž jeho čistá mzda byla , částka, . K tomu bylo uvedeno, že žalovaný měl získat stravné za poslední uzavřený měsíc (duben 2022) ve výši , částka, , celkový čistý příjem pak měl činit , částka, . Z výplatní pásky za červen 2022 vyplývá, že žalovanému byla na účet poukázána částka , částka, , přičemž jeho čistá mzda byla , částka, . K tomu bylo uvedeno, že žalovaný měl získat stravné za poslední uzavřený měsíc (květen 2022) ve výši , částka, , celkový čistý příjem pak měl činit , částka, .

8. Z dokumentu s názvem Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy (žalovaný je uveden pod body , číslo, ), Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávky za žalovaným původní věřitel postoupil žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, . Soudu byla rovněž doložena předžalobní výzva žalobkyně ze dne , datum, , která byla dána k poštovní přepravě téhož dne.

9. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

12. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovaným dne , datum, a , datum, uzavřel úvěrové smlouvy na celkovou částku , částka, , přičemž příslušné peněžní prostředky mu ten den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne , datum, a , datum, uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

23. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“24. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet jednotlivé úvěry, které jsou předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně soudu předložila příslušné žádosti o úvěr k jednotlivým úvěrovým smlouvám a příslušné platební výměry žalovaného od ledna 2022 až do června 2022, avšak soud nemá za to, že by původní věřitel s tam uvedenými informacemi řádně pracoval. Původní věřitel se totiž pouze spojil s tím, že žalovaný měl celkem při součtu své čisté mzdy a stravného získávat částky okolo , částka, měsíčně, avšak přehlédnul, že čistá mzda žalovaného se fakticky pohybovala pouze do , částka, měsíčně, přičemž zbývající část představovalo stravné, které bylo žalovanému vypláceno z titulu jeho práce řidiče kamionu a jeho dálkových jízd. V takovém případě měl původní věřitel více zvážit, že vyplacené stravné musel žalovaný z povahy věci utratit na zvýšené náklady spojené s jeho stravou mimo jeho domov, takže nelze jen tak zjednodušeně uzavřít, že žalovaný měl příjmy okolo , částka, , když je zřejmé, že částku okolo , částka, musel žalovaný vynaložit na stravu související s jeho jízdami coby řidiče kamionu; soud proto nesouhlasí s tím, že žalovaný mohl mít výdaje na stravu, dopravu a osobní náklady pouze ve výši , částka, , nadto za situace, kdy byl ženatý a kdy měl jednu vyživovací povinnost. Faktické příjmy žalovaného tak byly zjevně nižší, což ostatně soudu vyplývá i z toho, že žalovanému byly opakovaně vypláceny zálohy mzdy, tudíž je zřejmé, že žalovaný v průběhu měsíce neměl dostatek finančních prostředků, proto se se svým tehdejším zaměstnavatelem dohodnul na takovémto „nestandardním postupu“ k pokrytí svých aktuálních potřeb. V neposlední řadě soud poukazuje na to, že žalovaný měl uvést, že má mít ještě další půjčku , Anonymizováno, (viz jeho žádosti o úvěr ze dne , datum, a , datum, ), aniž by původní věřitel ověřoval, v jaké výši tato půjčka je, kolik zbývá uhradit a zda žádostí o další úvěr žalovaný fakticky „nevytlouká klín klínem“, tj. zda se novým úvěrem nesnaží umořit své staré dluhy, čemuž se úprava obsažená v ustanovení § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru zjevně snažila zabránit.

26. S ohledem na tento závěr nemohly předmětné úvěrové smlouvy z , datum, a , datum, obstát jako platné a tudíž soud nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení žalované částky z titulu těchto smluv o úvěru.

27. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalovanému byla od původního věřitele poskytnuta dne , datum, částka , částka, a , datum, finanční hotovost ve výši , částka, , kterou žalovaný do dnešního dne vrátil v celkové výši , částka, . Soud k tomu uvádí, že sečetl všechny částky, kterou žalovaný uhradil před zesplatněním jednotlivých smluv o úvěru. Na smlouvu č. , hodnota, žalovaný uhradil , částka, , na smlouvu č. , hodnota, takto zaplatil , částka, . K tomu soud doplňuje, že žalovaný takto „přeplatil“ svůj závazek vztahující se ke smlouvě č. , hodnota, , avšak soud má za to, že okolnosti případu v podobě nesprávného opakovaného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele odůvodňují, aby tento „přeplatek“ byl zohledněn při zvážení toho, kolik žalovaný rovněž uhradil na bezdůvodném obohacení vztahující se k neplatné smlouvě č. , hodnota, . Pokud totiž úprava obsažená v ustanovení § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru má chránit spotřebitele a sankcionovat nepoctivé poskytovatele úvěru, kteří nedostatečně posuzují okolnosti úvěru (zde v podobě úvěruschopnosti spotřebitele), je na místě dovodit, že případné úhrady spotřebitele v situaci, kdy tento uzavřel více neplatných úvěrových smluv, by měly být započítávány postupně na všechny tyto úvěrové smlouvy ztížené sankcí neplatnosti z důvodu pochybení na straně původního věřitele, neboť v opačném případě by si poskytovatel úvěru i přes své zjevné pochybení mohl ponechat do příslušného dalšího soudního rozhodnutí platby přesahující bezdůvodné obohacení u jednoho neplatně poskytnutého úvěru, přičemž by spotřebiteli zbývalo uhradit částky odpovídající bezdůvodným obohacením vztahujícím se k jiným neplatným úvěrovým smlouvám. Takovýto postup by tak byl zjevně neefektivní a účastníky zatěžující dalšími náklady.

28. Soud tak má za to, že žalovaný bezdůvodné obohacení již uhradil.

29. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaný měl nějaký závazek ve vztahu k předloženým smlouvám o úvěru.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve sporu plně úspěšné, náhradu nákladů řízení nepožadoval.