13 C 166/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno pro 17 722 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne , datum, , kterou se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel) smlouvu č. , hodnota, s názvem , adresa, půjčka v hotovosti týdenní , číslo, , na jejímž základě žalovaná obdržela hotovostní zápůjčku ve výši , částka, , za což se zavázala původnímu věřiteli uhradit poplatek ve výši , částka, . Celkem tak měla žalovaná uhradit částku , částka, v 60 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaná ale následně uhradila pouze částku ve výši , částka, v nepravidelných splátkách. Protože žalovaná neuhradila předepsané splátky, vznikla jí povinnost hradit smluvní pokutu 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení. Celkem dosáhla smluvní pokuta k , datum, výše , částka, . Dále žalobkyně po žalované požaduje úhradu kapitalizovaného zákonného úroku a sankčních poplatků ve výši , částka, . Pohledávku za žalovanou původní věřitel postoupil žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované v příslušných registrech (SOLUS, insolvenčních rejstříky, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadu, interních registrů atd.)

2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce – , Anonymizováno, v hotovosti č. , hodnota, soud zjistil, že původní věřitel uzavřel tuto smlouvu s žalovanou, která na jejím základě obdržela v hotovosti částku , částka, , za což se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši , částka, ; celkem měla takto žalovaná uhradit , částka, v 60 týdenních splátkách po , částka, . K této smlouvě původní věřitel vyhotovil rovněž formulář Standardní informace o spotřebitelském úvěru, podle kterého RPSN dosahovalo 238,01 %.

4. Z dokumentů obsahující výpočet zákonného úroku a smluvní pokuty soud ověřil, že žalovaná celkem uhradila částku , částka, .

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud ověřil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni; žalovaná byla uvedena bodem , číslo, (dle označení příslušné smlouvy o zápůjčce). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne , datum, obsahující rovněž výzvu k okamžitému splacení dluhu ze dne , datum, . Žalobkyně pak žalovanou vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, .

6. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu sdělila, že původní věřitel posoudil s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž by mělo být přihlédnuto k tomu, že původní věřitel podléhá dohledu ze strany Česká národní banky. Žalovaná měla být lustrována v databázi BRKI, NRKI, SOLUS, interních databázích původního věřitele, v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, v evidenci neplatných dokladů a v evidenci adres obecních/městských úřadů. Žalovaná měla uvést, že má mít pravidelný měsíční příjem ve výši , částka, ; další příjem domácnosti pak činil , částka, , přičemž toto mělo být zkontrolováno vázanou zástupkyní paní , jméno FO, . Odhadované měsíční výdaje žalované měly dosáhnout , částka, . Příslušné dokumenty a doklady (zákaznickou kartu) však žalobkyně soudu nepředložila.

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši , částka, , nemá však za prokázané, že by tato smlouva o zápůjčce, která spadá pod rozsah úvěrové smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb., byla platná. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady , Anonymizováno, ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně v tomto směru pouze tvrdila, ale nijak nedoložila, že byla úvěruschopnost žalované prověřována v příslušných rejstřících, neboť toto své tvrzení ničím neprokázala. Pouhá „dobrá víra“ žalobkyně v to, že původní věřitel postupoval v tomto směru řádně, nemůže podle soudu rovněž obstát, neboť v takovém případě by stačilo pohledávku z jakéhokoli spotřebitelského úvěru postoupit třetí osobě, která by tak bez dalšího mohla veškeré nároky z takové úvěrové smlouvy uplatnit, ačkoli by samotná úvěrová smlouva byla absolutně neplatná podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Obsáhlé podání žalobkyně ze dne , datum, proto podle soudu nemůže nahradit to, že není prokázáno, že by původní věřitel skutečně toto prověření v příslušných registrech provedl a že by zjišťoval příjmové a výdajové poměry žalované, případně že by s nimi jakkoli pracoval. Soud v tomto směru nepřehlíží, že dle tvrzení žalobkyně mělo docházet k porovnání příjmů a výdajů žalované, avšak k tomu soud musí uvést, že žádný doklad o takovém postupu a zjištění samotných příjmů žalované (zvláště příslušná zákaznická karta, o níž žalobkyně v tomto podání zevrubně pojednávala) soudu předložen nebyl. Soud nepřehlíží, že žalovaná smlouva představuje tzv. mikroúvěr s ohledem na výši poskytnuté sumy, avšak ani tato skutečnost nezbavuje věřitele coby profesionála povinnost tuto úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru posoudit. Pokud toto posouzení nebylo soudu doloženo, tudíž prokázáno, nemůže soud konstatovat nic jiného, než takováto úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Samotný požadavek žalobkyně na eurokonformní výklad na tomto závěru nemůže ničeho změnit. Rovněž nedůvodná je argumentace žalobkyně dovolávající se toho, že původní věřitel podléhá dohledu ze strany České národní banky, neboť v projednávané věci není sporné, zda Česká národní banka na původního věřitele dohlíží či nikoli, nebo zda Česká národní banka vydává nějaká stanoviska či doporučení, kterým se regulované subjekty přizpůsobují, ale posouzení toho, zda původní věřitel činil reálné a aktivní kroky ke zjištění úvěruschopnosti žalované. Provedení těchto kroků přitom dle závěru soudu prokázáno nebylo.

23. Na závěry soudu nemělo vliv ani to, že žalovaná měla nakonec zaplatit celkem přes , částka, – jak totiž vyplývá z dokumentů obsahujících výpočet zákonného úroku a smluvní pokut, byl postup žalované zjevně nahodilý, kdy tato splácela zcela v rozporu se stanovenými týdenními splátkami, což podle soudu dokládá, že fakticky měla problémy se splácením, kdy své „platební“ povinnosti plnila („lepila“) nahodila dle svých aktuálních možností. Pokud by tyto možnosti byly dostatečné, soud nevidí důvod pro to, aby žalovaná nakonec úvěr nesplatila. Jestliže takto nepostupovala a úvěr hradila zcela nahodila, je zjevné, že posouzení její úvěruschopnosti bylo od začátku nedostatečné.

24. S ohledem na tento závěr nemohl soud žalobkyni přiznat nároky na plnění vyplývající ze smlouvy o zápůjčce.

25. K požadavku žalobkyně na provedení výslechu obchodního zprostředkovatele , jméno FO, a provedení výpisu z živnostenského rejstříku soud uvádí, že tyto důkazní návrhy neprovedl, neboť nemá za to, že byly relevantní. Tyto důkazní návrhy žalobkyně učinila v tom směru, aby prokázala, že původní věřitel vyplnil zákaznickou kartu žalované a že tato zástupkyně ověřovala tvrzení o příjmech žalované. Soud však za stěžejní považuje to, aby žalobkyně soudu předložila příslušné dokumenty obsahující tyto údaje; důkazní návrh na prokázání toho, že tato zástupkyně původního věřitele viděla nějaké dokumenty o žalované, je proto nadbytečný, neboť primární je doložení toho, že původní věřitel nějaké dokumenty a informace o žalované měl a že s těmi pracoval (např. jejich ověřením v příslušných registrech), což předloženo nebylo.

26. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů však má za to, že původní věřitel žalované vyplatil v hotovosti oproti podpisu smlouvy č. , hodnota, částku ve výši , částka, , avšak žalovaná v mezidobí měla zaplatit částku , částka, . Je tedy zřejmé, že žalovaná původnímu věřiteli bezdůvodné obohacení vydala.

27. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaná měla nějaký závazek ve vztahu k předložené smlouvě o zápůjčce. Protože žalobkyně na jednání soudu nedorazila, zmařila tak případné poučení soudu dle ustanovení § 118a o. s. ř. ohledně neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, která byla ve sporu plně úspěšná, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměla.