13 C 212/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 41 212,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se smluvním úrokem ve výši 3,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný se právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitel“ nebo „banka“), uzavřel dne datum Smlouvu o úvěru Anonymizováno ke stavebnímu spoření s účtem číslo č. účtu, na jejímž základě se se banka zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši částka, za což se žalovaný zavázal bance zaplatit smluvní úrok z úvěru ze stavebního spoření ve výši 3,99 % ročně po uplynutí prvních 3 let, kdy byla sjednána úroková sazba 4,95 % ročně, přičemž úvěr měl splácet v měsíčních splátkách ve výši částka. Překlenovací úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum. Z důvodu prodlení s úhradou splátek byl nakonec předmětný úvěr zesplatněn ke dni datum. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne datum, žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne datum uzavřel s bankou Smlouvu o úvěru Anonymizováno ke stavebnímu spoření s účtem číslo č. účtu, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši částka s tím, že se žalovaný zavázal jí zaplatit tento úvěr v měsíčních splátkách ve výši částka. RPNS bylo vypočteno ve výši 5,45 % ročně. Podle této smlouvy byla banka oprávněna požadovat okamžité zaplacení úvěru mj. tehdy, pokud by byl žalovaný v prodlení s placením více než 2 měsíčních plateb. Úvěr byl žalovaným čerpán v souladu s platebním příkazem ze dne datum ve výši částka.

5. Úvěr byl ze strany banky prohlášen za splatný k datum dopisem ze dne datum s odůvodněním, že žalovaný má dluh na předmětném úvěru ve výši částka, přičemž jej banka vyzývala k úhradě nedoplatku do datum; v opačném případě banka žalovaného upozorňovala na to, že úvěr zesplatní k tomuto datu.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení s přílohou č. hodnota (žalovaný je uveden pod bodem číslo), potvrzení o zaplacení úplaty vyplývá, že banka postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem banky ze dne datum.

7. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne datum, vystavené tehdejším zaměstnavatelem žalovaného společností jméno FO a.s., z něhož vyplývá, že žalovaný měl průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců ve výši částka, přičemž ze mzdy nebyly strhávány žádné srážky. Žalobkyně dále soudu sdělila, že banka ověřovala, zda žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, dále žalovaného lustrovala v Bankovním registru klientských informací (CBCB) a v interní evidenci klientů. Banka přitom výdaje žalovaného stanovila ve výši částka na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky. Banka dále zjistila, že žalovaný měl osobní úvěr u jiné banky ve výši částka se splátkou ve výši částka a kontokorentní úvěr u jiné banky ve výši částka s orientační splátkou částka. Po odečtení těchto úvěrových nákladů měla žalovanému měsíčně zůstat částka částka k úhradě jeho měsíčních výdajů. K tomuto tvrzení žalobkyně doložila dokument Posouzení úvěruschopnosti klienta obsahující základní informace o dalších úvěrech žalovaného v daném období.

8. Z dokumentu s názvem Žádost o úvěr ke stavebnímu spoření ze dne datum soud zjistil, že žalovaný ke své majetkové situaci uvedl, že má průměrný měsíční příjem ve výši částka s tím, že je zaměstnán od datum u společnosti jméno FO a.s. Ohledně samotného čerpání úvěru soud z předložených výpisů z úvěrového účtu zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne datum ve výši částka. Žalovaný tento úvěr postupně splácel, přičemž poslední platba byla provedena dne datum ve výši částka, přičemž na úvěru zbývá uhradit částka částka.

9. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ 12. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat úvěr až do výše částka. V případě porušení smluvních povinností přitom banka byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum, ale i z informací dostupných v příslušných databází. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši částka za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného RPSN ve výši 5,45 %, zvláště když bylo soudu doloženo, že žalovaný byl své závazky z této úvěrové smlouvy schopen splácet skoro 10 let, z čehož je zřejmé, že po relativně dlouhou dobu se úvahy banky při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ukázaly ve vztahu k tomuto úvěru jako správné.

13. Soud tedy uzavírání, že banka s žalovaným dne datum uzavřela řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka žalovanému poskytla úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil.

14. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy o úvěru, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu, podle kterého na jistině zůstává uhradit částka částka. Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného úroku z propůjčených peněž, jak byl smluvními stranami ujednán v této smlouvě.

15. Stran závěru soudu o tom, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit výše uvedené závazky žalobkyni, nikoli bance, soud odkazuje na smlouvu o postoupení specifikované v odstavci 6 tohoto rozsudku, podle níž došlo k postoupení tam vyjmenovaných pohledávek banky, mj. předmětné pohledávky vůči žalovanému, na současnou žalobkyni.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, včetně toho, že přiznal žalobkyni právo na příslušný zákonný úrok z prodlení od jím požadovaného data.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

18. Výše náhrady nákladů řízení je odůvodněna skutečností, že žalobkyně, jak bylo zjištěno, podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, přičemž návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Soud proto při určení výše odměny za učiněné úkony právní pomoci postupoval tak jak je uvedeno výše, když řízení ve věcech bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšují částka.

19. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.