13 C 240/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 45 783,45 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne , datum, , v níž se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s žalobkyní smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Úvěr byl sjednán elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně. Žalovaná však následně nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně zaslala žalované první upomínku. I přes zaslání několika upomínek nebyla ze strany žalované řádně uhrazena pravidelná měsíčná splátka, proto byl úvěr zesplatněn přípisem ze dne , datum, .

2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni zaplatila žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z dokumentu s názvem Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, soud zjistil, že žalobkyně se dne , datum, snažila s žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí měla být poskytnuta částka , částka, , která měla být použita tak, že částka , částka, měla být vyplacena ve prospěch věřitele žalované, , právnická osoba, za účelem úplné úhrady předchozího závazku Spotřebitele vůči výše uvedenému věřiteli (tento závazek žalované měl vyplývat ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a měl činit celkem , částka, ); částka , částka, pak měla být vyplacena na účet spotřebitele , číslo, a částka , částka, měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.

8. Smlouvy. Úroková sazba byla stanovena na 23 % ročně, přičemž RPNS bylo vypočteno na 38,34 %. Smlouva měla být podepsána žalovanou dle tam uvedených údajů prostřednictvím kódu , číslo, z telefonního čísla , tel. číslo, K identitě žalované bylo v této smlouvě uvedeno rodné číslo, bankovní spojení, adresa, telefon a e-mail. Součástí této úvěrové smlouvy byla mj. tabulka umoření, podle níž dne , datum, měla být splatná 22. splátka úvěru, přičemž jednotlivá splátka činila částku , částka, .

5. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, soud ověřil, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, byla žalovaný s tím, že banka eviduje na tomto bankovním účtu příchozí platbu od žalobkyně z jejího účtu č. , č. účtu, v celkové výši , částka, . Žalobkyně dále soudu předložila k osobě žalované výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z obchodního rejstříku údajného zaměstnavatele žalované - společnosti , právnická osoba, ., výpis z centrální evidence exekucí, výpis z bankovního účtu č. , č. účtu, za období duben až červen 2020 (z něhož vyplývá, že žalovaná pobírala mzdu od společnosti , právnická osoba, .), kontrolu OP , číslo, v neplatných dokladech MVČR, fotokopii občanského průkazu žalované č. , tel. číslo, , výpis z bankovního registru týkající se žalované (s výslednou zprávou 2 pozitivních lustrací žalované, s výsledkem ratingu B a informací, že lustrovaná osoba splňuje požadavky AML zákona), mzdový lístek žalované za únor 2020 (s výší čisté mzdy , částka, ) fotokopii rodného listu žalované.

6. Soudu bylo rovněž doloženo, že žalobkyně žalovanou vyzývala k uhrazení jejího dluhu – upomínkou z , datum, (daná k poštovní přepravě dne , datum, ) s odůvodněním, že žalovaná neuhradila splátku splatnou dne , datum, , a upomínkou ze dne , datum, (daná k poštovní přepravě dne , datum, ). Dále žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu v předžalobní výzvě z , datum, (daná k poštovní přepravě dne , datum, ) obsahující informaci o zesplatnění celého úvěru.

7. Z Detailu pohybu - Platba převodem uvnitř banky soud ověřil, že žalobkyně z účtu č. , č. účtu, zaslala dne , datum, na účet č. , číslo, částku , částka, . Z Detailu pohybu - Okamžitá příchozí platba soud ověřil, že z bankovního účtu , číslo, (bankovní účet žalované) přišla dne , datum, platba ve výši , částka, . Z Detail pohybu - Bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně z účtu č. , č. účtu, zaslala dne , datum, na účet č. , č. účtu, částku , částka, .

8. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu sdělila, že tyto skutečnosti byly uvedeny v příloze 5 příslušné smlouvy obsahující informace o tom, že žalovaná má příjem , částka, , náklady na spotřebitele jsou , částka, , náklady na bydlení , částka, a náklady na manžela či děti činí , částka, .

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“13. Podle § 562 odst. 1 o. z., „Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Podle § 562 odst. 2 o. z. „Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.“14. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

15. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

16. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně se dne , datum, s žalovanou snažila uzavřít úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž žalované skutečně poskytla převodem na její bankovní účet , číslo, částku ve výši , částka, . Nemá však za to, že by došlo k vlastnímu uzavření úvěrové smlouvy, natož aby tato byla posouzena jako platná.

24. Výklad ustanovení § 561 a 562 občanského zákoníku stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018-142, v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“25. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud nepřehlíží, že podpis prostřednictvím SMS zprávy spadá pod rozsah tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o úvěru, nadto na částku , částka, . Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukazuje na jistou „skrytost a anonymitu“ internetového prostředí, v němž může prakticky kdokoli za využití minimálního úsilí a se základními znalostmi o fungování tohoto prostředí vystupovat jménem kohokoli, a to často i za využití reálných osobních údajů (včetně ofocených dokladů totožnosti) takovéto osoby. Zdejší soud se tak ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze uvedené ve sp. zn. 27 Co 327/2018, že tzv. „prostý elektronický podpis“ nemůže být dokladem o tom, že určitý dokument podepsala určitá osoba.

26. Soud sice nepřehlíží apel unijního normotvůrce, aby soudy neodepíraly elektronickému podpisu právní účinky a odepíraly jejich provedení v soudním řízení jenom proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, avšak má za to, že tento apel v žádném případě neznamená bezvýhradní závěr o akceptovatelnosti prostého elektronického podpisu bez dalšího ve všech možných situacích a de facto jeho postavení naroveň jiným typům elektronických podpisů, které v sobě „garantují“ neměnnost elektronického právního jednání a zaručují identitu jednající osoby. Pokud by tomu tak bylo, není soudu zřejmé, proč by jak unijní, tak i národní zákonodárce, rozlišovat jednotlivé „typy elektronických podpisů“, když by dle zavedené praxe žalobkyně postačoval jakýkoli podpis pro závazné právní jednání domněle jednající osoby, jejíž identita by však byla naprosto neodhalená.

27. Soud tak má za to, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, např. pokud by se objevoval až v následné komunikaci po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoli však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření „zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádná předchozí ujednání a závazné ověření protistrany. Pokud během tohoto „zakládajícího, ustavujícího právního jednání“ (zde v podobě údajného uzavření smlouvy o úvěru), identita protistrany nebyla ověřena, soud nemůže s ohledem na možné dalekosáhlé následky pro právní jednání na internetu a nebezpečí jednání pod cizí identitou akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby.

28. Soud nepřehlíží, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované. Rovněž nepřehlíží, že žalobkyně disponuje fotokopií jejího občanského průkazu či výpisu z jejího bankovního účtu č. , č. účtu, . Avšak tyto skutečnosti nedokládají, že to byla právě a jen žalovaná, kdo dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve znění předloženém soudu.

29. Dále soud má za to, že i kdyby odhlédl od výše uvedeného stran neakceptovatelnosti SMS podpisu, pak musí konstatovat, že předmětnou úvěrovou smlouvu by ani tak nemohl posoudit jako platnou. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

31. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

32. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“33. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

34. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně sice soudu předložila odkaz na příslušnou úvěrovou smlouvu obsahující základní údaje o majetkové situaci žalované, avšak soud musí s ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno, že tuto smlouvu uzavřena žalovaná, konstatovat, že nelze z těchto údajů bez dalšího vycházet, neboť není zřejmý jejich původce. Rovněž není zřejmé, zda a jak tyto údaje byly ověřeny, a to zvláště za situace, kdy dle výpisu nebankovního registru měla mít žalovaná další 2 (blíže nespecifikované a nedoložené) pozitivní lustrace. Z obsahu smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, a výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, přitom vyplývá, že žalovaná měla mít vůči žalobkyni jeden další dluh, který měl být navíc prostřednictvím předmětné smlouvy o úvěru ze dne , datum, údajně uhrazen. Soud k tomu doplňuje, že zjevně žalobkyně nezkoumala a nijak neřešila, proč by žalovaná měla uzavírat další úvěrovou smlouvu na částku, jejíž podstatnou část použije na úhradu blíže nespecifikovaného předchozího dluhu, čímž dojde k dalšímu podstatnému navýšení její dluhové zátěže. Refinancování dluhu vytvořením nového dluhu přitom bylo v minulosti častým důvodem, proč dlužníci skončili nakonec v dluhové pasti, což bylo mj. důvodem zavedení úpravy obsažené v § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tak má za to, že žalobkyně měla za dané situace více zkoumat majetkovou situaci žalované a proč by tato měla uzavírat novou úvěrovou smlouvu, když ještě neměla uhrazený jiný úvěrový produkt poskytnutý žalobkyní.

35. Soud tak nemá za to, že by v dané věci došlo k řádnému zjištění majetkové situace žalované. Za dané situace se tak žalobkyně s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla na reálnou majetkovou situaci žalovanou dotázat, aby tato vysvětlila, jaké má měsíční příjmy a jak s nimi nakládá. S ohledem na tento další dílčí závěr nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná a soud tak nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky , částka, coby příslušných smluvních nároků.

36. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů však má za to, že žalobkyně měla žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, zaslat částku ve výši , částka, , však žalovaná měla i dle tvrzení samotné žalobkyně vrátit 21 splátek ve výši , částka, , tj. celkem , částka, . Soud k tomu uvádí, že žalobkyně tvrdí, že důvodem zesplatnění „úvěru“ bylo to, že žalovaná nezaplatila až splátku splatnou dne , datum, (což byla dle smluvní dokumentace až 22 splátka), tudíž předchozí splátky měla žalovaná hradit zjevně řádně a včas. Soud k tomu doplňuje, že nepřihlíží k částce , částka, , které žalobkyně zaplatila na bankovní účet č. , č. účtu, , neboť soudu nebylo doloženo, že tím by došlo k úhradě jakéhokoli závazku žalované vůči žalobkyni, tj. že by se tato na úkor žalované jakkoli obohatila.

37. Je tedy zřejmé, že žalovaná žalobkyni bezdůvodné obohacení vydala.

38. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaná měla nějaký závazek ve vztahu k předložené (a nepodepsané) smlouvě o úvěru. Protože žalobkyně na jednání soudu nedorazila, zmařila tak případné poučení soudu dle ustanovení § 118a o. s. ř. ohledně neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve sporu plně úspěšné, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměl.