13 C 258/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 58 627,98 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne , datum, , v níž se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se smluvním úrokem 17,35 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se smluvním úrokem 17,35 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši , částka, , za což se žalovaný zavázal zaplatit částku , částka, . Žalovaný však své povinnosti neplnil řádně a včas; poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, . Pohledávka z této smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný dále s původním věřitelem uzavřel dne , datum, Smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě mu původní věřitel poskytl částku ve výši , částka, , za což se žalovaný zavázal zaplatit částku , částka, . Rovněž ve vztahu k této smlouvě žalovaný porušil své povinnosti a dostal se do prodlení. Pohledávka z této smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . V neposlední řadě žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě žalovaný obdržel částku , částka, . Také ve vztahu k této smlouvě žalovaný porušil své povinnosti a dostal se do prodlení, přičemž nyní mu podle žalobkyně zbývá uhradit kapitalizovaný úrok ve výši , částka, . Pohledávka z této smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přičemž žalovaný po postoupení pohledávky uhradil žalobkyni částku , částka, .

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, č. , tel. číslo, soud zjistil, že původní věřitel uzavřel smlouvu o zápůjčce s žalovaným, který na jejím základě obdržel částku , částka, s tím, že se za to žalovaný zavázal vrátit poplatek ve výši , částka, . Součástí této smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce.

5. Z tabulky umoření smlouvy č. , číslo, soud ověřil, že celkem na tento závazek žalovaný uhradil částku , částka, .

6. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti ze dne , datum, č. , tel. číslo, soud zjistil, že původní věřitel uzavřel smlouvu o zápůjčce s žalovaným, který na jejím základě obdržel částku , částka, s tím, že se za to žalovaný zavázal vrátit poplatek ve výši , částka, . Součástí této smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce.

7. Z tabulky umoření smlouvy č. , hodnota, soud ověřil, že celkem na tento závazek žalovaný uhradil částku , částka, .

8. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti ze dne , datum, č. , tel. číslo, soud zjistil, že původní věřitel uzavřel smlouvu o zápůjčce s žalovaným, který na jejím základě obdržel částku , částka, s tím, že se za to žalovaný zavázal vrátit poplatek ve výši , částka, . Součástí této smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Z této smlouvy přitom vyplývá, že částka , částka, měla být použita na úhradu dluhu žalovaného z předchozí smlouvy č. , tel. číslo, .

9. Z tabulky umoření smlouvy č. , číslo, soud ověřil, že celkem na tento závazek žalovaný uhradil částku , částka, .

10. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud ověřil, že původní věřitel o žalovaném zjistil, že bydlí jako nájemník, je ženatý, má učňovské vzdělání, jeho zaměstnání však nebylo ověřeno, byť původní věřitel uvedl, že žalovaný má plný pracovní úvazek jako skladník s čistou mzdou , částka, . Žalovaný měl mít výdaje , částka, nájem (s tím, že 2/3 hradí manželka a spolubydlící, k čemuž byl doplněn údaj , částka, ), dále má mít interní splátky PP , částka, , a za telefon zaplatí částku , částka, ; další blíže nespecifikované výdaje žalovaného na domácnost činí , částka, . Celkem tedy měl mít žalovaný výdaje ve výši , částka, . Podle tohoto výpočtu by tak měl mít žalovaný použitelný příjem , částka, .

11. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud ověřil, že původní věřitel o žalovaném zjistil, že bydlí jako nájemník, je ženatý, má učňovské vzdělání, žalovaný je zaměstnán jako doplňovač zboží na DPČ/DPP s čistým příjmem , částka, . Žalovaný měl mít odhadované výdaje , částka, a interní splátky , částka, . Žalovaný měl dále původnímu věřiteli předložit pracovní smlouvu „na neurčitou“ a potvrzení o příjmu.

12. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud ověřil, že původní věřitel o žalovaném zjistil, že bydlí jako nájemník, je ženatý, má učňovské vzdělání, žalovaný je zaměstnán jako doplňovač zboží na DPČ/DPP s čistým příjmem , částka, . Žalovaný měl mít odhadované výdaje , částka, a interní splátky , částka, . Žalovaný měl dále původnímu věřiteli předložit pracovní smlouvu „na neurčitou“ a potvrzení o příjmu.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni; žalovaný byl uveden bodem 2140, 2032 a 2287. Postoupení všech tří pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, s tím, že má své dluhu zaplatit do 10 dnů od doručení dopisu.

14. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

15. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, s tím, že jej mám uhradit do , datum, .

16. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu nad rámec výše uvedeného nic nepředložila.

17. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

19. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst.2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

24. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

25. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

27. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovaným v roce 2016 postupně uzavřel 3 smlouvy o zápůjčce (jež z hlediska veřejného práva spadají pod institut spotřebitelského úvěru – srov. definici v § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. § 1 zákona č. 145/2010 Sb.,), na jejichž základě celkem žalovanému poskytl částku , částka, , nemá však za prokázané, že by byly mezi nimi uzavřeny platné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

30. Soud se z moci úřední totiž musí předloženými smlouvami zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

32. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

33. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“34. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelské úvěry, které jsou předmětem tohoto sporu (ať už dle zákona č. 257/2016 Sb., nebo zákona č. 147/2010 Sb. obsahující v tomto směru zcela totožnou právní úpravu). V projednávané věci žalobkyně v tomto směru prakticky pouze odkazovala na příslušné zákaznické karty, které měly být s žalovaným vyplňovány v době uzavírání jednotlivých smluv. Žalobkyně však soudu nepředložila „původní dokumenty“, z nichž tyto zákaznické karty vycházejí. Zejm. nepředložila výplatní pásky žalovaného, které by prokazovaly, že žalovaný dosahoval takových příjmů, které jsou v zákaznické kartě uvedeny. Nadto se soud pozastavuje nad tím, že v těchto zákaznických kartách postupně dochází k navyšování příjmu, který má žalovaný získat, a to za situace, kdy žalovaný přestal pracovat na základě pracovního poměru založeného pracovní smlouvou, ale vykonával závislou práci založenou dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, které lze označit za méně trvalé a zejména lze u nich vycházet z předpokladu, že jsou i hůře mzdově hodnoceny. Dále soud poukazuje na smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , z níž vyplývá, že se žalovaný zjevně dostával v té době do dluhové pasti, neboť částku půjčenou na základě této smlouvy použil k úhradě jiného dluhu u téhož původního věřitele. Je tedy zřejmé, že majetková situace žalovaného, resp. jeho úvěruschopnost byla v dané chvíli zjevně špatná, když si na úhradu jednoho dluhu musel půjčit další peníze.

36. Soud nemá za to, že posouzení úvěruschopnosti dle zákona č. 257/2016 Sb., nebo předchozího zákona č. 145/2010 Sb., nemůže spočívat pouze v tom, že se vyplní zákaznická karta, aniž by bylo zřejmé, zda tam uvedené údaje odpovídají realitě. Pouhá „dobrá víra“ žalobkyně v to, že původní věřitel postupoval v tomto směru řádně, nemůže podle soudu rovněž obstát, neboť v takovém případě by stačilo pohledávku z jakéhokoli spotřebitelského úvěru postoupit třetí osobě, která by tak bez dalšího mohla veškeré nároky z takové úvěrové smlouvy uplatnit, ačkoli by samotná úvěrová smlouva byla absolutně neplatná podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

37. S ohledem na tento závěr nemohl soud žalobkyni přiznat nároky na plnění vyplývající ze tří smluv o zápůjčce.

38. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů však má za to, že původní věřitel měl žalovanému poskytnout částku celkem ve výši , částka, . Dle jednotlivých tabulek umoření a tvrzení žalobkyně měl však žalovaný zaplatit částku , částka, před postoupením pohledávek na žalobkyni a poté ještě částku , částka, , tj. celkem , částka, .

39. Je tedy zřejmé, že žalovaný bezdůvodné obohacení vydal, a to zčásti původnímu věřiteli, zčásti žalobkyni.

40. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaný měl nějaký závazek ve vztahu k předloženým smlouvám o zápůjčce.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve sporu plně úspěšné, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměl.