13 C 258/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice pro 120 550,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Opatrovnici žalovaného se přiznává odměna a náhrada vynaložených nákladů ve výši částka.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka, smluvní úrok 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne datum uzavřel elektronicky s žalobkyní Smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný měl tento úvěr splatit nejpozději k datum spolu se smluvními úroky. Doba trvání úvěru byla stanovena na Anonymizováno měsíců s výpůjční úrokovou sazbou 14,90 % ročně; RPSN bylo vypočteno na 18,28 %. Měsíční splátka byla stanovena na částka. Žalovaný však následně své povinnosti neplnil řádně a včas, tudíž žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného řádně uhradit úvěr byla prověřena na základě informací z bankovního a nebankovního registru a dalších registrů.

2. Protože soud po provedeném pátrání nezjistil současný pobyt žalovaného, ustanovil mu usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, Jméno opatrovnice, advokátku, jako jeho opatrovnici.

3. Zástupkyně žalovaného ve vyjádření ze dne datum uvedla, že žalobu v plném rozsahu neuznává. Namítala, že žalobkyně nedostatečně zkoumala jeho úvěruschopnost ke dni uzavření smlouvy. Poukázala přitom na to, že u zdejšího soudu je vedeno další řízení s žalovaným, z něhož vyplývá, že žalovaný dne datum uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru na konsolidaci spotřebitelských úvěru č. č. účtu, č. účtu, tudíž žalobkyni muselo být z této historie zřejmé, že je osoba žalovaného zatížena několika závazky.

4. Soud v dané věci vydal dne datum rozsudek č. j. spisová značka, kterým žalovanému ve výroku I. uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka. Ve zbytku žalobu ze dne datum zamítl (výrok II). Výrokem III pak rozhodl o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV pak rozhodl o odměně opatrovnice.

5. Proti výroku I., III a IV podal žalovaný prostřednictvím své opatrovnice odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým zrušil výroky I., III. a IV výše uvedeného rozsudku zdejšího soudu, přičemž dospěl k závěru, že okresní soud pochybil, protože „namísto toho, aby se pokusil žalovaného kontaktovat, činí pouze dotaz na ustanovenou opatrovnici, zda je v „přímém kontaktu“ s žalovaným a aby sdělila soudu termíny, v nichž bude možné nařídit jednání. Opatrovnice k dotazu soudu uvedla, že po vytočení sděleného telefonního čísla se jí volaný představil jako Jméno žalovaného a k dotazu uvedl, že je z Anonymizováno. Následně pak byla kontaktována jméno FO, který se jí představil jako zástupce žalovaného, patrně jde o obecného zmocněnce, neboť jí zástupce úvodem sdělil, že v seznamu advokátů zapsaný není. Opatrovnice se k nařízenému jednání ve věci dne datum dostavila osobně, jednání proběhlo, předseda senátu o informace týkající se pobytu nebo možnosti doručování žalovanému nijak nezajímal ani se opatrovnice nezeptal, zda byl žalovaný o termínu jednání soudu informován. Smyslem ust. § 29 odst. 3 občanského soudního řádu, podle kterého lze ustanovit pro řízení opatrovníka i osobě neznámého pobytu, je zachovat účastníku v co nejširším rozsahu ochranu jeho procesních práv. Je-li účastníku ustanoven opatrovník, ač k tomu nebyly splněny podmínky formulované v ust. § 29 odst. 3 o. s. ř., jde o případ, kdy účastníkovi byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. Jinými slovy konkrétní důvod ustanovení opatrovníka účastníkovi neznámého pobytu musí být pečlivé zkoumán a prokázán, zmíněný procesní postup neslouží zjednodušení postupu soudu ale ochraně zájmů účastníka a jeho práv, je proto třeba vyčerpat všechny dostupné možnosti ke zjištění místa pobytu účastníka řízení či kontaktu s ním. Ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, předpokládá vyčerpání všech dostupných prostředků ke zjištění místa jeho pobytu a provedení všech důkazů, jejichž pomocí může být místo pobytu zjištěno. V posuzované věci byla podle systému evidence obyvatel poslední tzv. evidenční adresa resp. adresa trvalého pobytu žalovaného od datum adresa. Podle záznamu v evidenci byl tento trvalý pobyt ukončen. Ukončený trvalý pobyt však neznamená víc, než že občan písemně sdělí ohlašovně, že ukončuje své místo trvalého pobytu na území České republiky a ohlašovna tuto změnu zapíše do evidence obyvatel. Neznamená rovněž, že žalovaný se jako občan státu dále na území státu nezdržuje nebo že je jeho místo pobytu bez dalšího neznámé. Navázala-li ustanovená opatrovnice s žalovaným kontakt, měl se o totéž pokusit i okresní soud, který byl opatrovnicí v tomto směru informován. Nemuselo se přirozeně jednat o žalovaného, byť se takto opatrovnici poté, co mu zavolala, představil a jeho jménem se na ni v souzené věci obrátil jméno FO s tvrzením, že je zmocněnec žalovaného. Mají-li však být zajištěny zásady spravedlivého procesu a zachována možnost každého účastníka jednat před soudem, bylo povinností soudu tyto zjištěné poznatky o pobytu žalovaného a možnostech kontaktu s ním prověřit, případně i ve spolupráci s policií, pokusit se získat kontakt na jméno FO, kontaktní údaje na žalovaného z označené sociální sítě atp.“ 6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

7. Žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. hodnota, číslo úvěrového účtu č. účtu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka bez účelového vymezení s tím, že roční úrok byl sjednán ve výši 14,90 %, RPSN bylo vypočteno na 18,28 %. Úvěr měl žalovaný splatit v Anonymizováno měsíčních splátkách ve výši částka. Součástí této smlouvy byly Sazebník žalobkyně, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. K této smlouvě žalobkyně dále vypracovala dokument s názvem Standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující bližší informace o tomto úvěru.

8. Stran uzavření této úvěrové smlouvy elektronickými prostředky žalobkyně soudu předložila Příkaz k administraci ze dne datum, podle kterého žalovaný měl zřízené služby internetového bankovnictví. Žalovaný přitom s žalobkyní uzavřel smlouvu o certifikátu ze dne datum, Smlouvu o bankovních službách ze dne datum, Smlouvu o elektronickém podpisu ze dne datum, Změnu internetového bankovnictví ze dne datum a dodatek ke smlouvě o přímém bankovnictví ze dne datum, z nichž vyplývá, že žalovaný si s žalobkyní sjednal možnost internetového a mobilního bankovnictví, jejichž prostřednictvím mohl uzavírat příslušné smlouvy.

9. Z oznámení žalobkyně o úrokových sazbách v českých korunách soud zjistil výši úrokových sazeb používaných žalobkyní od datum.

10. Protože se žalovaný dostal do prodlení, vyzývala jej žalobkyně k okamžitému splacení dluhu výzvou ze dne datum. V tomto přípisu jej informovala, že pokud neuhradí částku částka do datum, dojde ke zesplatnění celého dluhu žalovaného ke dni datum. Výzva byla dána k poštovní přepravě v datum. Dále žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum, která byla dána k poštovní přepravě téhož dne.

11. Z výpisu čerpání úvěru č. číslo soud zjistil, že celkem měl žalovaný zaplatit na tento úvěru částku částka. Úvěr ve výši částka mu byl vyplacen dne datum dle příslušného výpisu úvěru.

12. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení soud zjistil, že k osobě žalovaného žalobkyně zjistila, že je svobodný, má středoškolské vzdělání bez maturity, bytové poměry jsou „ostatní“, záznam BRKI/NRKI je CLEAR. U příjmů žalovaného bylo uvedeno, že měsíčně z příjmů ze závislé činnosti dosahuje částku částka, což mělo být doloženo čestným prohlášením. Další příjmy žalovaného měly být z podnikatelské činnosti s ročním příjmem částka, což mělo být doloženo čestným prohlášením. Ohledně výdajů žalovaného bylo uvedeno, že žalovaný má mít náklady spojené s bydlením ve výši částka, prohlášené měsíční výdaje domácnosti činí částka, ostatní výdaje žalovaného včetně výživného činí částka, tudíž celkové spočítané měsíční výdaje domácnosti dosahují částka. Stran úvěrů bylo zjištěno, že žalovaný má mít 4 další úvěry u žalobkyně (s úvěrovým limitem částka, částka, částka, částka), další úvěr u „JPU“ s úvěrovým limitem částka, přičemž tehdejší aktuální výše jednotlivých dluhů žalovaného činila částka; částka; částka; částka; částka. Výše měsíční splátky byla uvedena pouze u úvěru vedeného u žalobkyně, a to ve výši částka. Přesto na závěr této části výpisu žalobkyně uvedla, že výše splátek u žalobkyně činí částka a mimo právnická osoba činí částka.

13. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaný měl u žalobkyně sjednán jiný spotřebitelský úvěr na částku částka za účelem konsolidace dluhů s tím, že účelová část úvěru dosahovala částka. Takto žalovaný konsolidoval jiné dva dluhy u žalobkyně.

14. V souladu se závazným názorem krajského soudu bylo provedeno šetření stran aktuálního pobytu žalovaného, přičemž Policie ČR, Krajské ředitelství Anonymizováno kraje, Územní odbor adresa v odpovědi ze dne datum uvedla, že se žalovaný má zdržovat v zahraničí, což jí sdělila matka žalovaného. Soud se pokusil žalovaného kontaktovat telefonicky na telefonním čísle tel. číslo, avšak nikdo jej nezvedl, o čemž byl sepsán úřední záznam z datum. Rovněž se jej pokusil zkontaktovat prostřednictvím telefonního čísla tel. číslo, avšak příjemce se představil jako pan jméno FO s tím, že soudu kontaktní údaje na žalovaného nesdělil; rovněž o tomto telefonickém rozhovoru byl sepsán úřední záznam z datum. V neposlední řadě se soud snažil zkontaktovat žalovaného prostřednictvím e-mailu e-mail, avšak bez odpovědi. Z e-mailové zprávy zdejšího informatika soud zjistil, že se nelze bez dalšího připojit v rámci soudní sítě na sociální sítě, konkrétně na síť Facebook za účelem kontaktování žalovaného.

15. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

17. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od datum) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst.2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

23. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně s žalovaným dne datum uzavřela úvěrovou smlouvu na částku částka, které žalobkyně žalovanému vyplatila. Nemá však za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady Anonymizováno ze dne datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci Anonymizováno právnická osoba proti jméno FO a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

28. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 29. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. Anonymizováno řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. K témuž závěru stran nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně ostatně dospěl i Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka vztahující se k dalšímu úvěru žalovaného ze dne datum.

31. V projednávané věci žalobkyně soudu předložila pouze návrh na poskytnutí úvěru, z něhož vyplývá, že žalobkyně měla jisté informace o žalovaném. Soud však nemá za to, že by žalobkyně s tam uvedenými informacemi dostatečně pracovala. Za stěžejní soud považuje to, že žalovaný zjevně ke dni uzavírání předmětné úvěrové smlouvy měl mít dalších 5 spotřebitelských úvěrů s tehdejší celkovou aktuální výši dluhu dosahující skoro částka. Za dané situace se tak žalobkyně měla více zabývat majetkovou situaci žalovaného. Soud obecně připouští, že stran příjmů žalované je možné vycházet mj. i z čestných prohlášení žadatele o úvěr; to však není možné, pokud tam uvedené informace jsou rozporné, nesmyslné či nejsou ničím podložené (viz rozsudek Soudního dvora ve věci Anonymizováno). V posuzované věci však soud musí poukázat na to, že žalovaný měl takto „čestně prohlásit“ (samotné čestné prohlášení žalovaného přitom soudu nebylo předloženo), že má mít měsíční příjem ze závislé činnosti a z podnikání okolo částka. Pokud by přitom platily úvahy žalobkyně, že výdaje domácnosti žalovaného činí pouze částka (kdy nadto soudu není zřejmé, na základě jaké matematické operace k tomuto číslu žalobkyně dospěla, když žalovaný měl mít náklady na bydlení částka, prohlášené měsíční výdaje částka a ostatní výdaje ve výši částka), že má mít celkové měsíční splátky dalších úvěrů ve výši částka, tj. měl by mít žalovaný v rámci každého měsíce takto dispozici „volných“ přibližně částka, není soudu zřejmé, proč žalovaný neuhradil své předchozí úvěry, na kterých mělo zbývat zaplatit necelých částka, případně proč si žalovaný bral za dané situace další úvěr na částku částka, když si takové prostředky mohl dle těchto úvah žalobkyně našetřit během necelých 3 měsíců. Soud tak dospívá k dílčímu závěru, že za dané situace byla žalobkyní dovozená celková majetková situace žalovaného zjevně rozporná a nesmyslná, tudíž se žalobkyně měla více a podrobněji zabývat zejména reálnými příjmy žalovaného, např. požadavkem na doložení jeho příjmů výpisem z jeho bankovního účtu, zvláště když je zřejmé, že již v minulosti žalovaný měl se splácením úvěrů zjevně potíže, což vedlo k tomu, že si dva úvěry u žalobkyně konsolidoval – viz smlouva o úvěru č. hodnota.

32. Žalobkyně tedy dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu, proto soud nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky částka coby smluvních nároků ze smlouvy o úvěru č. hodnota.

33. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalovanému byla od žalobkyně poskytnuta částka částka, kterou žalovaný v mezidobí uhradil ve výši částka. Žalovaný tedy žalobkyni nevrátil částku částka. Soud tak má za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatil v rozsahu částka, proto uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil.

34. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, přičemž soud žalobkyni přiznal výši zákonného úroku z prodlení v souladu s petitem žaloby.

35. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím výzvy ze dne datum, s tím, že dluh se stává splatným dne datum, tudíž od datum je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku) v rozsahu stanoveném v petitu žaloby, resp. v kapitalizované výši, jak požadovala žalobkyně v žalobě ze dne datum.

36. Stran svého procesního postupu soud uvádí, že postupoval v souladu se závazným právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem obsaženým v usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, tj. činil kroky směřující k vypátrání osoby žalovaného a k jeho zkontaktování, avšak neúspěšně (viz odst. 14 tohoto rozsudku), tudíž soud nedále jednal s ustanovenou opatrovnicí žalovaného.

37. Ohledně námitek žalovaného učiněné prostřednictvím opatrovnice stran toho, že je nutné aplikovat ustanovení § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru, soud uvádí, že toto ustanovení dle svého znění směřuje na to, aby soud rozhodoval o vrácení jistiny (bezdůvodného obohacení žalovaného) dle možností spotřebitele. Pokud v projednávané věci byl žalovaný vůči soudu nekontaktní a nic ke své aktuální majetkové situace nedoložil, nemůže podle závěru soudu čerpat z dobrodiní tohoto ustanovení tak, aby soud „posouval“ splatnost, resp. jinak stanovil povinnost žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení, neboť soud by s ohledem na absenci dokladů postupoval svévolně, přičemž by takto de facto nečinného žalovaného zvýhodnil oproti těm spotřebitelům, kteří jsou v tomto směru aktivní a jež předloží důkazní prostředky k prokázání své majetkové situace.

38. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení před datem datum) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (viz výrok II. rozsudku zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, vůči němuž žalovaný nepodal odvolání, tudíž nabyl právní moci, pročež soud o této části nemohl v rozsudku ze dne datum znovu rozhodovat z důvodu překážky věci rozhodnuté).

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ani jeden z nich nebyl převážně úspěšný. Žalobkyně totiž při součtu všech kapitalizovaných nároků (jistiny a kapitalizovaných smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení) byla úspěšná pouze v rozsahu 51,81 %, tudíž nelze určit, který z účastníků byl alespoň převážně úspěšný.

40. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.

41. Soud přiznal ustanovené opatrovnici žalovaného odměnu ve výši částka. Tyto náklady sestávají z 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne datum, 2x účast na jednání dne datum a datum, odvolání ze dne datum a podání ze dne datum) sestávající z částky částka za každý z těchto šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. Po právní moci tohoto usnesení bude určená odměna vyplacena z rozpočtových prostředků státu prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.

42. Soud nepřiznal ustanovené opatrovnici nárok na náhradu nákladů za podání ze dne datum, neboť v něm opatrovnice pouze uvedla termíny, v nichž bude moci být v dané věci nařízeno jednání. Dále soudu sdělila, že se opakovaně pokoušela kontaktovat žalovaného, přičemž totožnou informaci soudu sdělila již v podání ze dne datum, tudíž soud nemá za to, že by bylo možné sdělení totožných informací považovat za službu, ve vztahu k níž by opatrovnici bylo možné přiznat právo na náhradu úkonu právní služby. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.