13 C 26/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobě na nahrazení projevu vůle I. Žaloba ze dne , datum, , kterou se žalobkyně domáhala toho, aby soud nahradil projev vůle žalovaných 1 a 2 přijmout návrh žalobkyně na uzavření Smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, , se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1. a 2 na náhradě nákladů řízení částku , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala toho, aby soud nahradil projev vůle žalovaných 1 a 2 přijmout návrh žalobkyně na uzavření Smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, , přičemž tuto smlouvu připojila k této žalobě. K věci uvedla, že žalovaní jsou v rámci SJM spoluvlastníci pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k-ú. , adresa, , obec , adresa, , vše zapsáno v katastru nemovitosti vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, (dále jen „předmětný pozemek“), ve vztahu k němuž žalobkyně a žalovaní uzavřeli dne , datum, Smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohodu o umístění stavby č. , Anonymizováno, . Účelem této smlouvy bylo sjednání podmínek pro budoucí uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene k předmětnému pozemku pro zřízení zařízení, umístění, provozování a opravy zařízení distribuční soustavy v podobě kabelové vedení nn a skříň (přípojková skříň) (dále jen „zařízení distribuční soustavy“). Žalovaní podpisem smlouvy o smlouvě budoucí souhlasili s umíšením a realizací stavby zařízení distribuční soustavy na jejich pozemku a rozsahem budoucího omezení vlastnického práva, který plně odpovídal rozsahu nezbytně nutném dle energetického zákona. , právnická osoba, , adresa, přitom dne , datum, vydal příslušný kolaudační souhlas č. j. , Anonymizováno, , avšak žalovaní následně přes výzvu smlouvu o zřízení věcného břemene neuzavřeli. Žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že podmínky realizace stavby byly stanoveny ve smlouvě o smlouvě budoucí, kdy rozsah věcného břemene a konkrétní umístění stavby vyplývá ze situačního plánu, který je přílohou této smlouvy. Faktický rozsah věcného břemene a faktické umístění stavby jsou patrné z geometrického plánu č. , hodnota, . Žalobkyně tvrdila, že rozsah věcného břemene i umístnění stavby v situačním plánku odpovídají zmíněnému geometrického plánu, přičemž k žádnému odchýlení od sjednaných podmínek nedošlo. Dále uvedla, že žalovaní netvrdí konkrétní změnu okolností ani její rozsah tak, aby byly naplněny podmínky § 1788 odst. 2 občanského zákoníku. Podle ní nebyly zjištěny zásadní změny, aby v jejich důsledku nešlo po zavázané straně rozumně požadovat uzavření samotné budoucí smlouvy.

2. Žalovaní se k věci vyjádřili v podání ze dne , datum, , v němž uvedli, že nárok uplatněný v žalobě neuznávají v plném rozsahu. V podání ze dne , datum, žalovaní vysvětlili, že podmínkou uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene byla realizace stavby v souladu s tam uvedenými podmínkami, sjednaným umístněním dané stavby a rozsahem věcného břemene. Těmto podmínkám ale žalobkyně nedostála. Dále poukazovali na to, že pokud se změní okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadoval, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. V podání ze dne , datum, žalovaní opakovali, že žalobkyně nedostála podmínkám stanoveným ve smlouvě o smlouvě budoucí. Poukázali na situační plánek, podle kterého přípojková skříň coby součást stavby provedené žalobkyní měla být vzdálena 0,8 m od stávající skříně, která byla na dotčeném pozemku již umístěna. Přípojková skříň však byla realizována v rozporu s tímto požadavkem, neboť vzdálenost mezi oběma skříněmi činí 1,3 m, tedy stavba skříně nn provedená žalobkyní je posunuta o nejméně 0,5 m směrem vpravo (blíže k nemovitosti žalovaných) oproti předpokladu dle smlouvy o smlouvě budoucí. To vede k tomu, že parkovací stání umístěná částečně na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, jsou posunuta rovněž o cca 0,5 m doprava. Pokud jsou tato státní obsazena automobily, nemají žalovaní zachovaný plný přístup do své garáže v přilehlém objektu. Žalovaní uvedli, že za okolnost, z níž vycházeli při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí, je nutné považovat i zachování přístupu k jejich garáži.

3. Při jednání nařízeném na den , datum, žalobkyně k věci uvedla, že během osobního setkání na místě dne , datum, bylo mezi účastníky odsouhlaseno, že předmětná stavba je skutečně posunuta o 50 cm. Žalobkyně však přesto měla za to, že tato skutečnost nebrání uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, zvláště když žalovaní v minulosti v průběhu samotné realizace stavby ničeho nenamítali. Omezení žalovaných vzniklo na základě způsobu vlastní realizace stavby elektronické přípojky a následně dobíjecí stanice ze strany společnosti , Anonymizováno, , která tato zařízení postavila vedle skříňky žalobkyně, což vedlo i k posunutí parkovacích míst. Zdůraznila, že tato zařízení společnost , Anonymizováno, postavila na opačné straně pozemku, než bylo původně v plánu.Provedené listinné důkazní prostředky:

4. Z informací o pozemku parc. č. , Anonymizováno, v kat. území , adresa, soud zjistil, že tento pozemek vlastní žalovaní, přičemž je součástí jejich společného jmění manželů.

5. Z dokumentu s názvem Smlouva o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohoda o umístnění stavby ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyni a žalovaní uzavřeli tuto smlouvu s tím, že se zavazují, že za dále uvedených podmínek uzavřou vlastní smlouvu o zřízení věcného břemene, jejímž předmětem bude zřízení věcného břemen podle § 25 odst. 4 energetického zákona; obsahem věcného břemene bude právo žalobkyně umístit, provozovat, opravovat a udržovat zařízení distribuční soustavy na předmětné nemovitosti, provádět jeho obnovu, výměnu a modernizace, přičemž žalovaní se zavázali výkon práv žalobkyně strpět. Předpokládaný rozsah omezení dotčené nemovitosti věcným břemenem činil 1 m2 + 3 bm a neměl přesáhnout rozsah vyznačený v situačním snímku tvořícím přílohu č. , hodnota, této smlouvy. Žalobkyně se rovněž zavázala po dokončení stavby zařízení distribuční soustavy vyhotovit geometrický plán pro vyznačení rozsahu věcného břemene, vlastní smlouvu a zaslat žalovaným písemnou výzvu k uzavření vlastní smlouvy. Žalobkyně se s žalovanými dohodla, že za omezení vlastnického práva žalovaných jim žalobkyně vyplatí jednorázovou náhradu ve výši , částka, . K vlastnímu provedení stavby žalovaní udělili touto smlouvou rovněž souhlas. Podle přiloženého situačního plánu mělo být předmětné zařízení umístěno na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v jeho severním cípu, přičemž od jiného zařízení distribuční soustavy se mělo nacházet ve vzdálenosti 0,8 m.6. , právnická osoba, , adresa, , odbor stavebního úřadu a územního plánování vydal dne , datum, kolaudační souhlas s užíváním stavby č. j. , Anonymizováno, , a to ke stavbě nazvané , adresa, , ppč. , Anonymizováno, – nové OM , Anonymizováno, )“ umístěné na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha v k.ú. , adresa, provedená dle územního souhlasu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno7. Dle vlastní smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti , Anonymizováno, , žalobkyně chtěla s žalovanými uzavřít tuto smlouvu na zřízení věcného břemene na předmětném pozemku opravňující žalobkyni umístit, provozovat, opravovat a udržovat zařízení distribuční soustavy, přičemž rozsah věcného břemene má být vymezen v geometrickém plánu č. , hodnota, , který je přílohou smlouvy. Věcné břemeno mělo být sjednáno na dobu neurčitou, za což měli žalovaní jednorázově obdržet částku , částka, . Podle přiloženého geometrického plánu č. , hodnota, (který žalobkyně soudu předložila následně i v originálu) je zřejmé, že předmětné zařízení je vybudováno v severním cípu předmětného pozemku, přičemž pozemek je takto zatížen zařízením ve tvaru obráceného rozšířeného U, kdy vnitřní prostor mezi oběma konci je široký 1,59 m.

8. Z Čestného prohlášení ze dne , datum, soud zjistil, že nedošlo k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene na stavbu , Anonymizováno, , , adresa, , ppč. , Anonymizováno, , neboť vlastník byl nečinný. Žalobkyně žalované dále vyzývala k uzavření předmětné smlouvy v předžalobní výzvě ze dne , datum, .

9. Z 5 fotografií předložených žalovanými v podání ze dne , datum, soud zjistil, že na severním cípu předmětného pozemku jsou dvě zařízení distribuční soustavy, přičemž zařízení vzhledově viditelně novějšího data vzniku je umístěno vpravo blíže přilehlé zástavbě. Vzdálenost mezi těmito dvěma zařízeními distribuční soustavy dle vyfoceného metru činí 130 cm. Na toto nové zařízení distribuční soustavy pak směrem k zástavbě na předmětném pozemku navazuje další zařízení v zeleném provedení, na němž je zřetelně vidět nápis , Anonymizováno, (dále jen „zařízení , Anonymizováno, “). Před novým zařízením distribuční soustavy a před zařízením , Anonymizováno, jsou na zemi namalované 2 šikmá parkovací místa, přičemž pravé parkovací místo se blíží k prostoru před vjezdem z garáže na předmětném pozemku.

10. Z vytyčovacího protokolu ze dne , datum, soud ověřil, že zakázka ppč. , Anonymizováno, -nové OM byla dne , datum, na místě zaměřena, přičemž na přiloženém plánu je zřejmé, že nové zařízení je propojeno kabely se stávajícím zařízení distribuční soustavy.

11. Z e-mailové komunikace vedené mezi zástupci účastníků v červenu , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaní vytýkají žalobkyni, že stavba zařízení distribuční soustavy byla umístěna jinak oproti situačnímu plánu – oproti tam uvedenému je posunut více doprava – což jim v konečném důsledku za určitých okolností brání v možnosti užívat jejich nemovitost.Výslech účastníků12. Žalovaná 2 k věci na jednání proběhnuvším dne , datum, uvedla, že kdyby věděli, jak stavba v reálu dopadne, pak by nikdy se smlouvou o smlouvě budoucí nesouhlasili. Přiznala, že tuto smlouvu podepsala, avšak bližší podmínky si již nepamatuje. Situační výkres (popsaný v odst. 5 tohoto rozsudku) pochopila tak, že po realizaci stavby budou mít normální přístup do garáže. Věděli o tom, že na místě budou zřízena 2 parkovací místa, ale bylo jim řečeno, že to nebude mít negativní vliv na možnost vjezdu do jejich garáže. Víc o tom ví žalovaný 1. Nyní je situace taková, že když na tom druhém parkovacím místě blíže garáže stojí automobil, není žalovaná 2 schopna vyjet z jejich přilehlé garáže. Obtíže s vyjetím má i žalovaný 1. Pokud je vozidlo na tomto místě zaparkované až na samotné hraně příslušné zátarasy, je vyjetí a najetí z garáže vyloučené. Žalovaná 2) proto vyslovila obavu, že kdyby musela náhle z garáže za takových podmínek vyjet, nebyla by toho schopna. Žalovaní chtěli dnešní době vyjít vstříc a nechat zřídit nabíjecí systém pro elektroauta na svém pozemku, ale pouze za podmínky, že jim bude zachován vjezd do jejich garáže. Se zřízením nabíjecího systému souhlasili i s ohledem na služby jejich motorestu. Žalovaná 2 vysvětlila, že nabíjecí zařízení na jejich pozemku bylo postaveno; je tam skříň a nabíjecí zařízení, avšak tyto jsou postaveny jinak oproti původnímu plánu, neboť došlo k posunutí skříňky od „antoníčku“ k jejich garáži. Myslí, že došlo k posunu tohoto objektu o 80 cm, což vedlo k tomu, že auta parkují blíže jejich garáži. Žalovaná 2 přiznala, že je žalobkyně vyzývala k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, ale ta to odmítla, neboť stavba není dle původního plánu. K omezení jejich nemovitosti uvedla, že vlastně nemají garáž, neboť se tam nedostanou autem; garáž je ale přístupná pěšky nebo na kole. K užití garáže po realizaci stavby uvedla, že počítala s tím, že tam nebude moci zajíždět rovně, ale po zatočení; toto ale není nyní možné. Žalovaná však měla za to, že je možné se domluvit prostřednictvím posunutí parkovacích míst. Přiznala přitom, že na místě jsou 2 parkovací místa, jak bylo předtím domluveno. Ohledně realizace stavby mluvili s jejím manželem, žalovaným 1, přičemž podle ní bylo v rámci jednání s realizátorem stavby řešeno umístění parkovacích míst. Z důvody změny v realizaci stavby oproti původním informací nelze nyní podle žalované 2 vjet do garáže. Pokud by vlastní stavba byla v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí, pak by žalovaná 2 souhlasila s uzavřením smlouvy o zřízení věcného břemen. Žalovaná 2 na závěr uvedla, že v průběhu realizace stavby na její nesprávné umístnění ústně upozornili.

13. Podle ustanovení § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“) „Smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.“ Podle ustanovení § 1786 NOZ „Zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.“ Podle ustanovení § 1787 odst. 1 NOZ „Nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.“ Podle ustanovení § 1788 odst. 2 NOZ „Změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Neoznámí-li zavázaná strana oprávněné straně změnu okolností bez zbytečného odkladu, nahradí oprávněné straně škodu z toho vzniklou.“14. Podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod platí, že „Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.“ Podle čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“15. Výkladem institutu smlouvy o smlouvě budoucí se zabývá odborné literatura - (. § 1785 [Základní ustanovení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 11–12.) – podle které platí, že „Obligatorní části smlouvy. a. Formulace povinnosti k uzavření budoucí smlouvy a určení okamžiku jejího vzniku. Typicky je formulováno jako (i) stanovení povinnosti smluvní straně uzavřít k výzvě druhé strany předem ujednanou budoucí smlouvu, (ii) uložení povinnosti jedné ze smluvních stran přijmout návrh na uzavření budoucí smlouvy předložený druhou stranou, (iii) stanovení povinnosti oběma stranám smlouvy o smlouvě budoucí začít k výzvě jedné ze stran jednat o obsahu budoucí smlouvy; povinnost jednat o obsahu budoucí smlouvy a tuto po dosažení shody uzavřít pak mají obě zavázané strany. Obsah budoucí smlouvy musí být ujednán aspoň v základu, tj. co má být předmětem, zda je smlouva úplatná či nikoliv (srov. NS , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Platnosti smlouvy nebrání drobné nepřesnosti, pokud lze význam smlouvy dovodit výkladem (NS , spisová značka, ); na smlouvu o smlouvě budoucí jsou přitom obecně kladeny nižší právně formální požadavky než na samotnou budoucí smlouvu (NS , spisová značka, ). Chybějící obsah budoucí smlouvy či způsob jeho určení může být stranami sjednán dodatečně, nejpozději v rámci budoucí smlouvy samotné. Touto cestou je stranám umožněno vstoupit do smluvního vztahu v době, kdy některé parametry výsledného kontraktu ještě nejsou známy (např. konečná výše nákladů na uvedení předmětu prodeje do požadovaného stavu). Smlouvy o smlouvě budoucí jsou často využívány také v situacích, kdy obsah budoucí smlouvy stranám sice je znám, ale smlouvu z různých důvodů nemohou či nechtějí uzavřít. V takových případech je běžnou praxí zahrnutí celého textu (nejen věcného obsahu) budoucí smlouvy do smlouvy o smlouvě budoucí – oprávněná strana se tak v budoucnu vyhne nejistotě spojené s určením obsahu smlouvy soudem. Strany mohou stanovit i jiný způsob určení obsahu budoucí smlouvy např. pomocí třetí osoby (1785 3).

16. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobkyně je provozovatelem distribuční soustavy a že žalovaní 1 a 2 jsou spoluvlastníky předmětného pozemku parc. č. st , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Mezi účastníky rovněž není sporné, že tito uzavřeli dne , datum, Smlouvu o smlouvě budoucí obsahující závazek uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene, jejímž předmětem bude zřízení věcného břemene podle § 25 odst. 4 energetického zákona ve prospěch žalobkyně spočívající v oprávnění žalobkyně umístit, provozovat, opravovat a udržovat zařízení distribuční soustavy na dotčeném pozemku. Mezi účastníky rovněž není sporné, že k výstavbě zařízení distribuční soustavy na dotčeném pozemku došlo a že ve vztahu k němu byl vydán kolaudační souhlas s užíváním stavby. Mezi účastníky po provedeném řízení se stalo dále nesporným, že toto zařízení distribuční soustavy nebylo postaveno na místě, jak předpokládal situační plán dle smlouvy o smlouvě budoucí (viz odst. 5 tohoto rozsudku), neboť i samotná žalobkyně v rámci jednání proběhnuvšího dne , datum, přiznala, že došlo k posunutí tohoto zařízení asi o 50 cm.

17. Se závěrem účastníků o posunutí předmětného zařízení distribuční soustavy se ztotožňuje i soud, jak ostatně vyplývá při porovnání údajů zachycených na fotografiích předložených žalovanými v podání ze dne , datum, se situačním plánem popsaným v odst. 5 tohoto rozsudku, neboť rozestup mezi původním zařízením elektronické soustavy a nově postaveným zařízením této soustavy, k němuž žalobkyně dokonce získala vydání kolaudačního souhlasu ze dne , datum, , činí 130 cm oproti plánovaným 80 cm. Toto posunutí předmětného zařízení distribuční soustavy ve spojení s navazující výstavbou zařízení , Anonymizováno, a parkovacích míst zjevně vedlo k podstatnému omezení vlastnického práva žalovaných v podobě nemožnosti užívat předmětný pozemek v části, kde je vystavěna jejich garáž, jak vypověděla žalovaná 2. Soud přitom má za to, že pro takové omezení vlastnického práva žalovaných v dané věci není zákonný důvod, resp. není důvod nahradit předmětným rozsudkem jejich vůli v podobě uzavření Smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, . Ačkoli předmětem řízení bylo dle žaloby ze dne , datum, nahrazení projevu vůle žalovaný uzavřít „realizační smlouvu“ podle smlouvy o smlouvě budoucí, fakticky touto realizační smlouvou má být zřízeno věcné břemeno – služebnost na dobu neurčitou, která by je zjevně omezovala podstatným způsobem v používání předmětné nemovitosti.

18. Soud přitom zdůrazňuje, že požadavek žalovaných na zachování vjezdu a výjezdu z jejich garáže je nejen logický, ale i racionální a pochopitelný, tudíž bez zajištění jeho splnění žalovaní logicky nesouhlasí se zřízením věcného břemene. Je přitom irelevantní, zda žalovaní mají tento přístup zachován pěšky či za použití kola, anebo v situaci, kdy není obsazeno parkovací místo umístěné blíže jejich garáže. Stěžejní totiž je, že toto omezení vjezdu pro automobil, jehož umístění v garáži je obecně očekávatelný způsob využití takového prostoru, opakovaně v podstatné míře hrozí, resp. se takové omezení děje, pokud někdo na přilehlém parkovacím místě parkuje svoje vozidlo. Soud zdůrazňuje, že primárně tedy posuzoval střet mezi vlastnickým právem žalovaných a ochranou tohoto práva zakotvenou v ústavním pořádku a legitimním očekáváním žalobkyně na umístění a faktickém „soukromoprávním“ povolením jejího zařízení distribuční soustavy. Při zvážení těchto zájmů přitom musí dát zdejší soud přednost vlastnickému právu žalovaných, nikoli legitimnímu očekávání žalobkyně na získání věcného břemene k užívání cizí nemovitosti. Samotná skutečnost, že žalobkyně získala veřejnoprávní povolení k předmětnému zařízení je irelevantní, neboť soukromé právo se zásadně aplikuje nezávisle na veřejném právu – viz ustanovení § 1 odst. 1 NOZ.

19. K tomu soud doplňuje, že bylo věcí žalobkyně, aby zajistila vlastní provedení stavby zařízení distribuční soustavy dle dohody s žalovanými v místě dle situačního plánu popsaného v odst. 5 rozsudku. Pokud se tak nestalo, je namístě toto klást k tíži žalobkyně, která si měla zabezpečit řádnou realizaci díla. Jestliže se tak nestalo a bez vysvětlení došlo k posunutí vlastní stavby zařízení distribuční soustavy, nelze žalobkyni přiznat právo na nahrazení projevu vůle žalovaných v podobě uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene k předmětné nemovitosti. Poukaz žalobkyně na to, že podle smlouvy o smlouvě budoucí se zavázala k realizaci díla dle předpokládaného rozsahu, přičemž zdůrazňuje omezení ve velikosti 1 m2 + 3 bm s tím, že tento rozsah nepřesáhne rozsah stanovený v situačním plánu, přičemž dovozuje, že toto fakticky splnila, nemá soud za případný, neboť žalobkyně tím de facto tvrdí, že vlastně postačuje, pokud „trefila“ velikost zařízení (tj. 1 m2 + 3 bm) a bližší umístění je irelevantní. Pokud by tomuto soud přisvědčil, pak by předmětné zařízení distribuční soustavy mohlo stát prakticky kdekoli na předmětném pozemku (např. i uprostřed), a to s odůvodněním, že velikost zařízení odpovídá smlouvě o smlouvě budoucí. Takovýto závěr považuje soud za zjevně absurdní a proto je nutné jej odmítnout. Ostatně není v takovém případě zřejmé, proč by na příslušném situačním plánku byl uveden údaj 0,8 m jako vzdálenost mezi jednotlivými zařízeními distribuční soustavy, pokud by tento údaj nebyl závazný, což fakticky žalobkyně nyní svou argumentací popírá.

20. Naopak má za to, že na základě výkladu smlouvy o smlouvě budoucí ze dne , datum, je potvrzen závěr soudu, který je fakticky shodný se stanoviskem žalovaných, že předmětné zařízení mělo být postaveno „přibližně“ 0,8 m od jiného zařízení žalobkyně, resp. v prostoru, jehož západní hranice je 0,8 m od jiného zařízení žalobkyně. Soud přitom nepřehlíží, že zde existuje obecně deklarovaný zájem na stavbě zařízení distribuční soustavy umožňující zřízení nabíjených elektromobilů a že nelze dopředu vše přesně změřit a určit přesné výsledné umístění příslušného zařízení, avšak má za to, že v projednávané věci je výsledná odchylka 50 cm v posunutí předmětného zařízení elektronické soustavy podstatná pro užívání předmětné nemovitosti. Soud má přitom za to, že se žalobkyně nemůže pozastavovat nad tím, že žalovaní trvají na přístupu do své nemovitosti (konkrétně garáže), neboť situace na místě vyplývá nejen z katastru nemovitostí, ale měla být zřejmá i při pořizování situačního plánu a následného geometrického plánu. Žalobkyně tudíž nemůže být překvapena tím, že žalovaní trvají na zajištění obvyklého přístupu do své nemovitosti, zde konkrétně v podobě zajištění vjezdu a výjezdu z garáže.

21. Soud nepřehlíží, že primárně omezení na straně žalovaných způsobuje navazující zařízení , Anonymizováno, s příslušnými parkovacími místy, avšak to nic nemění na výše uvedeném zjištění, že došlo rovněž k posunutí předmětného zařízení distribuční soustavy. Žalobkyně se přitom podle názoru soudu nemůžu dovolávat toho, že tu je ještě někdo jiný, kdo „něco porušil“, tj. že někdo z koncernu , Anonymizováno, či jeho dodavatel nesprávně posunul umístění zařízení , Anonymizováno, , neboť i ona sama nedodržela své povinnosti stanovené Smlouvou o smlouvě budoucí. Pokud stále platí římskoprávní zásada ius ex iniuria non oritur (z bezpráví právo nevznikne), pak žalobkyně, která rovněž porušila příslušnou smlouvo o smlouvě budoucí (tj. nedodržela zásadu pacta sunt servanda – smlouvy se mají dodržovat), se nemůže dovolávat toho, že jiný (zde člen skupiny , Anonymizováno, či její dodavatel) něco porušil více než ona sama. Tvrzené porušení závazku jiného subjektu tak soud vnímá ve spojení s porušením smlouvy o smlouvě budoucí ze strany žalobkyně synergicky, tj. že vede k neodůvodněnému omezení práv žalovaných. Při zvážení toho, že je v sázce ochrana vlastnického práva žalovaných, přitom soud nemůže dát přednost ochraně práv žalobkyně a zatížit právní sféru žalovaných s tím, že ti si „ochranu svého vlastnického práva v podobě zajištění reálné možnosti vjezdu“ do své garáže mají „vyžalovat“ vůči jinému subjektu, když je zřejmé, že ani žalobkyně se nechovala řádně.

22. Samotný fakt, že žalovaní měli dle tvrzení žalobkyně s předmětnou stavbou nejprve souhlasit, resp. měli jednat s , právnická osoba, , podle soudu není relevantní, neboť stěžejní je výsledné dotčení vlastnického práva žalovaných k předmětné nemovitosti. Jak přitom uznala i žalobkyně v průběhu řízení, toto dotčení je pojmově jiné než to, se kterým žalovaní mohli při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí počítat, resp. soud má za to, že s takovýmto omezeným rozsahem dotčení spoluvlastnického práva žalovaných musela počítat i žalobkyně, neboť žalobkyně nemohla předpokládat, že průměrně rozumný člověk (viz § 4 NOZ) by souhlasil s takovou úpravou, která by jej podstatným způsobem omezila ve využívání jeho nemovitosti, garáže, a to v podobě omezení vjezdu jakéhokoli vozidla.

23. Z výše uvedených důvodů proto má soud za to, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že byly splněny podmínky obsažené ve smlouvě o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohoda o umístnění stavby ze dne , datum, a že bylo možné nahradit projev vůle žalovaných 1 a 2 přijmout návrh žalobkyně na uzavření Smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, . Za dané situace se proto soud již nezabýval tím, zda byly splněny podmínky dle ustanovení § 1788 odst. 2 NOZ v podobě změny okolností, neboť nemá za to, že s ohledem na výše uvedený dílčí závěr byl prokázán vznik povinnosti žalovaných uzavřít předmětnou smlouvu v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí, jak požadovala žalobkyně.

24. K procesnímu postupu soud uvádí, že neprovedl k důkazu protokol o předání a převzetí nemovitosti dotčené realizací díla, neboť tento důkaz byl ze strany žalobkyně uplatněn po koncentrační lhůtě dle ustanovení § 118b o. s. ř., jednak by provedení takového důkazního prostředku bylo zjevně nadbytečné, protože soud má ze shodných tvrzení obou účastníků za prokázané, že došlo k realizaci (k vlastnímu postavení) zařízení distribuční soustavy. Sporné mezi účastníky bylo to, zda toto zařízení distribuční soustavy bylo postaveno v souladu se Smlouvou o smlouvě budoucí. Po provedeném dokazování přitom soud dospěl k závěru, že toto zařízení bylo postaveno zjevně jinde, než tato smlouva předpokládala, přičemž tato změna ve svém důsledku podstatným způsobem omezuje vlastnické právo žalovaných, což vylučuje, aby soud nahradil projev vůle žalovaných 1 a 2 přijmout návrh žalobkyně na uzavření Smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, .

25. Ze stejného důvodu rovněž soud neprovedl výslech , jméno FO, , technika , Anonymizováno, a , jméno FO, , stavebníka společnosti , právnická osoba, , neboť jednak tyto návrhy žalobkyně uplatnila až po uplynutí koncentrační lhůty dle § 118b o. s. ř. a jednak se těmito návrhy nesnažila prokázat, že vlastní stavba zařízení distribuční soustavy byla realizována v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí. Svědka , jméno FO, chtěla žalobkyně vyslechnout za účelem prokázání toho, že žalovaní jednali původně s , Anonymizováno, , což je pro posouzení dané věci zcela irelevantní. Svědka , jméno FO, sice navrhovala za účelem prokázání, že je stavba zařízení postavena v souladu se situačním plánem, avšak sama v průběhu řízení uvedla, že tomu tak není a že došlo k posunu o 50 cm. Soud přitom nesouhlasí s tvrzením, že se jedná o drobné odchýlení, neboť toto drobné odchýlení, jak bylo výše uvedeno, ve svém důsledku podstatným způsobem ve spojení se zařízením , Anonymizováno, a navazujícím parkovacími místy omezuje způsob užívání předmětné nemovitosti.

26. Stran výslechu žalovaného 1 soud uvádí, že ten neprovedl z důvodu, že jednak na něm žalovaní již netrvali (viz protokol o jednání ze dne , datum, ), jednak s ohledem na výslech žalované 2, provedené listinné důkazu včetně fotografií a s ohledem na souhlas žalobkyně s tím, že došlo k posunutí zařízení distribuční soustavy o 50 cm oproti plánu, jej vyhodnotil jako nadbytečný.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (po zaokrouhlení z částky , částka, ). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za jednání s protistranou dle § 11 odst. 1 písm. i) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, za jednání s protistranou dle § 11 odst. 1 písm. i) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t. včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 140 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 140 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 140 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

28. Soud k tomu uvádí, že nepřiznal zástupci žalovaných právo na náhradu nákladů řízení za úkony v podobě podání ze dne , datum, (fakticky ze dne , datum, ), neboť v tomto podání žalovaní pouze uvedli, že se vyjádří, což učinili v podání ze dne , datum, , za které již soud zástupci právo na náhradu úkonu právní služby přiznal. Dále soud zástupci žalovaných nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za závěrečný návrh ze dne , datum, , neboť tento úkon rovněž nepovažuje za účelně vynaložený za situace, kdy krátce předtím bylo provedeno poslední jednání, na které měly tyto závěrečné návrhy zaznít. Za účast na tomto jednání ze dne , datum, přitom rovněž bylo zástupci žalovaných přiznáno právo na náhradu za jeden úkon právní služby.

29. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaných. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či plnění ve splátkách.