13 C 328/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 156 269,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování – motorového vozidla. Žalovaný měl tento úvěr uhradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , přičemž takto měl celkem uhradit , částka, . Žalovaný však následně své povinnosti neplnil řádně a včas, tudíž žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Následně žalovaného vyzvala k odevzdání vozidla, kterým byl úvěr zajištěn. Vozidlo bylo prodáno ve výši , částka, . Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného řádně uhradit úvěr byla prověřena na základě posouzení příjmů a výdajů žalovaného.

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, na koupi vozidla Audi A6, VIN , VIN kód, od společnosti , právnická osoba, . s tím, že roční úrok byl ve výši 22,876063 % a RPSN ve výši 25,4 %. Nedílnou součástí této úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně , Anonymizováno, . V rámci této úvěrové smlouvy si žalobkyně s žalovaným dohodli zajišťovací převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu. K této úvěrové smlouvě byl rovněž vypracován Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Ze SALDOKONTO ÚVĚROVÉ SMLOUVY č.: , Anonymizováno, , soud ověřil, že celkem bylo na tento úvěr do června 2022 zaplaceno 5 splátek ve výši , částka, , tj. , částka, . Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k zaplacení celého dluhu výzvou ze dne , datum, s tím, že dlužnou částku má žalovaný uhradit do 14 dnů od sepsání výzvy; výzva byla dána k poštovní přepravě dne , datum, .

5. Na základě kupní smlouvy ze dne , datum, bylo vozidlo Audi A6, VIN , VIN kód, prodáno za částku , částka, . Společnost , právnická osoba, . žalobkyni vyfakturovala na základě uzavřené Příkazní smlouvy za objednané služby Smlouva č.: , hodnota, částku , částka, . Žalobkyně následně žalovanému vystavila fakturu č. , Anonymizováno, na částku , částka, představující Dopojištění POV po ukončení smlouvy. Z Výpis čerpání, splátek a úhrad soud ověřil, že žalobkyně částku , částka, započetla na úhradu splátek z předmětné úvěrové smlouvy spolu s náklady spojenými s prodejem vozidla ve výši , částka, a účelně vynaloženými náklady ve výši , částka, . Celkem takto měly být započteny 4 splátky, jak vyplývá ze splátkového kalendáře ke smlouvě , číslo, . Společnost , právnická osoba, pak žalobkyni vystavila fakturu č. , hodnota, na částku , částka, za aukci a prodej předmětného vozidla. Prodej vozidla žalobkyně oznámila žalovanému přípisem ze dne , datum, , v němž uvedla, že NÁKLADY SPOJENÉ S PRODEJEM VOZIDLA, zaúčtované po zesplatnění Úvěrové smlouvy, dosáhly výše , částka, . NÁKLADY SPOJENÉ S ODBĚREM A USKLADNĚNÍM VOZIDLA pak činí , částka, .

6. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že provedla jeho kontrolu, přičemž zjistila, že žalovaný nemá žádné exekuce. Dále uvedla, že žalovaný měl měsíční příjem , částka, . MMS žadatele vypočetla jako rozdíl mezí příjmem klienta a jeho životním minimem ve výši , částka, , tj. výsledná částka byla , částka, . K MMS Domácnosti pak uvedla, že započetla příjem partnera , částka, , od kterých odečetla normativní náklady na bydlení u rodičů , částka, a životní minimum žadatele, tudíž výsledná částka byla , částka, . Žalobkyně vysvětlila, že při posuzování úvěruschopnosti vychází ze statistického modelu. Za důležité přitom považovala to, že žalovaný je zaměstnán s trvalým příjmem. Údaje o žalovaném přitom zachytila v tzv. Matričním listu klienta. Z něho vyplývá, že žalobkyně o žalovaném měla informace o jeho občanském průkazu a řidičském průkazu a mobilním telefonu. Doplňující údaje k žalovanému představuje tvrzení, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u , právnická osoba, jako řadový nebo vedoucí pracovník s měsíčním příjmem , částka, a příjmem partnerky ve výši , částka, . Jako měsíční výdaje domácnosti byla uvedena částka , částka, . K osobě žalovaného bylo dále uvedeno, že bydlí u rodičů, má učňovské vzdělání a je svobodný.

7. Z výpisu z bankovního účtu soud ověřil, že žalobkyně zaplatila na bankovní účet společnosti , právnická osoba, částku , částka, .

8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že u žalovaného je evidována pouze žádost ze dne , datum, o spotřební úvěr v celkové částce , částka, .

9. Žalobkyně doložila, že žalovaného vyzývala k úhradě dluhu do , datum, předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla dána k poštovní přepravě téhož dne.

10. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst.2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně s žalovaným dne , datum, uzavřela úvěrovou smlouvu na částku , částka, na koupi vozidla od společnosti , právnická osoba, ., které tyto peníze žalobkyně vyplatila. Nemá však za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

24. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“25. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně soudu předložila obsáhlé vyjádření ze dne , datum, včetně tvrzení o použití statistického modelu včetně příloh (Matričního listu klienta). Z těchto dokumentů však nevyplývá, že by žalobkyně v souladu s výše uvedenými závěry stran řádné praxe při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyžadovala reálné údaje o majetkové situaci žalovaného. Tyto informace přitom statistické modely nemohou nahradit. Soud sice souhlasí s tím, že prvotní posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na zjištění, zda je spotřebitel zaměstnán, avšak nemá za to, že pouhé zjištění této informace je dostatečné. Žalobkyně totiž zjevně neověřovala, jaký je reálný příjem žalovaného na základě tohoto zaměstnání. Pouhé tvrzení spotřebitele nepovažuje soud s ohledem na okolnosti případu (výši úvěru) za dostatečné. Stran dokumentu s názvem matriční list klienta soud poukazuje na to, že obsahuje zjevně nesmyslné údaje, neboť nikdo nemůže mít měsíční výdaje v domácnosti pouze ve výši , částka, . Nadto tento údaj se neobjevil ve výpočtu MMS žadatele či domácnosti, jak žalobkyně doložila v podání ze dne , datum, . Pokud tu navíc měla být třetí osoba s nebývale vysokým měsíčním příjmem , částka, (přičemž totožnost této osoby nebyla nijak zjištěna, natož ověřen její měsíční příjem), mělo být ze strany žalobkyně dále zkoumáno, proč si žalovaný bere úvěr, když má mít spolu s touto osobou měsíční příjem , částka, a měsíční výdaje pouhých , částka, . Již tato úvaha podle soudu dokládá, že údaje obsažené v tzv. Matričním listu klienta jsou zjevně nesmyslné a vyplněné pouze formálně.

27. Za dané situace se tak žalobkyně s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla na skutečnou majetkovou situaci žalovaného dotázat, aby tento vysvětlil, jaké má měsíční příjmy a jak s nimi nakládá, resp. v jakém rozsahu mu pomáhají jeho partner/partnerka (a zejména jaký má příjem), nikoli vycházet ze svého „statistického modelu“. Soud sice nepopírá tvrzení žalobkyně, že statistické modely mohou při posuzování úvěruschopnosti dle zákona č. 257/2016 Sb. být velmi nápomocné, ale to pouze za situace, pokud jsou do nich zadány relevantní údaje. Jestliže v projednávané věci podle soudu musely vyvstat pochybnosti o reálné situaci žalovaného, nelze vycházet z toho, že vše tento statistický model případech, vyřeší. Ostatně to, že v projednávané věci došlo ke zjevnému pochybení při posouzení úvěruschopnosti žalovaného soudu vyplývá i z toho, že žalovaným bylo zaplaceno pouze 5 splátek.

28. Žalobkyně tedy dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně sice soudu předložila doklady o tom, že formálně toto hodnocení úvěruschopnosti žalované proběhlo, avšak soud se v žádném případě nemůže s ohledem na výše uvedené ztotožnit s tím, že by toto hodnocení bylo řádné a úplné. S ohledem na tento závěr nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná, tudíž soud nemohl žalobkyni přiznat práva vyplývající z této smlouvy (smluvní úrok, úrok z prodlení, smluvní pokuty atd.)

29. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalovanému byla od žalobkyně poskytnuta částka , částka, na koupi vozidla Audi A6, VIN , VIN kód, , přičemž žalovaný sám následně uhradil , částka, , přičemž na základě prodeje předmětného vozidla žalobkyně dále obdržela částku , částka, . Žalovaný tedy žalobkyni nevrátil částku , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatil v rozsahu , částka, , proto uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil.

30. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, přičemž soud žalobkyni přiznal výši zákonného úroku z prodlení v souladu s petitem žaloby.

31. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím Výzvy ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, , s tím, že žalovaný má plnit do 14 dnů od sepsání této výzvy. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím že žalovaný měl dle tohoto oznámení plnit nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, , datum, tak měl žalovaný plnit, a od , datum, je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku) v rozsahu stanoveném v petitu žaloby, resp. v kapitalizované výši, jak požadovala žalobkyně v žalobě ze dne , datum, .

32. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ani jeden z nich nebyl převážně úspěšný. Žalobkyně totiž při součtu všech kapitalizovaných nároků byla úspěšná pouze v rozsahu 50,63 %.

34. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.