13 C 35/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 71 925 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o žalobě ze dne [datum] se v části, v níž se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 54 575 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36 100 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 750 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 350 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalované zaplatit jí zákonný úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 350 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 71 925 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s žalovanou dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 18.750 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 20% z jistiny, tedy z úroku ve výši 6.000 Kč, úplaty ve výši 12.750 Kč a administrativního poplatku ve výši 0 Kč. Měsíční náklady tohoto spotřebitelského úvěru pro spotřebitele byly ve Smlouvě v souladu s počtem splátek sjednány ve výši 1.433 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 48.750 Kč, po odečtení administrativního poplatku ve výši 0 Kč, který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru, ve 13 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 3.750 Kč, kdy první splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky s tím, že úrok a úplata byly splatné v prvních 5 měsíčních splátkách, což bylo sjednáno v čl. I., II. Smlouvy a bodu 1. Obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy.

2. Žaloba byla žalované doručena dne [datum], žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni zaplatila žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Uvedla, že smlouvou o úvěru z [datum] poskytla žalované peníze, avšak připustila, že nezkoumala dostatečně úvěruschopnost žalované. Proto nyní požaduje pouze částku odpovídající bezdůvodnému obohacení žalované ve výši 17 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Uznala totiž, že žalovaná jí v mezidobí vrátila částku 12 650 Kč.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z dokumentu s názvem Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované při podpisu této smlouvy částku 30 000 Kč. Žalovaná se na základě této smlouvy zavázala žalobkyni zaplatit vrátit částku 48 750 Kč RPSN bylo v této smlouvě uvedeno ve výši 200, 4%. Z dokumentu s názvem Zpráva klienta ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaná měla uhradit celkem částku 12 650 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzývala k vrácení dlužné částky výzvou ze dne [datum] s tím, aby ji vrátila do 7 dnů od doručení výzvy; výzva byla podána k poštovní přepravě dne [datum].

5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř., platí, že„ Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.“ Podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. platí, že„ Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.“ 6. S ohledem na podání žalobkyně ze dne [datum] soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. rozhodl výrokem I. tak, že řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku 54 575 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36 100 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 750 Kč od [datum] do zaplacení, zastavil.

7. Předmětem řízení tedy zůstala částka ve výši 17 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Ve vztahu k tomuto nároku soud dospěl k následujícímu právnímu závěru:

8. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

9. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

11. Podle § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. V souladu s § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.

13. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

14. V § 8 zákona č. 89/2012 Sb., se uvádí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřela úvěrovou smlouvu, avšak nemá za to, že by tato úvěrová smlouva byla platná, jak ostatně uznává sama žalobkyně, když nyní sama uvádí, že požaduje po žalované vydání bezdůvodného obohacení.

19. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení (ať už zákona č. 257/2016 Sb., nebo zák. č. 145/2010 Sb.) povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

21. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu, což ona sama nyní i uznává. S ohledem na tento závěr nemohla by předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná.

22. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní poučení soudu podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”), a možnosti být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř.

23. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla žalobkyní poskytnuta dne [datum] částka 30 000 Kč, kterou žalovaná vrátila pouze ve výši 12 650 Kč. Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně dle ustanovení § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., bezdůvodně obohatila v rozsahu 17 350 Kč, proto uložil žalované, aby tuto částku zaplatila.

24. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.

25. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (§ 563 zákona č. 40/1964 Sb.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou ona sama vyzval k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. S ohledem na to, že předchozí úprava neobsahovala výslovně stanovení okamžiku, kdy taková výzva byla protistraně doručena, má soud za přípustné, aby s ohledem na délku doby účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., bylo stran určení okamžiku doručení postupováno dle něj, a to i s ohledem na provázanost s následky spojeným s určením data tohoto doručení (viz určení výše zákonného úroku z prodlení atd). Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], s tím že žalovaná měla dle tohoto oznámení plnit ve lhůtě 7 dnů, tudíž od [datum] je žalovaná v prodlení, čemuž by odpovídal zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky.

26. Protože se však žalobkyně v žalobě ze dne [datum] ve spojení s podáním ze dne [datum] domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení pouze ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky a protože je soud tímto rozsahem vázán (viz ustanovení § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), musel žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení pouze v této výši. Jelikož soud stanovil splatnost bezdůvodného obohacení až dnem [datum], nemohl žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] (výrok III rozsudku).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice byla v převážné míře v dané věci úspěšná (a to i s ohledem na to, že zastavení řízení co do částky 54 575 Kč podle soudu zavinila žalobkyně, neboť sama zjevně uznává, že tento nárok nebyl dán, když nyní požaduje pouze vydání bezdůvodného obohacení žalované ve výši 17 350 Kč), avšak dle obsahu spisu ji žádné náklady s vedením předmětného řízení nevznikly.