13 C 357/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 32 388,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, v měsíčních splátkách ve výši , částka, vždy k 15. dni běžného měsíce počínaje prvním celým kalendářním měsícem po právní moci tohoto rozsudku, a to pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalované zaplatit částku , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , smluvním úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěr č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši , částka, , za což se žalovaná zavázala uhradit částku celkem ve výši , částka, . Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná na svůj závazek vyplývající z výše uvedené smlouvy uhradila pouze částku , částka, dne , datum, .

2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě vyjádřila až během jednání nařízeného na , datum, , během něhož uvedla, že si v minulosti půjčila, ale teď není schopna svůj dluh splácet, maximálně ve výši , částka, . Nyní žije s dcerou na ubytovně a pomáhá jí sociální pracovnice.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná dne , datum, uzavřela s původním věřitelem písemně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaná zavázala splácet ve 14 splátkách ve výši , částka, . Úrok byl stanoven na 8 %, RPSN bylo vypočteno na 272,44 %.

4. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná ke své majetkové situaci uvedla, že pracuje u společnosti , právnická osoba, a to od , datum, . Prohlásila, že nemá sjednaný rezidenční úvěr. Žalovaná dosáhla v tomto zaměstnání na mzdu ve výši , částka, , na bydlení vydává částku , částka, , na dopravu, jídlo a osobní náklady vynakládá , částka, , přičemž má srážky ze mzdy, výživné ve výši , částka, a měsíční splátky stávajících půjček ve výši , částka, . Použitelný měsíční příjem tak byl vypočten na částku , částka, . Ke své osobě uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, má jedno vyživované dítě do 26 let. Získala základní vzdělání. Souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů má činit , částka, , přičemž původní věřitel měl ověřit řádné splácení žalovaných či exekučně vymáhaných částek prostřednictvím srážek ze mzdy. Stran svých závazků měla žalovaná uvést, že má dluh ve výši , částka, u , Anonymizováno, , přičemž zbývá doplatit , částka, . Z výplatní pásky za srpen 2022 vyplývá, že žalovaná dosáhla na mzdu ve výši , částka, ; dne , datum, jí bylo v hotovosti vyplacena částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . V září 2022 dosáhla žalovaná příjmu , částka, , přičemž jí byla provedena srážka na nepřednostní pohledávku ve výši , částka, s tím, že na přednostní pohledávku jí byla stržena částka , částka, . Z Dohody o pracovní činnosti ze dne , datum, soud ověřil, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, na pozici operátor výroby, a to od , datum, do , datum, ; dle dodatku ze dne , datum, se doba výkonu činnosti prodlužuje do , datum, .

5. Z dokumentů s názvem Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, (kde žalovaná je uveden pod bodem , číslo, ), a z Potvrzení o zaplacení kupní ceny soud ověřil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Postoupení mělo být žalované oznámeno přípisem ze dne , datum, ; soudu však nebylo prokázáno, že by tento přípis byl žalované zaslán. Soudu byla rovněž doložena předžalobní výzva ze dne , datum, s výzvou k plnění do , datum, (výzva byla dána k poštovní přepravě dne , datum, ).

6. Z dokumentu transakční historie soud ověřil, že na smlouvu č. , hodnota, byla dne , datum, zaplacena v hotovosti částka , částka, .

7. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu nad rámec výše uvedeného nic nepředložila.

8. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

9. Žalovaná ke své majetkové situaci doložila Smlouvu o ubytování ze dne , datum, , podle níž je žalovaná ubytována v ubytovně , adresa, , přičemž žalovaná má hradit za ubytování za sebe a za dceru , Anonymizováno, částku , částka, na noc. Z potvrzení ze dne , datum, soud uvěřil, že žalovaná má uhrazené ubytování za měsíce září a říjen. Z Oznámení o změně způsobu výplaty ze dne , datum, vydaného Úřadem práce ČR – krajská pobočka v , adresa, soud zjistil, že žalované je vyplácen příspěvek na živobytí, přičemž suma , částka, jí bude vyplácena poštovní poukázkou a obnos ve výši , částka, bude vyplácen formou typizovaných poukázek na nákup zboží (k této výplatě žalovaná doložila výdajový pokladní doklad). Z poštovní poukázky z , datum, vyplývá, že žalovaná pobírá přídavek na dítě ve výši , částka, . Dále žalovaná doložila pokladní doklady ohledně úhrady ubytování za měsíc červen až srpen 2024.

10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

12. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovanou dne , datum, uzavřel úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž tyto peněžní prostředky jí ten den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne , datum, uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

23. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“24. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně sice soudu předložila relativně obsáhlé vyjádření ze dne , datum, , v němž tvrdila, že původní věřitel své zákonné povinnosti dostál, k čemuž předložila příslušnou dohodu o pracovní činnosti žalované a její výplatní pásky a doklady o přijetí platby, avšak soud má za to, že jen na základě získání těchto dokumentů nelze hovořit o tom, že by původní věřitel úvěruschopnost řádně zkoumal, neboť soud má za to, že se měl více zabývat majetkovou situací žalované, resp. informacemi vyplývajícími z těchto dokumentů, z žádosti o úvěr, a to právě ve spojení s předmětnou úvěrovou smlouvou obsahující poměrně vysoké úročení (RSPN dostáhlo částky 272,44%!!!!). Soud za stěžejní považuje to, že žalovaná v době žádosti o úvěr již byla v exekuci, kdy se mu měsíčně z její mzdy srážela dle žádosti o úvěr částka okolo , částka, , kdy fakticky byly prováděny různé srážky s ohledem na minimální výši výdělku žalované. Dále z této žádosti o úvěr bylo zřejmé, že žalovaná má mít další půjčku, na kterou má měsíčně splácet , částka, . Již na základě těchto skutečností se měl původní věřitel více zajímat o reálnou majetkovou situaci žalované. Žalovaná se totiž v danou dobu ocitla v prodlení, bylo vůči ní zahájeno nalézací řízení, na jehož základě byl vydán exekuční titul, který byl následně vymáhán. Jestliže byly prováděny srážky, je zřejmé, že žalovaná nebyla schopna předmětnou částku ihned uhradit, přičemž jí takto byla z hlediska veřejnoprávních procesních předpisů strhávána maximální možná částka k úhradě jejího dluhu, přičemž jí měla zůstávat tzv. nezabavitelná částka nutná k jejímu přežití dle záměru zákonodárce. Dále z obsahu žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná měla mít nad rámec tohoto exekuovaného dluhu ještě další závazek, kdy takto měla splácet měsíčně , částka, , aniž by se původní věřitel blíže zajímal, o jaký závazek se jedná a jaká je celková výše tohoto dluhu. Za dané situace tak má soud za to, že se původní věřitel měl daleko podrobněji zabývat majetkovou situaci žalované s ohledem na její hraniční nízké příjmy, kdy se žalovaná zjevně nacházela na hranici chudoby, a zjišťovat, jaký závazek je vůči žalované vymáhán a jaké má další půjčky. Pokud přitom došlo k exekuci, je zřejmé, že platební morálka žalované byla v minulosti špatná. Pouhé „čestné prohlášení“ žalované o tom, že má dluh u T-Mobile, tak za dané situace nemohlo stačit.

26. Soud má za to, že za dané situace (byť původní věřitel získal určité dokumenty stran majetkové situace žalované) bylo nutné se informacemi vyplývajícími z těchto dokumentů dále zabývat a zkoumat majetkovou situaci žalované, když navíc bylo zřejmé, že žalovaná nemá zajištěn příjem z dohody o pracovní činnosti po celou dobu trvání závazku ze smlouvy o úvěru. To, že situace žalované byla ze strany původního věřitele posouzena špatně, soudu ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná měla na tento závazek uhradit pouze jednu splátku (z celkem , hodnota, ) ve výši , částka, . Soud tak má za to, že tuto splátku mohla žalovaná provést pouze na základě toho, že jí byly v hotovosti poskytnuty ze strany původního věřitele přeněžní prostředky. Soud proto musí konstatovat, že úvěruschopnost žalované, která v době uzavírání smlouvy o úvěru ze dne , datum, byla v exekuci a měla ještě další blíže nezjištěný dluh, nebyla dostatečně zkoumána.

27. S ohledem na tento závěr nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná a tudíž soud nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení žalované částky coby nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, .

28. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla od původního věřitele poskytnuta dne , datum, finanční hotovost ve výši , částka, , kterou žalovaná do dnešního dne vrátila pouze ve výši , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu , částka, , proto uložil žalované, aby tuto částku zaplatila.

29. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z.. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, ve výši vyplývající z petitu žaloby ze dne , datum, .

30. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím že žalovaná měla dle této předžalobní výzvy plnit nejpozději do , datum, , tudíž od , datum, je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši vyplývající z petitu žaloby (výrok I. rozsudku).

31. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

32. Závěr soudu o tom, že vydání bezdůvodného obohacení bylo přiznáno žalobkyni, která nebyla stranou příslušné úvěrové smlouvy ze dne , datum, , je opřen o skutečnost, že žalobkyně soudu předložila příslušnou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě jí byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena (viz odstavec 5 tohoto rozsudku).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud přitom vyšel z úvahy, že při zohlednění celého rozsahu peněžních prostředků, která žalobkyně po žalované požadovala uhradit v podobě jistiny, ale i příslušných kapitalizovaných úroků včetně úroků z prodlení, je zřejmé, že žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky , částka, , kdežto fakticky požadovala po žalované zaplatit částku , částka, , tedy byla úspěšná méně než v polovině žalované sumy. Protože žalovaná, který byla úspěšná přibližně v 73 % rozsahu žalovaného částky, náhradu nákladů nepožadovala, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. Soud se v neposlední řadě zabýval dle ustanovení § 160 o. s. ř. otázkou lhůty k plnění k úhradě povinností specifikovaných ve výroku I tohoto rozsudku. Tu soud dospěl s ohledem na návrh a sdělení žalované k závěru, že stanovení povinnosti zaplatit předmětný dluh ve výši , částka, bez poskytnutí výhody splátek by byl nepřiměřeně přísný, proto soud rozhodl o tom, že žalovaná je povinna žalovanou částku hradit v měsíčních splátkách ve výši , částka, . Při stanovení výše měsíčních splátek soud zvážil jak finanční, majetkovou a sociální situaci žalované, tak i to, aby stanovením příliš nízkých splátek nebyla nepřiměřeně znevýhodněna žalobkyně. Soud tedy musí s ohledem na okolnosti konkrétního případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran. S ohledem na výše uvedené se soudu jeví spravedlivá výše splátek ve výši , částka, měsíčně, přičemž rovnováhu mezi zájmy obou stran soud nastolil i pomocí ztráty výhody splátek pro případ, že by žalovaná některou z nich nezaplatila řádně a včas. Soud má přitom za to, že úhrada jistiny dluhu ve lhůtě do 24 měsíců je dostatečně krátká k tomu, aby takovýto postup žalobkyni nepoškodil, a to s ohledem na nepříznivou finanční situaci žalované, která zjevně se svým stálým měsíčním příjmem nemůže okamžitě uhradit částku , částka, . Rovněž soud přihlédnul k tomu, že žalobkyně coby subjekt zaměřený na vymáhání takovýchto pohledávek, je zjevně dostatečně ekonomicky silná na to, aby zaplacení žalované částky rozložené ve splátkách pro ni představovalo význam zásah do její majetkové podstaty ohrožující její existenci.