13 C 358/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 11 648,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, , v níž se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, , částku , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částku , částka, coby příslušnou smluvní pokutu. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) v písemné formě smlouvu o úvěr č. , hodnota, , na jejím základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši , částka, , za což se žalovaný zavázal uhradit částku celkem ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný na svůj závazek vyplývající z výše uvedené smlouvy uhradil pouze částku , částka, .

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne , datum, uzavřel s původním věřitelem písemně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal splácet ve 14 splátkách ve výši , částka, ; úrok činil 8 % a RPNS bylo vypočteno na 272,44 %. Z dokumentu s názvem Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že roční úroková sazba byla vypočtena na 272,44 %, přičemž celkem měl žalovaný takto zaplatit , částka, .

4. Z dokumentu s názvem KIEC, číslo, soud zjistil, že původní věřitel evidoval o žalovaném informace ohledně jeho rodného čísla, věku, adrese a telefonního čísla. V dokumentu je rovněž uvedeno, že datum poslední řádné splátky bylo , datum, .

5. Z žádosti o půjčku ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný ke své majetkové situaci uvedl, že je zaměstnán, a to od , datum, , na dobu určitou do , datum, . Dosahuje měsíční mzdy ve výši , částka, , přičemž má náklady na bydlení a energie ve výši , částka, ; dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši , částka, a srážky ze mzdy, výživné ve výši , částka, . Celkové měsíční výdaje tak byly vypočteny na částku , částka, . Žalovaný dále měl uvést, že nemá žádné vyživované děti do 26 let, je svobodný a bydlí u rodičů, přičemž dosáhl středního vzdělání. K výši svých dluhů žalovaný uvedl, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů je , částka, .

6. Z dokumentů s názvem Smlouva o postoupení pohledávek ze dne ze dne , datum, , přílohy 1. této smlouvy obsahující seznam postupovaných pohledávek (žalovaný je uveden pod bodem , číslo, ), z Potvrzení o provedení transakce soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, (který byl dán k poštovní přepravě dne , datum, ) s tím, že dluh má zaplatit do 10 dnů po obdržení dopisu. Soudu byla rovněž doložena předžalobní výzva ze dne , datum, .

7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že žalobkyně měla za žalovaným učinit jednu cestu dne , datum, . Provedení této cesty však nebylo soudu nijak doloženo.

8. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila výplatní pásky žalovaného za období květen 2022 (podle které žalovaný dosáhl čisté mzdy ve výši , částka, ) a červen 2022 (podle které žalovaný dosáhl čisté mzdy ve výši , částka, , avšak zaměstnavatel mu srazil přednostní a nepřednostní srážku v celkové výši , částka, ). Dále žalobkyně předložila pracovní smlouvu žalovaného ze dne , datum, , podle níž byl žalovaný zaměstnán jako zámečník – montér, a to na dobu určitou do , datum, , s termínem nástupu do práce , datum, , přičemž byla sjednána tříměsíční zkušební doba. Z čestného prohlášení ze dne , datum, podepsaného žalovaným vyplývá, že žalovaný žije sám.

9. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

12. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovaným dne , datum, uzavřel úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž tyto peněžní prostředky mu ten den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

23. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“24. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně sice soudu předložila relativně obsáhlé vyjádření ze dne , datum, , v němž tvrdila, že původní věřitel své zákonné povinnosti dostál, k čemuž předložila příslušnou pracovní smlouvu žalovaného a jeho výplatní pásky za 2 měsíce před žádostí o předmětný úvěr, avšak soud má za to, že jen na základě získání těchto dokumentů nelze hovořit o tom, že by původní věřitel úvěruschopnost řádně zkoumal, neboť soud má za to, že se měl více zabývat majetkovou situací žalovaného, resp. informacemi vyplývajícími z těchto dokumentů, z žádosti o úvěr, a to právě ve spojení s předmětnou úvěrovou smlouvou obsahující poměrně vysoké úročení (RSPN dostáhlo částky 272,44 %!!!!). Soud za stěžejní považuje to, že žalovaný v době žádosti o úvěr již zjevně byl v exekuci, přičemž souhrnná výše jeho dluhů měla činit částku , částka, , jak vyplývá ze žádosti o úvěr ze dne , datum, . Již na základě této skutečnosti se měl původní věřitel více zajímat o reálnou majetkovou situaci žalovaného. Pokud totiž platí, že žalovaný neměl žádné vyživované děti, je zřejmé, že se žalovaný v danou dobu ocitl v prodlení s úhradou jiného dluhu, bylo vůči němu zahájeno nalézací řízení, na jehož základě byl vydán exekuční titul, který byl následně vymáhán. Jestliže byly prováděny srážky, je zřejmé, že žalovaný nebyl schopen předmětnou částku ihned uhradit, přičemž mu takto byla z hlediska veřejnoprávních procesních předpisů strhávána maximální možná částka k úhradě jeho dluhu, přičemž mu měla zůstávat tzv. nezabavitelná částka nutná k jeho přežití dle záměru zákonodárce, tudíž jeho možnosti splácet jakýkoli další dluh měly být z povahy věci značně omezené, resp. vyloučené, neboť takto mu zjevně měla zbývat pouze základní částka k zajištění jeho existence. Soud dále poukazuje obsah předmětné pracovní smlouvy ze dne , datum, , z níž vyplývá, že žalovaný zjevně neměl zajištěn příjem po celou předpokládanou dobu trvání úvěrové smlouvy, neboť jeho pracovní poměr měl skončit , datum, . Nadto soud poukazuje na skutečnost, že žalovaný byl v domě uzavírání předmětné úvěrové smlouvy ještě ve zkušební době, tudíž nebylo možné vyloučit, že žalovaný v krátké době přijde o jediný zdroj svých příjmů, což by zjevně vyloučilo jeho možnost hradit závazky plynoucí z předmětné smlouvy o úvěr.

26. Za dané situace tak má soud za to, že se původní věřitel měl daleko podrobněji zabývat majetkovou situaci žalovaného a zjišťovat, jaký závazek je vůči žalovanému vymáhán. Pokud přitom došlo k exekuci, je zřejmé, že platební morálka žalovaného byla v minulosti špatná. Soud má za to, že za dané situace (byť původní věřitel získal určité dokumenty stran majetkové situace žalovaného) bylo nutné se informacemi vyplývajícími z těchto dokumentů dále zabývat a zkoumat majetkovou situaci žalovaného. To, že situace žalovaného byla ze strany původního věřitele posouzena špatně, soudu ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaný měl na tento závazek uhradit částku , částka, . Soud tak má za to, že tuto splátku mohl žalovaný provést pouze na základě toho, že mu byly v hotovosti poskytnuty ze strany původního věřitele přeněžní prostředky, které následně použil k částečné úhradě dluhu. Soud proto musí konstatovat, že úvěruschopnost žalovaného, který v době uzavírání smlouvy o úvěru ze dne , datum, byl v exekuci, nebyla dostatečně zkoumána.

27. S ohledem na tento závěr nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná a tudíž soud nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení žalované částky dle smlouvy o úvěru ze dne , datum, .

28. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ).

29. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalovanému byla od původního věřitele poskytnuta dne , datum, finanční hotovost ve výši , částka, , kterou žalovaný do dnešního dne vrátil pouze ve výši , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatil v rozsahu , částka, , proto uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil.

30. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z.. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, ve výši vyplývající z petitu žaloby ze dne , datum, .

31. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , daným k poštovní přepravě dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím že žalovaný měl dle tohoto oznámení plnit nejpozději do 10 dnů ode doručení tohoto dopisu, , datum, tak měl žalovaný plnit, a od , datum, je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši vyplývající z petitu žaloby (výrok I. rozsudku).

32. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.). Stran požadavku žalobkyně na proplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, soud uvádí, že náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, za situace, kdy se jedná o úvěr ve výši , částka, (byť byla příslušná smlouva posouzena jako neplatná), nelze považovat za účelně vynaložené, jelikož zjevně stačilo zaslat pouze jeden přípis obsahující oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu. Ostatně soudu není zřejmé, zda vůbec proběhla cesta kontaktního pracovníka za žalovaným, jak je uvedeno bez dalšího rozvedení v dokumentu s názvem Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky.

33. Závěr soudu o tom, že vydání bezdůvodného obohacení bylo přiznáno žalobkyni, která nebyla stranou příslušné úvěrové smlouvy ze dne , datum, , je opřen o skutečnost, že žalobkyně soudu předložila příslušnou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě jí byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena (viz odstavec 6 tohoto rozsudku).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud přitom vyšel z úvahy, že při zohlednění celého rozsahu peněžních prostředků, která žalobkyně po žalovaném požadovala uhradit v podobě jistiny, ale i příslušných kapitalizovaných úroků včetně úroků z prodlení a smluvní pokuty, je zřejmé, že žalovaná byla úspěšná pouze co do částky , částka, , kdežto fakticky požadovala po žalovaném zaplatit částku , částka, , tedy byla úspěšná méně než v polovině žalované sumy. Protože žalovaný, který byl úspěšný přibližně v 52,03 % rozsahu žalovaného částky, žádné náklady na vedení předmětného řízení nevynaložil, má soud za to, že je namístě závěr, že ani jeden z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.