13 C 362/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 30 552,69 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne , datum, , v níž se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s ní dne , datum, uzavřel smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, , přičemž žalovaný měl tento úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši , částka, . Protože žalovaný své povinnosti přestal v roce 2024 plnit, žalobkyně úvěr zesplatnila přípisem ze dne , datum, .

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z dokumentu s názvem smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, soud zjistil, že za spotřebitele žalobkyně označila žalovaného (k jeho osobě uvedla rodné číslo, trvalou adresu, adresu pro doručování, bankovní spojení, telefon, e-mail). Smlouva nebyla žalovaným fyzicky podepsána, pouze je na jejím začátku uvedeno Autorizační doložka - identifikátory a časový klíč; IP adresa – , číslo, ; Datum podpisu – , datum, ; Čas podpisu – , číslo, ; SMS kód – , číslo, ; SMS kód potvrzen z tel. čísla – , hodnota, . Podmínky úvěru byly nastaveny tak, že celková výše úvěru měla dosáhnout , částka, s tím, že částka ve výši , částka, bude na základě žádosti Spotřebitele Poskytovatelem vyplacena ve prospěch věřitele Spotřebitele, , právnická osoba, za účelem úplné úhrady předchozího závazku Spotřebitele vůči výše uvedenému věřiteli. Tento závazek Spotřebitele vyplývá ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a činí celkem , částka, ; částka ve výši , částka, měla být vyplacena na účet Spotřebitele č. , č. účtu, ; částka , částka, pak měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu , číslo, Smlouvy. Celkově se na základě této smlouvy měl žalovaný zavázat uhradit žalobkyni částku , částka, , a to v 72 měsíčních splátkách po , částka, . Úroková sazba úvěru měla být sjednána ve výši 23 % ročně; RPSN pak odpovídalo 38,69 %. S ohledem na to, že žalovaný se zavázal hradit další poplatky, měl takto měsíčně platit , částka, .

5. Protože žalovaný měl přestat výše uvedené splátky hradit, žalobkyně žalovaného vyzvala upomínkou 1 ze dne , datum, k úhradě částky , částka, , neboť bylo zjištěno, že splátka se splatností dne , datum, nebyla uhrazena (dle úvěrové smlouvy se přitom mělo jednat o 41 splátku); upomínka byla dána k poštovní přepravě dne , datum, . Žalobkyně pak upomínkou 2 ze dne , datum, opakovaně žádala o úhradu této splátky; upomínka byla dána k poštovní přepravě dne , datum, . Protože žalovaný neměl reagovat, žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne , datum, s tím, že dluh má žalovaný uhradit do , datum, . Přípis obsahoval rovněž i předžalobní výzvu; tento dokument byl dán k poštovní přepravě dne , datum, .

6. Stran plateb byl soudu doložen Detail pohybu - Bezhotovostní platba ze dne , datum, , podle níž z účtu , č. účtu, byla na účet č. , hodnota, zaslána částka ve výši , částka, ; variabilní symbol platby byl , číslo, . Z Detail pohybu - Platba převodem uvnitř banky vyplývá, že z účtu , č. účtu, byla na účet , číslo, (u něhož je uvedeno, že majitelem je žalobkyně) dne , datum, zaslána částka , částka, . Z Detail pohybu - Okamžitá příchozí platba soud ověřil, že z účtu č. , hodnota, byla na účet č. , č. účtu, zaslána dne , datum, platba ve výši , částka, ; variabilní symbol je uveden , číslo, , přičemž jako zpráva pro příjemce je uvedeno „Tímto souhlasím s návrhem“.

7. Ze zprávy , právnická osoba, soud ověřil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný s tím, že právo nakládat má rovněž , jméno FO, , nar. , datum, . Banka rovněž potvrdila, že na účet byla dne , datum, připsána platba ve výši , částka, , z účtu , č. účtu, od společnosti , Jméno žalobkyně, , variabilní symbol platby , číslo, .

8. K osobě žalovaného pak žalobkyně soudu doložila Kontrolu OP , číslo, v neplatných dokladech MVČR, fotokopií občanského průkazu č. , hodnota, a fotokopií řidičského průkazu č. , číslo, . Dále disponovala výpisem z insolvenčního rejstříku žalovaného s nulovým záznamem. Z výsledku lustrace z , datum, soud zjistil, že k žalovanému bylo zjištěno 0 záznamů.

9. Z výpisu bankovního účtu č. , č. účtu, za období srpen 2020 až říjen 2020 předloženého žalobkyní vyplývá, že počáteční zůstatek konta je – , částka, , konečný zůstatek – , částka, .

10. Žalobkyně dále disponovala výpisem z katastru nemovitostí, podle kterého je žalovaný podílovým spoluvlastníkem s podílem ideální 1/6 na nemovitostech parc. č. , číslo, v kat. území , adresa, ; k tomu žalobkyně doložila fotografii domu Žalobkyně v neposlední řadě soudu předložila výpis z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, .

11. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně odkázala na informace obsažené již v předmětné úvěrové smlouvě, podle níž je žalovaný svobodný, nemá vyživované děti a je zaměstnán u , právnická osoba, . Je majitelem nemovitosti, přičemž hodnota nemovitosti je , částka, . Příjmy žalovaného činí , částka, , náklady na spotřebitele dosahují , částka, a náklady na bydlení sdílené náklady na bydlení jsou pak ve výši , částka, . Žalovaný měl mít tyto závazky – u , právnická osoba, ve výši , částka, , Anuita , částka, , Inkaso , částka, , PC , částka, a Anuita ve výši , částka, .

12. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

14. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“16. Podle § 562 odst. 1 o. z., „Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Podle § 562 odst. 2 o. z. „Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.“17. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

18. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

19. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně se dne , datum, s žalovaným snažila uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku , částka, , přičemž fakticky mu na jeho bankovní účet č. , č. účtu, zaslala částku , částka, . Nemá však za to, že by došlo k vlastnímu uzavření úvěrové smlouvy, natož aby tato byla posouzena jako platná.

27. Výklad ustanovení § 561 a 562 občanského zákoníku stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018-142, v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“28. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud nepřehlíží, že podpis prostřednictvím SMS zprávy spadá pod rozsah tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o úvěru, nadto na formální částku , částka, . Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukazuje na jistou „skrytost a anonymitu“ internetového prostředí, v němž může prakticky kdokoli za využití minimálního úsilí a se základními znalostmi o fungování tohoto prostředí vystupovat jménem kohokoli, a to často i za využití reálných osobních údajů (včetně ofocených dokladů totožnosti) takovéto osoby. Zdejší soud se tak ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze uvedené ve sp. zn. 27 Co 327/2018, že tzv. „prostý elektronický podpis“ nemůže být dokladem o tom, že určitý dokument podepsala určitá osoba.

29. Soud sice nepřehlíží apel unijního normotvůrce, aby soudy neodepíraly elektronickému podpisu právní účinky a odepíraly jejich provedení v soudním řízení jenom proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, avšak má za to, že tento apel v žádném případě neznamená bezvýhradní závěr o akceptovatelnosti prostého elektronického podpisu bez dalšího ve všech možných situacích a de facto jeho postavení naroveň jiným typům elektronických podpisů, které v sobě „garantují“ neměnnost elektronického právního jednání a zaručují identitu jednající osoby. Pokud by tomu tak bylo, není soudu zřejmé, proč by jak unijní, tak i národní zákonodárce, rozlišoval jednotlivé „typy elektronických podpisů“, když by dle zavedené praxe žalobkyně postačoval jakýkoli podpis pro závazné právní jednání domněle jednající osoby, jejíž identita by však byla naprosto neodhalená.

30. Soud tak má za to, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, např. pokud by se objevoval až v následné komunikaci po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoli však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření „zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádná předchozí ujednání a závazné ověření protistrany. Pokud během tohoto „zakládajícího, ustavujícího právního jednání“ (zde v podobě údajného uzavření smlouvy o úvěru), identita protistrany nebyla ověřena, soud nemůže s ohledem na možné dalekosáhlé následky pro právní jednání na internetu a nebezpečí jednání pod cizí identitou akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby.

31. Soud nepřehlíží, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného. Rovněž nepřehlíží, že žalobkyně disponuje fotokopií jeho občanského průkazu a řidičského průkazu. Avšak tyto skutečnosti nedokládající, že to byl právě a jen žalovaný, kdo dne , datum, uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve znění předloženém soudu. To, že údajný souhlas (podpis prostřednictvím zaslání SMS kódu) měl být poskytnut z „nějakého“ telefonního čísla, podle soudu rovněž nedokládá, že to byl právě a jen žalovaný, kdo tento souhlas učinil a že smlouva předložená soudu se v mezidobí nezměnila.

32. Dále soud má za to, že i kdyby odhlédl od výše uvedeného stran neakceptovatelnosti SMS podpisu, pak musí konstatovat, že předmětnou úvěrovou smlouvu by ani tak nemohl posoudit jako platnou. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

33. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

34. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

35. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“36. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

37. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně odkázala na obsah smlouvy o úvěru, v níž byly uvedeny informace o žalovaném, o jeho údajných příjmech a výdajích, avšak tyto informace vyjma ověření v neplatných dokladech nebyly nijak kontrolovány. Nebylo tak zjištěno, zda žalovaný pobírá příjem a v jaké výši, jestli je skutečně zaměstnán u , právnická osoba, a za jakých podmínek (zda se jedná o smlouvu na dobu neurčitou či určitou, kdy by bylo např. zjevné, že žalovaný by krátce po uzavření předmětné smlouvy přišel o zdroj své obživy). Za stěžejní soud však považuje skutečnost, že i tak měla žalobkyně zjistit, že žalovaný má nemalé měsíční úvěrové zatížení (celkem měl takto měsíčně uhradit okolo , částka, ), aniž by však žalobkyně blíže jakkoli zkoumala tyto jednotlivé dluhy žalovaného, zejm. kolik žalovanému zbývá na jednotlivých závazcích uhradit. V neposlední řadě soud poukazuje na výpisy z bankovního účtu žalovaného, kterými disponovala žalobkyně, že žalovaný v období od srpna 2020 do října 2020 má na tomto účtu rovněž dluh okolo , částka, , tj. že dluží i své vlastní bance. Soud za dané situace nemá za to, že bylo možné konstatovat, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť na první pohled je zřejmé, že žalovaný v době údajného uzavírání předmětné smlouvy měl mít další závazky s měsíčními splátkami , částka, , neměl dlouhodobě žádné volné disponibilní peněžní prostředky na svém bankovním účtu, nemohl tak být schopen hradit další úvěrový produkt.

38. Pouhé zjištění, že žalovaný je podílovým vlastníkem nemovitostí, podle soudu v neposlední řadě jeho úvěruschopnost nedokládá, neboť tyto nemovitosti žalovaný neměl ve svém výlučném vlastnictví, ale pouze podílovém, kdy jeho podíl dosáhl hodnoty 1/6. Nebylo tak možné očekávat, že by žalovaný byl schopen z takových nemovitostí získat v krátké době jakékoli prostředky.

39. S ohledem na tento závěr nemohl soud žalobkyni přiznat nároky na plnění vyplývající z úvěrové smlouvy.

40. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů však má za to, že žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet , č. účtu, zaslala částku , částka, . Soud přitom nepřihlédnul k tomu, že si žalobkyně ze svého bankovního účtu na jiný bankovní účet zaslala částku , částka, , neboť nebylo tvrzeno a prokázáno, že by se v souvislosti s touto platbou žalovaný jakkoli na úkor žalobkyně obohatil, zvláště když smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla vyhodnocena soudem jako neuzavřená, tudíž nelze z tam uvedených ujednání jakkoli vycházet. Jak však vyplývá z předložené úvěrové smlouvy č. , hodnota, a upomínky č. , hodnota, , žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou 41 splátky, z čehož vyplývá, že žalovaný měl na předchozích 40 splátkách uhradit , částka, . Je tedy zřejmé, že žalovaný žalobkyni bezdůvodné obohacení vydal.

41. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaný měl nějaký závazek ve vztahu k předložené (a nepodepsané) smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, . Protože žalobkyně na jednání soudu nedorazila, zmařila tak případné poučení soudu dle ustanovení § 118a o. s. ř. ohledně neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve sporu plně úspěšné, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměl.