13 C 37/2026

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 16 484,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se smluvním úrokem 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, se smluvním úrokem 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“) uzavřel Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet s úrokem ve výši 22,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Protože však ze strany žalovaného docházelo k porušování smluvních ujednání, původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni , datum, Ke dni , datum, se celková dlužná částka skládala z jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, a z úroku z prodlení ve výši , částka, . Původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil dle postupní smlouvy ze dne , datum, na žalobkyni. Žalobkyně v neposlední řadě tvrdila, že původní věřitel pečlivě prověřil úvěruschopnost žalovaného.

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne , datum, uzavřel s původním věřitelem Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání karty, na jejímž základě mu byl poskytnut revolvingovým úvěr ve výši , částka, s tím, že se žalovaný zavázal tento úvěr uhradit v měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného Úvěrového rámce. RPSN bylo vypočteno na 38,48 %. Tuto smlouvu její účastníci následně změnili dle ujednání z , datum, . V čl. II této smlouvy bylo mj. upraveno, že původní věřitel může po žalovaném požadovat poplatky, např. za vedení karty , částka, , za přečerpání úvěrového rámce , částka, měsíčně, za zaslání každé upomínky , částka, a za Výběr hotovosti prostřednictvím karty na přepážce 1 % + , částka, . Za porušení smlouvy bylo sjednáno mj. to, že žalovaný překročí úvěrový rámec anebo se ocitne v prodlení s úhradou minimální splátky. K této úvěrové smlouvě původní věřitel vystavil dokument s názvem „Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru pro kartu“ obsahující bližší informace k tomuto spotřebitelském úvěru a Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele. K tomuto úvěru banka v neposlední řadě vystavila dokument s názvem „Kreditní karta“4. Dle platební historie žalovaný tento úvěr postupně čerpal, v mezidobí však uhradil pouze 2 splátky ve výši , částka, a , částka, (poslední dne , datum, ), přičemž celková výše pohledávky na tomto úvěru byla ke dni , datum, vyčíslena na , částka, . Z výpisu dále vyplývá, že původní věřitel žalovanému naúčtoval celkem , hodnota, poplatků za upomínky každý ve výši , částka, , tj. celkem , částka, ; dále 3x poplatek za přečerpání úvěrového rámce ve výši , částka, , tj. celkem , částka, , a 4 poplatky za vedení kreditní karty ve výši , částka, , tj. celkem , částka, . Stejné údaje pak vyplývají z jednotlivých výpisů ke kreditní kartě , název5. Úvěr byl ze strany původního věřitele prohlášen za splatný dopisem ze dne , datum, (daným k poštovní přepravě dne , datum, ) s odůvodněním, že žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky úvěru. Celkem měl žalovaný k tomuto datu zaplatit částku , částka, . Žalobkyně soudu rovněž doložila, že původní věřitel vyzýval žalovaného k úhradě svých dluhů upomínkami z , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Původní věřitel rovněž žalovaného vyzýval k zaplacení dluhu před prodejem pohledávky třetí osoby dopisem z , datum, .

6. Pohledávku za žalovaným původní věřitel dle Smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. , hodnota, – seznamu postupovaných pohledávek (žalovaný uveden pod bodem , Anonymizováno, této přílohy), Potvrzení o přijetí úplaty z , datum, postoupil na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne , datum, , daným k poštovní přepravě dne , datum, . Žalobkyně následně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla dána k poštovní přepravě dne , datum, .

7. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že původní věřitel náhledem na bankovní účet žalovaného ověřil jeho čistý měsíční příjem ve výši , částka, , přičemž povolání žalovaného bylo na dobu neurčitou. Žalovaný měl bydlet u rodičů, přičemž dosavadní interní splátky klienta činily , částka, . Původní věřitel počítal se životními náklady žalovaného ve výši , částka, .

8. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal revolvingový úvěr ve výši , částka, , který žalovaný následně přestal splácet, neboť poslední splátky provedl v lednu , Anonymizováno, , což dle znění smlouvy o revolvingovém úvěru představuje porušení smluvních povinnosti ze strany žalovaného. V případě porušení smluvních povinností přitom původní věřitel byl oprávněn k tomu, aby úvěr zesplatnil. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že původní věřitel při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že původní věřitel svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostál. V tomto směru má soud za důležité, že původní věřitel vycházel v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným, ale i z informací dostupných v příslušných databází a z bankovního účtu žalovaného. Pokud původní věřitel tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotil tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši přibližně , částka, za situace, kdy tento měl řádově vyšší příjmy, aniž by bylo zjištěno, že by jej tížil jiné vysoké úvěrové povinnosti, nemůže soud původnímu věřiteli ničeho zpětně vytknout, neboť nelze jeho úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky.

14. Soud tedy uzavírání, že původní věřitel s žalovaným dne , datum, uzavřel řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel žalovanému poskytl úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil.

15. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy o revolvingovém úvěru, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu popsaných v odst. 4 rozsudku. Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného smluvního úroku z propůjčených peněž, stejně jako právo na úhradu jednotlivých poplatků a kapitalizovaného smluvního úroku.

16. Závěr soudu o tom, že nárok ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, byl přiznán žalobkyni, která nebyla stranou této úvěrové smlouvy, je opřen o skutečnost, že žalobkyně soudu předložila příslušnou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejich základě jí byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena (viz odstavec 6 tohoto rozsudku).

17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, včetně toho, že přiznal žalobkyni právo na příslušný zákonný úrok z prodlení od jím požadovaného data.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

19. K výši náhrady nákladů řízení soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, , neboť v tomto podání žalobkyně uvedla na výzvu soudu skutečnosti, které měly být s ohledem na předmět řízení týkající se nároku ze spotřebitelské smlouvy o úvěru obsaženy již v žalobě. Soud tak nemá za to, že žalobkyně, která se mj. specializuje na uplatňování nároků ze spotřebitelských smluv o úvěr, nemohla nevědět, jaké rozhodné skutečnosti má uvést již v žalobě stran posouzení jí uplatněného nároku. Soud tak nemá za to, že liknavost žalobkyně při sepisu žaloby je možné klást k tíži žalovaného v podobě navýšení nákladů řízení o další úkon právní služby. Podání ze dne , datum, proto soud nehodnotí jako účelné uplatnění práva ze strany žalobkyně.

20. Výše náhrady nákladů řízení je odůvodněna skutečností, že žalobkyně, jak bylo zjištěno, podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob (zapsané pod , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ), přičemž návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Soud proto při určení výše odměny za učiněné úkony právní pomoci postupoval tak jak je uvedeno výše, když řízení ve věcech bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšují , částka, .

21. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.