13 C 372/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 483 995,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, , smluvní úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované vyplacen úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, měsíčně. Úvěr byl žalované poskytnut dne , datum, , přičemž následně žalovaná uhradila pouze , částka, . Úvěr byl použil částečně za účelem konsolidace předchozích závazků žalované – a to na konsolidace dluhu žalované u Raiffeissenbank ve výši , částka, a u žalobkyně ve výši , částka, . Protože žalovaná porušila své povinnosti platit úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila k , datum, . Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované řádně uhradit úvěr byla prověřena na základě toho, že žalovaná měla na svém bankovním účtu disponovat částkou ve výši nejméně , částka, , dále bylo zjištěno, že žalovaná pracovala u společnosti , právnická osoba, ., která jí zaslala platbu dle příslušné pracovní smlouvy. Žalobkyně v neposlední řadě tvrdila, že provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z dokumentu s názvem Smlouva o účelovém úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela v písemně formě smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí měla být poskytnuta částka , částka, , za což měla žalovaná zaplatit úrok ve výši 15,95 % ročně, přičemž RPNS bylo vypočteno na 17,2 %. Celkem měla takto žalovaná zaplatit částku , částka, , a to ve 120 splátkách po , částka, . Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet žalované s tím, že úvěr měl sloužit rovněž k úhradě dluhů specifikovaných v příloze 1 (v takovém případě měla jít část úvěru na úhradu těchto dluhů). Smlouva byla účastníky podepsána dne , datum, . K osobě žalované bylo v této smlouvě uvedeno, že má ukrajinskou státní příslušnost, je vdaná, má jedno vyživované dítě a dosáhla učňovského vzdělání. Žalovaná měla bydlet ve vlastním domě/bytě. Jako zdroj příjmů bylo uvedeno zaměstnání s čistým příjmem , částka, ; příjem ostatních členů domácnosti pak byl ve výši , částka, . Výdaje na bydlení dosahovaly , částka, , splátky dalších úvěrů činily , částka, a ostatní výdaje dosahovaly , částka, . Zaměstnavatelem žalované měla být společnost , právnická osoba, . Nedílnou součástí této smlouvy byly rovněž úvěrové podmínky žalobkyně s kódem , číslo, ; podle těchto podmínek byla žalobkyně oprávněna žádat jednorázové vrácení úvěru mj. tehdy, pokud by žalovaná dlužila dvě a více splátek. Podle přílohy 1 této úvěrové smlouvy měla být částka , částka, použita na splacení úvěru u , právnická osoba, , u které byla výše úvěru , částka, ; a částka , částka, použita na splátku jiného úvěru u žalobkyně č. , hodnota, . Zbývající část jistiny ve výši , částka, pak měla žalobkyně vyplatit na bankovní účet č. , č. účtu, . K samotnému úvěru pak žalobkyně vystavila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující vysvětlení povinností plynoucí z tohoto úvěru.

5. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy , číslo, vyplývá, že žalobkyně měla dne , datum, zaslat na účet č. , č. účtu, částku , částka, a na účet č. , č. účtu, částku , částka, .

6. Z ověření bonity MLS vyplývá, že MLS klienta bylo vypočteno na částku , částka, (z příjmu klienta ve výši , částka, byla odečtena částka , částka, jako životní minimum dospělých členů domácnosti, částka , částka, jako splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC, částka , částka, jako splátky v HC a výše splátky schváleného úvěru , částka, , k tomu byla přičtena částka , částka, jako výše splátek konsolidovaných úvěrů). MLS domácnosti pak bylo vypočteno na , částka, (k příjmu klienta ve výši , částka, byla připočtena částka , částka, coby příjem ostatního člena domácnosti a částka , částka, coby splátka konsolidovaného úvěru, od kterých byla odečtena částka , částka, jako splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC, normativní náklady na bydlení ve výši , částka, a životní minimum členů domácnosti ve výši , částka, a částka , částka, co by výše splátky schváleného úvěru.

7. Ohledně vlastního posouzení úvěruschopnosti žalované byla soudu ze strany žalobkyně přeložena tzv. Úvěrová zpráva, podle které žalované měly být odmítnuty 2 produkty, přičemž žalovaná měla mít 1 splátkový produkt, a to osobní úvěr s měsíční splátkou , částka, a se zbývající částkou dluhu , částka, ; počet zbývajících splátek činil , Anonymizováno, . Kromě odmítnutých produktů měly být další 2 produkty (ze dne , datum, na částku , částka, a ze dne , datum, na částku , částka, ) odvolány samotnou žalovanou. Z karty klienta pak soud ověřil, že žalobkyně měla žalovanou nad rámec výše popsaných informací o majetkové situaci žalované dále lustrovat v různých registrech bez negativního záznamu.

8. Žalobkyně v neposlední řadě disponovala výpisem z bankovního účtu , číslo, vedeného u , právnická osoba, ) na žalovanou, podle kterého konečný zůstatek za květen , Anonymizováno, byl na tomto účtu , částka, , přičemž příjmy na účtu dosáhly celkem částky , částka, , výdaje pak činili , částka, ; počáteční zůstatek byl , částka, . Na tento účet přitom byla mj. vložena během dvou dnů hotovost ve výši , částka, , aby v týchž a navazujících dnech byla vybrána částka , částka, , , částka, , , částka, a , částka, .

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud ověřil, že žalovaná zaplatila pouze dvě splátky ve výši , částka, , a to dne , datum, a , datum, .

10. Z dokumentu Výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, soud ověřil, že žalovaná byla vyzvána ke splacení celého načerpaného úvěru, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy; výzva byla dána k poštovní přepravě dne , datum, . Žalobkyně dále žalovanou vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, .

11. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

12. Ze sdělení , právnická osoba, soud zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, připsána částka , částka, , a to z bankovního účtu žalobkyně. Ze zprávy , právnická osoba, soud zjistil, že na bankovní účet č. , č. účtu, , který byl veden na žalovanou, byla připsána částka , částka, . Společnost , právnická osoba, . k dané věci sdělila, že věc se jí netýká.

13. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

15. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně dne , Anonymizováno, s žalovanou uzavřela písemně smlouvu o úvěru na částku , částka, , přičemž dle přílohy 1 měla být tato částka použita na úhradu jiného úvěru žalované u , právnická osoba, ., a jiného dluhu u žalobkyně, avšak fakticky dle Opisu popsaného v odst. 5 tohoto rozsudku a zprávy , právnická osoba, (viz odst. 12 tohoto rozsudku) byla žalované na její účet zaslána částka , částka, , přičemž zbývající částka měla být zaslána k úhradě blíže nespecifikovaného dluhu žalované u žalobkyně. Soud však nemá za to, že by předmětná úvěrová smlouva obstála jako platná. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , právnická osoba, proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

25. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

26. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“27. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. , Anonymizováno, řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

28. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně soudu předložila obsáhlé vyjádření ze dne , datum, a dokument „Ověření bonity MLS“, v nichž popisovala svou praxi posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr prostřednictvím statistického modelu a výpočtu MLS, který vychází pouze z tvrzených údajů předložených žadateli. Soud však má za to, že obecná tvrzení o přípustnosti využití statistických údajů bez konkrétního ověření reálné situace příslušného spotřebitele žádajícího o úvěru nemohou obstát (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odst. 8).

29. Soud přitom má za to, že informace stran tehdejší aktuální majetkové situace žalované byly v době uzavírání předmětné smlouvy zjevně vnitřně rozporné. Na jednu stranu totiž žalovaná měla ve smlouvě o úvěru ke své situaci uvést, že má mít splátky všech jiných úvěrů pouze ve výši , částka, , avšak žalobkyně sama lustrací v příslušných registrech zjistila, že žalovaná měla hradit jiný úvěr s měsíční splátkou ve výši , částka, (přičemž s tímto údajem pracovala při výpočtu MLS, kdy soud musí poukázat na to, že tento úvěr zjevně dle příslušného Opisu výpisu proplacení smlouvy a sdělení , právnická osoba, s přílohou 1 úvěrové smlouvy nebyl uhrazen), a dále měla mít zjevně jiný úvěr u žalobkyně s měsíční splátkou , částka, , který však byl prostřednictvím tohoto úvěru uhrazen. Z těchto skutečností soudu vyplývá, že skutečná „úvěrová situace žalované“ byla v době uzavírání předmětné smlouvy nepochybně horší, než jak o sobě měla žalovaná uvést, aniž by žalobkyně s tímto zjevným rozporem jakkoli pracovala a dotazovala se na tento rozpor.

30. I kdyby žalobkyně přihlédla k tomu, že předmětný úvěr měl dle přílohy 1 sloužit k úhradě těchto jiných dluhů, což by fakticky měsíční majetkovou situaci zlepšilo, neboť namísto dvou splátek v celkové výši , částka, by takto měla platit „pouze“ , částka, , k úhradě obou dluhů a doložených důkazních prostředků nedošlo, neboť žalované byla na její bankovní účet nakonec vyplacena částka , částka, , aniž by žalobkyně k tomuto cokoli dalšího doložila a aniž by vysvětlila, proč nebyla respektována příloha 1 úvěrové smlouvy. Soudu rovněž nebylo doloženo, že by žalobkyně jakkoli ověřovala příjem údajného manžela žalované, který je stěžejní pro závěr, zda rodina žalované měla měsíční příjem , částka, , ze kterého žalobkyně vycházela při svém „výpočtu“ MLS domácnosti. Dále soud v neposlední řadě poukazuje na to, že žalovaná měla ke své majetkové situaci uvést, že má ostatní výdaje ve výši , částka, , aniž by s tímto bylo ze strany žalobkyně při výpočtu MLS klienta jakkoli pracováno.

31. Za stěžejní důvod, proč nebyla úvěruschopnost žalované posouzena správně, však soud považuje výpis bankovního účtu žalované č. , hodnota, vedeného u Unicredit Bank, z něhož vyplývá, že tento bankovní účet vykazuje znaky účtu, kterou může sloužit k praní špinavých peněz, neboť přes nízký počáteční a konečný zůstatek za jeden měsíc přes něj „proteklo“ přes , částka, , kdy dokonce , částka, bylo na tento bankovní účet vloženo v hotovosti v rámci 2 dnů, přičemž převážná část těchto peněžních prostředků s ohledem na konečný zůstatek byla buď vybrána nebo převedena na jiné účty. Soud přitom má za to, že pohyby na bankovním účtu ve řádech desetitisíců (při celkovém pohybu ve výši přes , částka, ) za situace, kdy žalovaná měla mít tvrzené (ale nijak nedoložené a blíže nezkoumané) příjmy v řádech desetitisíců a jiné úvěry v řádech stotisíců, které v té době měla splácet, měly žalobkyni bez jakýchkoli pochyb upozornit na to, že se nejedná o standardní situaci, resp. žalobkyně se měla žalovanou na tyto platby dotázat a více zkoumat, proč k takovýmto operacím dochází v době, kdy žalovaná má mít jiné dluhy, na jejichž úhradu si prostřednictvím tohoto úvěru měla půjčit přes , částka, .

32. Soud tak má za to, že za takových okolností se žalobkyně měla o to více zabývat příjmovou a výdajovou stránkou u žalované.

33. Soud tak nemá za to, že by v dané věci došlo k řádnému zjištění majetkové situace žalované. Pokud žalobkyně podpůrně používá metodiku výpočtu MLS, pak soud poukazuje na její rozpornost v dané věci, neboť při výpočtu MLS klienta počítá pouze s výdajem spočívajícím v životním minimu dospělého člena domácnosti, avšak v případě výpočtu MLS domácnosti najednou mezi výdaje zahrnuje minimální výdaje na bydlení ve výši , částka, (aniž by tyto výdaje byly jakkoli doloženy). Soud přitom nemá za to, že by tento blíže nedoložený výdaj neměla hradit alespoň zčásti žalovaná. Naopak má za to, že tento výdaj byl pouze při výpočtu MLS klienta přehlédnut tak, aby konečný výpočet vyšel tím způsobem, aby bylo možné předmětný úvěr poskytnout. Takovouto praxi hodnocení úvěruschopnosti nemůže soud považovat za správnou a dostatečnou34. Za dané situace se tak žalobkyně s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla na reálnou majetkovou situaci žalované dotázat, aby tato vysvětlil, jaké má měsíční příjmy a jak s nimi nakládá. Soud sice úplně neodmítá názor žalobkyně, že statistické modely mohou při posuzování úvěruschopnosti dle zákona č. 257/2016 Sb. být velmi nápomocné, ale to pouze za situace, pokud jsou do nich zadány relevantní údaje. Jestliže v projednávané věci podle soudu musely vyvstat pochybnosti o reálné situaci žalované, nelze vycházet z toho, že vše tento statistický model vyřeší. Ostatně to, že v projednávané věci došlo ke zjevnému pochybení při posouzení úvěruschopnosti žalované soudu vyplývá i z toho, že žalovaná zaplatila pouze 2 splátky.

35. S ohledem na tento dílčí závěr by nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná a nemohl by tak žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky , částka, coby příslušných smluvních nároků.

36. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla od žalobkyně poskytnuta v červnu , Anonymizováno, převodem na její bankovní účet částka , částka, a že dále došlo k úhradě jejího dluhu ve výši , částka, , přičemž žalovaná do dnešního dne vrátila pouze , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu , částka, , proto uložil žalované, aby tuto částku zaplatila.

37. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z.. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, v mezích žalobního petitu.

38. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím výzvy ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím že žalovaná měla dle tohoto oznámení plnit nejpozději do 14 dnů od sepsání tohoto dopisu, , datum, tak měla žalovaná plnit, a od , datum, je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v rozsahu žalobního petitu z žaloby ze dne , datum, (výrok I. rozsudku).

39. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (po zaokrouhlení z částky , částka, ), přičemž tato částka představuje 53,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,58 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,42 % při zohlednění všech kapitalizovaných částek, které žalobkyně po žalované požadovala uhradit). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka , částka, představující jednu polovinu z náhrady za 72 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,43 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

41. K výši náhrady nákladů řízení soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, , neboť v tomto podání žalobkyně uvedla na výzvu soudu skutečnosti, které měly být s ohledem na předmět řízení týkající se nároku ze spotřebitelské smlouvy o úvěru obsaženy již v žalobě. Soud tak nemá za to, že žalobkyně, která se mj. specializuje na uplatňování nároků ze spotřebitelských smluv o úvěr, nemohla nevědět, jaké rozhodné skutečnosti má uvést již v žalobě stran posouzení jí uplatněného nároku. Soud tak nemá za to, že liknavost žalobkyně při sepisu žaloby je možné klást k tíži žalované v podobě navýšení nákladů řízení o další úkon právní služby. Podání ze dne , datum, proto soud nehodnotí jako účelné uplatnění práva ze strany žalobkyně.

42. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.