13 C 390/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO číslo Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 271 050,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku , částka, spolu se smluvním úrokem z prodlení 0,3 % denně z částky , částka, , zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se smluvním úrokem z prodlení 0,3 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným dne , datum, uzavřela Dohodu o financování, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , za což měl žalovaný zaplatit poplatek ve výši , částka, za každý měsíc poskytnuté sumy, tj. celkem měl vrátit , částka, rozložených do 6 splátek ve výši , částka, . Žalovaný však plnil pouze částečně, když dne , datum, zaplatil , částka, a dne , datum, zaplatil , částka, . Proto žalobkyně dne , datum, zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění dluhu. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně zaplacení dohodnutého smluvního úroku z prodlení, a to ve výši 0,3 % denně od druhého dne po splatnosti.

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z dokumentu s názvem Dohoda o financování ze dne , datum, předloženým v elektronické podobě soud zjistil, že žalobkyně se zavázala protistraně poskytnout částku ve výši , částka, , za což se protistrana zavázala uhradit poplatek , částka, , přičemž celou částku měla vrátit v 6 měsíčních splátkách po , částka, hrazených na bankovní účet č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem: , var. symbol, . Jako protistrana této dohody byl označen žalovaný. Tato dohoda nebyla podepsána elektronickým podpisem žalovaného, ale uživatelem , Anonymizováno, <, e-mail, .>. Peníze podle této dohody měly být zaslány na bankovní účet č. , č. účtu, . Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, , u kterého je uveden údaj , Jméno zainteresované osoby 0/0, , částku , částka, ; z bankovního účtu č. , č. účtu, pak byly žalobkyni na tento bankovní účet zaslány dvě platby dne , datum, a , datum, ve výši , částka, a , částka, .

4. Z oznámení ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně sdělila žalovanému, že dluh z výše uvedené Dohody o financování zesplatňuje a vyzývá jej k úhradě dluhu , částka, . Žalobkyně rovněž žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši , částka, spolu s příslušenstvím předžalobní výzvou ze dne , datum, , dané k poštovní přepravě téhož dne.

5. Žalobkyně dále soudu předložila informace obsahující popis fungování jejího podnikání spočívající v zajištění financí pro podnikatelské aktivity. Ohledně identity protistrany, s níž uzavírala žalobkyně předmětnou dohodu, soudu předložila dokument týkající se , e-mail, , uživatelské ID: , číslo, , z něhož vyplývá, že tento uživatel naposledy použil IP adresu , číslo, . Dále žalobkyně předložila soudu informace o provozování , právnická osoba, na platformě , Anonymizováno, , včetně samotných obchodních podmínek , Anonymizováno, v angličtině, které označují žalovaného jako provozovatele tohoto eshopu.

6. Stran uzavření Dohody o financování žalobkyně soudu vysvětlila, že k elektronickému podpisu byla využita společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která provozuje cloudovou aplikaci , Anonymizováno, na internetových stránkách www., Anonymizováno, , jejímž prostřednictvím došlo k uzavření předmětné smlouvy, přičemž dle jejích všeobecných obchodních podmínek, které soudu rovněž předložila, se takovýto podpis považuje za plnohodnotný a rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. K tomuto žalobkyně soudu dodala dokument s názvem Kontrolní list / evidence o elektronickém podpisu dokumentu týkající se dokumentu „, Jméno zainteresované osoby 0/0, _Dohoda Financování_, číslo, “, kde je uvedeno, že došlo k vypnutí funkcionality „nelze změnit datum podpisu“, přičemž u protistrany označené za žalovaného v položce Security level je uvedeno, že registrace nebyla ověřena. Žalobkyně soudu rovněž předložila „historii dokumentu“, podle níž uživatel , e-mail, dokument podepisoval dvakrát, přičemž poprvé byl zadán špatný PIN. Žalobkyně soudu rovněž poskytla Inspekční zprávu ze dne , datum, v českém i anglickém jazyce obsahující informace o osobě, která byla u této společnosti zaregistrována pod jménem , jméno FO, , jméno FO, . V neposlední řadě žalobkyně soudu předložila smluvní podmínky pro poskytování služeb Signi popisující způsoby registrace zákazníka a možnosti používání.

7. Ze zprávy , právnická osoba, soud ověřil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný, přičemž banka potvrdila, že žalobkyně na tento účet dne , datum, zaslala částku , částka, .

8. Stran elektronického podpisu pomocí služby signi z vyjádření , právnická osoba, , advokátní kancelář, vyplývá, že tento podpis představuje prostý podpis dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, přičemž i takovýto podpis zachovává písemnou formu dle § 561 a 562 občanského zákoníku.

9. Žalobkyně rovněž soudu předložila e-mailovou komunikaci mezi ní a e-mailovým uživatelem , e-mail, ohledně předmětné smlouvy a navazujících výzev k úhradě dluhu.

10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“12. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“13. Podle § 562 odst. 1 o. z., „Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Podle § 562 odst. 2 o. z. „Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.“14. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

15. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

16. V dané věci byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena písemná smlouva o úvěru v elektronické podobě prostřednictvím komunikace na dálku, přičemž soud se zabýval otázkou, zda došlo k jejímu podpisu ze strany žalovaného prostřednictvím podpisu v rámci aplikace Signi.

17. Výklad ustanovení § 561 a 562 občanského zákoníku stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018-142, v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“18. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud se přitom ztotožňuje se stvrzením žalobkyně a s dílčím závěrem obsaženým ve stanovisku advokátní kanceláře , právnická osoba, ze dne , datum, , že Dohody o financování ze dne , datum, byla protistranou podepsána prostřednictvím aplikace Signi elektronickým podpisem, který však má pouhou formu tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o úvěru, nadto v projednávané věci na částku , částka, . Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukazuje na jistou „skrytost a anonymitu“ internetového prostředí, v němž může prakticky kdokoli za využití minimálního úsilí a se základními znalostmi o fungování tohoto prostředí vystupovat jménem kohokoli, a to často i za využití reálných osobních údajů (včetně ofocených dokladů totožnosti) takovéto osoby. Zdejší soud se tak ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze uvedené ve sp. zn. 27 Co 327/2018, že tzv. „prostý elektronický podpis“ nemůže být dokladem o tom, že určitý dokument podepsala určitá osoba.

19. Soud sice nepřehlíží apel unijního normotvůrce, aby soudy neodepíraly elektronickému podpisu právní účinky a neodepíraly jejich provedení v soudním řízení jenom proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, avšak má za to, že tento apel v žádném případě neznamená bezvýhradní závěr o akceptovatelnosti prostého elektronického podpisu bez dalšího ve všech možných situacích a de facto jeho postavení naroveň jiným typům elektronickým podpisů, které v sobě „garantují“ neměnnost elektronického právního jednání a zaručují identitu jednající osoby. Pokud by tomu tak bylo, není soudu zřejmé, proč by jak unijní, tak i národní zákonodárce, rozlišoval jednotlivé „typy elektronických podpisů“, když by podle výkladu žalobkyně a předloženého stanoviska advokátní kanceláře Rowan Legal postačoval jakýkoli podpis pro závazné právní jednání domněle jednající osoby, jejíž identita by však byla naprosto neodhalená. Soud je přesvědčen, že Nařízení eIDAS ve svém čl. 25 odst. 2 stanoví, že pouze kvalifikovaný elektronický podpis má vlastnosti vlastnoručního podpisu. Nelze proto než uzavřít, že elektronické podpisy, které nejsou kvalifikované, nelze považovat za podpisy vlastnoruční. Jiný výklad by činil toto ustanovení zcela nadbytečným. Ani z odst. 1 citovaného ustanovení nelze dovodit, že každý elektronický podpis zajišťuje stejné účinky jako podepsání dokumentu v listinné podobě. Toto ustanovení totiž ostatním elektronickým podpisům nedává schopnosti, které nemají, ale toliko zakazuje interpretujícím osobám ignorovat vlastnosti, které mají (pokud tedy ale nějaké vůbec mají). Ani ustanovení § 7 adaptačního zákona nedává zde vyjmenovaným podpisům žádné vlastnosti, které sami o sobě nemají, toliko umožňuje uživatelům je používat v jiném styku než ve styku s orgány veřejné moci. Elektronický podpis dává elektronickému dokumentu vlastnosti jednání v písemné formě, pouze pokud sám o sobě zajišťuje autentičnost obsahu jednání a jednající osoby. Tyto vlastnosti splňuje vyšší typ elektronického podpisu, nikoli prostý elektronický podpis, jako tomu bylo v projednávané věci.

20. Soud tak má za to, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, např. pokud by se objevoval až v následné komunikaci po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoli však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření „zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádná předchozí ujednání a závazné ověření protistrany. Pokud během tohoto „zakládajícího, ustavujícího právního jednání“ (zde v podobě údajného uzavření smlouvy o úvěru), identita protistrany nebyla ověřena (k tomu ostatně srov. Kontrolní list, v němž je potvrzeno, že registrace protistrany [zde údajného žalovaného] nebyla ověřena), soud nemůže s ohledem na možné dalekosáhlé následky pro právní jednání na internetu a nebezpečí jednání pod cizí identitou akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby.

21. Pokud by bylo ze strany žalobkyně namítáno, že takovýto závěr neodpovídá podnikatelské realitě a že vnáší nejistotu do právního jednání, soud poukazuje na možnosti, které již v současné době jsou pro ověření identity v rámci elektronické komunikace. Účastníkům nic nebránilo získat „vyšší formu elektronického podpisu“ garantující identitu jednající osoby, případně zvolit komunikaci prostřednictvím tzv. poštovních datových zpráv dle ustanovení § 18a zákona č. 300/2008 Sb. Pokud takto žalobkyně nepostupovala a využila služeb třetí strany, která sama přiznala, že identitu protistrany neověřila (viz kontrolní list dokumentu), nemůže soud toto jednání označit za správné a bez dalšího s ohledem na možnosti zneužití takového závěru konstatovat, že došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru.

22. Soud tak sice souhlasí s tím, že zákonodárce v případě přijetí občanského zákoníku stojí na zásadě bezformálnosti, přičemž připustil, aby jednání, které má být učiněno v písemné podobě, nebylo činěno toliko v listinné podobě, ale umožňuje, aby bylo učiněno i jiným způsobem, a to konkrétně elektronicky nebo jinými technickými prostředky. Vyžaduje však v takovém případě způsob zachycení, který garantuje pro futuro přesný obsah jednání jednající osoby (jeho neměnnost), a je samo o sobě schopno identifikovat jednající osobu. Je při tom nepochybné, že tyto podmínky musí splňovat již samotné zachycení příslušného jednání a není možné jej dovozovat z jiných okolností věci (např. zaslání identifikační SMS s vygenerovaným kódem, zaslání identifikační platby z účtu jednajícího nebo držení kopií jeho dokladů totožnosti). Pokud ze samotného jednání není možné tyto 2 atributy (kdo a jak jednal) bezpečně zjistit, nelze než uzavřít, že jednání nebylo učiněno písemně.

23. Soud tak uzavírá, že není-li jednání opatřeno kvalifikovaným nebo uznávaný elektronickým podpisem jednající osoby, případně není učiněno způsobem, kterým lze jednoznačně zachytit jeho obsah a totožnost jednající osoby, nelze jednání považovat za jednání činěné v elektronické podobě s účinky smlouvy uzavřené písemně dle § 562 odst. 1 o. z. K obdobnému závěru dospěl nejen výše citovaný Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018-142, ale jeho závěry potvrdil Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1753/19, přičemž tam uvedené závěry jsou podle zdejšího soudu převažující v současné soudní praxi – srov. rozsudek Okresního soudu , adresa, , č. j. , spisová značka, , rozsudek Okresního soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, , rozsudek Okresního soudu , adresa, -východ, č. j. , spisová značka, , či rozsudek Okresního soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, . Soud tak má za to, že názor stran akceptovatelnosti tzv. „vyšších forem“ elektronického podpisu při elektronickém právním jednání v rozhodovací praxi soudů převážil, tudíž nelze vycházet ze závěrů obsažených v rozsudku Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , číslo, , který byl zjevně výše nastíněnou rozhodovací činností civilních soudů překonán.

24. Pokud se žalobkyně dovolávala toho, že s žalovaným komunikovala prostřednictvím e-mailové komunikace, případně telefonicky, pak k tomuto soud uvádí, že ani e-mailová komunikace předložená žalobkyní není ze strany žalovaného podepsána „vyšší formou podpisu“. Pokud nedošlo k ověření identity protistrany, přičemž žalobkyně fakticky ve výsledku vycházela vždy z předpokladu, že údaje poskytnuté protistranou jsou správné a prokazují její totožnost, nelze podle soudu konstatovat, že postupovala správně, neboť zjevně k žádnému objektivnímu ověření skutečnosti (zde v podobě skutečné totožnosti protistrany, nikoli jen údajů, které protistrana sama o sobě žalobkyni sdělila) nedošlo.

25. Jestliže žalobkyně k důkazu v neposlední řadě požadovala, aby soud zjistil u operátora obsluhující mobilní číslo + , tel. číslo, , kdo byl majitelem tohoto čísla k datu , datum, , případně aby soud vyslechl jejího zaměstnance , jméno FO, , pak soud k tomuto uvádí, že tyto důkazní prostředky by maximálně prokázaly to, kdo byl majitelem určitého telefonního čísla, případně že někdo pod identitou žalovaného jednal s tímto pracovníkem žalobkyně. Tyto důkazní prostředky by však zjevně nebyly způsobilé prokázat spornou skutečnost, a to kdo skutečně podepsal Dohodu o financování ze dne , datum, a zda tato dohoda provedená soudem jako důkaz odpovídala tomu, k čemu se smluvní strany toho dne zavázaly.

26. S ohledem na výše uvedený závěr nemohla předmětná úvěrová smlouva (dohoda o financování) obstát jako platně uzavřené právní jednání a tudíž soud nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky dle smluvních ujednání.

27. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah zprávu , právnická osoba, ohledně toho, kdo je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , a že na tento bankovní účet žalobkyně zaslala dne , datum, částku ve výši , částka, , kterou žalovaný do dnešního dne vrátil pouze ve výši , částka, , má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatil v rozsahu , částka, , proto uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil.

28. Protože Dohodu o financování nemá soud za platně uzavřenou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (smluvní úrok) nemohl přiznat (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (žalovala částku , částka, , přičemž soud jí přiznal nárok na vyplacení , částka, ), nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 140 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

30. Soud přitom uvádí, že žalobkyni nepřiznal nároku nákladů řízení za 6 úkonů právní služby, jak soudu předložila ve vyúčtování ze dne , datum, , ale pouze za 5 úkonů právní služby, neboť má za to, že argumenty uvedené v podání ze dne , datum, měly být s ohledem na předchozí výzvu soudu uvedeny již v podání ze dne , datum, , tudíž podání ze dne , datum, nepřineslo pro věc ničeho nového a soud jej nepovažuje za účinně vynaložený náklad. Stran rozdílného přiznání nákladů cestovného soud uvádí, že za průměrnou spotřebu předmětného automobilu považoval hodnotu 5,7 l/100 na 100 km, neboť tento údaj vypočet jako průměr hodnot uvedených v předloženém technickém průkazu vozidla použitého právním zástupcem žalobkyně.

31. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.