13 C 398/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení 152 951,26 Kč s příslušenstvím I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že pracoval pro žalobkyni, přičemž měl při dosažení určitých hospodářských výsledků žalované nárok na vyplacení motivační odměny. Protože těchto provozních výsledků bylo dosaženo, žalobce trval na tom, že má nárok na zaplacení částky , částka, .

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, tvrdila, že naopak ona má vůči žalobci pohledávku ve výši vyšších statisíců korun z titulu náhrady škody, kterou žalobce způsobil svým jednáním, když porušil svoje povinnosti při správě cizího majetku, jejíž výši bude možné zjistit nejpozději do konce roku 2023. K datu podání žalovaná věděla, že má vůči žalobci pohledávku ve výši , částka, . Žalobce totiž pochybil v tom, že rezignoval na vnitřní kontrolu chodu svěřené provozovny, kdy došlo ke ztrátě lůžkovin ve výši okolo , částka, . Žalobce navíc pochybil tím, že umožnil užít hotelový pokoj neoprávněné osobě, přičemž tato osoba za ubytování následně ničeho neuhradila.

3. Během jednání soudu proběhnuvšího dne , datum, účastníci setrvali na svých stanoviscích s tím, že žalovaná s ohledem na neukončení auditu nemůže předložit žádné podklady.

4. V podání ze dne , datum, žalovaná uvedla, že na základě Smlouvy o spolupráci, která jí byla poskytnuta až během jednání dne , datum, , požaduje po žalobci uhradit smluvní pokutu ve výši , částka, , přičemž výši smluvní pokuty započítává námitkou započtení oproti pohledávce žalobce, nejprve na její jistinu a dále na příslušenství. Vzhledem k obtížnému vyčíslování se žalovaná naopak vzdala původně uplatněné částky ve výši , částka, , která byla škodou, jež měl žalobce svým jednáním žalované způsobit. Žalovaná k tomuto podání přiložila přípis ze dne , datum, obsahující vyčíslení pokuty skládající se z 4 samostatných pokut po , částka, , a to za to:1) Že žalobce rezignoval na řízení ekonomického provozu hotelu, kdy žalobce ani po písemném upozornění neučinil nápravu u chybného postupu při úhradě „extras“ během check-outu hostů, kdy nebyl host inkasován na místě, ale platba probíhala jiným způsobem, což vedlo k vzniku škod na neuhrazených extras2) že po ukončení působení žalobce a po bezprostředně následující inventuře vyšlo manko na úseku „prádelna“ ve výši bezmála , částka, , což svědčí o zanedbání kontroly činnosti tohoto organizačního útvaru3) že žalobce rezignoval na kontrolu hospodárného nakládání s finančními prostředky a majetkem účelově určeným pro potřeby hotelu, kdy žalobce ani po upozornění neučinil opatření vhodná k zajištění takového hospodárného nakládání, kdy minimálně dne , datum, a , datum, nesouhlasily částky odvedené do trezoru hotelu4) že žalobce přenechal exkluzivní hotelový pokoj k soukromému užívání , tituly před jménem, , jméno FO, , který k tomu nebyl oprávněn, přičemž z tohoto důvodu vznikla žalované škoda ve výši , částka, .

5. Žalovaná soudu rovněž doložila, že výše popsanou výzvu k zaplacení smluvní pokuty zaslala žalobci, který však toto odmítnul.

6. Soud má mezi stranami nesporné, že žalobce pracoval pro žalovanou jako tzv. externí ředitel na základě smlouvy o spolupráci ze dne , datum, , ve vztahu k níž byl uzavřen dodatek obsahující ustanovení o motivační odměně žalobce. Tato motivační odměna byla vázána na splnění provozního výsledku hotelu, který musel v prvním pololetí 2022 přesáhnout určitou hranici. Mezi stranami rovněž není sporné, že provozní výsledek hotelu dosáhnul v prvním pololetí 2022 částku , částka, . Mezi stranami je však sporné, zda žalobce z titulu své funkce způsobil žalovanému škodu; pokud ano, tak v jaké výši.

7. Z provedených listinných důkazní prostředků soud zjistil, že žalobce s žalovanou uzavřel Smlouvu o spolupráci ze dne , datum, , na jejímž základě se žalobce zavázal spolupracovat se žalovanou v rámci provozu hotelu, za což měl slíbenu paušální měsíční odměnu ve výši , částka, . Žalobce se zavázal mj. k tomu, že bude řídil provoz hotelu, organizovat, koordinovat a kontrolovat činnosti v rámci jednotlivých organizačních útvarů včetně kontroly schváleného rozpočtu hotelu a jeho přípravy na další rok. Smluvní strany si rovněž v této smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši , částka, za každé porušení povinnosti dle č.l. 4 této smlouvy s tím, že právo na náhradu škody tímto není dotčeno. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou od , datum, . Tato smlouva byla následně vypovězena ze strany žalobce dne , datum, ke dni , datum, , jak vyplývá z Výpovědi smlouvy ze dne , datum, .

8. Smluvní strany k výše uvedené smlouvě uzavřely dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, , ze kterého vyplývá, že mezi stranami byla sjednána tzv. motivační odměna žalobce, na kterou by mu vznikl nárok při pololetním splnění plánu nad 85%, přičemž výše odměny činila 3,5% z provozního výsledku, a to po jeho odsouhlasení.

9. Z dokumentu s názvem „výsledovka Helios“ soud zjistil, že výsledek hospodaření hotelu činil částku , částka, , přičemž jak žalobce, tak i svědkyně , jméno FO, , finanční ředitelka žalované, potvrdili, že tento dokument odpovídá realitě, tj. že žalovaná měla ve vztahu k předmětnému hotelu provozní výsledek hospodaření za první pololetí roku 2022 zisk v této výši.

10. Z e-mailové komunikace vedené mezi žalobcem a paní , jméno FO, , finanční ředitelkou žalované, soud ověřil, že žalobce se již v říjnu 2022 domáhal vyplacení své odměny na základě faktury č. , IBAN, , kterou vystavil dne , datum, , s datem splatnosti , datum, na částku , částka, včetně DPH. Žalobce rovněž soudu doložil, že žalovanou vyzval předžalobní výzvou ze dne , datum, a upomínkou ze dne , datum, k úhradě této částky.

11. Z daňového dokladu č. , hodnota, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, požadovala po žalované úhradu částky , částka, za náhradu škody za ztrátu prádla; datum vystavení bylo na faktuře uvedeno , datum, s tím, že týž den je faktura splatná. Z daňového dokladu č. , hodnota, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, požadovala po žalované úhradu částky , částka, za náhradu škody za ztrátu prádla; datum vystavení bylo na faktuře uvedeno , datum, s tím, že faktura je splatná , datum, . Ve vztahu k oběma těmto fakturám soud uvádí, že z nich nevyplývá jakýkoli vztah k žalobci, resp. že by žalobce za způsobení takto vyfakturované škody odpovídal. Faktury byly vystaveny v roce , Anonymizováno, , téměř rok po ukončení činnosti žalobce pro žalovanou, přičemž z obsahu těchto faktur jakkoli nevyplývá, že by k údajné ztrátě prádla došlo za dobu působení žalobce u žalované. Soud k tomu uvádí, že nemá za pravděpodobné, aby se k údajné ztrátě prádla z období do srpna , Anonymizováno, „přišlo“ až na přelomu května či června roku , Anonymizováno, provozovně hotelu, kde z povahy jeho fungování dochází k častému praní prádla, tudíž je zřejmé, že by se na údajnou ztrátu prádla za období činnosti žalobce pro žalovanou muselo přijít daleko dřív. Podle soudu přitom nebylo ze strany žalované dotvrzeno, jakým způsobem probíhala mezi žalovanou a společností , právnická osoba, výměna prádla, jak často probíhala kontrola a kdy ve skutečnosti bylo zjištěno, že ke „ztrátě“ prádla došlo. Pokud skutečně došlo ke ztrátě tohoto prádla, má soud za to, že bylo povinností žalované k tomuto dotvrdit (a následně i prokázat) další rozhodné skutečnosti stran ztráty tohoto prádla, tj. zejména kdy k němu došlo, resp. jak bylo zjištěno, že ke ztrátě takového prádla došlo a v jakém období ke ztrátě prádla došlo s doložením, že tato ztráta je přičitatelná nějakému pochybení či zanedbáním ze strany žalobce. Soud proto nemůže souhlasit s tím, že jen na základě toho, že společnost , právnická osoba, vystavila žalované skoro rok po ukončení činnosti žalobce pro žalovanou výše uvedené faktury týkající se ztráty prádla, lze bez dalšího dovodit, že ke ztrátě prádla došlo v období činnosti žalobce pro žalovanou a že ten v něčem pochybil. Jestliže žalovaná v tomto směru rovněž v průběhu řízení tvrdila, že žalobce měl zavést příslušné interní mechanismy a vést skladovou evidenci, což obecně potvrdila i svědkyně , jméno FO, , má soud i tak za to, že bylo nutné, aby žalovaná konkrétně uvedla a doložila, co měl žalobce z titulu své funkce ve vztahu k vedení skladové evidence prádla činit a v čem konkrétně pochybil. Pokud sama svědkyně , jméno FO, uváděla, že žalobce měl být na svá údajná pochybení opakovaně upozorňován, a to i písemně, bylo namístě tuto komunikaci soudu předložit za účelem jejího provedení jako důkazu, aby bylo možné posoudit, zda žalobce skutečně ve vztahu k vedení skladové evidence za dobu svého působení pro žalovanou něco porušil či nikoli a jestli toto jeho pochybení vedlo v příčinné souvislosti ke ztrátě prádla, za kterou byly žalované vystaveny výše uvedené faktury.

12. Z dokumentu s názvem Invoice (faktury) č. , hodnota, na částku , částka, vystaveného dne , datum, soud zjistil, že žalovaná požadovala po panu , tituly před jménem, , jméno FO, tuto sumu za ubytování ve dnech , datum, až , datum, v pokoji 604, přičemž z Invoice (faktury) č. , hodnota, vystavené dne , datum, vyplývá, že žalovaná tuto částku dobropisovala. Avšak ani z těchto samotných důkazních prostředků nelze dovodit jakoukoli odpovědnost žalobce za to, že došlo v tomto termínu k jakémukoli ubytování, za něž nebylo následně údajně zaplaceno. Až teprve ze svědecké výpovědi paní , jméno FO, a účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že mělo dojít k tomu, že žalobce měl umožnit ubytování pracovníkovi hotelu panu , jméno FO, , k čemuž údajně dle svědkyně paní , jméno FO, nebyl oprávněn. Rovněž ve vztahu k této údajné škodě soud poukazuje na to, že žalovaná nedostatečně tvrdila a ani neprokázala, že žalobce nebyl oprávněn dle interních předpisů žalované povolovat přespání pracovníků v hotelu žalované. Pokud žalovaná měla interní předpisy zakazující takové jednání, tj. možnost přespání v hotelu žalované ze strany jejich pracovníků, bylo namístě tyto interní předpisy soudu doložit, rovněž bylo namístě prokázat, že žalobce byl s těmito předpisy skutečně seznámen. Pouhé obecné tvrzení žalované o tom, že k takovém ubytování nemohlo dojít a obecné sdělení svědkyně paní , jméno FO, , že interní předpisy toto zakazovaly, aniž by tyto předpisy byly soudu předloženy, a aniž by bylo prokázáno, že byly žalobci dopředu oznámeny, nemůže stačit pro závěr, že žalobce něco porušil a že v důsledku tohoto jednání vznikla žalované škoda ve výši , částka, .

13. Z výpisu z objednávacího systému žalované a internetových stránek www., Anonymizováno, .com/, Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná nabízí mj. luxusní pokoje k ubytování, přičemž za pokoj typu Deluxe s výhledem na hrad a terasou požaduje za 3 noci pro jednu osobu částky od , částka, až , částka, tohoto výpisu soud zjistil, že žalovaná za ubytování jedné osoby požaduje částku řádově nižší než tu, kterou žalovaná vystavila vůči panu , jméno FO, . Z výpovědi paní , jméno FO, však soud zjistil, že pokoj č. , hodnota, byl v té době exkluzivní, po nákladné rekonstrukci, nabízený pouze VIP klientele, tudíž soud má za to, že za ubytování v tomto pokoji mohla žalovaná oprávněna požadovat vyšší částku než za jiné pokoje, které běžně nabízí k ubytování. Pouze ale na základě toho, že pokoj č. , hodnota, by byl nabízen za vyšší cenu a že jej užil pan , jméno FO, , však nelze cokoli vytýkat žalobci.

14. Z výzvy k zaplacení smluvní pokutu v celkové výši , částka, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná po žalobci požadovala zaplatit 4 x , částka, za porušení čl. 4 odst. 1 písm. a), b) a e) Smlouvy o spolupráci ze dne , datum, , přičemž obsah výzvy je uveden v odst. 4 tohoto rozsudku. Tento listinný prostředek hodnotí soud tak, že formálně odpovídá smluvní úpravě obsažené ve Smlouvě o spolupráci ze dne , datum, , neboť zakotvuje úpravu smluvní pokuty ve výši , částka, za každé porušení povinností žalobce stanovené v čl. 4 Smlouvy o spolupráci. Soud však musí k tomuto uvést, že pouhá skutečnost, že výzva k úhradě smluvní pokuty odkazuje na příslušnou smluvní úpravu opravňující žalovanou požadovat po žalobci smluvní pokutu, neznamená, že byly materiálně splněny podmínky pro její přiznání žalované. Žalovaná přitom byla na prvním jednání proběhnuvším dne , datum, poučena, že musí konkrétně tvrdit a prokázat konkrétní porušení povinnosti ze strany žalobce a byla poučena o koncentraci dle 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pouhé následné vystavení dokumentu obsahující výzvu k zaplacení smluvní pokuty nadto krátce před lhůty k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů dle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř., není podle soudu dostačující k unesení důkazního břemene. Pokud žalované skutečně z jednání žalobce vznikla škoda, resp. vznikl jí nárok na zaplacení smluvní pokuty, má soud za to, že bylo namístě, aby žalovaná soudu konkrétně předložila jednotlivé interní předpisy, které měl žalobce údajně svým jednáním porušit, přičemž měla prokázat, že s těmito interními předpisy byl žalobce dopředu seznámen. Bylo tedy věcí žalované, aby prokázala, že měla zavedený postup stran check-outu hostů, že žalobce tento postup porušil, resp. jeho porušení ze strany podřízených zaměstnanců schválil či jinak toleroval a že toto žalobci skutečně vytknula, jak tvrdila ve výzvě k zaplacení smluvní pokuty ze dne , datum, .

15. Pokud v rámci této výzvy k úhradě požadovala žalovaná rovněž zaplatit smluvní pokutu za údajné porušení žalobce kontrolovat činnost úseku prádelny, pak soud odkazuje na výše uvedené závěry popsané v odst. 11 tohoto rozsudku stran faktur vystavených společností , právnická osoba, Soud v tomto směru opakuje, že pokud se žalovaná dovolává jakéhokoli plnění po žalobci, je nutné, aby prokázala vznik nároku na toto plnění. To, že jí byla v roce 2023 skoro rok po ukončení spolupráce mezi účastníky vyfakturována údajná ztráta prádla třetím subjektem, jakkoli nedokládá, že to byl žalobce, kdo cokoli na úseku prádelny zanedbal. Soud i ve vztahu k tomuto požadavku žalované opakuje, že bylo nutné, aby žalovaná konkrétně tvrdila a prokázala, že to byl žalobce, který „něco“ porušil. Žalovanou v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a důkazní, která však žalovaná dle závěru soudu neunesla.

16. Ve vztahu k požadavku žalované na zaplacení smluvní pokuty stran údajného hospodárného nakládání s finančními prostředky a majetkem účelově určeným pro potřeby hotelu, kdy minimálně údajně dne , datum, a dne , datum, nesouhlasily částky odvedené do trezoru hotelu, pak i ve vztahu k tomuto dílčímu nároku žalovaná soudu nepředložila jakýkoli důkazní prostředek (vyjma výslechu paní , jméno FO, ). Žalovaná tedy neprokázala, že by skutečně ve výše uvedených dnech došlo k jakémukoli pochybení ohledně částek odvedených do trezoru, za které by odpovídal žalobce. Soud k tomuto připomíná, že předmětná Smlouva o spolupráci ze dne , datum, byla obecnou smlouvou na výkon práce manažera, řídícího pracovníka hotelu. Pokud žalovaná v tomto směru hodlala tvrdit, že byl žalobce povinen provádět jednotlivá vyúčtování hostů, měla k tomu předložit příslušné důkazní prostředky. Jestliže by žalovaná vytýkala žalovanému, že porušil nějaké interní postupy či kontroly, tj. že dostatečně v příslušné dny nezkontroloval odváděnou hotovost, měla rovněž k tomuto předložit příslušné důkazní návrhy, tedy že i přes osobní kontrolu žalobce něco zanedbal a nezjistil nesoulad. Jestliže by žalovaná vyčítala žalobci, že nezavedl správný kontrolní systém, měla rovněž k tomuto předložit příslušné důkazní prostředky.

17. Pokud svědkyně paní , jméno FO, v tomto směru uvedla pouze tolik, že k tomuto pochybení stran nesprávného uvedení částky došlo, nemá soud za to, že by toto bez dalšího bylo možné přičíst žalobci. V řízení nebylo prokázáno, že by ten měl tuto částku osobně kontrolovat nebo do trezoru sám odvést či zapsat do interního systému. Soud přitom má za to, že k drobným pochybením při každodenním provozu hotelu (zvláště při znovuobnovení provozu po dlouhé odmlce způsobené covidovými restrikcemi) může z povahy věci docházet; pouze na jejich základě však nelze bez dalšího dovodit, že se jednalo o chybu řídícího pracovníka (zde přímo manažera hotelu), tedy fakticky že ten zodpovídá za vše, co se v hotelu stane, resp. že na základě obecné smluvní klauzule lze vůči němu požadovat úhradu smluvní pokuty za faktická pochybení jiné osoby. Pokud by tomu tak skutečně bylo, tak by žalobce tížila de facto absolutní odpovědnost za veškeré možné škody, pochybení či „přešlapy“ jednotlivých zaměstnanců.

18. Co se týče požadavku žalované na úhradu smluvní pokuty ve vztahu k ubytování panu , jméno FO, , pak soud opakuje výše uvedené závěry obsažené v odstavci 12 tohoto rozsudku. Soud nezpochybňuje, že k tomuto přespání pana , jméno FO, došlo, však má za to, že pokud žalovaná chce za toto přespání vůči žalobci (tj. osobě odlišné od pana , jméno FO, ) cokoli uplatňovat, měla tvrdit a prokázat, že žalobce nebyl oprávněn o tomto přespání rozhodnout, tj. že zde existovala vnitřní pravidla takové přespání. Jestliže svědkyně , jméno FO, k tomuto uvedla, že tyto předpisy existovaly a žalobce je tak měl podle jejího názoru porušit, bylo podle soudu namístě, aby žalovaná tyto interní předpisy soudu doložila, stejně jako to, že žalobce s těmito interními předpisy dopředu seznámila. Soud tak nemá za to, že je možné žalobce sankcionovat za porušení interních předpisů, které nebyly soudu předloženy a se kterými dle provedeného dokazování nebyl žalobce dopředu ani seznámen. Pokud k předmětnému ubytování pana , jméno FO, skutečně došlo, má žalovaná primárně částku za ubytování požadovat po této osobě, přičemž soudu není zřejmé, proč tuto pohledávku tzv. „odepsali“.

19. Pokud žalobce za této situace v odpovědi ze dne , datum, uvedl, že nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty neuznává, má soud za to, že nelze požadavku žalované na přiznání smluvní pokuty do výše žalované částky vyhovět.

20. Z výslechu paní , tituly před jménem, , jméno FO, provedené na jednání dne , datum, soud zjistil, že ta pracuje jako finanční ředitel žalované. Potvrdila, že žalobce byl mj. povinen provádět kontrolu zaměstnanců, ve vztahu k nimiž byly zjištěny určité problémy (správné odvádění hotovosti, zajištění pohybu prádla, přespávání zaměstnanců v hotelu). Svědkyně potvrdila, že s žalovaným byl uzavřen dodatek č. , hodnota, obsahující motivační odměnu žalobce, přičemž uvedla, že za první pololetní žalovaná dosáhla výsledků uvedených ve Výsledovce Helios. Přiznala, že původně žalobci odsouhlasila fakturu na motivační odměnu, ale to bylo v době, kdy nevěděli o problémech se skladovou evidenci. O problémech způsobených žalobcem se tak měli dozvědět až v říjnu 2022. Platbu pro žalobce tak měla nejdříve potvrdit a pak ji stornovat, což měla žalobci sdělit. Stran důvodu ukončení spolupráce vysvětlila, že útvar financí měl často kontrolovat žalobce s interními procesy, které tento neměl dodržovat, což mělo vést k tomu, že žalobce situaci nepovažoval za konformní a odešel. Svědkyně potvrdila, že faktury vystavené , právnická osoba, byly vystaveny na základě toho, že mělo dojít ke ztrátě prádla na hotelu; protože neměli mít potvrzené dodací listy, nemohli toto nijak rozporovat. Tvrdila, že toto měl být interní postup, který měl žalobce zavést a dodržovat. Dále potvrdila, že došlo k ubytování pana , jméno FO, , vůči němuž vystavili fakturu , číslo, , protože jim ale měli advokáti sdělit, že tuto částku budou složitě vymáhat, pak ji dobropisovali. Svědkyně rovněž uvedla, že docházelo k nesprávnému inkasování hostů při jejich odjezdu při uzavírání hotelového účtu. Fakticky docházelo k placení až po jejich odjezdu, kdy bylo riziko, že klienti mohou takovou platbu reklamovat ke škodě hotelu. Svědkyně uvedla, že pochybení žalobci průběžně vytýkali, ať už finanční útvar nebo ona sama v rámci porad; finanční útvar komunikoval většinou e-mailem, ona ústně. Stran manka prádla uvedla, že kontrolní postup, podle kterého měl být příslušný dodací list podepsán pracovníkem žalované, nebyl zaveden, což vedlo k manku na tomto úseku za dobu od otevření hotelu do pravděpodobně , datum, , avšak přesně si nebyla jistá. Svědkyně v neposlední řadě sdělila, že došlo k pochybení při nakládání s finančními prostředky ve dne , datum, a , datum, , přičemž neseděla částka odvedená do trezoru se skutečným stavem. Odvod hotovosti po covidu byl povinností žalobce. Svědkyně se přitom domnívala, že zjištěný nesoulad žalobce následně dorovnal. Potvrdila, že došlo skutečně k přespání ze strana , jméno FO, , který měl k tomu uvést, že mu toto měl dovolit žalobce, avšak žalobce nebyl oprávněn takové přespání dovolit.

21. K této výpovědi soud uvádí, že svědkyně potvrdila, že v provozu hotelu v roce 2022 vznikaly určité problémy, ale pouze na jejich základě nelze podle soudu hovořit o tom, že žalované vůči žalobci vzniklo právo na náhradu škody, či právo na úhradu smluvní pokuty, jak žalovaná počala uplatňovat až v průběhu řízení. Svědkyně sice hovořila o tom, že mělo docházet k porušení interních předpisů ze strany žalobce, ale tyto nebyla schopna specifikovat. Obecné tvrzení, že toto vše řešili se žalobcem finanční útvar nebo sama svědkyně bez bližšího časového kontextu, podle soudu konkrétně nevypovídá nic o tom, co žalobce přesně porušil a zda byl o těchto interních předpisech dopředu informován. Soud má naopak za to, že při zahájení činnosti hotelu (ovlivněné covidovými opatřeními) a při zapojení nové osoby (v podobě žalobce) dochází ke komplikacím a nedorozuměním, neboť nelze očekávat, že žalobce coby vrcholný manažer bude schopen obsáhnout veškeré interní předpisy a postupy žalované i s ohledem na zapojení nových zaměstnanců vykonávající jednotlivou činnost, z níž měla žalované vzniknout dle jejího tvrzení nějaká škoda. Naopak je očekávatelný vznik těchto obtíží, které by pak měly být následně postupně odstraněny. O odstraňování těchto obtíží přitom žalobce hovořil ve svém výslechu. Soud má za to, že k odstraňování těchto „porodních“ bolestí při znovuobnovení provozu postupně docházelo – pokud by totiž problémy byly tak podstatné, není soudu zřejmé, proč žalovaná až v září 2022, tj. dokonce po ukončení spolupráce se žalobcem – uzavřela Dodatek č. , hodnota, obsahující motivační odměnu. Z tohoto postupu žalovaného naopak soudu vyplývá, že údajné obtíže byly zcela marginální – zejména co se týče pochybení při platbách extras během check-outu, kdy toto mělo být žalobci údajně vytýkáno již dne , datum, , či pochybení stran nesprávně odvedených částek do trezoru hotelu, k čemuž opět mělo dojít na počátku dubna 2022. Sama svědkyně přitom za stěžejní důvod neproplacení motivační odměny považovala to, že mělo dojít k manku na úseku prádla, o čemž se dozvěděla pár dnů po odsouhlasení platby. I to podle soudu potvrzuje jeho závěr, že tato pochybení včetně údajného neoprávněného umožnění ubytování pana , jméno FO, v hotelu, kdy k vystavení příslušné faktury č. , hodnota, došlo v červnu 2022, tudíž toto vše muselo být žalované již v době uzavírání Dodatku č. , hodnota, známo, nebyla žalovanou v dané doby vnímána za jakkoli podstatná či stěžejní a naopak bylo vše hodnoceno tak, že žalobce odvedl svou práci kvalitně, což mj. vedlo ke splnění stanoveného provozního výsledku hotelu, na jehož základě vzniklo žalobci právo na motivační odměnu, což uznala i samotná svědkyně.

22. Za taková situace je tudíž podle soudu tím spíše namístě, aby žalovaná konkrétně tvrdila a následně prokázala, kdo za co nesl odpovědnost, jakým způsobem byly ošetřeny jeho povinnosti, jaké byly konkrétní interní postupy a ve vztahu k žalobci v jakém rozsahu za toto odpovídal, tj. co o těchto postupech mu bylo známo a jak je v průběhu své činnosti naplňoval. Pouhé tvrzení žalované, že došlo k nějakým škodám či k manku, aniž by např. ve vztahu k údajnému manku na prádlu bylo zřejmé, za jaké konkrétní období toto manko mělo vzniknout (když svědkyně sama uvedla, že manko na úseku prádelny se vztahuje pravděpodobně až do období do , datum, , kdy však žalobce už skoro dva měsíce pro žalovanou nepracoval), nemůže odůvodnit závěr o tom, že žalované vznikl nárok na smluvní pokutu.

23. Soud tedy nepopírá, že k určitým výše popsaným obtížím při provozu hotelu skutečně došlo, avšak nemá za to, že tyto obtíže a pochybení byly způsobeny ze strany žalobce přesto, že byl předtím na dodržování těchto postupů dopředu za strany žalované konkrétně upozorněn. Pokud k těmto pochybením došlo, přičemž následně došlo pravděpodobně k jejich nápravě za spolupůsobení žalobce, přičemž žalovaná bez jakýchkoli obtíží dokonce po formálním ukončení spolupráce mezi žalobcem a žalovanou, kdy žalované musely být až na údajné manko u prádla všechny tyto obtíže známy, nemá soud za to, že by nárok žalovaná na smluvní pokutu ve vztahu k těmto pochybením byl dán.

24. Co se týče manka u prádla a fakturaci ze strany , právnická osoba, , pak ani ve vztahu k této okolnosti nemohl soud výpověď paní , jméno FO, hodnotit tak, že jen na jejím základě bylo možné žalované přiznat právo na zaplacení smluvní pokuty. Svědkyně sice potvrdila, že k této fakturaci došlo na základě ztráty tohoto prádla, avšak nepotvrdila, že ztráta prádla se týká jen a pouze období, v němž žalobce pro žalovanou pracoval. Pokud svědkyně uvedla, že úsek prádelny byl v gesci žalobce, resp. že měl zavést kontrolní interní postupy, pak k tomuto soud uvádí, že nebylo prokázáno, jaké konkrétní postupy a v jakém harmonogramu měl žalobce ve vztahu k oběhu prádla zavést. Soud se přitom pozastavuje nad tím, že ačkoli mělo být zjištěno již na přelomu září či října 2022, že je na úseku prádelny problém v podobě ztráty prádla, tak příslušné faktury ze strany prádelny byly vystaveny až skoro 8 měsíců poté, aniž by k těmto fakturám byly doloženy jakékoli další listiny prokazující, že ke ztrátě tohoto prádla v daném rozsahu a v období, kdy u žalované působil žalobce, došlo.

25. Výpověď žalobce (byť se jedná o podpůrný důkaz dle ustanovení § 131 odst. 1 o. s. ř.) pak podle soudu potvrdila, že k určitým komplikacím při zahájení (znovuobnovení) činnosti hotelu došlo, ale ty byly vždy řešeny, přičemž k žádné reálné škodě u žalované nemělo dojít. Žalobce sdělil, že doklady vystavené , právnická osoba, jsou pro něho zcela nové, neboť předtím mu nebyly známy. Žalobce měl za to, že za pochybení při nakládání s finančními prostředky nesl odpovědnost primárně recepční, který údaje zanesl nesprávně do systému, přičemž zdůraznil, že veškerá pochybení byla záhy napravena, přičemž skutečná škoda žalované nevznikla. Žalobce přitom potvrdil, že obecně umožnil panu , jméno FO, ubytování v hotelu, pokud to bude z hlediska výkonu jeho práce nutné (avšak nedovolil mu přespat v konkrétním pokoji), přičemž uváděl, že toto bylo tehdy žalovanou povoleno.

26. Soud k výše uvedenému dokazování opakovaně uvádí, že nepopírá, že k určitým pochybením při znovuobnovení činnosti hotelu na začátku roku 2022 docházelo, avšak nemá za to, že by tato pochybení či obtíže musely být přičteny žalobci k tíži. Žalovaná neprokázala, že příslušné interní postupu, jichž se dovolávala, byly u ní v hotelu zavedené před datem jejich údajného porušení, resp. že s těmito iterními postupy byl žalobce dopředu seznámem. Pouhé výtky, které ve výpovědích potvrdila jak paní , jméno FO, , tak i žalobce, nemohou za dané situace dovozovat, že žalobce byl o těchto interních postupech dopředu informován. Spíše má soud za to, že tyto interní předpisy a jejich faktické naplňování byly postupem času zjišťovány a ověřovány oběma účastníky; v takovém případě však nelze zpětně hovořit o tom, že by žalobce něco porušil, když teprve v průběhu jeho činnosti byly ze strany obou účastníků ověřovány možnosti jejich spolupráce včetně všech úskalí.

27. Co se týče námitky žalované uplatněné až v závěrečném návrhu ohledně toho, že Dodatek č. , hodnota, je neplatný z důvodu, že k jeho uzavření došlo až po ukončení spolupráce mezi účastníky řízení, pak soud odkazuje na ustanovení § 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého „Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.“ Soud má přitom za to, že žádné zákonné ustanovení účastníkům řízení nebránilo, aby si uzavřeli dohodu o motivační odměně až poté, co došlo k ukončení jejich vzájemné spolupráce. Naopak má soud za to, že uzavření takového typu dohody o motivační odměny až poté, co žalobce spolupráci vypověděl, dokládá, že žalovaná v danou chvíli činnost žalobce s ohledem na vědomost o provozních výsledcích hotelu za 1. pololetí 2022 vnímala více než pozitivně, přičemž se mu za ní chtěla odvděčit tímto způsobem.

28. Stran závěru soudu o tom, že je namístě žalobě vyhovět, soud poukazuje na ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož „Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.“ Soud tudíž opakuje, že soukromé právo účastníkům umožnilo uzavřít tuto „nepojmenovanou“ smlouvu a tam obsaženou úpravu stran motivačního odměňování. To, že podmínky uvedené v této smlouvě byly splněny, tj. že žalovaná dosáhla příslušného provozního výsledku, soudu vyplývá nejen z předložené Výsledovky Helios, ale i z výpovědi paní , jméno FO, , která z pozice finanční ředitelky potvrdila, že sama původně proplacení žalobcem požadované částky potvrdila. To, že toto následně stornovala, na věci nemůže nic změnit, protože důvody jí uváděné v podobě pochybení žalobce nebyly v daném řízení dostatečně prokázány.

29. Co se týče postupu soudu ohledně toho, že žalovanou dále nepoučil dle ustanovení § 118a o. s. ř. stran její argumentace ohledně uplatnění smluvní pokuty, soud odkazuje na průběh řízení, kdy žalovaná od jeho začátku až do , datum, tvrdila, že má vůči žalobci nárok na náhradu škody, kterou však z důvodu nemožnosti provedení inventury nemohla vyčíslit. Soudu přitom není zřejmé, o jakou inventuru se v dané věci mělo jednat, když žalobce měl svou činnost u žalované skončit v srpnu 2022, přičemž účetní rok u žalované odpovídá kalendářnímu roku, tudíž žalovaná by v souladu s účetními předpisy měla mít inventuru majetku provedenu a měla by být mít přehled o výsledku hospodaření za tento rok (viz ustanovení § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů). Pokud žalovaná až na samotný závěr řízení těsně před uplynutím koncentrační lhůty dle ustanovení § 118b o. s. ř. počala tvrdit, že vůči žalobci má nárok na zaplacení smluvní pokuty, vystavovala se riziku neunesení břemene tvrzení a důkazního břemeno, k čemuž v projednávané věci došlo. Soud však má za to, že pokud žalované byl platební rozkaz doručen , datum, , přičemž žalovaná reagovala odporem a jeho odůvodněním ze dne , datum, , měla dostatek času k tomu, aby uvedla rozhodné skutečnosti pro posouzení její obrany. Pokud se žalovaná rozhodla až těsně před koncem koncentrační lhůty změnit svoji procesní strategii, přičemž dovozovala, že tak činila z důvodu, že neměla původně Smlouvu o spolupráci ze dne , datum, k dispozici, musí soud její postup hodnotit jako neopatrný a nevěrohodný, neboť soud neuvěřil tomu, že by žalovaná provozující zjevně luxusní hotel nebyla schopna tvrdit a doložit rozhodné skutečnosti stran údajně špatného působení žalobce u ní.

30. Vzhledem k tomu, že se žalobci výše uvedenými důkazními prostředky podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

31. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud žalobci přiznal právo na náhradu nákladů v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 140 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 140 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

33. Soud žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k podání ze dne , datum, představuje pouze rekapitulaci argumentů, jež žalobce již dříve soudu předložil, proto soud nevidí prostor pro přiznání náhrady nákladů ve vztahu k tomuto podání.

34. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.