13 C 403/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 18 463 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr , částka, , který jí byl vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl splatný do 30 dnů od jeho poskytnutí (tj. od odeslání na účet žalované). Žalovaná však následně pouze prodloužila splatnost úvěru tzv. korunovými platbami, dále uhradila částku , částka, . Celkem tedy žalovaná zaplatila , částka, . Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované řádně uhradit úvěr byla prověřena na základě posouzení příjmů a výdajů žalované, jejího stavu, počtu dětí, způsobu bydlení a kontrole v příslušných registrech. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně rovněž požadovala úhradu sjednaných poplatků ve výši , částka, , účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, .

2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z dokumentu s názvem Úvěrová smlouva, ID žádosti , číslo, , ID klienta , číslo, , soud zjistil, že žalobkyně se dne , datum, snažila s žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí měla být poskytnuta částka , částka, , za což měla žalovaná zaplatit úrok ve výši 0 % ročně, přičemž RPNS bylo vypočteno na 48,3 %. Úvěr měl být splatný dne , datum, s tím, že žalovaná měla vrátit částku , částka, . Smlouva měla být podepsána žalovanou dle tam uvedených údajů prostřednictvím kódu , číslo, . K identitě žalované bylo v této smlouvě uvedeno rodné číslo, číslo jejího průkazu totožnosti, adresa trvalého pobytu, mobil a e-mail. Úvěr měl být dle této smlouvy zaslán na bankovní účet č. , č. účtu, . Součástí výše popsané úvěrové smlouvy měly být tyto dokumenty: Sazebník platný od , datum, , Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Informační memorandum o zpracování osobních údajů. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy a výpisu bankovního účtu č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, , variabilní symbol , var. symbol, . Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud ověřil, že žalovaná takto měla čerpat celkem částku , částka, , přičemž měla následně žalobkyni zaplatit částku ve výši , částka, .

5. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, soud ověřil, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, byla žalovaná (dispoziční oprávnění k tomuto účtu měl rovněž , jméno FO, ) s tím, že banka eviduje na tomto bankovním účtu příchozí platbu pod variabilním symbolem , var. symbol, ve výši , částka, . Z odpovědi společnosti , právnická osoba, . a , právnická osoba, . soud zjistil, že tyto společnosti nemají informace k telefonnímu číslu , hodnota, . Z odpovědi , právnická osoba, soud ověřil, že telefonní číslo , tel. číslo, bylo dne , datum, registrováno na osobu žalované. Žalobkyně dále soudu předložila fotokopie občanského průkazu žalované. Žalobkyně stran totožnosti žalované rovněž disponovala výpisem z bankovního účtu , č. účtu, vedeného na žalovanou za období od , datum, až , datum, – z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaná získala půjčku od , právnická osoba, .cz ve výši , částka, , půjčku od , právnická osoba, ve , částka, . Počáteční zůstatek na účtu byl , částka, , konečný zůstatek ve výši , částka, , celkem na účet přišlo , částka, . Žalované přitom byla vyplacena mzda ve výši , částka, . Z fotokopie výpisu z účtu č. , č. účtu, bez konkrétního data jeho pořízení soud ověřil, že účetní zůstatek na účtu je , částka, ; účet je však v plus , částka, .

6. Stran způsobu uzavření předmětné smlouvy žalobkyně soudu předložila dokument s názvem Dohledávání informací o činnosti klienta ze dne , datum, , z něhož vyplývá, že žalobkyně o žalované eviduje její osobní údaje v podobě jména a příjmení, data narození; dále z tohoto dokumentu vyplývá, že SMS zpráva pro registraci měla být zaslána na tel. číslo , tel. číslo, s tím, že elektronický podpis měl pod kódem sms , číslo, přijít z tel. čísla , tel. číslo, .

7. Soudu bylo rovněž doloženo, že žalobkyně žalovanou vyzývala k uhrazení jejího dluhu v předžalobní výzvě ze dne , datum, s tím, aby dluh uhradila nejpozději do , datum, . Výzvy byla dána k poštovní přepravě dne , datum, .

8. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované předložila žalobkyně Potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik ze dne , datum, , z něhož vyplývá, že k datu schválení úvěru dne , datum, měla žalobkyně o žalované tyto informace: počet dětí 0. Zdrojem příjmů žalované je zaměstnání s výší příjmu , částka, měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti , částka, , splátky jiným společnostem uvedené v žádosti , částka, . Z tohoto potvrzení dále vyplývá, že žalobkyně žalovanou v roce 2023 lustrovala v různých registrech – ISIR, NRKI. Ohledně svého postupu při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele předložila žalobkyně metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta, přičemž žalobkyně vysvětlila, že při výpočtu MLS klienta započítává částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru; do výpočtu MLS domácnosti se krom splátky schváleného úvěru započítává vyšší ze dvou hodnot (buď minimální uvěřitelné výdaje domácnosti nebo celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti dle informací poskytnutých klientem). V dané věci bylo MLS klienta vypočteno tak, že zbývající MLS klienta činí částku , částka, (při zohlednění splátek jiným společnostem z Nrki mimo žalobkyni ve výši , částka, , životního minima ve výši , částka, , bufferu žadatele , částka, a výše splátky schváleného úvěru , částka, ) a zbývající MLS domácnosti činí částku , částka, (při zohlednění přijmu ostatních členů domácnosti ve výši , částka, , a zohlednění stejných výdajů jako u MLS klienta a minimálních výdajů na bydlení ve výši , částka, a životního minima členů domácnosti ve výši , částka, ).

9. Z úvěrové zprávy soud ověřil, že u žalované je vedeno celkem , hodnota, existující splátkové operace, 1 operace byla odmítnuta a jedná nesplátková operace byla rovněž odmítnuta. Žalovaná měla mít na svou osobu vedený osobní úvěr se zbývající částkou , částka, , osobní úvěr se zbývající částkou ve výši , částka, a spotřební úvěr se zbývající částkou k úhradě , částka, , s měsíční splátkou , částka, (v poznámce je u tohoto úvěru uvedeno, že úvěr je ukončen , datum, , avšak dle výpisu tohoto úvěru je zřejmé, že za měsíc , číslo, je tento úvěr stále veden jako existující s tím, že od , Anonymizováno, na tento úvěr bylo uhrazeno 6 splátek).

10. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“15. Podle § 562 odst. 1 o. z., „Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Podle § 562 odst. 2 o. z. „Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.“16. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

17. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

18. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

23. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně se dne , datum, s žalovanou snažila uzavřít úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž tyto prostředky žalované skutečně poskytla převodem na její bankovní účet , č. účtu, . Nemá však za to, že by došlo k vlastnímu uzavření úvěrové smlouvy, natož aby tato byla posouzena jako platná.

26. Výklad ustanovení § 561 a 562 občanského zákoníku stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze , datum, , č. j. , spisová značka, , v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“27. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud nepřehlíží, že podpis prostřednictvím SMS zprávy spadá pod rozsah tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o úvěru, nadto na částku , částka, . Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukazuje na jistou „skrytost a anonymitu“ internetového prostředí, v němž může prakticky kdokoli za využití minimálního úsilí a se základními znalostmi o fungování tohoto prostředí vystupovat jménem kohokoli, a to často i za využití reálných osobních údajů (včetně ofocených dokladů totožnosti) takovéto osoby. Zdejší soud se tak ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze uvedené ve sp. zn. , spisová značka, , že tzv. „prostý elektronický podpis“ nemůže být dokladem o tom, že určitý dokument podepsala určitá osoba.

28. Soud sice nepřehlíží apel unijního normotvůrce, aby soudy neodepíraly elektronickému podpisu právní účinky a odepíraly jejich provedení v soudním řízení jenom proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, avšak má za to, že tento apel v žádném případě neznamená bezvýhradní závěr o akceptovatelnosti prostého elektronického podpisu bez dalšího ve všech možných situacích a de facto jeho postavení naroveň jiným typům elektronických podpisů, které v sobě „garantují“ neměnnost elektronického právního jednání a zaručují identitu jednající osoby. Pokud by tomu tak bylo, není soudu zřejmé, proč by jak unijní, tak i národní zákonodárce, rozlišovat jednotlivé „typy elektronických podpisů“, když by dle zavedené praxe žalobkyně postačoval jakýkoli podpis pro závazné právní jednání domněle jednající osoby, jejíž identita by však byla naprosto neodhalená.

29. Soud tak má za to, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, např. pokud by se objevoval až v následné komunikaci po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoli však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření „zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádná předchozí ujednání a závazné ověření protistrany. Pokud během tohoto „zakládajícího, ustavujícího právního jednání“ (zde v podobě údajného uzavření smlouvy o úvěru), identita protistrany nebyla ověřena, soud nemůže s ohledem na možné dalekosáhlé následky pro právní jednání na internetu a nebezpečí jednání pod cizí identitou akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby.

30. Soud nepřehlíží, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované. Rovněž nepřehlíží, že žalobkyně disponuje fotokopií jejího občanského průkazu. Avšak tyto skutečnosti nedokládající, že to byla právě a jen žalovaná, kdo dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru ve znění předloženém soudu. To, že údajný souhlas (podpis prostřednictvím zaslání SMS kódu) měl být poskytnut z telefonního čísla žalované podle soudu rovněž nedokládá, že to byla právě a jen žalovaná, kdo tento souhlas učinil a že smlouva předložená soudu se v mezidobí nezměnila.

31. Dále soud má za to, že i kdyby odhlédl od výše uvedeného stran neakceptovatelnosti SMS podpisu, pak musí konstatovat, že předmětnou úvěrovou smlouvu by ani tak nemohl posoudit jako platnou. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

32. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

33. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

34. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“35. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

36. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně sice soudu předložila obsáhlé vyjádření ze dne , datum, a metodiku posouzení úvěruschopnosti, v nichž popisovala svou praxi posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr prostřednictvím statistického modelu, který vychází pouze z tvrzených údajů předložených žadateli, neboť požadavek na doložení příjmové stránky se ukázal být jako nedostatečný, jelikož doložení příjmů za minulé období nedokládá, že tyto příjmy bude spotřebitel dosahovat i budoucnosti, proto žalobkyně vychází ze statistických údajů, na jejichž základě bylo vypočteno kreditní skóre žalované, jež dovolilo závěr o poskytnutí předmětného úvěru.

37. Soud však má za to, že obecná, avšak velmi obsáhlá tvrzení o přípustnosti statistického modelu, aniž by žalobkyně soudu doložila a vysvětlila konkrétní parametry tohoto modelu, pouze maskují skutečnost, že žalobkyně fakticky vychází pouze z údajů, které o sobě při uzavírání příslušné úvěrové smlouvy sdělí úvěrovaný (spotřebitel) sám, aniž by tyto vyjma kontroly v příslušných nebankovních registrech jakkoli ověřovala. Takový postup soud nemůže akceptovat (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odst. 8).

38. Soud přitom má za to, že i kdyby soudu byly doloženy a prokázány jednotlivé aspekty žalobkyní používaného „statistického modelu“ (zejm. jak dopočítává pravděpodobnou výši příjmu v budoucnosti), musí poukázat na to, že žalobkyně neměla jakékoli informace o příjmu žalované ke dni údajného uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Tato totiž měla být uzavřena v , datum, , avšak žalobkyně disponovala výpisem z bankovního účtu žalované pouze za , datum, , z něhož vyplývá, že žalovaná měla příjem ve výši , částka, (nikoli ve výši , částka, , se kterou následně pracovala žalobkyně při výpočtu MLS klienta či MLS domácnosti). Rovněž nebylo nijak ověřován údajný příjem dalšího člena domácnosti ve výši , částka, . V neposlední řadě soud poukazuje nejen na výpis z bankovního účtu žalované za , datum, , ale i na obsah úvěrové zprávy, z nichž vyplývá, že žalovaná opakovaně čerpala řadu úvěrových produktů, které postupně splácela. Ke dni údajného uzavření předmětné úvěrové smlouvy však měla hradit několik úvěrových produktů - na jednom jí přitom zbývalo k úhradě , částka, s měsíční splátkou , částka, , kdy s tímto úvěrem a výši měsíční splátky žalobkyně zjevně pracovala při výpočtu MLS; na dalších úvěrech přitom mělo žalované zbývat uhradit , částka, a , částka, . S ohledem na tyto další úvěry žalované má soud za to, že se žalobkyně jimi měla více zabývat a zjišťovat, jaké jsou skutečně výdaje žalované na tyto úvěry, resp. zda má v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy uhradit jednorázově tyto dva zbývající úvěrové produkty. Rovněž se měla zabývat tím, proč jeden splátkový kontrakt měl být odmítnut, a tím, že dle Potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik neměla mít žalovaná dle své žádosti žádné závazky se splátkami vůči jiným společnostem.

39. Za takových okolností se žalobkyně měla o to více zabývat skutečnou příjmovou a výdajovou stránkou u žalované a měla se tak více zabývat tím, zda úvěr, na němž mělo žalované zbývat uhradit částku přes , částka, , nesloužil jako prostředek k úhradě předchozích úvěrů žalované, tudíž zda žalovaná neřešila svou nepříznivou majetkovou situaci tzv. „vytloukáním klínu klínem“, což by dokládalo, že její skutečná majetková situace vylučovala poskytnutí jakéhokoli dalšího úvěru.

40. Soud tak nemá za to, že by v dané věci došlo k řádnému zjištění majetkové situace žalované. Pokud žalobkyně podpůrně používá metodiku výpočtu MLS, pak soud poukazuje na její rozpornost v dané věci, neboť při výpočtu MLS klienta počítá pouze s výdajem spočívajícím v životním minimu dospělého člena domácnosti, avšak v případě výpočtu MLS domácnosti najednou mezi výdaje zahrnuje minimální výdaje na bydlení ve výši , částka, . Soud přitom nemá za to, že by tyto blíže nedoložené výdaje neměla hradit alespoň zčásti žalovaná, tudíž by měly být zahrnuty i do výpočtu MLS klienta. Naopak má za to, že tyto výdaje byly pouze při výpočtu MLS klienta přehlédnuty tak, aby konečný výpočet vyšel tím způsobem, aby bylo možné předmětný úvěr poskytnout. Takovouto praxi hodnocení úvěruschopnosti nemůže soud považovat za správnou a dostatečnou41. Za dané situace se tak žalobkyně s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla na reálnou majetkovou situaci žalované dotázat, aby tato vysvětlila, jaké má měsíční příjmy a jak s nimi nakládá, nikoli vycházet ze svého „statistického modelu“. Soud sice nepopírá tvrzení žalobkyně, že statistické modely mohou při posuzování úvěruschopnosti dle zákona č. 257/2016 Sb. být velmi nápomocné, ale to pouze za situace, pokud jsou do nich zadány relevantní údaje. Jestliže v projednávané věci podle soudu musely vyvstat pochybnosti o reálné situaci žalované, nelze vycházet z toho, že vše tento statistický model, který je neúspěšný dle tvrzení žalobkyně pouze v 1,5 % případech, vyřeší. Ostatně to, že v projednávané věci došlo ke zjevnému pochybení při posouzení úvěruschopnosti žalované soudu vyplývá i z toho, že žalovaná uhradila pouze , částka, , přičemž dvakrát měla prostřednictvím „korunového odkladu“ dosáhnout na posunutí splatnosti úvěru s tím, že toto prodloužení mělo podle žalobkyně vést k navýšení dlužné sumy o další poplatky, což je zjevně ekonomicky nesmyslné a nelogické chování za situace, kdy žalovaná měla mít dle žalobkyně dostatek volných finančních prostředků k jednorázové úhradě částky , částka, .

42. S ohledem na tento dílčí závěr by nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná a soud by tak nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky , částka, coby příslušných smluvních nároků.

43. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla od žalobkyně poskytnuta v , datum, převodem na její bankovní účet částka , částka, , kterou žalovaná do dnešního dne vrátil pouze ve výši , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu , částka, , proto uložil žalované, aby tuto částku zaplatila.

44. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z.. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení v rozsahu petitu žaloby ze dne , datum, .

45. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím výzvy ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím že žalovaná měla dle tohoto oznámení plnit nejpozději do , datum, a od , datum, je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v rozsahu žalobního petitu z žaloby ze dne , datum, (výrok I. rozsudku).

46. Protože úvěrovou smlouvu má soud za neuzavřenou, resp. absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.). Soud rovněž žalobkyni nepřiznal právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, neboť není zřejmé, k čemu se tyto náklady vztahují. Pokud se jedná o náklady na zaslání předžalobní upomínky, byly tato zohledněny v rámci rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení (viz výrok III rozsudku).

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (po zaokrouhlení z částky , částka, ), přičemž tato částka představuje 38,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně při kapitalizaci žalovaných nároků v rozsahu 69,13 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka , částka, představující jednu polovinu z náhrady za 45 ujetých km (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

48. Soud k tomu uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za vyjádření ze dne , datum, , neboť tam uvedené skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované měly být podle názoru zdejšího soudu s ohledem na předmět činnosti žalobkyně a argumentaci uplatněnou v žalobě uvedeny v rámci samotné žaloby; není tedy důvod přiznávat žalobkyni náhradu za toto podání, neboť podle soudu nebylo učiněno účelně. Soud v neposlední řadě krátil náhradu v části týkající se cestovních výdajů za účast právního zástupce žalobce na jednání proběhnuvšího dne , datum, , neboť jak vyplývá z soudní evidenci, týž zástupce se tentýž den u téhož soudu účastnil dalšího jednání ve věci sp. zn. , spisová značka, .

49. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.