13 C 404/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 148 572,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované vyplacen úvěr ve výši , částka, . Fakticky v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku , částka, , přičemž uhradila pouze , částka, . Žalobkyně proto úvěr zesplatnila k , datum, . Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované řádně uhradit úvěr byla prověřena na základě posouzení příjmů a výdajů žalované, jejího stavu, počtu dětí, způsobu bydlení.

2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z dokumentu s názvem Flexibilní půjčka- revolvingový úvěr č.: , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně se dne , datum, snažila s žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě jí měla být poskytnuta částka , částka, , za což měla žalovaná zaplatit úrok ve výši 23,9 % ročně, přičemž RPNS bylo vypočteno na 26,7 %. Smlouva měla být podepsána žalovanou dle tam uvedených údajů prostřednictvím kódu , číslo, . K identitě žalované bylo v této smlouvě uvedeno číslo průkazu totožnosti, státní příslušnost, mobil, e-mail, rodinný stav, počet vyživovaných dětí, dosažené vzdělání, typ bydlení a kontaktní adresa. Úvěr měl být dle této smlouvy zaslán na bankovní účet č. , č. účtu, . V rámci tohoto dokumentu bylo k majetkové situaci žalované uvedeno, že má příjmy ve výši , částka, , příjmy ostatní členů domácnosti dosahují , částka, , výdaje na bydlení činí , částka, , splátky úvěrů dosahují , částka, a ostatní výdaje představují , částka, . Součástí výše popsané úvěrové smlouvy měly být úvěrové podmínky společnosti , Jméno žalobkyně, . s kódem , číslo, .

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud ověřil, že žalovaná takto měla načerpat celkem částku , částka, (dne , datum, jí měla být vyplacena částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, jí měla být vrácena částka , částka, ), přičemž žalovaná vrátila celkem částku , částka, (dne , datum, měla zaplatit celkem , částka, , dne , datum, částku , částka, , a dne , datum, částku , částka, ).

6. Ze zprávy , právnická osoba, soud ověřil, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná, přičemž banka potvrdila, že na tento bankovní účet žalobkyně zaslala 4 platby v celkové výši , částka, . Z odpovědi společnosti , právnická osoba, . a , právnická osoba, . soud zjistil, že tyto společnosti nemají informace k telefonnímu číslu , hodnota, . Z odpovědi , právnická osoba, soud ověřil, že telefonní číslo , tel. číslo, bylo dne , datum, registrováno na spol. , právnická osoba, , fakturační adresa , Jméno žalované, , , adresa, . Žalobkyně dále soudu předložila fotokopie povolení k pobytu č. , hodnota, vztahující se k žalované a přední strany jejího řidičského průkazu. Žalobkyně rovněž disponovala výpisem z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na žalovanou za období od , datum, do , datum, – podle kterého konečný zůstatek za květen 2023 byl na tomto účtu , částka, , přičemž příjmy na účtu dosáhly částky , částka, , výdaje pak činili , částka, ; počáteční zůstatek byl , částka, . Na tento účet přitom byla mj. vložena v tomto měsíci během dvou dnů hotovost ve výši , částka, , aby hned následující den byla vybrána částka , částka, . Počáteční stav tohoto účtu k , datum, byl , částka, .

7. Stran způsobu uzavření předmětné smlouvy žalobkyně soudu předložila dokument s názvem dohledání informací o činnosti klienta ze dne , datum, , z něhož vyplývá, že žalobkyně o žalované eviduje její osobní údaje v podobě jména a příjmení, data narození; dále z tohoto dokumentu vyplývá, že elektronický podpis měl být proveden z telefonního čísla , hodnota, dne , datum, , avšak k SMS pro registraci do SF (2. Kod) bylo použito tel. číslo , tel. číslo, .

8. Z Opisu výpisu proplacení soud ověřil, že žalobkyně eviduje pouze 3 platby ve prospěch žalované ve výši , částka, .

9. Soudu bylo dále doloženo, že žalobkyně žalovanou vyzývala k uhrazení jeho dluhu – výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, s tím, že žalovaná má svůj dluh zaplatit do 14 dnů od sepsání výzvy (výzvy byla dána k poštovní přepravě dne , datum, ). Dále žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu v předžalobní výzvě z , datum, .

10. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně Potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik ze dne , datum, , z něhož vyplývá, že k datu schválení úvěru dne , datum, měla žalobkyně o žalované tyto informace: u rodinného stavu je uvedeno vdaná, druh bydlení vlastní dům/byt, počet dětí 0. Žalovaná měla mít jako zdroj příjmů zaměstnání s měsíčním příjmem , částka, , příjem ostatních členů domácnosti , částka, , měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti jsou , částka, . Z tohoto potvrzení dále vyplývá, že žalobkyně žalovanou v červnu 2023 lustrovala v různých registrech.

11. Stran svého postupu při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele předložila žalobkyně metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta, přičemž žalobkyně vysvětlila, že při výpočtu MLS klienta započítává částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru; do výpočtu MLS domácnosti se krom splátky schváleného úvěru započítává vyšší ze dvou hodnot (buď minimální uvěřitelné výdaje domácnosti nebo celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti dle informací poskytnutých klientem). V dané věci bylo MLS klienta vypočteno tak, že zbývající MLS klienta činí částku , částka, (při zohlednění splátek jiným společnostem z Nrki mimo žalobkyni ve výši , částka, a splátek žalobkyni ve výši , částka, a životního minima klienta ve výši , částka, ) a zbývající MLS domácnosti činí částku , částka, (při zohlednění přijmu ostatních členů domácnosti ve výši , částka, , a zohlednění stejných výdajů jako u MLS klienta a normativních nákladů na bydlení ve výši , částka, a měsíčních výdajů na ostatní z žádosti ve výši , částka, ).

12. Z úvěrové zprávy soud ověřil, že žalované měly být odmítnuty 2 produkty (na celkovou částku , částka, a , částka, ), přičemž žalovaná měla mít 1 splátkový produkt, a to osobní úvěr s měsíční splátkou , částka, a se zbývající částkou dluhu , částka, ; počet zbývajících splátek činil 53. Kromě odmítnutých produktů měly být další 2 produkty (ze dne , datum, na částku , částka, ze dne , datum, na částku , částka, ) odvolány samotnou žalovanou.

13. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

14. Ze znaleckého posudku ze dne , datum, , č. , č. účtu, , vypracovaného , právnická osoba, , z oboru kybernetika, za účelem posouzení důvěryhodnosti vedení elektronické evidence dokládající zřizování a čerpání služeb , právnická osoba, ze strany jejich klientů, soud zjistil, že přístup ke klientským datům a datům o službách odpovídá běžné praxi, přičemž transakční logy jsou uchovávány na platformě IBM QRadar, která zajišťuje opatření dat kvalifikovanými časovými razítky, jejichž pomocí lze ověřit, že dané záznamy byly vytvořeny před daným časovým okamžikem. Data o zřizování a čerpání služeb , právnická osoba, ze strany jeho klientů jsou evidovány důvěryhodným způsobem umožňující znalecké zkoumání. Příslušné elektronické důkazy rozdělené na kmenová data a transakční data by dle znalce měly ve vazbě na datum a čas jednotlivých událostí prokazovat činnost klienta v informačních systémech , právnická osoba, včetně veškerých dat poskytnutých ze strany klienta, technické prostředky klienta použité při interakci s informačními systémy včetně IP adresy, změny prováděné nad klientskými daty nebo daty o službách klienta (ať už prováděné automaticky systémem, anebo manuálně jednotlivými pracovníky), interakci s informačními systémy 3. stran v rámci zřizování či čerpání služeb za účelem ztotožnění klienta. Znalec však ke svému závěru výslovně uvedl, že při zpracování posudku vycházel z podkladů žalobkyně a veřejných zdrojů, přičemž mu nebyla dostupná interní dokumentace zkoumaných služeb ani přístup k jejich technické realizaci. Znalec dále uvedl, že předpokládá konzistenci funkcí a interpretace dat v rámci nástroje IMB QRadar. Znalec v neposlední řadě vysvětlil, že neprováděl podrobnou analýzu logovaných záznamů, a to zejména s ohledem na dynamický vývoj systémového prostředí žalobkyně. S ohledem na podstatu sporných klientských případů je dle znalce nutné provádět detailní analýzu logů, a to i s využitím historických systémových záloh, které by umožnily rekonstruovat způsob logování jednotlivých informačních systémů.

15. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

17. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“19. Podle § 562 odst. 1 o. z., „Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Podle § 562 odst. 2 o. z. „Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.“20. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

21. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

22. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

25. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

27. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně se dne , datum, s žalovanou snažila uzavřít revolvingovou úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž následně žalované skutečně poskytla převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, celkem , částka, , jak vyplývá ze zprávy , právnická osoba, . Soud v tomto směru uvádí, že za výslednou vyplacenou částku nepovažuje tu, která vyplývá z Opisu výpisu proplacení, neboť v tomto opisu se zjevně neeviduje „vrácení přeplatku“ ve výši , částka, . Nemá však za to, že by došlo k vlastnímu uzavření úvěrové smlouvy, natož aby tato byla posouzena jako platná.

30. Výklad ustanovení § 561 a 562 občanského zákoníku stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze , datum, , č. j. , spisová značka, , v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“31. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud nepřehlíží, že podpis prostřednictvím SMS zprávy spadá pod rozsah tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o revolvingovém úvěru, nadto na částku , částka, (přičemž fakticky bylo následně vyplaceno přes , částka, ). Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukazuje na jistou „skrytost a anonymitu“ internetového prostředí, v němž může prakticky kdokoli za využití minimálního úsilí a se základními znalostmi o fungování tohoto prostředí vystupovat jménem kohokoli, a to často i za využití reálných osobních údajů (včetně ofocených dokladů totožnosti) takovéto osoby. Zdejší soud se tak ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze uvedené ve sp. zn. , spisová značka, , že tzv. „prostý elektronický podpis“ nemůže být dokladem o tom, že určitý dokument podepsala určitá osoba.

32. Soud sice nepřehlíží apel unijního normotvůrce, aby soudy neodepíraly elektronickému podpisu právní účinky a odepíraly jejich provedení v soudním řízení jenom proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, avšak má za to, že tento apel v žádném případě neznamená bezvýhradní závěr o akceptovatelnosti prostého elektronického podpisu bez dalšího ve všech možných situacích a de facto jeho postavení naroveň jiným typům elektronických podpisů, které v sobě „garantují“ neměnnost elektronického právního jednání a zaručují identitu jednající osoby. Pokud by tomu tak bylo, není soudu zřejmé, proč by jak unijní, tak i národní zákonodárce, rozlišovat jednotlivé „typy elektronických podpisů“, když by dle zavedené praxe žalobkyně postačoval jakýkoli podpis pro závazné právní jednání domněle jednající osoby, jejíž identita by však byla naprosto neodhalená.

33. Soud tak má za to, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, např. pokud by se objevoval až v následné komunikaci po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoli však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření „zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádná předchozí ujednání a závazné ověření protistrany. Pokud během tohoto „zakládajícího, ustavujícího právního jednání“ (zde v podobě údajného uzavření smlouvy o úvěru), identita protistrany nebyla ověřena, soud nemůže s ohledem na možné dalekosáhlé následky pro právní jednání na internetu a nebezpečí jednání pod cizí identitou akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby.

34. Soud nepřehlíží, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované. Rovněž nepřehlíží, že žalobkyně disponuje fotokopií jejího průkazu povolení k pobytu a řidičského průkazu. Avšak tyto skutečnosti nedokládají, že to byla právě a jen žalovaná, kdo dne , datum, uzavřela smlouvu Flexibilní půjčka- revolvingový úvěr č.: , hodnota, ve znění předloženém soudu. To, že údajný souhlas (podpis prostřednictvím zaslání SMS kódu) měl být poskytnut z telefonního čísla, ve vztahu k němuž byla uvedena fakturační adresa žalované, podle soudu rovněž nedokládá, že to byla právě a jen žalovaná, kdo tento souhlas učinil a že smlouva předložená soudu se v mezidobí nezměnila.

35. Pokud jde o předložený znalecký posudek ze dne , datum, , č. , č. účtu, , pak soud k němu uvádí, že jeho použití v dané věci je podstatně limitované omezujícími podmínkami správnosti závěru uvedené v tomto znaleckém posudku. Znalec totiž sám uvedl, že neměl plný přístup k interním systémům a interní dokumentaci žalobkyně, přičemž fakticky vycházel pouze ze sdělení žalobkyně o funkčnosti daného systému. Za stěžejní soud rovněž považuje sdělení znalce, podle něhož se systémy žalobkyně neustále vyvíjejí, tudíž v případě sporných záznamů by bylo nutné provádět rekonstrukci způsobu logování jednotlivých informačních systémů žalobkyně v průběhu času, což nebylo učiněno. Předložený znalecký posudek tak zjevně nedospívá k závěru, že údajné záznamy týkající se minulosti (v projednávané věci uzavírání smlouvy o revolvingovém úvěru v červnu 2023) jsou bez dalšího spolehlivé, neboť to vylučuje proměnlivost jednotlivých systémů žalobkyně. Pokud se tedy znalec obecně vyjadřoval ke stavu informačních systému v srpnu 2024, nemohl se s ohledem na proměnlivost těchto systémů vyjadřovat ke stavu těchto systémů v červnu 2023 a k předmětné smlouvě. Předložený znalecký posudek tedy nelze bez dalšího být použit pro závěr, že systémy žalobkyně splňují podmínky stanovené § 562 občanského zákoníku.

36. K tomu soud doplňuje, že znalecký posudek vysvětlil, že existují systémy elektronické identifikace s různými systémy záruky, avšak ve vztahu k systémům žalobkyně nedospěl k závěru, že by se o jakýkoli systém elektronické identifikace ve vztahu k jednotlivým osobám jednalo. Soud tak musí konstatovat, že i kdyby na základě tohoto znaleckého posudku bylo možné dospět k závěru, že dokumenty předložené žalobkyni mají tu vlastnost, že se od počátku svého vytvoření nezměnily, v žádném případě to nedokládá, že při uzavírání dané smlouvy s žalobkyní skutečně jednala žalovaná, neboť zjevně i podle tohoto znaleckého systému systém při identifikaci osoby a jejího ověření de facto vychází pouze z údajů předložených danou osobou – to však soud s ohledem na výše popsané anonymní prostředí internetu nepovažuje za dostatečné.

37. Dále soud má za to, že i kdyby odhlédl od výše uvedeného stran neakceptovatelnosti SMS podpisu, pak musí konstatovat, že předmětnou úvěrovou smlouvu by ani tak nemohl posoudit jako platnou. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

38. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

39. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

40. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“41. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

42. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně soudu předložila obsáhlé vyjádření ze dne , datum, a metodiku posouzení úvěruschopnosti, v nichž popisovala svou praxi posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr prostřednictvím statistického modelu, který vychází pouze z tvrzených údajů předložených žadateli, neboť požadavek na doložení příjmové stránky se ukázal být jako nedostatečný, jelikož doložení příjmů za minulé období nedokládá, že tyto příjmy bude dosahovat i budoucnosti, proto žalobkyně vychází ze statistických údajů, na jejichž základě bylo vypočteno kreditní skóre žalované, jež dovolilo závěr o poskytnutí předmětného úvěru.

43. Soud však má za to, že obecná, avšak velmi obsáhlá tvrzení o přípustnosti statistického modelu, aniž by žalobkyně soudu doložila a vysvětlila konkrétní parametry tohoto modelu, pouze maskují skutečnost, že žalobkyně fakticky částečně vychází pouze z údajů, které o sobě při uzavírání příslušné úvěrové smlouvy sdělí úvěrovaný (spotřebitel) sám, aniž by tyto vyjma kontroly v příslušných nebankovních registrech jakkoli ověřovala. Takový postup soud nemůže akceptovat (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odst. 8). Soud přitom má za to, že i kdyby soudu byly doloženy a prokázány jednotlivé aspekty žalobkyní používaného „statistického modelu“ (zejm. jak dopočítává pravděpodobnou výši příjmu v budoucnosti), musí poukázat na to, že informace stran aktuální tehdejší majetkové situace žalované byly v době uzavírání předmětné smlouvy zjevně vnitřně rozporné. Na jednu stranu totiž žalovaná měla ve smlouvě o úvěru ke své situaci uvést, že má mít splátky všech jiných úvěrů pouze ve výši , částka, , avšak žalobkyně sama lustrací v příslušných registrech zjistila, že žalovaná měla hradit jiný úvěr s měsíční splátkou ve výši , částka, (přičemž s tímto údajem pracovala při výpočtu MLS, jak bylo popsáno v odst. 11 tohoto rozsudku). Dále soud poukazuje na to, že dle sdělení poskytnutých „žalovanou“ měla mít žalovaná celkové měsíční výdaje ve výši , částka, (výdaje na bydlení , částka, , splátky všech úvěrů , částka, , ostatní výdaje , částka, ), avšak měla dosahovat příjmů ve výši , částka, . Z těchto údajů tak jednoznačně vyplývá, že žalovaná nemohla hradit jakékoli další splátky. Pokud žalobkyně v tomto směru vycházela z toho, že žalovaná uvedla další příjem domácnosti ve výši , částka, , pak k tomuto soud uvádí, že tento příjem nebyl ničím doložen.

44. Z těchto skutečností soudu vyplývá, že skutečná „majetková situace žalované“ byla v době uzavírání předmětné smlouvy nepochybně horší, než jak o sobě měla žalovaná uvést, aniž by žalobkyně s tímto zjevným rozporem jakkoli pracovala a dotazovala se na tento rozpor.

45. Za stěžejní důvod, proč nebyla úvěruschopnost žalované posouzena správně, však soud považuje výpis bankovního účtu žalované č. , hodnota, vedeného u Unicredit Bank, z něhož vyplývá, že tento bankovní účet vykazuje znaky účtu, který může sloužit k praní špinavých peněz, neboť přes nízký počáteční a konečný zůstatek za měsíc květen 2023 přes něj „proteklo“ přes , částka, , kdy dokonce , částka, bylo na tento bankovní účet vloženo v hotovosti v rámci 2 dnů, přičemž převážná část těchto peněžních prostředků s ohledem na konečný zůstatek byla buď vybrána nebo převedena na jiné účty. Soud přitom má za to, že pohyby na bankovním účtu ve řádech desetitisíců (při celkovém pohybu ve výši přes , částka, ) za situace, kdy žalovaná měla mít tvrzené (ale nijak nedoložené a blíže nezkoumané) příjmy v řádech desetitisíců a jiný úvěr v řádech statisíců, který v té době měla splácet, měly žalobkyni bez jakýchkoli pochyb upozornit na to, že se nejedná o standardní situaci, resp. žalobkyně se měla žalovanou na tyto platby dotázat a více zkoumat, proč k takovýmto operacím dochází.

46. Soud tak má za to, že za takových okolností se žalobkyně měla o to více zabývat příjmovou a výdajovou stránkou u žalované.

47. Soud tak nemá za to, že by v dané věci došlo k řádnému zjištění majetkové situace žalované. Pokud žalobkyně podpůrně používá metodiku výpočtu MLS, pak soud poukazuje na její rozpornost v dané věci, neboť při výpočtu MLS klienta počítá pouze s výdajem spočívajícím v životním minimu dospělého člena domácnosti, avšak v případě výpočtu MLS domácnosti najednou mezi výdaje zahrnuje minimální výdaje na bydlení ve výši , částka, (aniž by tyto výdaje byly jakkoli doloženy). Soud přitom nemá za to, že by tento blíže nedoložený výdaj neměla hradit alespoň zčásti žalovaná. Naopak má za to, že tento výdaj byl pouze při výpočtu MLS klienta přehlédnut tak, aby konečný výpočet vyšel tím způsobem, aby bylo možné předmětný úvěr poskytnout. Takovouto praxi hodnocení úvěruschopnosti nemůže soud považovat za správnou a dostatečnou48. Za dané situace se tak žalobkyně s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla na reálnou majetkovou situaci žalované dotázat, aby tato vysvětlil, jaké má měsíční příjmy a jak s nimi nakládá, nikoli vycházet ze svého „statistického modelu“. Soud sice nepopírá tvrzení žalobkyně, že statistické modely mohou při posuzování úvěruschopnosti dle zákona č. 257/2016 Sb. být velmi nápomocné, ale to pouze za situace, pokud jsou do nich zadány relevantní údaje. Jestliže v projednávané věci podle soudu musely vyvstat pochybnosti o reálné situaci žalované, nelze vycházet z toho, že vše tento statistický model, který je neúspěšný dle tvrzení žalobkyně pouze v 1,5% případech, vyřeší. Ostatně to, že v projednávané věci došlo ke zjevnému pochybení při posouzení úvěruschopnosti žalované soudu vyplývá i z toho, že žalovaná zaplatila pouze 2 splátky a mimořádnou „splátku ve výši , částka, “.

49. S ohledem na tento dílčí závěr by nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná a nemohl by tak žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky , částka, coby příslušných smluvních nároků.

50. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla od žalobkyně poskytnuta v červnu až září 2023 převodem na její bankovní účet částka , částka, , kterou žalovaná do dnešního dne vrátila pouze ve výši , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu , částka, , proto uložil žalované, aby tuto částku zaplatila.

51. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, v mezích žalobního petitu.

52. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím výzvy ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím že žalovaná měla dle tohoto oznámení plnit nejpozději do 14 dnů od sepsání tohoto dopisu, , datum, tak měla žalovaná plnit, a od , datum, je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v rozsahu žalobního petitu žaloby ze dne , datum, (výrok I. rozsudku).

53. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (po zaokrouhlení z částky , částka, ), přičemž tato částka představuje 63,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 81,88 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,12 % při kapitalizaci žalovaných nároků). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 140 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 40 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

55. K výši náhrady nákladů řízení soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, a ze dne , datum, , neboť v těchto podání žalobkyně uvedla na výzvu soudu skutečnosti, které měly být s ohledem na předmět řízení týkající se nároku ze spotřebitelské smlouvy o úvěru obsaženy již v žalobě. Soud tak nemá za to, že žalobkyně, která se mj. specializuje na uplatňování nároků ze spotřebitelských smluv o úvěr, nemohla nevědět, jaké rozhodné skutečnosti má uvést již v žalobě stran posouzení jí uplatněného nároku. Soud tak nemá za to, že liknavost žalobkyně při sepisu žaloby je možné klást k tíži žalované v podobě navýšení nákladů řízení o další úkon právní služby. Podání ze dne , datum, a ze dne , datum, proto soud nehodnotí jako účelné uplatnění práva ze strany žalobkyně.

56. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.