13 C 420/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 12 840,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka spolu s úrokem 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s ní uzavřel Smlouvu o úvěru čerpaném kreditní kartou č. hodnota, na jímž základě mu byl poskytnut úvěrový rámec ve výši částka, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úroky, které byly stanoveny pevnou částku částka za každý čerpaných částka limitu. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však následně své povinnosti nesplnil, na což byl opakovaně upomínán, tudíž žalobkyně úvěr dopisem ze dne datum zesplatnila.

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne datum, žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Žalovaný dne datum uzavřel s žalobkyní Smlouvu o úvěr, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěrový limit ve výši částka s tím, že se žalovaný zavázal za tento úvěr platit úrok stanovený pevnou částkou: úrok ke dni splatnosti (12 x ročně) ve výši částka za každých celých částka vyčerpaného a nesplaceného úvěru. RPSN bylo vypočteno na 46,36 %. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba. - Soukromá klientela a Obchodní podmínky právnická osoba. pro spotřebitelské úvěry - kreditní karty. Číslo kartového účtu bylo č. účtu. V čl. 4.4 bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou závazků může žalobkyně požadovat mj. splacení všech pohledávek žalovaného okamžitě, nebo k pozdějšímu datu, který žalovanému oznámí. V případě zesplatnění bylo v čl. 3.1. stanoveno, že se uplatní úroková sazba ve výši nejnižší hodnoty výše uvedeného rozmezí, tj. ke dni podpisu této smlouvy ve výši 12,00 % p. a.

5. Z výpisu kartového účtu č. č. účtu soud ověřil, že žalovaný úvěr postupně čerpal, přičemž k datu datum na tomto úvěru byl konečný zůstatek – částka. Poslední nepravidelnou splátku žalovaný uhradil v červnu 2023.

6. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu výzvou ze dne datum, v níž požadovala uhradit částka. Úvěr byl ze strany žalobkyně prohlášen za splatný k datum dopisem ze dne datum s odůvodněním, že žalovaný ve stanoveném termínu neuhradil pohledávku na kartovém (úvěrovém) účtu. Žalobkyně dále žalovaného vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum.

7. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila Posouzení úvěruschopnosti, podle něhož žalovaný uvedl příjem ve výši částka, což bylo zkontrolováno z výpisu bankovního účtu žalovaného. Dále byl žalovaný lustrován v insolvenčním rejstříku, v registru CBCB a v historii interní evidence klientů. Výdaje žalovaného byly vypočteny na základě dat od žalovaného v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku částka. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný splácí u této banky spotřební úvěr se splátkou částka, úvěr na kreditní kartě s limitem částka s orientanční splátkou částka, hypoteční úvěr mimo banku se splátkou částka a dva úvěry na stavení spoření mimo žalobkyni se splátkou částka a částka. Protože žalobkyně vycházela z toho, že orientační splátka nového úvěru by činila částka, činilo by nové splátkové zatížení měsíčně částka. Po odečtení tohoto splátkového zatížení od příjmů by tak mělo žalovanému zbývat částka k pokrytí životních nákladů. Z výpisu bankovního účtu žalovaného č. č. účtu v období od února 2020 do července 2020 soud ověřil, že žalovaný měl měsíční příjem okolo částka; konečný zůstatek na tomto účtu ke datum byl +částka.

8. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od datum) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr na kreditní kartě ve výši částka. V případě porušení smluvních povinností přitom žalobkyně byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným, ale i z informací dostupných v příslušných databází. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši okolo částka za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, přičemž i po úhradě zbývajících úvěrových splátek mu měla zůstat k dispozici částka okolo částka, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky, zvláště když žalovaný přestal úvěr hradit až po červnu 2023.

14. Soud tedy uzavírání, že žalobkyně s žalovaným dne datum uzavřela řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka žalovanému poskytla úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil.

15. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy o úvěru, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu, podle kterého na jistině zůstává uhradit částka částka, přičemž v úvěrové smlouvě byl pro tento případ zesplatnění sjednán úrok ve výši 12 % ročně. Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného smluvního úroku z propůjčených peněž.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, včetně toho, že přiznal žalobkyni právo na příslušný zákonný úrok z prodlení od jím požadovaného data.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka představující částka za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje částka.

18. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.