13 C 445/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 48 168,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalované zaplatit částku , částka, spolu se smluvním úrokem 19,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se smluvním úrokem 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s úrokem 19, 99 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrokem 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s žalobkyní smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr , částka, . Žalovaná se zavázala hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši , částka, . Úrok byl stanoven na 19,99 % ročně. Žalovaná se rovněž zavázala uhradit poplatek za zprostředkování úvěru ve výši , částka, . Žalobkyně uvedla, že se jednalo o úvěr , Anonymizováno, . Dále uvedla, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem. Žalovaná hradila splátky až do listopadu 2023; splátku za prosinec 2023 žalovaná neuhradila. Žalobkyně proto přistoupila dne , datum, k zesplatnění úvěru; ke dni zesplatnění byl dluh žalované tvořen nesplacenou jistinou ve výši , částka, , nesplaceným smluvním úrokem ve výši , částka, včetně smluvní pokuty ve výši , částka, .

2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z dokumentu s názvem Smlouva o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se toho dne snažila s žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí měla být poskytnuta částka , částka, , za což měla žalovaná zaplatit cenu za službu ve výši , částka, a roční úrok ve výši 19,99 %, přičemž RPNS bylo vypočteno na 23,11 %. Celkem měla žalovaná takto při řádném splácení zaplatit , částka, s tím, že konečná splatnost úvěru je , datum, . Měsíční splátka byla stanovena ve výši , částka, . Součástí této úvěrové smlouvy byly i úvěrové podmínky, přičemž žalovaná měla být v rámci úvěrové smlouvy ve spojení s úvěrovými podmínkami upozorněna na skutečnost, že úvěr může být zesplatněn, např. pokud by se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou jakékoli splátky jistiny – bod 6.2 úvěrových podmínek. Smlouva měla být podepsána žalovanou dle tam uvedených údajů prostřednictvím SMS kód: , číslo, . K identitě žalované bylo v této smlouvě uvedeno rodné číslo, adresa trvalého pobytu, bankovní spojení, telefon a e-mail. Úvěr měl být dle této smlouvy zaslán na bankovní účet č. , č. účtu, . K tomuto úvěru měla žalobkyně žalované poskytnout rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující popis předmětného úvěru. , částka, Kč žalobkyně zaslala dle Potvrzení o vyplacení úvěru ze dne , datum, na bankovní účet , tel. číslo, , VS , var. symbol, , a to dne , datum, .

4. Stran podpisu této úvěrové smlouvy žalobkyně soudu předložila dokument s názvem Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , z něhož vyplývá, že Smlouva o hotovostním úvěru č. , hodnota, byla podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách , Anonymizováno, .cz, přičemž SMS kód byl zaslán , datum, hod. SMS zprávou na telefonní číslo , tel. číslo, . Smlouva byla podepsána dne , datum, hod. kódem , číslo, .

5. Dle splátkového kalendáře měla žalovaná žalobkyni uhradit celkem částku , částka, . S ohledem na skutečnost, že žalovaná neměla výše popsaný úvěr splácet, zaslala jí žalobkyně přípis ze dne , datum, , kterým předmětný úvěr zesplatnila s tím, že žalovaná má zaplatit částku , částka, do 10 dnů. Doručení tohoto přípisu žalované však nebylo soudu doloženo.

6. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, soud ověřil, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, byla žalovaná s tím, že banka eviduje na tomto bankovním účtu příchozí platbu od žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, ve výši , částka, .

7. Stran totožnosti žalované žalobkyně soudu doložila fotokopii jejího občanského průkazu.

8. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované předložila žalobkyně soudu dokument „Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, “, podle něhož má mít žalovaná měsíční příjem , částka, , pracuje u zaměstnavatele , právnická osoba, ., má mít rovněž příjem , částka, z vedlejšího příjmu (ze zaměstnání, které však nebylo specifikováno), přičemž žalovaná má žít v nájmu s partnerem/partnerkou, kdy její celkové měsíční výdaje včetně splátek úvěrů jsou , částka, . Příjmy ostatních členů domácnosti jsou však ve výši , částka, . Žalovaná měla být prověřena v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Dle úvěrových registrů měla mít žalovaná 2 úvěry (oba s jistinou ve výši , částka, , přičemž na jednom z nich žalované mělo zbývat uhradit , částka, , na druhém , částka, ). Měsíční splátky těchto úvěrů měly být celkem ve výši , částka, . Dle tohoto potvrzení žalobkyně vyšla z úvahy, že disponibilní měsíční příjem klienta je , částka, , tudíž žalovaná může podle žalobkyně hradit další úvěr s měsíční splátkou , částka, . Dle úvěrové zprávy má mít žalovaná dva splátkové kontrakty, přičemž má takto hradit měsíční splátky , částka, a , částka, . Dle úvěrové zprávy měla být žalované dne odmítnuta žádost o úvěru ze dne , datum, na částku , částka, .

9. Žalobkyně v neposlední řadě soudu předložila výpis bankovního účtu žalované č. , č. účtu, , z něhož vyplývá, že disponibilní zůstatek k datu , datum, je , částka, . Z tohoto výpisu je zřejmé, že žalovaná dne , datum, obdržela od , právnická osoba, . příjem ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, ; ČSSZ žalované dne , datum, vyplatila , částka, coby nemocenskou a dne , datum, ve výši , částka, . Z tohoto výpisu je zřejmé, že žalovaná měla platit různé splátky blíže nespecifikovaných úvěrů – dne , datum, ve výši , částka, ; , datum, částka , částka, , , částka, a , částka, ; dne , datum, ve výši 1 456 a , částka, ; dne , datum, ve výši , částka, , , částka, , , částka, , , částka, ; dne , datum, ve výši , částka, , , částka, , , částka, a , částka, . Z tohoto výpisu je dále zřejmé, že žalované byla dne , datum, zaslána platba ve výši , částka, s popisem půjčka; dne , datum, jí měla být poskytnuta částka , částka, s popisem „jednorázová úhrada“ a dne , datum, částka ve výši , částka, s popisem „jednorázová úhrada“.

10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

12. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“14. Podle § 562 odst. 1 o. z., „Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Podle § 562 odst. 2 o. z. „Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.“15. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

16. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

17. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně se dne , datum, s žalovanou snažila uzavřít úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž tyto prostředky žalované skutečně poskytla převodem na její bankovní účet , č. účtu, . Nemá však za to, že by došlo k vlastnímu uzavření úvěrové smlouvy, natož aby tato byla posouzena jako platná.

25. Výklad ustanovení § 561 a 562 občanského zákoníku stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018-142, v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“26. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud nepřehlíží, že podpis prostřednictvím SMS zprávy spadá pod rozsah tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o úvěru, nadto na částku , částka, . Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukazuje na jistou „skrytost a anonymitu“ internetového prostředí, v němž může prakticky kdokoli za využití minimálního úsilí a se základními znalostmi o fungování tohoto prostředí vystupovat jménem kohokoli, a to často i za využití reálných osobních údajů (včetně ofocených dokladů totožnosti) takovéto osoby. Zdejší soud se tak ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze uvedené ve sp. zn. 27 Co 327/2018, že tzv. „prostý elektronický podpis“ nemůže být dokladem o tom, že určitý dokument podepsala určitá osoba.

27. Soud sice nepřehlíží apel unijního normotvůrce, aby soudy neodepíraly elektronickému podpisu právní účinky a odepíraly jejich provedení v soudním řízení jenom proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, avšak má za to, že tento apel v žádném případě neznamená bezvýhradní závěr o akceptovatelnosti prostého elektronického podpisu bez dalšího ve všech možných situacích a de facto jeho postavení naroveň jiným typům elektronických podpisů, které v sobě „garantují“ neměnnost elektronického právního jednání a zaručují identitu jednající osoby. Pokud by tomu tak bylo, není soudu zřejmé, proč by jak unijní, tak i národní zákonodárce, rozlišovat jednotlivé „typy elektronických podpisů“, když by dle zavedené praxe žalobkyně postačoval jakýkoli podpis pro závazné právní jednání domněle jednající osoby, jejíž identita by však byla naprosto neodhalená.

28. Soud tak má za to, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, např. pokud by se objevoval až v následné komunikaci po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoli však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření „zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádná předchozí ujednání a závazné ověření protistrany. Pokud během tohoto „zakládajícího, ustavujícího právního jednání“ (zde v podobě údajného uzavření smlouvy o úvěru), identita protistrany nebyla ověřena, soud nemůže s ohledem na možné dalekosáhlé následky pro právní jednání na internetu a nebezpečí jednání pod cizí identitou akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby.

29. Soud nepřehlíží, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované. Rovněž nepřehlíží, že žalobkyně disponuje fotokopií jejího občanského průkazu. Avšak tyto skutečnosti nedokládající, že to byla právě a jen žalovaná, kdo dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru. Pokud žalobkyně v podání ze dne , datum, obsáhla popisovala svou platformu na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz, pak soud k tomu uvádí, že tento obsáhlý popis stran fungování těchto stránek nebyl soudu nijak doložen. Pouhé tvrzení žalobkyně, že tento systém splňuje parametry zákona č. 253/2008 Sb., korespondence je garantována integritou automatických procesů na straně žalobkyně a že portál splňuje požadavky § 562 občanského zákoníku, nemůže podle soudu obstát. I kdyby soud připustil, že systém žalobkyně na portál www., Anonymizováno, .cz je autonomní bez možnosti jakéhokoli zásahu, resp. bez zásahu, který by nenechal stopu v logových záznamech (které soudu nebyly předloženy), v žádném případě to nezaručuje, že to byla skutečně jen a právě žalovaná, kdo předmětnou úvěrovou smlouvu dne , datum, uzavřela. Pokud se žalobkyně v tomto směru dovolávala usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1349/2021, pak soud k tomuto uvádí, že zde se jednalo o spor týkající smlouvy uzavřené prostřednictvím internetového bankovnictví, přičemž Nejvyšší soud se v tomto rozhodnutí primárně zabýval tím, že předmětem dovolacího přezkumu nemůže být hodnocení důkazů odvolacím soudem. Závěry tohoto rozhodnutí tedy v žádném případě nedopadají na projednávanou věc.

30. Dále soud má za to, že i kdyby odhlédl od výše uvedeného stran neakceptovatelnosti SMS podpisu, pak musí konstatovat, že předmětnou úvěrovou smlouvu by ani tak nemohl posoudit jako platnou. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

32. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

33. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“34. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně sice soudu předložila „Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, “ a zprávu z úvěrových registrů, avšak soud musí poukázat na to, že tam uvedené informace měla porovnat s tím, co vyplývá z výpisu bankovního účtu č. , č. účtu, . Soud poukazuje na to, že ačkoli žalobkyně zjistila, že žalovaná má mít dva úvěry, na které žalované zbývalo uhradit , částka, a , částka, , tyto úvěry zjevně byly koncem března 2023 uhrazeny na základě toho, že žalovaná obdržela dne , datum, částku ve výši , částka, . Za situace, kdy výpis tohoto bankovního účtu nedokládá, že by žalovaná obdržela opakovaně jinou takto vysokou platbu (naopak dne , datum, jí byla poskytnuta půjčka ve výši , částka, ), je na místě důvodně předpokládat, že žalovaná získala další úvěr. Soud je přesvědčen, že žalobkyně se měla dotazovat, o jakou platbu se jedná a zda nejde o další úvěr, který by zatížil finanční situaci žalované a zda se žalovaná nenachází v situaci, kdy jednotlivé úvěry splácí prostřednictvím dalšího úvěru (tj. ve stylu „vytloukání klínu klínem“), což vede ke zjevné dluhové pasti, které měla úprava dle § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru zabránit. To, že majetková situace žalované nebyla úplně v pořádku, vyplývá soudu z úvěrové zprávy, podle které měla být odmítnuta žádost žalované ze dne , datum, na další úvěr ve výši , částka, – jestliže byl žalované odmítnut další úvěr krátce před uzavřením údajného úvěru ze dne , datum, , měla se žalobkyně dle soudu více zabývat tím, proč k tomuto odmítnutí došlo, neboť je zřejmé, že nějaká další situace posoudila úvěruschopnost žalované tak, že je tato nedostatečná. I když soud nepřehlíží, že předmětný úvěr byl na daleko nižší částku, je to podle soudu další indicie, s níž měla žalobkyně pracovat, o tom, že majetková situace žalované nebyla tak dobrá, jak ji prezentuje nyní žalobkyně. V neposlední řadě se soud pozastavuje nad tím, jakým způsobem žalobkyně stanovila výši disponibilních příjmů, když jako čistý měsíční příjem žalobkyně vzala částku , částka, , výdaje žalované stanovila na částku , částka, , přičemž uzavřela, že disponibilní čistý měsíční příjem žalované k úhradě dluhu dosahuje pouze , částka, . To podle soudu svědčí o tom, že žalobkyně k výdajům žalované přičetla další částky, které však soudu nijak blíže neosvětlila.

36. Za dané situace se tak žalobkyně s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla na reálnou majetkovou situaci žalované dotázat, aby tato vysvětlila, jaké má měsíční příjmy a jak s nimi nakládá a o jakou platbu ze dne , datum, ve výši , částka, , která jí byla připsána na její bankovní účet, se jedná.

37. S ohledem na tento dílčí závěr by nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná a nemohl by tak žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky , částka, coby příslušných smluvních nároků.

38. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla od žalobkyně poskytnuta v březnu 2023 převodem na její bankovní účet částka , částka, , kterou žalovaná do dnešního dne vrátila pouze ve výši , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu , částka, , proto uložil žalované, aby tuto částku zaplatila.

39. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.

40. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím přípisu soudu adresovaného žalované, který jí byl doručen dne , datum, (viz ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř.). Pokud by se žalobkyně v tomto směru dovolávala toho, že žalovanou vyzývala k úhradě dluhu prostřednictvím dopisu ze dne , datum, , pak k tomu soud uvádí, že žalobkyně nedoložila, že by tento přípis žalované skutečně zaslala. Protože se žalovaná o svém dluhu dozvěděla až , datum, , od , datum, je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v rozsahu žalobního petitu z žaloby ze dne , datum, (výrok I. rozsudku).

41. Protože úvěrovou smlouvu má soud za neuzavřenou, resp. absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení před , datum, ) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 57,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 78,82 % a úspěchu žalované v rozsahu 21,18 % při kapitalizaci jednotlivých nároků). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, .

43. Soud k tomu uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za vyjádření ze dne , datum, , neboť tam uvedené skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované a podpisu předmětné úvěrové smlouvy měly být podle názoru zdejšího soudu s ohledem na předmět činnosti žalobkyně a argumentaci uplatněnou v žalobě uvedeny v rámci samotné žaloby; není tedy důvod přiznávat žalobkyni náhradu za toto podání, neboť podle soudu nebylo učiněno účelně.

44. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.