13 C 45/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 29 860 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne , datum, , kterou se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku , částka, , spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splatit do , datum, , přičemž takto měla zaplatit , částka, . Žalovaná však následně své povinnosti v plném rozsahu nesplnila, přičemž na jistině úvěru jí zbývá uhradit částku , částka, . Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

2. Žalovaná se vyjádřila v podání ze dne , datum, , v němž uvedla, že smlouvu o úvěru uzavřela, přičemž tento úvěr následně i splácela. Peníze platila hotovosti nějakému pánovi, ten se však později odmlčel. Vyjádřila přesvědčení, že kdyby s ní žalobkyně komunikovala, věc by vyřešila. Měla však za to, že výše požadovaného dluhu je nepřiměřená.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud ověřil, že původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku , částka, , za což se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku v celkové výši , částka, v 17 měsíčních splátkách po , částka, . RPNS bylo vypočteno ve výši 270,48 %.

4. Ze splátkového kalendáře předloženého žalobkyní soud ověřil, že celkem na tuto úvěrovou smlouvu bylo žalovanou zaplaceno , částka, . Ze splátkového kalendáře předloženého žalovanou žalovaná na tento úvěr zaplatila celkem , částka, .

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek (kde je žalovaná uvedena pod bodem č. , hodnota, ), potvrzení o zaplacení kupní ceny z , datum, soud ověřil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne , datum, . Žalobkyně dále žalovanou vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, danou k poštovní přepravě dne , datum, . Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

6. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu sdělila, že původní věřitel vycházel z informací žalované, které ověřil nahlédnutím do veřejných registrů. Poukázal na to, že žalovaná uvedla, že je od , datum, zaměstnána jako dělnice v dýhárně u společnosti , Anonymizováno, ., že výše jejích měsíčních příjmů činí celkem , částka, , přičemž výdaje dosahují částky , částka, . Žalovaná dále měla uvést, že bydlí u rodičů a nemá žádné vyživovací povinnosti. Tyto skutečnosti si přitom původní předchůdce ověřil z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila pracovní smlouvu uzavřenou mezi , Anonymizováno, . a žalovanou ze dne , datum, , podle které je žalovaná u této společnosti zaměstnána na dobou určitou do , datum, . Dále předložila výplatní pásky žalované za 3 měsíce v roce 2020, podle které jí byla zaslána mzda na účet ve výši , částka, , resp. , částka, a , částka, . Ze všech výplatních pásek vyplývá, že u žalované byla prováděna nepřednostní srážka ve výši , částka, , , částka, , resp. , částka, v příslušném měsíci. V žádosti o úvěru žalovaná uvedla, že má výdaje na bydlení ve výši , částka, , dopravu, jídlo ve výši , částka, , že má srážky ze mzdy, výživné ve výši , částka, a měsíční splátky stávajících půjček ve výši , částka, .

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel poskytl žalované v hotovosti částku v celkové výši , částka, , nemá však za prokázané, že by byla mezi nimi uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně v tomto směru sice předložila dokumenty svědčící o tom, že původní věřitel majetkovou situaci žalované zjišťoval, avšak s tam uvedenými informaci nijak dále nepracoval. Za stěžejní totiž soud musí uvést, že žalovaná uvedla, že má měsíční srážky ze mzdy ve výši , částka, (které byly pravděpodobně exekučně strhávány) a že dále platí další splátky půjček ve výši , částka, měsíčně. Z této skutečnosti, která byla potvrzena i samotnými výplatními páskami žalované) vyplývá, že žalovaná již v době žádosti o předmětnou půjčka měla minimálně dva další úvěrové produkty, s jejichž splácením měla částečně problém, což vedlo k tomu, že byla z její mzdy strhávána relativně významná částka, a to tak, aby jí zbyla tzv. nezabavitelná částka. Disponibilní příjmy žalované proto byly zjevně nižší, než vyplývá z žádosti o úvěr a samotného údaje „čistá mzda“ uvedeného na výplatních páskách žalované. Soud nemá za to, že za dané situace bylo možné žalované bez dalšího poskytnout jakýkoli úvěr, aniž by původní věřitel aktivně zjišťoval a ověřoval, jaké závazky žalovaná v danou chvíli ještě má. Poskytnutí dalšího úvěru za dané situace tak má soud za jsoucí v rozporem s ustanovení § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb.

23. S ohledem na tento závěr nemohl soud žalobkyni přiznat nároky na plnění vyplývající z této úvěrové smlouvy.

24. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů však má za to, že původní věřitel žalované poskytl částku ve výši , částka, , avšak žalovaná mu následně uhradila minimálně částku ve výši , částka, , kdy samotný původní věřitel deklaroval, že žalobkyně mu nakonec zaplatila celkem částku ve výši , částka, . Je tedy zřejmé, že žalovaná původnímu věřiteli bezdůvodné obohacení vydala.

25. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaná měla nějaký závazek ve vztahu k předložené smlouvě o úvěru č. , hodnota, .

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, který byla ve sporu plně úspěšné, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměla.