13 C 50/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 107 669 Kč

I. Žaloba ze dne , datum, , kterou se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uznán vinným, že dne , datum, a , datum, uzavřel s žalobkyní pod identitou jiných osob smlouvy o úvěru (ID , Anonymizováno, a smlouvu o úvěru č. , hodnota, , přičemž takto na žalobkyni vylákal částku celkem ve výši , částka, , kterou však dosud žalobkyni nevrátil.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil v odporu ze dne , datum, , v němž uvedl, že žalobkyně měla tuto částku požadovat již v rámci trestního řízení, a to nejpozději u jednání proběhnuvšího dne , datum, , avšak toto se nestalo. Žalobkyně však podle názoru žalovaného žádné nároky v trestním řízení nevznesla. Protože následní Okresní soud v Litoměřicích dne , datum, uznal, že se žalovaný osvědčil, došlo k zahlazení této věci. V neposlední řadě žalovaný namítal, že došlo k promlčení pohledávky žalobkyně uplynutím doby 3 let. Dále rozporoval, že by od žalobkyně dostal jakoukoli výzvu či upomínku k zaplacení dluhu. V mezidobí mu navíc proběhla insolvence, avšak ani poté se jeho majetková situace nezlepšila, tudíž není schopen splatit předmětný dluh.

3. Na jednání soudu nařízeném na , datum, se dostavil pouze zástupce žalovaného, během něhož zástupce žalovaného zdůraznil, že předmětná pohledávka je promlčená. Uznal, že žalovaný byl odsouzen zdejším soudem rozsudkem č. j. , spisová značka, za trestný čin, jímž žalovaný způsobil žalobkyni škodu, avšak v tomto trestním řízení nebylo o nároku žalobkyně rozhodnuto, neboť tomu bránilo zahájení insolvenčního řízení se žalovaným, do něhož se žalobkyně nepřihlásila. Rovněž žalobkyně nepodala příslušnou žalobu o zaplacení dlužné částky v promlčecí lhůtě. V neposlední řadě poukázal na to, že v červnu 2023 došlo ke skončení insolvenčního řízení, v němž bylo žalovanému přiznáno osvobození. V mezidobí bylo rovněž v rámci trestního řízení rozhodnuto o osvědčení žalovaného.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyni soud ověřil její právní existenci.

6. Z dokumentu s názvem Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně měla uzavřít tuto smlouvu s osobou vystupující pod identitou , jméno FO, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala tomuto „klientovi“ poskytnout úvěr do výše , částka, . Smlouva byla ze strany klienta podepsána elektronicky kódem , Anonymizováno, .

7. Z dokumentu s názvem Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, ze dne , datum, a z Úvěrové smlouva ID žádosti , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně uzavřela tuto smlouvu s klientem označeným jako , jméno FO, , na jejímž se základě se žalobkyně zavázala tomuto „klientovi“ poskytnout úvěr ve výši , částka, . Smlouva byla ze strany klienta podepsána kódem , Anonymizováno, .

8. Z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , vyplývá, že byla schválena dohoda o vině a trestu, podle níž žalovaný byl uznán mj. vinným z toho, že: v 10:06 hodin dne , datum, , v místě svého trvalého bydliště ve , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , telefonicky požádal a následně jménem poškozeného , jméno FO, , narozeného , datum, , uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na částku , částka, , s poškozenou společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jako věřitelem, přičemž takto jednal bez vědomí a souhlasu , jméno FO, , zneužil jeho osobní údaje, které potvrzoval jemu dostupnou kopií jeho občanského průkazu a cestovního pasu, a k žádosti doložil jím padělaný výpis z účtu, v důsledku čehož vylákal od poškozené společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , částku ve výši , částka, , a následně neuhradil ani jednu splátku, čímž poškozené společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , způsobil škodu ve výši , částka, , v přesně nezjištěné době dne , datum, , v místě svého trvalého bydliště ve , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz požádal a následně uzavřel jménem poškozené , jméno FO, , narozené , datum, , smlouvu o úvěru , Anonymizováno, - ID , Anonymizováno, podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na částku , částka, , s poškozenou společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jako věřitelem, přičemž takto jednal bez vědomí a souhlasu , jméno FO, , zneužil její osobní údaje, které potvrzoval jemu dostupnou kopií jejího občanského a řidičského průkazu, a k žádostem doložil jím padělaný výpis z účtu, v důsledku čehož vylákal od poškozené společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , částku ve výši , částka, , načež uhradil 3 splátky v celkové výši , částka, , čímž poškozené společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , způsobil škodu ve výši , částka9. Žalobkyně k úhradě dluhu žalovaného vyzvala předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla dána k poštovní přepravě dne , datum, .

10. Soud dále zjistil, že se žalobkyně přihlásila se svým nárokem na náhradu škodu z výše popsaného protiprávního jednání do trestního řízení přípisem ze dne , datum, , resp. , datum, .

11. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne , datum, , č. j. KSUL , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, – soud zjistil, že bylo rozhodnuto o osvobození žalovaného od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

18. Podle § 610 občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

19. Podle § 611 občanského zákoníku promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

20. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Podle § 648 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

22. Podle ustanovení § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

23. Podle § 211 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

24. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené dokazování a rovněž s ohledem na shodná tvrzení účastníků za prokázané a nesporné, že žalovaný v roce 2019 pod identitou jiných osob uzavřel s žalobkyní dvě úvěrové smlouvy prostřednictvím dálkové komunikace na celkovou částku , částka, . Tyto smlouvy považuje soud za absolutně neplatné v souladu s ustanovením § 580 občanského zákoníku, neboť jejich uzavření bylo dosaženo prostřednictvím zjevně protiprávního jednání žalovaného, jež dokonce dosáhlo trestněprávní roviny. Toto jednání spolu s dalšími skutky žalovaného totiž následně vedlo k jeho odsouzení na základě rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byla schválena dohoda o vině a trestu. V rámci tohoto trestního řízení, ačkoli se do něj žalobkyně se svým nárokem na náhradu škody přihlásila přípisy ze dne , datum, , resp. , datum, , nebylo orgánem veřejné moci rozhodnuto o náhradě škody či vydání bezdůvodného obohacení. Závěrem trestního soudu o vině žalovaného je přitom zdejší soud v souladu s ustanovením § 135 o. s. ř. vázán.

25. Soud se však s ohledem na obranu žalovaného zabýval tím, zda pohledávky žalobkyně z titulu výše uvedených úvěrových smluv nejsou promlčené dle ustanovení § 609 a násl. občanského zákoníku. Má přitom za to, že tyto pohledávky jsou promlčené. K tomuto závěru podle soudu vede skutečnost, že žalobkyni marně uplynula tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku. Tato žalobkyni začala běžet v délce 3 let nejpozději v lednu, resp. dubnu 2020, kdy se žalobkyně přihlásila se svým nárokem v rámci trestního řízení, tedy kdy z povahy věci věděla všechny rozhodné skutečnosti pro uplatnění tohoto nároku, tj. vůči komu svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého uzavřením výše uvedených neplatných úvěrových smluv a v jaké výši směřuje. Tato tříletá subjektivní lhůta byla v souladu s ustanovením § 648 občanského zákoníku stavěna v průběhu celého trestního řízení, tj. až do jeho pravomocného skončení dne , datum, . Od tohoto dne žalobkyni počala plynout tříletá subjektivní lhůta pro uplatnění jejího práva na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému. Protože soud nezjistil, že by žalobkyně vůči žalovanému svá práva uplatnila v jiném řízení, resp. žalobkyně v průběhu řízení netvrdila - a tudíž ani neprokázala - že by zde byla jakákoli jiná skutečnost odůvodňující stavění či přerušení běhu promlčecí lhůty, soud musí konstatovat, že právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému z titulu uzavření výše popsaných neplatných úvěrových smluv se promlčelo v měsíci červnu 2023. Jak vyplývá z obsahu spisu, příslušnou žalobu žalobkyně podala až dne , datum, .

26. Protože žalobkyně na jednání soudu nedorazila, zmařila tak případné poučení soudu dle ustanovení § 118a o. s. ř. ohledně neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.

27. Soud nepřehlíží skutečnost, že žalobkyně své právo na vydání bezdůvodného obohacení uplatnila v rámci trestního řízení vedeného pro předmětnou trestnou činnost vůči žalovanému, avšak pro posouzení otázky promlčení práva žalobkyně považuje soud za stěžejní, že v rámci tohoto trestního řízení nebylo o jejím nároku rozhodnuto, a to s ohledem na probíhající insolvenční řízení s žalovaným (zjevně v souladu s ustanovením § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů), tudíž nedošlo k přerušení běhu promlčecí lhůty a stanovení nové promlčení lhůty v délce 10 let v souladu s ustanovením § 640 občanského zákoníku. Soud má za to, že žalobkyně měla své pohledávky bez ohledu na připojení se do trestního řízení s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení přihlásit rovněž do insolvenčního řízení vedeného toho času s žalovaným. Insolvenční řízení totiž má v tomto směru speciální úpravu mající přednost před obecnou úpravu – viz ustanovení § 140a a násl. insolvenčního zákona – tudíž nepřihlášení pohledávky do insolvenčního řízení může vést k tomu, že tato pohledávka se stane následně promlčenou. Pokud žalobkyně pohledávku nepřihlásila, nepostupovala s ohledem na případnou možnou námitku promlčení dostatečně obezřetně a je nutné toto klást k její tíži28. K námitce žalovaného, že v mezidobí došlo k zahlazení jeho odsouzení pro jeho osvědčení, resp. že dosáhl osvobození od placení zbývajících dluhů, soud pouze pro stručnost uvádí, že tato argumentace není důvodná. Otázka osvědčení se odsouzeného představuje trestněprávní institut reagující na jednání odsouzeného po jeho odsouzení a pouze dokládá jeho trestněprávní nápravu. Případným rozhodnutím o osvědčení se není orgánem činným v trestným řízen rozhodováno o jakémkoli „osvobození“ od placení soukromoprávních dluhů, ale je pouze posuzován veřejnoprávní trestněprávní vztah mezi státem a pachatelem trestného činu.

29. Co se týče argumentu žalovaného, že dosáhl na osvobození od placení dluhů v rámci insolvenčního řízení, pak soud pro stručnost odkazuje na ustanovení § 416 odst. 1 insolvenčního zákona, podle kterého „Osvobození podle § 414 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví.“ Předmětné pohledávky žalobkyně vznikly zjevně na základě úmyslného protiprávního jednání žalovaného, tudíž se na ně osvobození dle § 414 insolvenčího zákona, kterého se žalovaný dovolá, nemůže vztahovat. Soud má přitom za to, že toto ustanovení o nemožnosti aplikace osvobození podle § 414 insolvenčního zákona je namístě aplikovat i na institut bezdůvodného obohacení, které sice občanský zákoník odlišuje od institutu náhrady škody, avšak s ohledem znění insolvenčního zákona, který v tomto směru vychází zjevně z trestněprávní úpravy (srov. návětí tohoto ustanovení, v němž se hovoří o trestní řízení a úmyslném trestném činu), která tyto instituty směšuje v rámci úpravy regresivního nároku dle § 43 trestního řádu, je nutné uzavřít, že toto ustanovení dopadá i na vznik bezdůvodného obohacení vzniklého z úmyslného protiprávního jednání. Ostatně by bylo zjevně ryze formalistické a tudíž absurdní, pokud by se osvobození nevztahovalo na náhradu škody způsobené trestným činem a na majetkové sankce uložené v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, avšak nikoli na otázku bezdůvodného obohacení vzniklého případně i týmž jednáním. Za důležitou přitom v dané věci má soud skutečnost, že žalovaný byl za úmyslné protiprávní jednání odsouzen, a to rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Na danou situaci proto nemohou dopadat závěry Nejvyššího soudu popsané v usnesení sp. zn. 20 Cdo 417/2020, neboť soud v tomto směru není vázán předchozím rozhodnutím civilního soudu, ale trestního soudu.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (po zaokrouhlení z částky , částka, ). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

31. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.