13 C 592/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 12 880 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne , datum, , v níž se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému zaplatit jí částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel Smlouvu o poskytování monitorovacích služeb ze dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému monitorovací služby do konce roku 2022, na základě čehož vystavila žalovanému fakturu ve výši , Anonymizováno, a , částka, . Protože žalovaný tyto částky nezaplatil, požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši , částka, za každý den prodlení a poplatek s vystavením a administrací předžalobní upomínky ve výši , částka, .

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z dokumentu s názvem "Monitoring vozidel Aktiv" soud zjistil, že žalobkyně se dne , datum, prostřednictvím elektronické komunikace snažila s žalovaným uzavřít smlouvu o poskytování monitorovacích služeb, na jejichž základě žalobkyně měla poskytnout žalovanému službu v podobě monitorování vozidla, za což se žalovaný měl zavázat zaplatit , částka, ročně. Smlouva měla být uzavřena na dobu určitou, a to na dobu od uzavření smlouvy do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byla tato smlouva uzavřena. Tato smlouva byla podepsána elektronicky elektronickou pečetí společností , právnická osoba, ., nebyla však podepsána zaručený elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu žalovaného. Na dokumentu je pouze na závěr u podpisové doložky u žalovaného připojeno vyobrazení blíže nespecifikovaného podpisu, přičemž je uvedeno, že k podpisu došlo , datum, v , Anonymizováno, :, Anonymizováno, hodin. Součástí této smlouvy měly být , právnická osoba, podmínky žalobkyně a Informace o zpracování osobních údajů.

4. K této smlouvě žalobkyně předložila plnou moc ze dne , datum, , kterou zmocnila společnost , právnická osoba, . k jejímu zastupování při uzavírání smluv o monitorování vozidel.

5. Na základě výše uvedené smlouvy žalobkyně vystavila tyto faktury: Faktura - daňový doklad: , Anonymizováno, na částku , částka, - Monitorovací poplatek období , Anonymizováno, ; Faktura - daňový doklad: , Anonymizováno, na částku , částka, - Monitorovací poplatek období , Anonymizováno, ; Faktura - daňový doklad: , Anonymizováno, - poplatek za vystavení předžalobní upomínky ve výši , částka, .

6. Žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení e-mailovou zprávou ze dne , datum, a následně předžalobní upomínkou ze dne , datum, .

7. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“) „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“8. Podle § 562 odst. 1 o. z., „Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Podle § 562 odst. 2 o. z. „Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.“9. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

10. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně se dne , datum, s žalovaným snažila uzavřít smlouvu o poskytování monitorovacích služeb vozidla, avšak nemá za to, že by došlo k vlastnímu uzavření této smlouvy.

14. Výklad ustanovení § 561 a 562 občanského zákoníku stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018-142, v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“15. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu, za který lze považovat vložený blíže neurčený obrázek pravděpodobně nějakého podpisu na smlouvě o poskytování monitorovacích služeb ze dne , datum, , jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud nepřehlíží, že podpis prostřednictvím připojením obrázku spadá pod rozsah tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o poskytování služeb. Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukazuje na jistou „skrytost a anonymitu“ internetového prostředí, v němž může prakticky kdokoli za využití minimálního úsilí a se základními znalostmi o fungování tohoto prostředí vystupovat jménem kohokoli, a to často i za využití reálných osobních údajů (včetně ofocených dokladů totožnosti) takovéto osoby. Zdejší soud se tak ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze uvedené ve sp. zn. 27 Co 327/2018, že tzv. „prostý elektronický podpis“ nemůže být dokladem o tom, že určitý dokument podepsala určitá osoba.

16. Soud sice nepřehlíží apel unijního normotvůrce, aby soudy neodepíraly elektronickému podpisu právní účinky a odepíraly jejich provedení v soudním řízení jenom proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, avšak má za to, že tento apel v žádném případě neznamená bezvýhradní závěr o akceptovatelnosti prostého elektronického podpisu bez dalšího ve všech možných situacích a de facto jeho postavení naroveň jiným typům elektronických podpisů, které v sobě „garantují“ neměnnost elektronického právního jednání a zaručují identitu jednající osoby. Pokud by tomu tak bylo, není soudu zřejmé, proč by jak unijní, tak i národní zákonodárce, rozlišovat jednotlivé „typy elektronických podpisů“, když by dle zavedené praxe žalobkyně postačoval jakýkoli podpis pro závazné právní jednání domněle jednající osoby, jejíž identita by však byla naprosto neodhalená.

17. Soud tak má za to, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, např. pokud by se objevoval až v následné komunikaci po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoli však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření „zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádná předchozí ujednání a závazné ověření protistrany. Pokud během tohoto „zakládajícího, ustavujícího právního jednání“ (zde v podobě údajného uzavření smlouvy o poskytování monitorovacích služeb), identita protistrany nebyla ověřena, soud nemůže s ohledem na možné dalekosáhlé následky pro právní jednání na internetu a nebezpečí jednání pod cizí identitou akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby. Pouhé předložení elektronického dokumentu, na jehož základě měly být poskytovány po dobu delší než jeden rok služby, které však nebyly soudu nijak doloženy a dotvrzeny, tak nemůže podle soudu odůvodnit závěr, aby soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení jakékoli částky dle takovéto smlouvy.

18. Soud doplňuje, že žalobkyni před nařízením jednáním upozornil na skutečnost, že je nutné prokázat, že došlo k uzavření předmětné smlouvy, avšak žalobkyně na toto upozornění nijak nereagovala. Svou neúčastí na jednání se pak žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001).

19. S ohledem na výše uvedený závěr nemohla předmětná smlouva o monitorovacích službách obstát jako platně uzavřené právní jednání a tudíž soud nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky dle tam uvedených smluvních ujednání, proto žalobu v plném rozsahu zamítnul.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice v projednávané věci měl plný procesní úspěch, avšak z obsahu spisu vyplývá, že fakticky žádné náklady na jeho vedení nevynaložil, proto nemůže mít právo na náhradu těchto nákladů.