13 C 7/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 41 154,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 11 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 11 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“ nebo „banka“) uzavřel dne , datum, Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v 72 měsíčních splátkách po , částka, . Smluvní úrok byl sjednán na 11 % ročně. Protože žalovaný porušoval smluvní ujednání, došlo ze strany banky k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně dále tvrdila, že banka řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Před podáním žaloby žalovaný dne , datum, uhradil částku , částka, , kterou žalobkyně započetla na jistinu.

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Žalovaný dne , datum, uzavřel s bankou Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které mu banka mj. zřídila běžný účet č. , č. účtu, a přímé bankovnictví, tedy možnost komunikace mezi žalovaným a bankou prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků, za což se žalovaný zavázal hradit příslušné poplatky stanovené v ceníku. Součástí této smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky banky.

6. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, a Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že banka se zavázala žalovanému poskytnout půjčku ve výši , částka, , za což měl žalovaný uhradit úrok ve výši 11 % ročně, RPSN bylo spočteno na 11,57 %; půjčku měl žalovaný splatit v 72 měsíčních splátkách po , částka, včetně úhrady pojištění. Strany si rovněž sjednaly, že účtem pro splácení a převod prostředků bude , č. účtu, . Součástí této smlouvy o půjčce byly i Produktové podmínky pro osobní úvěry , právnická osoba, ., v nichž bylo mimo jiné stanoveno, že v případě závažných skutečností (mezi které patřilo i to, že se žalovaný ocitne v prodlení s jakoukoli svou platební povinností) je banka oprávněna vyčerpanou část úvěru prohlásit za splatnou – na toto oprávnění banky byl žalovaný upozorněn i v samotné smlouvé o půjčce. K této smlouvě banka žalovanému poskytla Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, obsahující informace o daném úvěru.

7. Úvěr byl ze strany banky prohlášen za splatný k , datum, dopisem z téhož dne s odůvodněním, že žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky úvěru. Banka celkový dluh žalovaného k tomuto datu vyčíslila částkou , částka, .

8. Z výpisu Minutové půjčky soud ověřil, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka , částka, . Z výpisu účtu č. , č. účtu, k dané půjčce soud zjistil, že k datu , datum, na jistině zbývalo uhradit , částka, , úrocích po splatnosti , částka, , na úrocích z prodlení po splatnosti , částka, , na poplatcích po splatnosti , částka, . K datu , datum, zbývalo na jistině uhradit částku , částka, (rozdíl byl způsoben tím, že dne , datum, mělo dojít k úhradě dluhu ve výši , částka, ).

9. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, , Smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, (žalovaný je uveden pod bodem , číslo, ), Potvrzení o úplatě ze dne , datum, soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem banky ze dne , datum, a , datum, . Žalobkyně pak žalovaného vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .

10. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila dokument obsahující identifikační údaje žalovaného s tím, že uváděný příjem žalovaného je , částka, , avšak banka započetla pouze , částka, . K výdajům žalovaného bylo uvedeno, že , částka, vynakládá na bydlení, , částka, na živobytí a , částka, pak představují rodinné náklady a ostatní. Celková pravděpodobnost splácení úvěru byla vypočtena na 99,41. Výsledná platební kapacita žalovaného v době žádosti měla činit , částka, . Banka rovněž přihlédla k tomu, že žalovaný má mít jiné splátkové zatížení ve výši , částka, měsíčně. Dále žalobkyně soudu předložila Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, v němž banka vysvětlila svůj postup stran posouzení této otázky, přičemž banka uváděla, že žadatele mj. lustruje v příslušných registrech. Příjmy a výdaje žalovaného banka ověřila z výpisu jeho bankovního účtu, přičemž z důvodu obezřetnosti navýšila jeho výdaje na částku , částka, . Z výpisu bankovního účtu č. , č. účtu, za období , datum, - , datum, soud ověřil, že konečný zůstatek na tomto účtu byl , částka, .

11. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst.2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (byť fakticky nazvanou jako smlouva o půjčce), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, . V případě porušení smluvních povinností přitom banka byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným, ale i z informací dostupných v příslušných databází a z informací plynoucích z bankovního účtu žalovaného, z něhož čerpala přímé informace o majetkové situaci žalovaného a jeho platební morálce. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši , částka, za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, kdy banka za měsíční příjem žalovaného považovala částku přes , částka, , nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 11 % ročně.

17. Soud tedy uzavírání, že banka s žalovaným dne , datum, uzavřela řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka žalovanému poskytla úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil.

18. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy o úvěru, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu (viz odst. 8 rozsudku, podle kterého na jistině zůstává uhradit částka , částka, (přičemž zde nebylo ještě zohledněno, že žalovaný dne , datum, uhradil , částka, , tudíž na jistině zbývá uhradit , částka, ), na úrocích po splatnosti , částka, , na úrocích z prodlení po splatnosti , částka, , na poplatcích po splatnosti , částka, .

19. Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného smluvního úroku z propůjčených peněž, stejně jako právo na úhradu jednotlivých poplatků a kapitalizovaného smluvního úroku při zohlednění částečné úhrady dluhu dne , datum, ve výši , částka, .

20. Závěr soudu o tom, že nárok na zaplacení dlužné částky vyplývající ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, byl přiznán žalobkyni, která nebyla stranou příslušné úvěrové smlouvy, je opřen o skutečnost, že žalobkyně soudu předložila příslušné smlouvy o postoupení pohledávek, na jejichž základě jí byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena (viz odstavec 9 tohoto rozsudku).

21. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, včetně toho, že přiznal žalobkyni právo na příslušný zákonný úrok z prodlení od jím požadovaného data.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

23. Výše náhrady nákladů řízení je odůvodněna skutečností, že žalobkyně, jak bylo zjištěno, podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, přičemž návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Soud proto při určení výše odměny za učiněné úkony právní pomoci postupoval tak jak je uvedeno výše, když řízení ve věcech bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšují , částka, .

24. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.