13 C 75/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 140 784 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši , právnická osoba, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši , částka, , se smluvním úrokem ve výši 95,91 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky , částka, , zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částku , částka, , smluvní úrok ve výši 95,91 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky , částka, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, na částku , částka, , za což se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 151,6 % ročně. Úvěr měl žalovaný splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a náhledem do příslušných databází. Žalovaný však následně uhradil pouze částku , částka, . V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši , částka, , náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši , částka, . V důsledku prodlení žalovaného rovněž automaticky došlo k zesplatnění úvěru k datu , datum, . Jelikož ani po zesplatnění žalovaný své povinnosti nesplnil, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení.

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z dokumentu s názvem Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěr, na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka , částka, převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , kterou se měl žalovaný zavázat vrátit ve 48 splátkách ve výši , částka, . Zápůjční úroková sazba činila 151,6 % ročně; Roční úroková sazba byla stanovena na 151,6 %. K samotnému úvěru žalobkyně žalovanému poskytla předsmluvní formulář obsahující informace o tomto úvěru a Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru. Podle splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, měla být poslední splátka ve výši , částka, uhrazena dne , datum, .

4. Poskytnutí úvěru bylo žalovanému potvrzeno v oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , které bylo dáno k poštovní přepravě dne , datum, . Úvěr žalobkyně dle výpisu z účtu č. , č. účtu, vyplatila dne , datum, převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

5. Z Karty klienta k číslu smlouvy , Anonymizováno, soud ověřil, že k datu tisku , datum, bylo k tomuto úvěru uhrazena celkem částka , částka, , přičemž jako forma úhrada byl uveden údaj správce v insolvenci. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně úvěr zesplatnila přípisem ze dne , datum, , přičemž jej vyzval k úhradě částky , částka, . Žalobkyně dále žalovaného vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla dána k poštovní přepravě dne , datum, ; žalovaný měl dluh uhradit do 15 dnů od data odeslání oznámení.

6. Před tímto datem žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu přípisem ze dne , datum, a , datum, – v obou těchto přípisech žalobkyně upozorňovala na možnost zesplatnění celého úvěru. Soudu nebylo prokázáno zaslání těchto výzev žalovanému.

7. Z dokumentu s názvem hodnocení klienta vyplynulo, že žalovaný měl mít příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , přičemž má mít výdaje , částka, (životní minimum), , částka, na 1 dítě v domácnosti, , částka, na bydlení; jeho celkové výdaje tedy mají činit částku , částka, , přičemž žalovaný měl mít rezervu ve výši , částka, . Z tohoto dokumentu vyplývá, že finanční potřeba u žalovaného měla být , částka, , přičemž celková výše úvěru měla být , částka, . Žalovaný dle tohoto dokumentu pracuje u , právnická osoba, . s datem nástupu , datum, , a je svobodný. Celkové volné zdroje byly vypočteny na částku , částka, . Příjmy měl žalovaný doložit přehledem transakcí z banky, podle kterých od , právnická osoba, obdržel , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Tyto částky byly rovněž uvedeny na příslušných výplatních lístcích žalovaného za květen a červen 2019; ve výplatní pásce za květen 2019 bylo uvedeno, že žalovaný získal náborový příspěvek ve výši , částka, . Závěr, že žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, vyplývá v neposlední řadě i z pracovní smlouvy ze dne , datum, ve spojení s dohodou č. , hodnota, o změně pracovní smlouvy. Ke své osobě a majetkové situaci žalovaný v neposlední řadě doložil historii zůstatků z , právnická osoba, k účtu č. , hodnota, , podle kterého od září 2018 byl zůstatek na účtu , částka, , který se postupně snižoval, přičemž od ledna do května 2019 se pohyboval kolem částky – , částka, . V červenu 2019 byl zůstatek na účtu , částka, , v červenci 2019 byl zůstatek – , částka, .

8. Žalovaný dále dne , datum, udělil žalobkyni souhlas s kopírováním a uchováváním svého občanského průkazu. Žalobkyně zároveň soudu předložila výpis z registru Solus, podle něhož žalovaný nemá žádnou dlužnou částku po splatnosti. Podle dokumentu CBS skóre žalovaný dosáhnul skóre 225 (dle legendy se jedná o kategorii I – nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

9. Ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud ověřil, že žalobkyně má povolené činnosti dle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně k otázce úročení předložila vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne , datum, vysvětlující rozdíl mezi nominální úrokovou sazbou či efektivní úrokovou sazbou.

10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

12. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, avšak nemá za to, že by tato smlouva byla platná. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

23. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“24. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně sice soudu předložila hodnocení klienta, výpis zůstatků z bankovního účtu žalovaného, pracovní smlouvu a příslušné výplatní lístky, z nichž vyplývá, že žalovaný měl příjem od společnosti , právnická osoba, , avšak soud má za to, že žalobkyně s těmito dokumenty nedostatečně pracovala. Z předložených výplatních lístků totiž vyplývá, že příjem žalovaného byl v červnu 2019 podstatně ovlivněn náborovým příspěvkem ve výši , částka, . S ohledem na název tohoto příspěvku se nedalo očekávat, že totožná suma bude žalovanému vyplacena i v následujících měsících. Naopak se dalo očekávat, že příjem žalovaného se bude pohybovat ve výši dle výplaty za červen 2019, tj. okolo , částka, . Dále soud poukazuje na to, že negativní majetková situace žalovaného vyplývá i z historie zůstatků na jeho bankovním účtu u , právnická osoba, , kdy zůstatek byl po celou dobu roku 2019 (vyjma června 2019 ) okolo – , částka, .

26. S ohledem na očividnou proměnlivost výše příjmů žalovaného v jednotlivých měsících nebylo podle názoru soudu za dané situace správné, pokud žalobkyně pouze pravděpodobně spočetla průměr příjmů za 2 předchozí měsíce, ale měla se individuálně zabývat, proč je příjem žalovaného takto pohyblivý. V neposlední řadě se soud pozastavuje nad způsobem stanovení měsíčních výdajů žalovaného, neboť není zřejmé, na základě čeho žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má měsíční výdaje pouze ve výši , částka, za situace, kdy žalovaný měl mít jedno vyživované dítě, přičemž měsíční výdaje , částka, na bydlení jsou zjevně na první pohled nepřiměřeně nízké a ze zkušeností soudu prakticky nereálné. To, že ve vztahu k žalovanému a jeho majetkové situaci není vše v pořádku, tj. že jeho majetková situace nebyla tak dobrá, ostatně soudu vyplývá z CBS skóre, v němž žalovaný dosáhl body odpovídající pouze Kategorii I – nízké body, k čemuž je v této metodice uvedeno, že úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Soudu přitom nebylo jakkoli doloženo a vysvětleno, jak žalobkyně s CBS skóre, které zjevně dopadlo v neprospěch žalovaného a v neprospěch poskytnutí úvěru na poměrně vysokou částku, pracovala. Pouhé vypracování CBS skóre, či ověření v registru Solus nepovažuje soud za dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud s tam uvedenými výsledky a informacemi nebylo nijak pracováno (např. v podobě výrazného ponížení úvěrované sumy, rozložením splátkového kalendáře, snížením měsíčních splátek atd.). To, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo dostatečné, v neposlední řadě vyplývá rovněž z toho, že na předmětné úvěr žalovaný dobrovolně ničeho neuhradil, neboť fakticky byla částka , částka, uhrazena prostřednictvím insolvence žalovaného. Skutečnost, že žalovaný skončil v insolvenci, rovněž podle soudu nepřímo dokládá, že jeho majetková situace byla pravděpodobně velice nepříznivá.

27. S ohledem na tento další dílčí závěr by nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná a soud by tak nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení celé žalované částky coby příslušných smluvních nároků.

28. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalovanému byla od žalobkyně poskytnuta v červenci 2019 převodem na jeho bankovní účet částka , částka, , kterou žalovaný do dnešního dne vrátil pouze ve výši , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatil v rozsahu , částka, , proto uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil.

29. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.

30. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě téhož dne. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím že žalovaný měl dle tohoto oznámení plnit do 15 dnů od data odeslání oznámení, tudíž od , datum, je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

31. Protože úvěrovou smlouvu má soud za neuzavřenou, resp. absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení před , datum, ) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně při kapitalizaci jejích nároků byla úspěšná pouze co do částky , částka, , avšak reálně po žalovaném požadovala částku celkem ve výši , částka, (tj. žalobkyně byla přibližně úspěšná v rozsahu 20 % celkové žalované částky). Procesně úspěšnějšímu žalovanému přitom dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

33. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.