13 C 79/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci osvojitel: celé jméno osvojitele , datum narození bytem adresa osvojitele , příjmení republika Německo zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa osvojenec: celé jméno osvojence , datum narození bytem adresa účastníka a osvojence účastnice: osobní údaje účastnice o návrhu na osvojení zletilého <b>I. Zletilý [celé jméno osvojence], [datum narození] v [obec], bytem [adresa účastníka a osvojence], syn [celé jméno účastníka], [datum narození] a [celé jméno svědka], [datum narození], se od právní moci tohoto rozsudku podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, stává osvojencem osvojitele [celé jméno osvojitele], [datum narození], trvale bytem [adresa], [příjmení] republika Německo. Osvojitel [celé jméno osvojitele], [datum narození] bude zapsán v knize narození - v rodné matrice Městského úřadu v Litoměřicích jako otec [celé jméno osvojence], narozeného [datum].</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem ze dne [datum] se navrhovatel [celé jméno osvojitele], [datum narození] (dále též„ navrhovatel“ nebo„ osvojitel“) domáhal osvojení zletilého [celé jméno osvojence], [datum narození] (dále též„ osvojenec“), které je obdobou osvojení nezletilého, a to s odůvodněním, že navrhovatel dne [datum] uzavřel manželství s paní [jméno] [celé jméno účastníka], která je matkou osvojence, přičemž navrhovatel o osvojence od doby uzavření tohoto manželství pečuje jako o vlastního. S ohledem na tuto skutečnost měl osvojitel zato, že v dané věci jsou splněny podmínky pro osvojení osvojence podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“).

2. Manželka navrhovatele paní [celé jméno účastníka], [datum narození] (dále též„ matka“ nebo„ manželka“), s osvojením osvojence vyslovila souhlas v písemném prohlášení ze dne [datum], přičemž její podpis byl úředně ověřen. Osvojenec se svým osvojením vyslovil souhlas podáním ze dne [datum].

3. Během jednání soudu proběhnuvšího dne [datum] soud zjistil stanovisko pokrevního otce osvojence, pana [jméno] [příjmení], [datum narození], který uvedl, že s osvojením [celé jméno osvojence] nemá žádný problém, s osvojencem se žádným způsobem nestýká. Ke svému zdravotnímu stavu sdělil, že je dobrý a že péči od osvojence nepotřebuje. Dále konstatoval, že nezná žádný důvod, který by bránil osvojení [celé jméno osvojence] ze strany [celé jméno osvojitele].

4. Z rodného listu osvojence soud zjistil, že ten se narodil dne [datum], jak syn [celé jméno svědka], [datum narození] a [jméno] [příjmení] roz. [příjmení], [datum narození]. Z oddacího listu soud zjistil, že navrhovatel a paní [jméno] [příjmení] uzavřeli dne [datum] manželství.

5. Osvojitel v účastnickém výslechu uvedl, že s matkou osvojence se seznámil kolem roku 2005, následně si ji vzal a založili rodinu, kdy se jim narodila dcera [jméno]. S osvojencem žili spolu jako jedna rodina. Postupně se jim podařilo s manželkou dosáhnout toho, aby osvojenec byl pouze v péči manželky, tudíž se osvojitel podílel na jeho výchově, přičemž jej bral jako svého vlastního syna. Osvojitel tudíž nečiní žádný rozdíl mezi osvojencem a společnou dcerou [jméno]. Osvojenci pomáhá neustále. Biologického otce osvojence zná pouze od vidění, bližší kontakt neudržují, má za to, že se o osvojence biologický otec nijak nezajímá; výživné na něj platil do skončení školy osvojence, nyní mu výživné neplatí.

6. Osvojenec v účastnickém výslechu uvedl, že s osvojitelem má vztah jako s normálním biologickým otcem. K jeho navázání došlo kolem roku 2012, kdy byl svěřen do péče své matky, od té doby jeho vztah s biologickým otcem úplně vymizel. Pamatuje si, že s ním naposledy telefonicky komunikoval po rozhodnutí soudu o svěření do péče matky. Biologický otec platil výživné pouze v rozsahu stanoveném soudem; po ukončení střední školy se s matkou dohodli na tom, že napíší biologickému otci, že už nemusí výživné hradit. Ohledně fyzického kontaktu s biologickým otcem uvedl, že ten neprobíhal. Jeho potřeby naopak zajišťoval osvojitel, který se o něj staral stejně jako o jeho polorodou sestru [jméno]. Stran případné změny svého příjmení po osvojení uvedl, že s tím souhlasí.

7. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], soud ověřil, že osvojenec byl tímto rozsudkem svěřen do výchovy matky s tím, že byl stanoven styk mezi ním a biologickým otcem, kterému byla stanovena povinnost hradit výživné ve výši 1 700 Kč měsíčně. V odůvodnění tohoto rozsudku bylo mj. konstatováno, že osvojenec velmi dobře vychází s manželem matky, tj. s osvojitelem.

8. S ohledem na skutečnost, že navrhovatel je německým státním občanem, vznikla zdejšímu soudu pochybnost o mezinárodní pravomoci českých soudů rozhodovat danou věc, proto soud ověřil dotazem u Policie ČR, že navrhovatel má na území České republiky povolený trvalý pobyt s platností od [datum] do [datum]. Ohledně pravomoci českých soudů následně navrhovatel v podání ze dne [datum] doložil, že žije se svojí manželkou a společnou dcerou [jméno]. Rovněž uvedl, že je jednatelem společnosti [právnická osoba], tudíž pracuje na území České republiky, což doložil výpisem z obchodního rejstříku týkající se této společnosti. Stran případného splnění podmínek pro osvojení podle německého práva tvrdil, že jsou splněny podmínky uvedené v § 1767 a násl. německého občanského zákoníku. Skutečnost, že navrhovatel má pobyt na území České republiky, potvrdila paní [celé jméno účastníka] v čestném prohlášení ze dne [datum], v němž uvedla, že s navrhovatelem vedou společnou domácnost v České republice od roku 2005 v [obec], kde vychovávají dceru [jméno].

9. Z důvodu splnění nutnosti splnění podmínek německého práv soud rovněž provedl k důkazu právní úpravu obsaženou v ustanovení § 1741 až 1772 německého občanského zákoníku.

10. Podle ustanovení § 60 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), platí, že„ Není-li osvojitel nebo ani jeden z manželů státním občanem České republiky, je pravomoc českých soudů dána, a) má-li zde osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů pobyt a může-li být rozhodnutí soudu uznáno v domovském státě osvojitele nebo v domovských státech obou osvojujících manželů, nebo b) má-li osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů v České republice obvyklý pobyt.“ 11. Podle ustanovení § 61 odst. 1 ZMPS„ K osvojení je třeba splnit podmínky stanovené právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec, i státu, jehož občanem je osvojitel.“ 12. Podle ustanovení § 62 odst. 1 ZMPS„ Účinky osvojení se řídí právním řádem státu, jehož jsou občany všichni účastníci v době osvojení, jinak právním řádem státu, v němž mají v době osvojení všichni účastníci obvyklý pobyt, jinak právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec.“ 13. Podle ustanovení § 447 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“),„ Byl-li podán návrh na osvojení zletilého, ze kterého nevyplývá, zda se zletilý osvojenec k návrhu připojil, vyzve soud navrhovatele, aby ve lhůtě k tomu soudem stanovené návrh doplnil. Nepřipojí-li se zletilý osvojenec k návrhu ve lhůtě k tomu soudem stanovené, soud návrh odmítne.“ 14. Podle ustanovení § 448 odst. 1 z. ř. s.„ Účastníkem je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel).“ Podle ustanovení § 450 z. ř. s.„ Soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a manžela osvojence.“ 15. Podle ustanovení § 847 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) platí, že„ Zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.“ 16. Podle § 847 odst. 2 o. z.„ Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.“ 17. Podle ustanovení § 1767 odst. 1 německého občanského zákoníku„ Zletilou osobou lze osvojit jako dítě, jestliže je osvojení mravně opodstatněné; toto lze zejména realizovat, jestliže mezi osvojitelem a osobou, která má být osvojena, již vznikl poměr rodiče a dítěte.“ 18. Podle ustanovení § 1772 německého občanského zákoníku„ Poručnický soud může při výroku osvojení plnoletého na žádost osvojitele a osoby, která má být osvojena, určit, aby se účinky osvojení nezletilého nebo příbuzného nezletilého řídily předpisy (§§ [číslo]), jestliže a) nezletilého bratra nebo nezletilou sestru osoby, která se má osvojit, si osvojitel osvojil jako dítě nebo současně osvojí nebo b) osoba, která se má osvojit, již byla jako nezletilá osvojitelem přijata do rodiny nebo c) osvojitel si osvojuje dítě svého partnera z manželství nebo d) osoba, která se má osvojit, v době, kdy byly podána žádost na osvojení u poručnického soudu, ještě není plnoletá.“ 19. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěry o skutkovém stavu: Osvojenec se narodil dne [datum] jako syn otce [celé jméno svědka], [datum narození] a [jméno] [příjmení] roz. [příjmení], [datum narození]. Vztah biologických rodičů se však rozpadl, přičemž osvojenec byl v roce 2012 svěřen do výlučné péče své matky [celé jméno účastníka] s tím, že otci bylo stanoveno hradit výživné; již v roce 2012 přitom opatrovnický soud v rozsudku ze dne 10. 12. 2012, č. j. P 139/2007-190 konstatoval pozitivní vztah mezi osvojencem a osvojitelem [příjmení] [celé jméno účastníka], manželem biologické matky osvojence. Z výpovědi jak osvojence, tak i osvojitele soud ověřil, že tento pozitivní vztah mezi nimi přetrval do dnešního dne, resp. se zjevně prohloubil, když navrhovatel osvojence považuje zjevně za svého vlastního syna, o nějž se stará stejně jako o svého dalšího potomka, [jméno] [celé jméno účastníka], tedy oba vychovává jako své vlastní. Skutečnost, že vztahy meze osvojencem a osvojitelem jsou dobré, soud má za prokázanou rovněž ze samotného souhlasu manželky osvojitele, paní [celé jméno účastníka], která je rovněž biologickou matkou osvojitele; pokud by totiž byly tyto vztahy špatné, nevidí soud důvod pro to, aby manželka [celé jméno účastníka] s osvojením nesouhlasila.

20. Co se týče vztahu mezi osvojencem a biologickým otcem, pak soud zjistil, že ten je ryze formální, neboť zjevně se biologický otec vyjma hrazení soudem stanoveného výživného o osvojence od roku 2012 nijak nezajímal; samotný biologický otec k tomu při svém výslechu sdělil, že s osvojením osvojence nemá žádný problém a že s ním souhlasí, k čemuž doplnil, že se s osvojencem v současnosti nestýká.

21. Ohledně pobytu navrhovatele pak soud zjistil, že na území České republiky má příslušné oprávnění pro pobyt cizince, přičemž disponuje trvalým pobytem s platností do [datum]. Tohoto formálního oprávnění dle cizineckého práva navrhovatel zjevně fakticky využívá, neboť na území republiky žije se svou manželkou [jméno] [celé jméno účastníka], společnou dcerou [jméno], přičemž zde pracuje pro společnost [právnická osoba]

22. Za situace, kdy osvojenec se svým osvojením osvojitelem souhlasil, s jeho osvojením souhlasil biologický otec a biologická matka, zaměřil se soud primárně na to, zda byly splněny podmínky jak českého, tak i německého právního řádu, neboť osvojitel je německým státním příslušníkem.

23. Stran pravomoci českých soudů má zdejší soud za to, že ta je dána podle ustanovení § 60 odst. 2 písm. b) ZMPS, neboť soud zjistil, že osvojitel (tj. [celé jméno osvojitele]), zde má obvyklý pobyt. K pojmu obvyklý pobyt z důvodové zprávy k ZMPS vyplývá, že„ Výkladem tohoto pojmu se již zabýval i Evropský soudní dvůr (např. věc [číslo] [příjmení] [jméno] ([číslo]) ESD 315, odst. [číslo] a věc C [číslo] [příjmení] ([číslo]) ESD I [číslo], odst. 21 a 23). Podle tohoto soudu je obvyklý pobyt místem, které dotyčná osoba určila v úmyslu udělit mu stálý charakter, je stálým nebo obvyklým centrem jejích zájmů. V tomto kontextu by měla být brána v úvahu zejména rodinná situace zaměstnané osoby; důvody, které ji vedly k přestěhování; délka a kontinuita jejího pobytu; skutečnost, že má v místě stabilní zaměstnání a její úmysl, jak se jeví ze všech okolností. V české soudní praxi se lze setkat s vymezením pojmu„ bydliště“ (rozsudek NS Cdo [číslo]). Vymezení tohoto pojmu však koresponduje s přesnějším označením„ obvyklý pobyt“ ve smyslu výkladu Evropského soudního dvora. V některých směrnicích se v českém znění, popřípadě v českém překladu používá pojmu„ obvyklé bydliště“. Také tento pojem koresponduje z přesnějším označením„ obvyklý pobyt“. Obvyklým pobytem se nerozumí místo obvyklého pobytu tak, jak je definováno v § 2 písm. q) zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.“ Soud k tomuto doplňuje, že osvojitel na území České republiky dlouhodobě pobývá (přičemž má povolen trvalý pobyt od [datum] do [datum]), pracuje zde pro společnost [právnická osoba] a žije zde ve společné domácnosti s manželkou [jméno] [celé jméno účastníka], která je rovněž biologickou matkou osvojence. Je tak zjevné, že osvojitel zjevně dlouhodobě projevuje svůj úmysl žít na území České republiky, neboť se zde nachází centrum jeho zájmů.

24. Stran rozhodného práva soud uvádí, že v projednávané věci musely být v souladu s ustanovením § 61 odst. 1 ZMPS splněny podmínky jak českého (neboť osvojenec je českým státním občanem), tak i německého práva (neboť osvojitel je německým státním občanem). V souzené věci přitom jak německé (viz ustanovení § 1772 písm. b) a c) německého občanského zákoníku), tak i české právo (viz ustanovení § 847 písm. c) a d) občanského zákoníku) umožňuje za příslušných podmínek osvojení již zletilé osoby, pokud takto osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela, resp. pokud osvojitel o osvojence zjevně dlouhodobě pečoval jako o vlastního v době jeho nezletilosti, tedy zjevně oba právní řady umožňují osvojení ve vztahu mezi osobami, které fakticky jako rodina spolu dlouhodobě žijí bez ohledu na jejich formálně právní charakter vyplývající z pokrevního příbuzenství. V projednávané věci přitom bylo prokázáno, že navrhovatel je manželem paní [celé jméno účastníka], která je zároveň biologickou matkou osvojence a že osvojitel o osvojence pečoval jako o vlastního minimálně od roku 2012, tj. v době nezletilosti osvojence.

25. V projednávané věci se zdejší soud dále zabýval faktickým vztahem mezi osvojencem a osvojitelem, resp. vztahem mezi osvojencem a jeho biologickým otcem (přičemž v případě zjištění odůvodněného zájmu tohoto biologického otce by předmětné osvojení bylo vyloučeno dle ustanovení § 847 odst. 2 o. z.), přičemž zjistil, že zjevně vztah mezi osvojitelem a osvojencem se fakticky podobá vztahu otce a syna, zvláště když soud má za prokázané, že to byl osvojitel, kdo se na výchově osvojence dlouhodobě od roku 2012 podílel. Za stěžejní přitom soud považuje rovněž to, že samotný osvojenec si přeje být osvojen ze strany manžela své biologické matky.

26. Co se týče vztahu mezi osvojencem a jeho biologickým otcem [celé jméno svědka], pak k tomu soud odkazuje na skutková zjištění učiněná na základě výslechu osvojence a [jméno] [celé jméno osvojence], z nichž jednoznačně vyplývá, že jejich vztahy jsou ryze formální, neboť tito se nestýkají a neudržují mezi sebou kontakt. To, že osvojenec má vřelejší vztah spíše s navrhovatelem, než s biologickým otcem, ostatně vyplývá z rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. 12. 2012, č. j. P 139/2007-190.

27. Soud tak má za to, že v projednávané věci byly splněny hmotněprávní podmínky stanovené o. z., ale i německým občanským zákoníkem, aby mohl rozhodnout o osvojení [celé jméno osvojence] ze strany [celé jméno osvojitele].

28. Stran požadavku obsaženém v ustanovení § 450 z. ř. s. v podobě výslechu rodiče osvojence, tj. v projednávané věci [celé jméno účastníka], soud ve stručnosti uvádí, že na tomto výslechu netrval. Přihlédnul přitom k tomu, že paní [celé jméno účastníka] se z jednání omluvila z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu, přičemž k předmětu tohoto řízení se v dané věci opakovaně vyjadřovala tak, že s osvojením souhlasí. Skutkový stav věci přitom byl dostatečným způsobem zjištěn zejména na základě výslechu osvojence, osvojitele a [celé jméno svědka], biologického otce. V neposlední řadě musí soud poukázat na to, že ve vztahu mezi [jméno] [celé jméno účastníka] osvojencem se předmětným rozhodnutím soudu ničeho nemění, neboť nadále zůstává matkou osvojence. Soud tak má za to, že nebylo nutné za všech okolností trvat na jejím výslechu za situace, kdy její stanovisko bylo soudu známo na základě doručených čestných prohlášení a kdy je rozhodováno pouze o osvojení mezi jejím manželem [celé jméno osvojitele] jejím synem [celé jméno osvojence].

29. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a jejich právní posouzení soud rozhodl tak, jak je ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci se náhrady nákladů řízení vzdali.