15 C 110/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro Anonymizováno s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši částka, s tvrzením, že žalobkyně měla se žalovaným dne datum uzavřít Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši částka. Tato částka pak byla dne datum žalovanému poskytnuta. Vzhledem ke skutečnosti, že si měl ve Smlouvě žalovaný sjednat rozšířenou doplňkovou službu komfortního poskytnutí, byla mu poskytnutá jistina vyplacena v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Na základě Smlouvy se žalovaný měl zavázat žalobkyni za poskytnutý úvěr uhradit poplatek ve výši částka skládající se z následujících položek: úrok ve výši částka; částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši částka a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka (částka za komfortní poskytnutí a splácení činí částka a částka za flexibilní splácení činí částka). Žalovaný si dále měl ve Smlouvě sjednat doplňkové pojištění, za které se zavázal žalobkyni pojistné ve výši částka. Celková dlužná částka, kterou se měl žalovaný zavázat uhradit Žalobkyni za poskytnutí úvěru na základě Smlouvy, činí částka, když mezi účastníky bylo sjednáno měsíční splátkové období, kdy celková dlužná částka měla být splacena v celkem hodnota splátkách, přičemž výše měsíční splátky od první do předposlední činila částka a poslední splátka činila částka. Žalovaný podpisem Smlouvy mimo jiné potvrdil, že před uzavřením Smlouvy poskytl žalobkyni úplné a pravdivé údaje pro posouzení své svéprávnosti a úvěruschopnosti, byl žalobkyní seznámen s výší roční procentní sazby nákladů, byl v dostatečném předstihu seznámen se Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a dostalo se mu náležitého vysvětlení. Za účelem řádného posouzení úvěruschopnosti pak byl na základě informací a podkladů dodaných ze strany žalovaného vyplněn obchodní zástupkyní žalobkyně dokument s názvem Zákaznická karta, kdy v tomto dokumentu jsou uvedené výdaje a postižitelné příjmy žadatele, tedy jednotlivé finanční informace, které byly poskytnuty ze strany žalovaného a na základě kterých byly vypočítány disponibilní příjmy žalovaného. Na základě informací a dokladů žalovaného tak bylo na straně žalobkyně odpovědně zhodnoceno, zda žalovaný pravdivě deklaruje opakující se uváděné příjmy a reálné výdaje odpovídající danému regionu či podobné domácnosti. Podpisem Zákaznické karty pak bylo ze strany žalovaného potvrzeno, že mu bylo ve smyslu § 94 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytnuto náležité vysvětlení a také, že informace uvedené v Zákaznické kartě jsou použitelné pro účely posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný tak svým podpisem čestně prohlásil, že reálně disponuje použitelnými příjmy k datu podpisu a stvrdil tak úplnost, přesnost a pravdivost jím předložených údajů, dle kterých byly do jeho Zákaznické karty vepsány údaje o jeho příjmech a výdajích, z čehož pak žalobkyně zcela opodstatněně při poskytování příslušného spotřebitelského úvěru vycházela. Vzhledem k výše uvedenému tak žalobkyně na tyto údaje nahlížela jako na pravdivé a podle toho také postupovala. Pro úplnost si pak žalobkyně dovoluje uvést, že žalovaný svým podpisem na Zákaznické kartě rovněž písemně potvrdil, že reálně disponuje použitelným příjmem a že tento údaj k datu podpisu příslušné Zákaznické karty je pravdivý, aby tak žalobkyně mohla s odbornou péčí posoudit, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr splácet, a dále, že jím uvedené údaje v Zákaznické kartě poskytuje žalobkyni mimo jiné za účelem posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Ačkoliv se žalovaný zavázal celkovou dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, k dnešnímu dni uhradil pouze částku částka. S ohledem na sdělení žalovaného, že na dluh nebude dále ničeho splácet byl dne datum celý dluh zesplatněn. Žalobce proto současně žádá i o zákonný úrok z prodlení, a sice od datum do zaplacení. Žalovanému nebudou poskytovány služby komfortního a flexibilního splácení, které žalovaný za poplatek ve výši částka sjednal. Z tohoto důvodu není požadována celková částka za tuto službu ve výši částka, nýbrž pouze částka částka (částka částka vydělená celkovým počtem 18měsíčních splátek činí částka, do datum mělo být uhrazeno celkem hodnota splátek; poplatek za zbývajících 6 splátek pak odpovídá částce částka, kdy tato částka byla žalobkyní od celkové částky odečtena). Na základě výše uvedeného je pak žalovaný povinen žalobkyni uhradit částka (poskytnutá jistina) a Poplatek ve výši částka (úrok ve výši částka; částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši částka a poměrná částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka). V součtu se pak jedná o celkovou částku ve výši částka. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný uhradil částku částka. Celková výše dluhu tak činí částka. Na základě všeho výše uvedeného proto žalobkyně žádá uhrazení částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení a náklady řízení.

2. Žalovaný se k podané žalobě žádným relevantním způsobem nevyjádřil.

3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR č. účtu-7 dne datum, který však usnesením ze dne datum byl zrušen, neboť se nepodařilo doručit řádně žalovanému do vlastních rukou.

4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, k tomuto jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně, žalovaný se nedostavil, soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z listiny nazvané úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne datum uzavřené mezi žalobcem a žalovaným bylo zjištěno, že se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka v hotovosti., což žalovaný potvrdil svým podpisem. Dále se dle Předpisu splátek dne datum měl žalovaný zavázat, že zaplatí žalobci částku ve výši částka skládající se z následujících položek: úrok ve výši částka; částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši částka a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka (částka za komfortní poskytnutí a splácení činí částka a částka za flexibilní splácení činí částka). Ve Smlouvě je dále uvedeno sjednání doplňkového pojištění, za které se zavázal žalobkyni pojistné ve výši částka. Celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit Žalobkyni za poskytnutí úvěru na základě Smlouvy, činí částka. Mezi účastníky bylo sjednáno měsíční splátkové období, kdy celková dlužná částka měla být splacena v celkem hodnota splátkách, přičemž výše měsíční splátky od první do předposlední činila částka a poslední splátka činila částka.

6. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka. Celkem uhradil částka.

7. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že dne datum, č. úvěru 570552994 žalovaný obdržel v hotovosti částku částka, což potvrdil svým podpisem.

8. Dále bylo z listin předložených žalobkyní prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši částka.

9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela s žalovaným tzv. „šikovný“ úvěr pod č. hodnota. Žalovaný smlouvu podepsal.

10. V daném případě soud žalobu zcela zamítl, protože částku, kterou prokazatelně žalobce poskytl žalovanému byla již zcela uhrazena. Soud dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému uzavření úvěrové smlouvy, avšak žalovaný by byl povinen vrátit tzv. bezdůvodné obohacení, tedy částku, kterou bez právního důvodu přijal, v daném případě částka, pokud ji již zcela nezaplatil. Dále bylo z listin zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku částka.

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Dle § 2395 obč. zák. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 1 odst. 2 in fine o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

15. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. i bez návrhu soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží.

18. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od datum) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své tzv. bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

21. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

22. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena odpovídajícími doklady.“.

23. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum. Tento závěr je zcela odpovídající, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

24. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne datum, ve věci C-2020-167 (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v adresa, týkající se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

25. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj vhodný, nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a nespokojit se s předložením kopií údajných faktur o vykonané práci žalovaným (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka). Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

26. K jednání byla přizvána svědkyně jméno FO, nar. datum, obchodní zástupce žalobkyně. Byla vyslechnuta ohledně zprostředkování půjčky, konkrétní informace si nepamatuje, zastupovala kolegu, postupovala podle standardu. Výslech svědkyně nepřispěl k závěru soudu, aby bylo prokázáno, že postup žalobce byl jednoznačně v souladu s právními předpisy, a že bylo řádným způsobem zkoumán celkový ucelený obraz výdajů a příjmů žalovaného. To, že je sepisováno na nějaké adrese v nějaké domácnosti, tomuto nenasvědčuje, a to, že je v tiskopise uvedeno, že jeho pravidelný měsíční příjem je částka a čistá mzda domácnosti je částka, aniž by tam byly uvedeny ostatní příjmy žadatelů, zvlášť, když bydlí u rodičů, požaduje úvěr na kauci na byt, toto všechno komplexně nenasvědčuje, že by bylo toto všechno řádně prozkoumáno, zkoumání je individualizované, takže i když svědkyně tzv. postupovala podle standardů, pořád zjištění nenasvědčují tomu, že by nároky na posuzování úvěruschopnosti klienta v tomto případě byly zcela jednoznačně naplněny. S ohledem na shora uvedené závěry, soud věc posoudil tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná podle § 580 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem a zjevným narušením veřejného pořádku. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum č. j. spisová značka, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat.

27. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

28. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že dne datum, žalovaný obdržel v hotovosti částku částka, což potvrdil svým podpisem. Dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobci částku ve výši částka.

29. Žalobní nároky plynoucí z tvrzené uzavřené úvěrové smlouvy soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy (úroky, úhrada za poskytnutý úvěr, vyhodnocení úvěrového případu, umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště). Tyto nároky jsou svou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku úvěrovému vztahu, který byl dle soudu neplatně sjednán. Soud tedy žalobu zcela zamítl, když žalovaný již uhradil zcela poskytnuté peněžní prostředky předchůdci žalobce.

30. Z toho důvodu bude soud posuzovat tvrzení žalobce o vyplacené částce jako bezdůvodné obohacení žalovaného a zároveň bude soud reflektovat, že podle samotných dokladů žalobkyně žalovaný uhradil několik částek, součtem částka, což je tedy částka překračující poskytnutou částku částka, tzn. že žaloba je komplexně nedůvodná.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.