15 C 168/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5.024 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.000 Kč od 30. 4. 2016 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu požadované částky 1.024 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.024 Kč od 30. 4. 2016 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [jméno], se sídlem [obec].

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 5.024 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů soudního řízení. V žalobě tvrdil, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 8. 2019 mezi [právnická osoba], [IČO], zapsaného v OR vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka [číslo], sídlem [adresa a postupitelem právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Smlouva o půjčce byla uzavřená se [právnická osoba] se sídlem [adresa] [právnická osoba] je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 29. 3. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytnul žalované úvěr ve výši 4.000 Kč, který měl být splacen dne 29. 4. 2016. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala (o čemž svědčí předkládaný výpis z bankovního účtu věřitele, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná dluh k datu splatnosti neuhradila. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka skládající se z nesplaceného úvěru ve výši 4.000 Kč a dále z tzv. nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru, jež vychází z ujednání ve smlouvě o úvěru příp. ze smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru, ve výši 1.024 Kč. Žalobce požaduje zaplacení úroků z prodlení z celkové částky, a to až ode dne 30. 4. 2016. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovanou dle instrukcí zaslaných žalované emailem. Žalovaná také odsouhlasila ve webovém rozhraní věřitele návrh smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalované zřízen její uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím byla registrace dokončena a žalované vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru přes uživatelský účet žalované na webovém rozhraní věřitele. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaná na svém uživatelském účtu ve webové službě věřitele odsouhlasila (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale žalovaná neuhradila ani poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaná do dnešního dne žalobci dluh neuhradila, a to ani částečně. Předžalobní výzva pro žalovanou byla advokátem žalobce předána k poštovní přepravě dne 18. 11. 2019.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz [číslo jednací] ze dne 26. 5. 2020. Tento se však žalované nepodařilo doručit, proto usnesením ze dne 17. 8. 2020 byl zrušen.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.

4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud po zhodnocení provedených listinných důkazů dospěl k následujícím závěrům. V dané věci nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatku za uzavření smlouvy a dalších poplatků za upomínky, smlouva měla být sjednána mezi účastníky prostřednictvím elektronických prostředků. Smlouva ze dne 29. 3. 2016 označená jako„ smlouva o úvěru“ není řádně označena podpisem žalované a nebyla soudu doložena žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující obsah projevu vůle žalované. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy mezi účastníky. K platnosti se vyžaduje tzv. vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu, tedy způsob umožňující jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě, anebo v případě, že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Není zde prokázána ani předchozí případná řádná identifikace klienta, tedy žalované. Z listin vyplývá, že žalobce přidělil žalované jakési údaje, jejichž prostřednictvím se žalovaná v roli spotřebitele přihlašovala do internetových stránek žalobce. Tato tzv. elektronická značka není ve smyslu zákona o elektronickém podpisu pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru dostatečně relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, smlouva opatřená písemným podpisem žalované nebyla soudu předložena a nebylo prokázáno, že by žalovaná elektronicky podepsala smlouvu o úvěru, tzv. digitálně. Použití jakési značky pro platné právní jednání učiněné elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu není relevantní.

6. Z předložených listin však bylo dostatečně prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku 4.000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na účet označený žalovanou. Pokud tato částka byla poskytnuta, soud toto posoudil jako plnění bez právního důvodu s odkazem na § 2991 odst. 1, 2 obč. zákoníku, uložil povinnost žalované zaplatit tuto částku žalobci spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1968 a násl. obč. zákoníku v zákonné výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb. v platném znění. Žalobu částečně zamítl v rozsahu další požadované částky 1.024 Kč s příslušenstvím, neboť v tomto rozsahu nebylo prokázáno uzavření smlouvy a tedy nárok ze smlouvy – požadované poplatky nebyly platně sjednány, pokud samotná smlouva o úvěru byla soudem posouzena jako neplatná. Soud zdůrazňuje, že nebylo prokázáno, že žalovaná elektronicky nezaměnitelným způsobem podepsala smlouvu se všemi důsledky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady EÚ č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 /93/. Podle čl. 25 odst. 2 tohoto nařízení, kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Žalobce však nedoložil, že by žalovaná tímto kvalifikovaným způsobem smlouvu podepsala, že by tedy učinila právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. Nebyla tedy prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalované směřující k uzavření smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru akcentuje zvýšenou ochranu spotřebitele a to jak dle úpravy občanského zákoníku dané § 815 a násl. občanského zákoníku, ale i také Ústavního soudu ČR, např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce má nárok na náhradu nákladu řízení potřebných k uplatnění svého práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla, resp. pouze zčásti.

8. Žalobce má nárok na náhradu nákladu řízení představující jednak soudní poplatek, v daném případě ve výši 400 Kč zaplacený v platném znění (položka 2 bod 1 písm. b) sazebníku zákona o soudních poplatcích č. 549/91 Sb.). Další náklady řízení představují náklady právního zastoupení. Jak bylo zjištěno, že žalobce podává u zdejšího soudu více žalob, návrhy mají obdobnou podobu, liší se v minimální míře co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení. Právní argumentace a stylizace a formální vyřízení je totožné. Jedná se o tzv. formulářové žaloby, kdy navíc jde o spor, ve kterém na jedné straně stojí spotřebitel, proto soud při určení výše odměny za učiněné úkony právní pomoci postupoval dle § 11 vyhlášky č. 177/96 Sb. AT (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, podání žaloby) a dále soud přihlédl k § 14b odst. 1 bod 1 AT, když řízení ve věcech bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tím žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšují 50.000 Kč a sazba za každý úkon pro účely stanovení náhrady nákladů řízení v daném případě je 200 Kč, tedy za 3 úkony právní služby za převzetí věci, podání žaloby a předžalobní výzva se základním skutkovým právním posouzením činí 600 Kč. Další náklady činí paušální náhrada po 100 Kč za úkon jako náhrada výdajů za vnitrostátní poštovní, místní hovorné a přepravné dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) AT. Další náklady představují náklady DPH 21 % z částky 900 Kč, které činí 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

9. Celkové náklady ve výši 1.489 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na platební místo dané § 149 odst. 1 o.s.ř.