15 C 172/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvalým pobytem Mírové nám. 163, 411 08 Štětí, adresa úřadu, přebírající poštu na adrese Adresa žalovaného pro Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný Žaloba na zaplacení částky ve výši částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku částka s příslušenstvím s tvrzením, že mezi žalovaným a společností právnická osoba., IČ: IČO, se adresa, došlo dne datum k uzavření Smlouvy o úvěru č. hodnota. Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne datum se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši částka. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po částka. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum ve výši částka. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na: jistině úvěru částka, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částka, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy částka, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částka, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště částka. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k datum, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši částka od datum dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši částka a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši částka. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba. postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - neuhrazené jistiny ve výši částka - úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka - úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši částka - úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka - úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka - smluvní pokuty ve výši částka - úroku vyčísleného od datum do datum z dlužné jistiny ve výši částka - zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do datum ve výši částka Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: - úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši částka od datum do zaplacení, - zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši částka, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši částka, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se žádným relevantním způsobem nevyjádřil, pouze uvedl, že kvůli zdravotním důvodům se nemůže dostavit k jednání soudu.

3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR č. účtu-4 dne datum, který však usnesením ze dne datum byl zrušen, neboť se nepodařilo doručit řádně žalovanému do vlastních rukou.

4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, k tomuto jednání se dostavil zástupce žalobkyně, žalovaný se nedostavil, soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z listiny nazvané úvěrová smlouva č. hodnota ze dne datum uzavřené mezi předchůdcem žalobce společností právnická osoba., IČ: IČO, a žalovaným bylo zjištěno, že smlouvou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka v hotovosti., což žalovaný potvrdil svým podpisem. Dále se dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne datum měl žalovaný zavázat, že zaplatí právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši částka a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, žalovaný měl uhradit v 14měsíčních splátkách po částka, poslední splátku nejpozději do datum.

6. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, tedy 10 x částku částka, 1 x částku částka, celkem uhradil částka.

7. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že dne datum, č. úvěru 0400817 žalovaný obdržel v hotovosti částku částka, což potvrdil svým podpisem.

8. Dále bylo z listin předložených žalobkyní prokázáno, že žalovaný uhradil předchůdci žalobkyně částku ve výši částka. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zbytku dlužné částky, tzv. předžalobní upomínkou ze dne datum, když soud měl k dispozici i výpis podacího archu, prokazující odeslání této předžalobní výzvy.

9. Dále bylo zjištěno, že ze strany společnosti právnická osoba. byla pohledávka postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne datum.

10. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu pod č. hodnota. Žalovaný smlouvu podepsal. Dále bylo z listin zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku částka.

11. V daném případě soud žalobu zcela zamítl, protože částku, kterou prokazatelně předchůdce žalobce poskytl žalovanému byla již zcela uhrazena. Soud dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému uzavření úvěrové smlouvy, avšak žalovaný je povinen vrátit tzv. bezdůvodné obohacení, tedy pouze částku, kterou bez právního důvodu přijal, tedy částka.

12. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Dle § 2395 obč. zák. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 1 odst. 2 in fine o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

15. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. i bez návrhu soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží.

18. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od datum) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své tzv. bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

21. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

22. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena odpovídajícími doklady.“.

23. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum. Tento závěr je zcela odpovídající, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

24. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne datum, ve věci C-2020-167 (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v adresa, týkající se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

25. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj vhodný, nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a nespokojit se s předložením kopií údajných faktur o vykonané práci žalovaným (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka). Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

26. S ohledem na shora uvedené závěry, soud věc posoudil tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná podle § 580 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem a zjevným narušením veřejného pořádku. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum č. j. spisová značka, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 1742/2015.

27. Plnění předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného.

28. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

29. Zástupce žalobkyně byl poučen dle § 118a a následující o. s. ř., a sdělil soudu, že se jedná o postoupenou pohledávku a „souhlasí s tím, aby byla přiznána částka v naznačeném rozsahu s důsledky pro náhradu nákladů řízení“.

30. Žalobní nároky plynoucí z tvrzené uzavřené úvěrové smlouvy soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy (úroky, úhrada za poskytnutý úvěr, vyhodnocení úvěrového případu, umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště). Tyto nároky jsou svou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku úvěrovému vztahu, který byl dle soudu neplatně sjednán.

31. Soud tedy žalobu zcela zamítl, když žalovaný již uhradil zcela poskytnuté peněžní prostředky předchůdci žalobce. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že dne datum, žalovaný obdržel v hotovosti částku částka, což potvrdil svým podpisem. Dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce částku ve výši částka.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.