15 C 183/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o určení dědice zůstavitele z titulu zákonné dědické posloupnosti

I. Určuje se, že žalobce je zákonným dědicem zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, a zemřelého , datum, , jako syn zůstavitele v první třídě dědiců.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobce domáhal určení, že žalobce je dědicem ze zákona po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném dne , datum, , zemřelém dne , datum, . Zůstavitel zanechal listinu o vydědění sepsanou dne , datum, formou notářského zápisu, kde vydědil žalobce. Pozůstalý syn i dcera v pozůstalostním řízení zpochybnili platnost vydědění. Žalobce v žalobě tvrdil, že usnesením ze dne , datum, byl odkázán k podání žaloby na určení, že je zákonným dědicem, a to ve věci řízení o pozůstalosti po zemřelém , jméno FO, , zemřelém dne , datum, . Zůstavitel zanechal listinu o vydědění ze dne , datum, ve formě notářského zápisu NZ 441/2009, ve kterém vydědil svého syna, tedy žalobce, z důvodu uvedených v § 469a odst. 1 písm. a), b) zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, tedy že o zůstavitele trvale neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl a neposkytoval mu potřebnou pomoc, přičemž v důsledku tohoto vydědění vztáhl i na potomky žalobce. Žalobce dále tvrdil, že udržoval se zůstavitelem běžné příbuzenské vztahy. Zůstavitel se s matkou žalobce rozvedl v roce 1985, kdy bylo žalobci 11 let a navštěvoval základní školu, se žalobcem neudržoval zůstavitel v té době žádný bližší kontakt, žalobce s ohledem na svůj nízký věk nemohl rozhodovat o styku se zůstavitelem. Ze strany zůstavitele nebyla provedena žádná snaha o navázání kontaktu ani v pozdější době. Zůstavitel tedy podstatně přispěl k tomu, že nezájem, který žalobce o zůstavitele projevoval, nebyl v očích zůstavitele dostatečný. Naopak žalobce zůstavitele v 90. letech kontaktovat jako první. S otcem se pravidelně osobně scházel 1 až 2x ročně, a to jak před vznikem listiny o vydědění, tak až do doby smrti zůstavitele. Mimo těchto schůzek byli v pravidelném telefonickém kontaktu. V daném případě také žalobce připomněl, že pomoc, která nebyla pro zůstavitele objektivně potřebná, když zůstavitel nikdy nevyslovil, že by potřeboval od žalobce jakoukoliv pomoc, kterou by měl jakožto potomek poskytnout, navíc o existenci listiny o vydědění neměl žalobce žádné tušení, se zůstavitelem byl v kontaktu a pravidelně se s ním stýkal, podílel se taktéž na nákladech spojených s pohřbem zůstavitele a žalobce je přesvědčen, že k datu úmrtí zůstavitele nebyly dány důvody k vydědění a že je tedy vydědění žalobce neplatné. Z těchto důvodů se žalobce domáhá svého práva na povinný díl jako dědic ze zákona v první třídě dědiců.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí, tvrdil, že sporným zůstává žalobcova tvrzení ohledně projevu opravdového zájmu a poskytnutí potřebné pomoci zůstaviteli ve stáří, v , podezřelý výraz, a v jiných závažných případech. Navíc dle žalovaného je nezbytné respektovat projevenou vůli zůstavitele.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, soud rozhodl o přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když probíhalo řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu.

4. Dle § 111 odst. 2 o. s. ř., jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení, nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.

5. V daném případě následně soud zjistil, že rozhodnutím NS ČR č. j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo rozhodnuto ve věci související s řízením, v obdobné věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, týkající se sestry žalobce. Dovolací soud vyslovil právní názor, který je pro soudy nižších stupňů závazný, tedy pro celé neskončené pozůstalostní řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , spisová značka, , a tím také pro předmětné řízení.

6. Soud dle § 111 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o pokračování řízení i bez návrhu účastníků usnesením z e dne , datum, .

7. Z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích č. j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že , tituly před jménem, , jméno FO, , notář jako soudní komisař, pověřený k provedení úkonu v řízení o pozůstalosti, odkázal , jméno FO, a žalobce, aby podali jako žalobci žalobu, že jsou zákonnými dědici , jméno FO, , narozeného , datum, a zemřelého , datum, .

8. Z úmrtního listu zůstavitele , jméno FO, bylo zjištěno, že tento zemřel v Krabčicích dne , datum, jako rozvedený a vypravitelkou pohřbu byla dcera , jméno FO, .

9. Ze zprávy Diakonie ČCE – středisko v Krabčicích ze dne , datum, bylo zjištěno, že zůstavitel byl uživatelem sociální služby Domov se zvláštním režimem u poskytovatele sociální služby Diakonie ČCE – středisko , adresa, .

10. Z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , narozené 1935, bylo zjištěno, že zůstavitel byl bratrem jejího životního partnera, s nímž byla 50 let, se zemřelým zůstavitelem měli vztahy blízké, pravidelně se navštěvovali, žádné konflikty neměli, říkali si „bráško a sestro“. Naposledy zůstavitele viděla v Krabčicích v domově seniorů v květnu 2019. Pravidelně ho zhruba dvakrát ročně navštěvovali, návštěvy koordinovala i s jeho dcerou. Po rozvodu zůstaviteli mu bylo zamezováno v kontaktu s dětmi, což zůstavitele trápilo, navázal kontakty s dětmi až později, o vydědění však nic nevěděla, zůstavitel se o tom nikdy nezmínil. V roce 2009 zůstavitel procházel osobní krizí, měl přítelkyni, s níž se chtěl původně oženit, byla by to jeho opakovaná manželka, nicméně ke svatbě nakonec nedošlo, s přítelkyní se rozešel, vrátil se do svého původního bytu, v té době se choval roztržitě, nepředvídatelně, zapomínal, trpěl nízkým tlakem, byl několikrát , podezřelý výraz, v , podezřelý výraz, , kde ho i navštěvovali, poté přestával být soběstačný a byl mu doporučen domov důchodců, kam nastoupil v říjnu 2015. V domově důchodců se zůstavitel zmiňoval o dětech, především o dceři a vnucích. Důležité je, že na podzim 2016 zůstavitel sdělil svědkyni, že dostal nějaké peníze z družstevního bytu a založil tři bankovní účty s tím, že jeden si ponechá, další dva budou pro jeho děti. Pak už se o tom zůstavitel nezmiňoval.

11. Z výpovědí svědkyně, sestry žalobce, dcery zůstavitele, , jméno FO, , bylo zjištěno, že když se rodiče podruhé rozvedli, tak se spolu s otcem nestýkali, normálně se začali stýkat až v roce 2005 poté, co měl zůstavitel nehodu a byl pak delší dobu v , podezřelý výraz, také v umělém spánku. Nebyl na tom , podezřelý výraz, dobře, nebyl ani soběstačný, odmítal však pomoc, domníval se, že, že je soběstačný. V té době měl diagnostikovaného „Alzheimera“, proto se domluvili o jeho umístění v domově pro seniory, nejdříve byl v Krabčicích v oddělení s volným režimem, kde jej pravidelně navštěvovali. V roce 2019 se jeho stav zhoršoval, potřeboval na oddělení s trvalým dohledem, chodili za ním do společenské místnosti nebo do zahrady. Po epidemii covid v roce 2019 měli telefonický kontakt. Po úmrtí zůstavitele si byla vyzvednout věci po otci v zařízení. O vydědění nevěděla. Žalobce je o 11 let mladším bratrem svědkyně. Normálně se stýkají, telefonují si, žalobce zůstavitele také kontaktoval. Domlouvali se, telefonovali si, ale co bylo obsahem hovorů se zůstavitelem svědkyně neví. Zůstavitel jí nikdy neřekl, že by ho bratr navštívil. Sourozenci se stýkají nepravidelně, mají chalupu ve stejné vesnici, v Praze jsou v telefonickém kontaktu. V době, kdy byla údajně sepsána listina o vydědění, byl zůstavitel tzv. rozzlobený na všechny i na tetu. Měl v té době nějakou paní, nebral telefony, ignoroval je. Svědkyně informovala zůstavitele o novinkách v životě žalobce, navštěvovala zůstavitele v Krabčicích, se žalobcem tam však nikdy nebyla, pravidelně informovala žalobce o stavu otce, o finanční pomoci nic neví, bratr přispěl půlkou na náklady pohřbu, aktuálně navštěvují i hrob v , adresa, . O žalobci zůstavitel mluvil, bavili se o něm, informovala jej o jeho životě, o novinkách, zůstavitel byl nespokojený, že bratr opustil ženu, se kterou měl dceru, ale pak se smířili, když se bratr oženil.

12. Z výpovědi manželky žalobce , jméno FO, bylo zjištěno, že s manželem žije od roku 2014, nepozorovala od té doby žádné konflikty mezi žalobcem a zůstavitelem. Tito se scházeli a navštěvovali tak jedenkrát až dvakrát ročně osobně, byli v telefonickém kontaktu, volali u příležitosti běžných rodinných událostí jako svátky a narozeniny, byla přítomna několikrát, když žalobce volal zůstaviteli, jestli „můžou přijet, jestli něco nepotřebuje“. Manžel „tatínka navštěvoval, jezdil tam“. O obsahu listiny o vydědění nebylo za života zůstavitele něčeho známo.

13. V daném případě žaloba byla podána na základě usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vydaného v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli, jímž Okresní soud v Litoměřicích vyzval žalobce, aby se domáhal určení, že je zákonným dědicem zůstavitele, a to za situace, kdy bylo zjištěno, že zůstavitel zanechal listinu o vydědění sepsanou dne , datum, formou notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou se sídlem v Praze pod sp. zn N 573/2009, NZ 441/2009, (dále jen „listina o vydědění“), jíž vydědil své děti , jméno FO, a , jméno FO, . Jelikož podle zjištění soudu projednávajícího pozůstalost zůstavitel nezanechal jiné v úvahu přicházející dědice, bylo v pozůstalostním řízení jednáno se státem jako subjektem, jemuž by v případě, že by děti zůstavitele dědictví nenabyly, připadlo dědictví jako odúmrť (§ 1634 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník). Pozůstalá dcera a žalobce v pozůstalostním řízení zpochybnili platnost vydědění s tím, že důvody vydědění nejsou dány. Okresní soud po zjištění, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené usnesením, jímž byla žalobkyně v pozůstalostním řízení odkázána k jejímu podání, vedl dokazování za účelem zjištění, zda ke dni smrti zůstavitele existovaly důvody vydědění žalobce.

14. Z listiny o vydědění sepsané dne , datum, bylo zjištěno, že zůstavitel vydědil žalobce a jeho sestru , jméno FO, z důvodu, že o něj trvale neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měli a neposkytují mu potřebnou pomoc s ohledem na jeho , podezřelý výraz, stav. U žalobce, tedy „syna , jméno FO, “ uvedl zůstavitel, že v roce 1985, kdy se podruhé rozvedl s jeho matkou, navštěvoval syn základní školu a za celou dobu povinné školní docházky jej viděl třikrát, protože jeho matka mu dvakrát změnila základní školu, aby syna nenašel. Náhodně se pak se synem setkal v roce 2003, kdy ho on sám poznal a oslovil, pak se scházeli. Dále zůstavitel v listině o vydědění uvedl, že si syn chodil půjčovat peníze a zřejmě to bylo důvodem jeho časté požívání alkoholických nápojů. Pak jej žalobce, syn , jméno FO, , kontaktoval v březnu roku 2009 s tím, že mu na jeho starou adresu došel dopis k setkání se spolužáky a také mu slíbil, že ho seznámí s vnučkou. Toto setkání se však neuskutečnilo s tím, že syn , jméno FO, zná , podezřelý výraz, stav zůstavitele a neposkytuje mu potřebnou pomoc, nestará se.

15. Podle § 170 odst. 1 z. ř. s. platí, že v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce.

16. Podle ustanovení § 3028 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

17. Podle § 3069 o. z. platí, že při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

18. Podle ustanovení § 3072 o. z. zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

19. Podle § 469a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „obč. zák.“) mohl zůstavitel vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v , podezřelý výraz, , ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný , podezřelý výraz, čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život (odst. 1). Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2 (odst. 2).

20. Podle § 1646 odst. 1 o. z. lze ze zákonných důvodů nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro , podezřelý výraz, čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život.

21. Jak dovodil Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nelze s poukazem na ustanovení § 3069 o. z. a jeho výklad přisuzovat právnímu úkonu spočívajícímu ve vydědění potomka, učiněnému zůstavitelem za účinnosti předchozí právní úpravy, právní účinky založené až s účinností nového občanského zákoníku účinného od , datum, . V době předchozí právní úpravy neplatné vydědění neměnilo právní postavení vyděděného. Nebyly-li tedy dány důvody vydědění, hledělo se podle tehdejší kogentní právní úpravy na vydědění jako na neplatné a neplatně vyděděný potomek byl nositelem dědického práva a náležel mu dědický podíl nejméně v rozsahu uvedeném v § 479 obč. zák.

22. Jelikož se právní postavení žalobce v dědickém řízení odvíjí od (ne)platnosti předmětného vydědění, je nutné uzavřít, že v posuzovaném případě se jedná o spor o dědické právo ve smyslu § 170 z. ř. s.

23. V projednávané věci zůstavitel pořídil listinu o vydědění ve formě notářského zápisu ze dne , datum, podle ustanovení § 469a obč. zák. Z výše citovaného ustanovení § 3072 o. z. lze dovodit, že platnost prohlášení o vydědění je třeba posuzovat podle právní úpravy platné (a účinné) ke dni jeho pořízení, ledaže by bylo podle takové úpravy neplatné.

24. Dále soud vychází ze závěru, že listina o vydědění je z hlediska formy platným právním úkonem zůstavitele, nebylo proto již třeba její formální platnost přezkoumávat podle ustanovení o. z.

25. Soud dále posuzoval existenci důvodů vydědění až ke dni smrti zůstavitele, když Nejvyšší soud ve své judikatuře již dovodil, že z tohoto hlediska je namístě aplikovat § 3069 o. z., podle nějž se při dědění se vždy použije právo platné v den smrti zůstavitele. Oproti právní úpravě vydědění obsažené v občanském zákoníku účinném do , datum, je však podle nového občanského zákoníku platného a účinného v den smrti zůstavitele, k platnému vydědění nutné prokázat existenci zákonného důvodu vydědění až ke dni smrti zůstavitele. Tento závěr přitom lze dovodit (i přesto, že tak není výslovně uvedeno v zákoně) z ustanovení upravujících institut vydědění (§ 1646 až § 1649 o. z., příp. § 1651 odst. 2 o. z. týkající se tzv. „vydědění mlčky“) a dále též i z důvodové zprávy k tomuto zákonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, - II1, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

26. Podle ustálené judikatury soudů je třeba otázku, zda potomek o zůstavitele trvale neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedním z hledisek, které je třeba u tohoto důvodu vydědění vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl (srov. například rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. , hodnota, , ročník 1998). Jestliže potomek trvale neprojevuje o zůstavitele zájem proto, že zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který byl publikován v časopisu Soudní judikatura pod č. , hodnota, , ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

27. S ohledem na formulaci § 1646 odst. 1 písm. b) o. z., která je obdobná formulaci § 469a písm. b) obč. zák. budou shora uvedené judikatorní závěry použitelné i pro posuzování existence důvodu vydědění spočívajícího v neprojevování opravdového zájmu nepominutelného dědice o zůstavitele podle nového občanského zákoníku. Ve vztahu k důvodu vydědění uvedenému v § 469a odst. 1 písm. a) obč. zák. tedy že potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v , podezřelý výraz, , ve stáří nebo v jiných závažných případech, judikatura dovodila, že pro platnost vydědění je nezbytné, aby se zůstavitel ocitl v situaci, kdy pro , podezřelý výraz, či jiné potíže nastalé v důsledku , podezřelý výraz, či věku, případně pro potíže způsobené jinými okolnostmi potřebuje pomoc, nebo kdy není schopen sám si, bez cizí pomoci, obstarat své základní životní potřeby. Současně musí jít o situaci, kdy je potomek informován (má povědomost) o tom, že zůstavitel je v nouzi a potřebuje pomoc, o uvedené potřeby zůstavitele není postaráno jinak, a kdy potomek má objektivně reálnou možnost zůstaviteli potřebnou pomoc poskytnout a zůstavitel potomkem nabídnutou pomoc neodmítne. Neposkytnutí pomoci zůstaviteli ze strany potomka přitom musí odporovat dobrým mravům. (Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

28. Tyto závěry se nezměnily ani po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. který v § 1646 odst. 1 písm. a) stanoví, že zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi. Smysl a důvod vydědění potomka, který neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc, se nijak nezměnil, nový občanský zákoník uvedený důvod vydědění oproti předchozí právní úpravě pouze formuloval abstraktněji a méně kazuisticky. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

29. Soud v daném případě provedl dokazování výslechy navržených svědků, především svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která měla se zůstavitelem velmi blízké vztahy a byla dlouholetou životní družkou bratra zůstavitele, potvrdila tvrzení žalobce, že vztahy byly chladné po rozvodu zůstavitele s matkou žalobce, k němuž došlo v roce 1984, opětovně vztahy byly navázány v letech 2003 a v roce 2005 utrpěl zůstavitel mozkovou příhodu a od roku 2009 procházel osobní krizí, kdy se začal chovat roztržitě, nepředvídatelně a v roce 2015 nastoupil do domova důchodců, kde zůstal až do své smrti. O zůstavitele bylo po sociální stránce postaráno v zařízení Diakonie ČCE. K okamžiku smrti zůstavitel tedy nepotřeboval od členů své rodiny poskytnutí pomoci v , podezřelý výraz, , ve stáří, či z jiného důvodu. Se svědkyní , jméno FO, zůstavitel hovořil o své rodině, především o sestře žalobce, a na podzim roku 2016 zůstavitel svědkyni sdělil, že dostal nějaké peníze z prodeje družstevního bytu a že část přenechá dětem, tedy i žalobci. Výpověď svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, soud posoudil jako věrohodnou.

30. Bylo tedy prokázáno, že se zůstavitelem žalobce navázal standardní vztah, sám se však zůstavitel přestal stýkat s žalobcem v letech okolo 2008 a k opětovnému navázání došlo až později, kdy podle závěru soudu byly obnoveny normální standardní rodinné vztahy zůstavitele, které trvaly až do smrti zůstavitele. Žalobce byl se svým otcem v pravidelném telefonickém kontaktu, vztahy sice nebyly mimořádně vřelé, byly standardní mezi synem a otcem, mezi kterými nebyl navázán příliš blízký citový vztah s ohledem na rozvod rodičů a , podezřelý výraz, problémy zůstavitele.

31. V rozporu s důkazy prokazujícími shora uvedený zjištěný skutkový stav, stojí, byť osamoceně, zpráva sociálního zařízení – Diakonie ČCE – středisko v Krabčicích, ze dne , datum, . Z hlediska věrohodnosti a pravdivosti podanou zprávu zpochybňuje již to, že sděluje, že zůstavitel nastupoval do střediska v doprovodu svých vnuků. Bylo zjištěno, že zůstavitel nastoupil do sociálního zařízení v roce 2015, kdy bylo jeho vnukům (synům žalobkyně) 14 a 10 let, vnučce zůstavitele – dceři svědka , jméno FO, bylo 13 let, nacházeli se tedy ve věku, kdy nebyli způsobilí sami stěhovat zůstavitele do sociálního zařízení pro důchodce. Rovněž formulace ohledně návštěv u zůstavitele, že se ošetřující personál „domnívá, že si nepamatuje…“, je více než opatrná a neumožňuje zpochybnit shora uvedené závěry vyplývající z ostatních ve věci provedených důkazů.

32. Je tedy nepochybné, že žalobce se zůstavitelem sice nenavázal příliš vřelé blízké vztahy, ale pouze standardní, s ohledem na to, že poté, co se zůstavitel rozvedl s matkou žalobce, viděl jej v průběhu školní docházky dle svého vyjádření v listině třikrát. V té době bylo žalobci 11 let a těžko mu můžeme přičítat zavinění, že by kontakt v průběhu školní docházky s jeho otcem byl nějakým způsobem častější. Nutno také zdůraznit, že sestra žalobce byla o 11 let starší. Tím se také vysvětluje, rozdílnost vztahů mezi zůstavitelem a jednotlivými dětmi, teď tím je míněno žalobcem a jeho sestrou, který byl odlišný, daný i tímto věkovým odstupem, žalobce jako potomek zůstavitele neměl reálnou možnost vytvoření hlubších rodinných vztahů v předmětné době. Vztahy mezi zůstavitelem a žalobcem byly po určitém způsobu ochlazené, formální, naopak je důležité zdůraznit, že žalobce kontaktoval svého otce, snažil se napravit vztahy, snažil se o opětovné navázání vřelejších vztahů, přislíbil schůzku s vnučkou, což v roce 2009 sám zůstavitel v listině uvedl, dá se tedy charakterizovat jako normální, že se zůstavitel s žalobcem scházeli pouze jednou až dvakrát do roka. Jejich vztah byl určitě nějakým způsobem zkomplikován rozvodem rodičů žalobce a samotným chováním zůstavitele. Zintenzivnění vztahu účastníků před smrtí zůstavitele také bylo zkomplikováno situací tzv. epidemie Covidu 19.

33. S ohledem na skutkový stav věci je zřejmé, že k okamžiku smrti zůstavitele důvody, pro něž ten přistoupil k vydědění svých dětí, nebyly naplněny. Potřeby zůstavitele byly zajištěny v sociálním zařízení Diakonie ČCE, podporu svými návštěvami zůstaviteli poskytovala i svědkyně , jméno FO, , jeho bratr, dcera a také žalobce, není proto možné uzavřít, že by žalobce v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc ve smyslu ust. § 469a písm. a) obč. zák. V době smrti zůstavitele panovaly mezi zůstavitelem a žalobcem standardní rodinné vztahy, dle soudu projevoval také žalobce zůstaviteli svůj opravdový zájem, není proto naplněn důvod vydědění dle ust. § 469a písm. b) obč. zák. spočívající v tom, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl.

34. Vydědění žalobce učiněné zůstavitelem je tedy neplatné pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. S ohledem na tento právní závěr bylo třeba zabývat se otázkou, zda vydědění po obsahové stránce vyhovuje ustanovením nového občanského zákoníku (§ 3072 o. z.). Je však zřejmé, že ke dni smrti zůstavitele nebyl naplněn ani důvod vydědění uvedený v § 1646 odst. 1 písm. a) o. z. spočívající v neposkytnutí potřebné pomoci zůstaviteli v nouzi, ani důvod vydědění uvedený v § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. spočívající v tom, že žalobce o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, a to z týchž – shora uvedených důvodů, pro něž nedošlo k naplnění důvodů vydědění podle § 469a písm. a), b) obč. zák. Vydědění je tedy neplatné rovněž podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z.

35. Existence jiných důvodů vydědění ke dni smrti zůstavitele nebyla v řízení žalovanou tvrzena. Uvedený závěr nemění žalovanou zdůrazněný princip autonomie vůle zůstavitele. Lze pouze uvést, že důvody, pro něž mohl zůstavitel vydědit svého potomka, stanovil občanský zákoník kogentním způsobem. Nebylo tedy možné vydědit potomka z důvodů jiných.

36. Z toho vyplývá, že nebyly-li důvody vydědění naplněny, je vydědění pro rozpor se zákonem neplatné (§ 39 obč. zák.). Obdobný závěr pak platí pro důvody vydědění vymezené v § 1646 o. z. V této souvislosti odvolací soud poznamenává, že právo dědit je ústavně zaručeno čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

37. V důsledku neplatného vydědění je žalobce dědicem zůstavitele ze zákona, a to jako syn zůstavitele v první třídě dědiců (§ 1635 odst. 1 o. z.), soud tedy žalobce zcela vyhověl.

38. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 150 o. s. ř. Právní zástupce žalobce vyúčtoval náklady řízení jednak za soudní poplatek ve výši , částka, , zaplacení ze zákona. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění. Dále vyúčtoval náklady řízení odměny za úkony právní služby dle vyhlášky MS ČR č. 177/1996 Sb., když hodnota jednoho úkonu činí , částka, , a v řízení bylo provedeno podle žalobce 10 úkonů, a to , datum, převzetí zastoupení včetně první porady, podání žaloby , datum, , vyjádření , datum, , dále soudní jednání pětkrát , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a dále účast při dožádaném úkonu u , právnická osoba, 5 a , právnická osoba, 8, tedy , částka, , dále náhrada hotových výdajů dle § 13 advokátního tarifu ve výši desetkrát , částka, , tedy , částka, , náhrada za promeškaný čas, za účast při jednání, a to vše v sazbě , částka, a náhradu hotových výdajů za použití osobního automobilu ve dnech na dopravu na trase sídla advokáta , adresa, , sídlo soudu , adresa, a zpět ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, v celkové částce , částka, , když byly doloženy technické průkazy vozidel, které byly použity na cestu k soudu a zpět.

39. Přiznaná částka náhrady nákladů řízení vykompenzuje pouze bazální náklady žalobce tohoto řízení, soud reflektoval dle § 150 o.s.ř. okolnosti tohoto specifického soudního řízení.

40. Přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit prodloužené lhůtě k plnění potřebné k řádnému administrativnímu procesu u žalované k proplacení této částky na platební místo dle § 149 o.s.ř.