15 C 188/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce t.č. stát. instituce , ulice a číslo , PSČ obec proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno , IČO sídlem adresa žalovaného o určení dědictví

I. Návrh žalobce na určení, že je dědicem ze zákona po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum] a zemřelé [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 4 356 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

III. Náhrada nákladů řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným se nepřiznává.

1. Žalobce žalobou podanou 21. 10. 2020 uplatňoval své dědické právo po své zemřelé matce, zůstavitelce [jméno] [příjmení] narozené [datum], zemřelé [datum]. Žalobu podal proti bratrům zůstavitelky [jméno] [příjmení] nar. [rok] a [celé jméno žalovaného] omezenému ve svéprávnosti, nar. [rok]. Dále doplnil, že zůstavitelka nezanechala závěť, a jeho dědické právo je zpochybňováno prvním žalovaným a dále se odvolává na rozhodnutí v trestní věci, když se měl dopustit proti své matce trestného činu, avšak nebyl pravomocně odsouzen, spor mezi nimi vyřešili mimosoudně a žalobce dále tvrdí, že mu matka odpustila, když„ veškerá obvinění proti jeho osobě týkající se trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] byla tzv. stažena a trestní stíhání pozastaveno“. Uplatňuje své dědické právo ze zákona a podání žaloby mu„ bylo uloženo“ v rámci pozůstalostního řízení.

2. První žalovaný s žalobou nesouhlasil, trval na tom, že žalobce je nezpůsobilým dědicem, navrhl zamítnutí jeho žaloby.

3. Opatrovník druhého žalovaného„ ponechal rozhodnutí na úvaze soudu“, ve věci se nevyjádřil.

4. Z usnesení zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [rok] bylo zjištěno, že dnem 30. 1. 2020 bylo zahájeno řízení o pozůstalosti dle § 138 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudů, dále jen „z. ř. s.“ Soud pověřil soudního komisaře, notáře [titul] [jméno] [příjmení] se sídlem [ulice a číslo], [obec] k provedení úkonu v řízení o pozůstalosti vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

5. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] vedeného o pozůstalostním řízení bylo zjištěno, že dědické řízení bylo zahájeno na základě úmrtního listu vydaného [stát. instituce], když [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], zemřela dne [datum] v nemocnici v [obec]. Předmětem pozůstalostního řízení jsou mimo jiné podíly na nemovitostech zůstavitelky k.ú. [obec] u [obec] na [list vlastnictví], dále na LV [číslo] dále na [list vlastnictví], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], vše v k.ú. [obec] u [obec] vedené u [stát. instituce], [stát. instituce]. U všech těchto pozemků je však zapsána exekuce na majetek a evidován i podíl obou žalovaných na specifikovaných nemovitostech v různých výších podílů pro každého. Dále předmětem pozůstalostního řízení jsou pozemky na [list vlastnictví], dále [číslo], vše v k. ú. [obec], tedy byt a podíl na domě, ve kterém zůstavitelka bydlela, speciálně bytová jednotka [číslo] kterou pořídila na základě kupní smlouvy z roku 2008. Dále z tohoto spisu bylo zjištěno, že zůstavitelka nepořídila závěť. Soud také ze spisu zjistil, že dne 3. 3. 2020 se na předvolání soudního komisaře dostavil pozůstalý bratr [jméno] [příjmení] v rámci tzv. předběžného šetření a ten označil případné dědice a rozsah majetku. Ze spisu bylo dále zjištěno, že notář, soudní komisař provedl šetření, kdy došlo k přihlášení některých pohledávek, například [územní celek], [zdravotní zařízení] [anonymizována dvě slova] a dále je evidován další majetek, například pachtovné za rok 2019 u firmy [právnická osoba], [obec].

6. Z rozsudku č. j. [číslo jednací] zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2013 bylo zjištěno, že byl obžalovaný [příjmení] [celé jméno žalobce], [datum narození] v [obec], bratr žalobce, starší syn zůstavitelky, odsouzen, že je vinen, takže dne [datum] v době kolem 03:00 hodin ve [obec] v ulici [ulice] na volném prostranství před bytovým domem [adresa] slovně napadl svoji matku [jméno] [příjmení], narozenou [rok], křičel na ní a opakovaně jí kopal do celého těla, kdy tato se před jeho kopáním bránila schoulením se do dřepu a žádala, aby ji nechal být. Potom, co ho okřikla z okna svědkyně [jméno] [příjmení], narozená [rok], tak [jméno] [příjmení] využila jeho nepozornosti a z místa činu utekla na služebnu Policie České republiky ve [obec] a jmenovaný byl odsouzen pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí v trvání dvou měsíců odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále bylo zjištěno, že ohledně tohoto staršího bratra žalobce bylo stejně jako v případě žalobce sděleno, že dle § 1481 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je vyloučen z dědického práva po matce [jméno] [příjmení], neboť se dopustil povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce, s odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2013 č. j. [číslo jednací] s právní mocí dne 4. 3. 2014 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2013 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 4. 3. 2014.

7. Pokud se týká žalobce, tento byl taktéž poučen v dědickém řízení podle § 102 odst. 2 zákona z. ř. s., že dle § 1481 občanského zákoníku je vyloučen z dědického práva po matce [jméno] [příjmení], jelikož se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce, své matce, když čin byl doložen usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 7. 2016 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 25. 10. 2016 a zároveň byl poučen, že pokud nesouhlasí s tímto postupem, aby vznesl do 15 dnů od doručení tohoto dopisu námitky s tím, že pokud se nevyjádří, budou v souladu s § 1637 občanského zákoníku dědit sourozenci zůstavitelky [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného]. Toto oznámení bylo žalobci doručeno 16. 7. 2020. Dopisem ze dne 20. 7. 2020 žalobce v rámci pozůstalostního řízení sdělil, že„ vznáší námitku ohledně vyloučení z dědického práva po své matce, neboť si není vědom toho, že by byl pravomocně odsouzen pro trestný čin proti matce“. Potvrdil, že„ byl stíhán, nikoliv však odsouzen“. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích vydaného soudním komisařem notářem [titul] [jméno] [příjmení] pod č. j. [číslo jednací] ze dne 15. 9. 2020 bylo uloženo pozůstalému synovi [celé jméno žalobce], aby podal žalobu proti pozůstalým bratrům zůstavitelky na určení, že zůstavitelův syn [celé jméno žalobce] je dědicem ze zákona po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Zároveň byl poučen o postupu dle § 170 odst. 1 z.ř.s., aby uplatnil své právo žalobou, když jeho dědické právo je zpochybňováno.

8. V daném případě tedy soud řešil, zda žalobce je dědicky nezpůsobilý dle § 1481 občanského zákoníku upravující dědickou nezpůsobilost, popř. zda posouzení dědické nezpůsobilosti učiněné v rámci řízení o pozůstalosti soudním komisařem je relevantní. V průběhu pozůstalostního řízení došlo ke sporu mezi účastníky o tom, zda syn zůstavitelky [celé jméno žalobce] je způsobilý dědit a zda není z dědického práva vyloučen dle § 1481 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též„ NOZ“). V řízeních bylo zjištěno, že soudní komisař si na žádost prvního žalovaného vyžádal písemná rozhodnutí v trestních věcech obou synů zůstavitelky [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce]. Z těchto listin soudní komisař dovodil, že lze oba syny považovat za nezpůsobilé dědit, o čemž oba zákonem stanoveným postupem vyrozuměl. [obec] [celé jméno žalobce] proti tomuto ničeho nenamítal, avšak [celé jméno žalobce] soudnímu komisaři zaslal dopis ze dne 20. 7. 2020, v němž nesouhlasil s vyslovenou dědickou nezpůsobilostí. Soudní komisař si vyžádal z trestního oddělení zdejšího soudu dopis sepsaný zůstavitelkou dne 20. 7. [číslo] v rámci trestního řízení vedeného Okresním soudem v Litoměřicích proti [celé jméno žalobce] pod sp. zn. 4 T 48/2016 pro ověření, zda zůstavitelka čin synovi v tomto dopise výslovně prominula. V dopise však výslovné prominutí uvedeno nebylo. Zůstává tedy sporné, zda syn [celé jméno žalobce] je dědicky nezpůsobilý či nikoliv dle § 1481 NOZ. Pokud by zůstavitelky syn [jméno] [celé jméno žalobce] nedědil, byly by podle § 1634 NOZ v další dědické třídě povoláni sourozenci zůstavitelky, což jsou její uvedení dva bratři.

9. Pro vyřešení sporu o dědické právo je v tomto případě třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné a soud postupoval dle § 170 odst. 1 z.ř.s. a odkázal tedy [jméno] [příjmení], aby uplatnil své dědické právo žalobou, když jeho dědické právo je zpochybňováno a soudní komisař zhodnotil, že právo žalobce se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, jelikož trestný čin byl prokázán v rámci trestního řízení a není relevantní, zda došlo k zastavení trestního řízení.

10. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] ve věci podání návrhu na potrestání žalobce, který se měl dopustit toho, že v době od 14 hodin dne 11. 3. 2016 do 18 hodin dne 13. 3. 2016 v bytě [číslo] v domě v [ulice] ulici [adresa] ve [obec], který užívá jeho matka [jméno] [příjmení], narozená [rok], kde také v té době bydlel, odcizil ze stolku v kuchyni částku 13 175 Kč ku škodě [jméno] [příjmení] a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu Litoměřicích č. j. [číslo jednací] ze dne 13. 12. 2013 odsouzen pro přečin krádeže a byl mu za současného zrušení výroku o vině a trestu z trestního příkazu zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] uložen společný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let, když ve zkušební době se neosvědčil a usnesením Okresního soud v Litoměřicích ze dne 9. 12. 2014 bylo rozhodnuto, že trest vykoná, když potom z jeho výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Karlovy Vary ze dne 14. 12. 2015 pod sp. zn. [spisová značka] za současného stanovení zkušební doby v trvání 3 let, tedy do 14. 12. 2018, tím měl spáchat přečin krádeže. Návrh na potrestání byl podán 8. 4. 2016, nařízeno hlavní líčení na den [datum] a následně dne [datum] napsala soudu poškozená [jméno] [příjmení] dopis, v němž uvedla, že„ omlouvá svou nepřítomnost a ruší podání trestního oznámení na syna a žádá zastavení trestního řízení s tím, že se tedy sice dopustil pod vlivem návykových látek tohoto činu a že, tedy v podstatě to trestní stíhání již splnilo svůj účel a že již nechce v tomto trestním stíhání pokračovat“. Z předmětného spisu bylo dále zjištěno, že usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 15. července 2016 bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, neboť trestní stíhání je nepřípustné a z odůvodnění usnesení vyplývá, že poškozená uvedla, že po trestním oznámení došlo k nápravě syna, který se začal léčit se svou závislostí na návykových látkách a nový výkon trestu by pro něj nepřinesl nic pozitivního. Z předchozího výkonu trestu se vrátil a vše se jen zhoršilo. Začal také splácet způsobenou škodu“, a proto tedy toto zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného vedlo k tomu, že trestní stíhání bylo zastaveno, neboť je nepřípustné. Rozhodnutí zdejšího soudu nabylo právní moci 25. 10. 2016.

11. Dle § 1475 občanského zákoníku dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Komu náleží dědické právo, je dědic a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

12. Dle § 1481 občanského zákoníku z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

13. V daném případě soud posuzoval dvě podstatné právní skutečnosti, jednak zda čin, kterého se měl žalobce dopustit vůči své matce, zůstavitelce, je činem povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce a dále vzhledem k tvrzení žalobce, posuzoval, zda zůstavitelka žalobci tento čin výslovně prominula.

14. Žalobce tvrdil, že tím, že matka tzv. stáhla trestní oznámení a že došlo mezi nimi k vyrovnání, mu tímto odpustila. Podle jeho názoru to vychází z toho, že tzv. stáhla trestní oznámení. Doplnil, že se svou matkou žil ve společné domácnosti od roku 2015, kdy vyšel z výkonu trestu, do doby nástupu do výkonu trestu v srpnu 2017. Rozhovorům mezi nimi, kdy mu řekla, že mu odpouští, však nebyl nikdo další přítomen. V dopisech, které má k žalobce k dispozici, mu matka píše o synovi a jeho pěstounech a další„ běžné věci“. V roce 2017 nastoupil do výkonu trestu, když byl odsouzen pro pokračující přečin krádeže. Žádný z dalších skutků však již nebyl proti majetku zůstavitelky. Aktuálně se ve výkonu trestu učí obráběčem kovů, pracovně zařazen není, má tzv. stipendium podle prospěchu ve výši od 800 – 1 000 Kč měsíčně, jinak je nemajetný, výživné na syna stanoveno není, také tvrdil, že„ požádal město Štětí o poskytnutí ubytovny, dosud nemá rozhodnutí“. Zdůraznil, že„ došlo k nedorozumění mezi matkou a ním, udělal to jenom proto, aby měl peníze na drogy“. V té době byl silně závislý na návykových látkách a“ vyšetřovatelé mu řekli, že pokud se dozná, tak ho pustí, proto to udělal. K tomu skutku však nedošlo“.

15. Soud podrobně prozkoumal dopis, který poslala poškozená [jméno] [příjmení] v rámci trestního řízení doručeného soudu 3. 10. 2016 v této trestní věci, obsažený ve spisovém materiálu. Z obsahu dopisu je podstatné, že poškozená matka žalobce sděluje soudu, že„ syn se po propuštění z kriminálu ocitl na ulici, nemohl najít zaměstnání a byl silně závislý na návykových látkách, ještě více, než když do kriminálu nastoupil, kdy začal opět fetovat, a proto poškozenou i okradl. Následně se však odjel léčit. Z léčebny se omluvil a ukradené peníze splatil. Proto požádala o zastavení trestního stíhání. Je přesvědčena, že postup, který zvolila je správný. Syn se vrátil z kriminálu ještě více nemocný a morálně narušený, než byl před nástupem do kriminálu, nemohl najít zaměstnání. Nyní se však nachází v léčebné komunitě, kde se přizpůsobil režimu a pracuje v lese a splácí dluhy“. Dále soud prozkoumal dopis poškozené ze dne 4. 7. 2016, v němž omlouvala svou nepřítomnost při hlavním líčení 20. 7. 2016 a dále uvedla, že„ ruší podání trestního oznámení na syna a žádá zastavení trestního řízení pro krádež, kterou způsobil syn pod vlivem nemoci, když při pobytu v nápravném zařízení se jeho zdravotní stav zásadně zhoršil. Snažila se o vyléčení syna. Aktuálně se rozhodl k léčení nemoci, v důsledku které trestní jednání spáchal“. Proto poškozená uvádí, že zahájení trestního stíhání již plně splnilo svůj účel, když pominuly důvody, pro které bylo podáno trestní oznámení,„ syn peníze vrací a léčí se. Pokračování v trestním řízení nezaručí poškozené navrácení peněz, ani vyléčení nemocného syna“. Dále v dopise uvedla, že pokračování v trestním řízení ohrozí synovo zdraví a znemožní jeho nápravu, a proto je její povinností vůči synovi a společnosti, syna podpořit a zabránit pokračování trestního řízení. A dále uvedla, že„ děkuje soudu za zastavení již nadbytečného trestního stíhání“.

16. Soud z těchto posuzovaných listin dospěl k závěru, že nedošlo k výslovnému prominutí činu žalobce vůči zůstavitelce. Ze všech těchto dopisů a usnesení o zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost, bylo zjištěno pouze, že poškozená, matka žalobce usvědčovala v průběhu trestního řízení svého syna, který v přípravném řízení nevypovídal. Pak po nařízení hlavního líčení zaslala poškozená soudu dopis, v němž vzala svůj souhlas s trestním stíháním syna zpět a žádala zastavení trestního stíhání. Uvedla, že došlo k jeho nápravě, že se začal léčit se svou závislostí na návykových látkách a sám jí také začal splácet způsobenou škodu.

17. Trestní stíhání pro trestný čin krádeže dle § 205 trestního zákoníku bylo zastaveno dle § 160 odst. 1 trestního řádu, neboť poškozený odvolal svůj souhlas, proto tedy dle § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu bylo trestní stíhání zastaveno, neboť bylo podmíněno souhlasem poškozeného a tento byl vzat zpět a soud nemohl postupovat jinak, než trestní stíhání zastavit, neboť trestní stíhání by bylo nepřípustné (viz usnesení o zastavení trestního stíhání, které nabylo právní moci 25. 10. 2016).

18. Soud dospěl k závěru, že všechny tyto projevy poškozené v průběhu trestního stíhání nelze posoudit, že poškozená zůstavitelka žalobci výslovně prominula jeho čin, naopak ona sama uvedla, že k uvedenému činu došlo, že se žalobce dopustil krádeže vůči ní, a že„ chce jeho nápravu a té dosáhla“ tím, že„ žalobce se rozhodl se začít se aktuálně léčit“, byť následně byl zase opět v roce 2017 umístěn do výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá z písemných dokladů.

19. Pokud se týká povahy činu, žalobce se měl dopustit přečinu krádeže, byl podán návrh na potrestání. Sama zůstavitelka ve svých přípisech soudu v rámci trestního řízení sp. zn. 4 T 48/2016, uvádí, že„ jí odcizil peníze, protože chtěl peníze na drogy, a proto se dopustil skutku…“.

20. Soud uzavřel, že žalobce se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu vůči zůstavitelce, a proto je považován za nezpůsobilého dědice. Soud posuzoval charakter činu povahy úmyslného trestného činu dle § 1 trestního zákoníku čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stavena dříve, než byl spáchán. Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označil za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Dle § 14 trestního zákoníku se dělí trestné činy na přečiny a zločiny, proto tedy i čin, pro který byl žalobce stíhán, je činem povahy úmyslného trestného činu specifikovaný v § 20 a následující trestního zákoníku.

21. Soud akcentuje, že v té době žila poškozená s žalobcem ve společné domácnosti. Poškozená zůstavitelka poskytla azyl žalobci v době, kdy se vrátil z výkonu trestu odnětí svobody, byl silně závislý na návykových látkách, byl bez zaměstnání, bez pravidelného příjmu, zůstavitelka v té době oznámila spáchání tohoto činu orgánům činným v trestním řízení. Specifikace závažného úmyslného jednání kvalifikovaná trestním zákoníkem je v § 13 a § 14 trestního zákoníku. Žalobce se dopustil uvedeného činu, a bylo by jistě vnímáno jako nespravedlivé, v rozporu s morálkou a obecným přesvědčením o tom, jak se má chovat osoba, jež má dědit po zůstaviteli. Žalobce, který přichází jako zákonný dědic, dědic v první dědické třídě, byl synem zůstavitelky, avšak jeho dědická nezpůsobilost nastává ze zákona.

22. Soud dospěl k závěru, že se žalobce dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce, a tato mu výslovně tento čin neprominula. Na žalobce byl podán návrh na potrestání pro přečin, avšak dle § 14 trestního zákoníku se dělí trestné činy na přečiny a zločiny, tedy i přečiny jsou úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do 5 let. Navíc z jazykového výkladu § 1481 občanského zákoníku není stanoveno výslovně vyjádřená nezbytnost tzv. odsouzení za trestný čin, avšak pouze je uvedeno„ kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli“. K naplnění zákonného důvodu dědické nezpůsobilosti není tedy nutné odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu, zákon uvádí,„ dopustí-li se potenciální dědic činu naplňujícího povahu úmyslného trestného činu“, což v daném případě nastalo. Při rozhodování přihlédl také k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 754/2018 a dále ústavnímu nálezu I. ÚS 2861/19 § 1481 NOZ upravuje institut tzv. dědické nezpůsobilosti, která je důsledkem závadového, obecně neakceptovatelného chování potencionálního dědice, kterého se dopustil vůči zůstaviteli a znamená, že ten, kdo by jinak byl povolán za dědice, nedědí. Soud věc posuzoval podle v té době platné právní úpravy dědické nezpůsobilosti, viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2018 sp. sz. 21 Cdo 5238/2017.

23. Na základě zhodnocení všech okolností případů soud učinil závěr o dědické nezpůsobilosti žalobce dle § 1481 občanského zákoníku a považuje usnesení soudního komisaře za relevantní. Soud tedy rozhodl o zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

24. Vzhledem k zamítnutí žaloby žalovaní měli úspěch ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a mají nárok na náhradu nákladů řízení.

25. Opatrovník druhého žalovaného však náhradu nákladů řízení neuplatňoval, s tím koresponduje výrok III. rozhodnutí.

26. Zástupce prvního žalovaného vyčíslil náklady řízení za právní zastoupení prvního žalovaného dle vyhlášky č. 177/96 Sb. o advokátním tarifu. Za poradu s klientem, včetně přípravy a převzetí věci ze dne 29. 3. 2001 vyúčtoval 1 úkon dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky v sazbě 1 500 Kč. Za účast při jednání před soudem dne 22. 6. 2021 byl vyúčtován taktéž úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky v téže sazbě. Žalobce dále účtoval 2 režijní paušály za 2 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, tedy 600 Kč Náklady řízení dále navyšuje 21 % DPH z částky 3 600 Kč, tedy 756 Kč. Celkové náklady za právní zastoupení prvního žalovaného byly vyčísleny na částku 4 356 Kč.

27. Uvedené náklady řízení uložil soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu ve věci k náhradě žalobci, který je povinen zaplatit prvnímu žalovanému částku 4 356 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prodloužení této lhůty, popřípadě stanovení dobrodiní splátek. Soud přihlédl k poměrům aktuální majetkové situaci žalovaného a taktéž ke specifikaci předmětu řízení s tím, že povinnost zaplatit tyto náklady řízení je na účet advokáta vedeného u [bankovní ústav] číslo [bankovní účet], [variabilní symbol].