15 C 195/2020

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání podkladů k výpočtu mzdy, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. října 2021, č. j. 15 C 195/2020 - 107,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud v [obec] (dále jen„ okresní soud“ či„ soud prvního stupně“) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované jako po svém bývalém zaměstnavateli domáhala vydání podkladů k výpočtu své mzdy za období od května 2010 do července 2017 (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka], ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, na účet zástupce žalované (výrok II.).

2. Okresní soud při posouzení věci vycházel z nesporného tvrzení účastníků, že žalobkyně v době od [datum] do [datum] pracovala pro žalovanou jako lékařka, a to na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené dne [datum].

3. Dále se okresní soud k námitce vznesené žalovanou zabýval otázkou promlčení nároku uplatněného žalobkyní. Dospěl k závěru, že žalobkyně uplatnila majetkové právo podléhající promlčení, přičemž tříletá promlčecí lhůta běžící ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“), uplynula nejpozději v měsíci srpnu 2020. Jelikož byla žaloba podána dne [datum], je nárok uplatněný žalobkyní již promlčen. Přitom okresní soud nepřisvědčil žalobkyni v jejím tvrzení, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, ani v názoru, že běh promlčecí lhůty byl modifikován v důsledku mimosoudního jednání účastníků podle ust. § 647 o. z. Uvedl, že komunikace účastníků probíhající od srpna 2020 nemůže být podřazena pod„ uzavření dohody o mimosoudním jednání o právu na vydání podkladů“. Komunikace účastníků podle názoru okresního soudu neobsahovala projev vůle vést mimosoudní jednání po určitou konkrétní dobu, přičemž projev vůle obsahující alespoň rámcovou identifikaci projednávané záležitosti a vymezení doby, po kterou jednání bude probíhat, je podle odborné literatury podmínkou uzavření dohody o mimosoudním jednání ve smyslu ust. § 647 o. z. Korespondence doložená v dané věci účastníky však směřovala pouze k vyjasnění stanoviska žalované k požadavku žalobkyně, přičemž žalovaná od počátku odmítala nároky žalobkyně vzniklé do července 2017 s tím, že tyto jsou promlčeny, byť v e-mailu ze dne [datum] zástupce žalované sdělil zástupci žalobkyně, že co se týká vyúčtování mzdy za září 2020 a vydání historických podkladů, to„ do konce týdne dáme dohromady“.

4. Okresní soud zamítl návrh žalobkyně na provedení výslechu svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], manžela žalobkyně, s odůvodněním, že byť navržený svědek vedl e-mailovou korespondenci s žalobkyní a byl přítomen osobní schůzce se zástupcem žalované, byla dostatečná skutková zjištění učiněna již z listin předložených účastníky, navíc by se jednalo o svědka s blízkou vazbou na žalobkyni. K výslechu žalobkyně neshledal okresní soud podmínky stanovené ust. § 131 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Vzhledem k závěru o promlčení uplatněného nároku okresní soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl na základě principu úspěchu ve věci a přiznal žalované právo na jejich plnou náhradu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

6. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně v celém rozsahu odvoláním. Okresnímu soudu vytýkala, že se námitkou promlčení nezabýval z hlediska jejího souladu s dobrými mravy či s ohledem na to, zda nejde o zjevné zneužití práva ve smyslu ust. § 8 o. z. Nezabýval se ani otázkou počátku případné subjektivní promlčecí lhůty, ačkoliv žalobkyně v řízení před okresním soudem namítala, že se poprvé dozvěděla o pochybeních žalované při výpočtu její mzdy až v srpnu 2020. Odvolatelka nesouhlasila s okresním soudem ani v posouzení žalobou uplatněného práva jako práva majetkového, uvedla, že doklady jsou ve svém souhrnu informacemi, právo na jejich poskytnutí není ani absolutním ani relativním majetkovým právem a nepodléhá tedy promlčení. Odvolatelka okresnímu soudu rovněž vytýkala neúplné zjištění skutkového stavu věci, když nebyl proveden žalobkyní navržený výslech manžela žalobkyně, ani účastnický výslech žalobkyně. Konečně odvolatelka okresnímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení věci, neboť při posouzení námitky promlčení aplikoval ustanovení o. z., přestože z přechodného ust. § 3028 o. z. vyplývá, že mělo být postupováno podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

7. Ve vyjádření k odvolání podanému žalobkyní žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve věci samé jako věcně správný potvrdil, neboť okresní soud dospěl ke správnému závěru, že nárok žalobkyně je promlčen. Popřela, že by se v rámci jednání předcházejících podání žaloby vyjadřovala k otázce, zda má jakékoliv podklady k výpočtu mzdy žalobkyně. Za bezchybné považovala rovněž řízení předcházející vydání napadeného rozsudku, když okresní soud přesvědčivě vysvětlil, proč neprovedl některé z žalobkyní navržených důkazů.

8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání, přičemž dospěl k závěru, že napadený rozsudek je věcně správný.

9. Podle ust. § 145 odst. 5 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zák. práce“), je zaměstnavatel při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě mzdu nebo plat vypočetl.

10. Promlčení pracovněprávních nároků se spravuje právní úpravou občanského zákoníku (§ 329 zák. práce, ve znění účinném do 31. 12. 2011, § 4 zák. práce ve znění účinném od 1. 1. 2012).

11. Podle ust. § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Podle ust. § 100 odst. 1, 2 obč. zák. platilo, že právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (odst. 1). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka (odst. 2).

13. Podle ust. § 101 obč. zák. platilo, že pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

14. Podle ust. § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

15. Podle ust. § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

16. Podle ust. § 611 o. z. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

17. Podle ust. § 619 o. z. platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

18. Podle ust. § 629 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky (odst. 1). Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (odst. 2).

19. Podle ust. § 647 o. z. platí, že v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

20. Vzhledem k žalovanou uplatněné námitce bylo namístě posoudit nejprve otázku, je-li žalobou uplatněné právo promlčeno.

21. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že pro otázku, zda uplatněné právo podléhá promlčení, je rozhodující, zda se jedná o právo majetkové. V odborné literatuře se majetková práva vymezují jako opak práv osobních, resp. osobnostních, k nimž patří jak práva přímo spjatá s osobností každé fyzické osoby, tak práva spjatá s osobností fyzické osoby jako autora, výkonného umělce, vynálezce, zlepšovatele aj., resp. osobní práva z duševního vlastnictví (srov. ŠVESTKA, Jiří. § 100 (Pojem promlčení). In: ŠVESTKA, [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 588, marg. [číslo]). Rovněž z důvodové zprávy k ust. § 611 o. z. vyplývá, že ustanovení přejímá úpravu § 100 odst. 2 obč. zák. a doplňuje ji o právní pravidlo vztažené k nemajetkovým (osobním) právům vycházející ze zásady opačné. Osobní práva se nepromlčují, ledaže zákon výjimečně stanoví, že podléhají promlčení. K závěru, že nemajetkovými právy se rozumí práva osobní, resp. osobnostní, dospívá i odborná komentářová literatura k novému občanskému zákoníku (srov. [příjmení], Luboš. § 611 (Předmět promlčení). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1973 [číslo], marg. [číslo]).

22. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považuje žalobou uplatněné právo za právo majetkové, jelikož se nejedná o právo osobní povahy. Zároveň výkon práva žalobkyně směřuje k získání podkladů pro uplatnění práva na doplatek mzdy žalobkyně. Výkon žalobou uplatněného práva tedy směřuje k následkům, které se projeví v majetkové sféře žalobkyně. Uplatněné právo proto podléhá promlčení (§ 100 odst. 2 obč. zák., § 611 o. z.).

23. Žalobkyně se domáhá vydání podkladů k výpočtu své mzdy za období od května 2010 do července 2017. Právo zaměstnance na předložení dokladů, na jejichž základě zaměstnavatel vypočetl mzdu nebo plat, vyplývá z ust. § 145 odst. 5 zák. práce, v daném konkrétním případě ve spojení s ust. § 77 zák. práce. Právo požádat zaměstnavatele o předložení dokladů, na jejichž základě vypočetl mzdu nebo plat, vzniká zaměstnanci vždy ve vztahu k výplatě mzdy v daném konkrétním období. S ohledem na přechodné ust. § 3036 o. z. je třeba promlčení práv na vydání podkladů vzniklých do [datum] posuzovat podle dosavadních právních předpisů (§ 100 a násl. obč. zák.). Promlčení práv vzniklých později podléhá úpravě ust. § 609 a násl. o. z.

24. Z dohody o pracovní činnosti sjednané účastníky dne [datum] a na ni navazujících výměrů vyplývá, že mzda žalobkyně byla splatná do 20. dne každého měsíce. Každého 20. dne v příslušném kalendářním měsíci tak žalobkyně mohla požadovat předložení dokladů pro výpočet své mzdy a v případě, že by žalovaná tuto povinnost dobrovolně nesplnila, mohla své právo 21. dne každého kalendářního měsíce vykonat ve smyslu ust. § 101 obč. zák., tedy uplatnit u soudu. Práva vzniklá žalobkyni do [datum], tedy práva na předložení dokladů k výpočtu mzdy za květen 2010 až listopad 2013, se proto promlčela uplynutím tříleté promlčecí lhůty stanovené v ust. § 101 obč. zák., konkrétně právo na předložení dokladů k výpočtu mzdy za měsíc květen 2010, které žalobkyně mohla vykonat dne [datum], se promlčelo dne [datum] a právo na předložení dokladů k výpočtu mzdy za měsíc listopad 2013, které žalobkyně mohla vykonat dne [datum], se promlčelo dne [datum].

25. Pro počátek běhu promlčecí lhůty u práv na předložení dokladů pro výpočet mzdy za prosinec 2013 až červenec 2017 platí shora citované ust. § 619 o. z. Žalobkyně v řízení tvrdila, že se o tom, že její odměna byla vypočítána v rozporu s ujednáním se žalovanou jako jejím zaměstnavatelem, dozvěděla až v měsíci srpnu 2020, neboť v té době došlo k výraznému navýšení korunové hodnoty bodů, což se však neodrazilo ve výši její mzdy. S ohledem na přátelské vztahy s jednatelem žalované a jeho manželkou neměla žalobkyně dříve potřebu kontrolovat způsob výpočtu své odměny. Tyto skutečnosti však nemohou nic změnit na tom, že žalobkyně mohla předložení dokladů pro výpočet své mzdy požadovat vždy v návaznosti na splatnost své mzdy, tedy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, kdy se dozvěděla o výši své mzdy a věděla již o množství jí provedených zdravotnických výkonů. Své právo mohla žalobkyně ve smyslu ust. § 619 odst. 1 o. z. poprvé u soudu uplatnit vždy 21. dne příslušného kalendářního měsíce. Tříletá promlčecí lhůta stanovená v ust. § 629 odst. 1 o. z. tedy u práv na předložení podkladů pro výpočet mzdy za červen 2017 uplynula dne [datum].

26. Právo žalobkyně na předložení podkladů pro výpočet její mzdy za květen 2010 až červen 2017 je tedy promlčeno.

27. Pokud jde o promlčení práva žalobkyně na předložení podkladů pro výpočet její mzdy za červenec 2017, bylo třeba zabývat se námitkou žalobkyně, že na běh promlčecí doby měla vliv mimosoudní jednání účastníků. Podle tvrzení žalobkyně tato jednání započala již v srpnu 2017, přičemž mimosoudní jednání (ve smyslu občanského zákoníku) byla zahájena dne [datum]. Tato skutečnost byla žalobkyní prokázána e-mailovou korespondencí, z níž vyplývá, že dne [datum] byly vůči žalované specifikovány požadavky žalobkyně. O přerušení běhu promlčecí lhůty v důsledku uzavření dohody o mimosoudním jednání účastnic ve smyslu ust. § 647 o. z. by proto bylo možno uvažovat až ode dne [datum]. Právo žalobkyně na předložení podkladů pro výpočet její mzdy za červenec 2017 se však – jak vyplývá ze shora uvedených závěrů – promlčelo [datum]. K [datum] bylo tedy i toto právo již promlčeno a následná jednání neměla na tuto skutečnost vliv.

28. Okresní soud tedy dospěl ke správnému závěru o promlčení žalobkyní uplatněných nároků. Vzhledem k tomu nelze shledat pochybení okresního soudu ani v tom, že zamítl důkazní návrh žalobkyně na výslech svědka [jméno] [celé jméno žalobkyně], manžela žalobkyně, který žalobkyně navrhla k prokázání skutečnosti, že jednání započala již v srpnu a že tedy nelze za prvotní výzvu k vydání podkladů považovat až výzvu ze dne [datum] Ani v případě prokázání skutečnosti, že žalobkyně požadovala vydání podkladů pro výpočet své mzdy za měsíc červenec 2017 již v srpnu 2020, by nebylo možno dospět k závěru, že již v srpnu 2020 byla uzavřena dohoda stran o mimosoudním jednání podle ust. § 647 o. z., neboť z (prokázaného) tvrzení žalobkyně vyplývá, že taková dohoda byla uzavřena až [datum].

29. Odvolací soud se se soudem prvního stupně ztotožňuje rovněž v závěru, že uplatnění námitky promlčení žalovanou není v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.) ani nepředstavuje zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.). Přestože je třeba dát odvolatelce za pravdu, že okresní soud tento svůj závěr blíže neodůvodnil, nepředstavuje toto pochybení důvod pro zrušení rozsudku okresního soudu pro nepřezkoumatelnost, neboť uvedený právní závěr je možné učinit již na základě samotných tvrzených skutečností, v nichž žalobkyně rozpor námitky promlčení s dobrými mravy spatřovala, aniž by tvrzené skutečnosti musely být prokazovány.

30. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými mravy konstatoval, že taková námitka dobrým mravům zásadně neodporuje, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

31. V rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 (uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a dále např. v rozsudku ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5064/2015, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. Z uvedeného je zřejmé, že aplikace zjevného zneužití práva přichází do úvahy jen ve výjimečných případech.

32. V posuzovaném případě žalobkyně tvrdila, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je způsoben tím, že žalovaná odmítla žalobkyni vydat požadované podklady z toho důvodu, aby si žalobkyně nemohla ověřit, jaká byla výše její nevyplacené části mzdy (zdůvodnění rozporu námitky promlčení s dobrými mravy uplatnila žalobkyně až v závěrečném návrhu předneseném u jednání, při němž bylo řízení v prvním stupni skončeno). Vymezená pohnutka žalobkyně by však nemohla, ani v případě, že by byla prokázána, vést k závěru o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. Je totiž zřejmé, že za situace, kdy je právo promlčeno, vede vznesení námitky promlčení k nemožnosti výkonu tohoto práva. Účelem námitky promlčení je právě znemožnit věřiteli výkon jeho práva. Pokud tedy žalobkyně vůči žalované své právo uplatnila až po uplynutí promlčecí lhůty, nelze ve skutečnosti, že pro nepředložení dokladů si žalobkyně nemohla ověřit správnost výpočtu své mzdy, shledávat zjevné zneužití práva či rozpor s dobrými mravy. V řízení nevyšlo najevo, že by námitka promlčení měla šikanózní charakter, tedy byla vedena za účelem poškození žalobkyně, aniž by její vznesení přineslo žalované odpovídající prospěch. Žalobkyně takové skutečnosti ani netvrdila. Za situace, kdy žalobkyně své požadavky vůči žalované specifikovala až dne [datum] (jak vyplývá z předchozích závěrů), tedy v době, kdy byly v tomto řízení uplatněné nároky již promlčeny, nelze uvažovat ani o tom, že by žalovaná uplynutí promlčecí lhůty způsobila například protahováním mimosoudních jednání. Stejně tak počáteční ochota žalované uvažovat o vydání„ historických podkladů“, vymezená v e-mailu ze [datum], nemůže být důvodem, pro který by mohlo být žalované odepřeno právo vznést námitku promlčení, když v té době promlčecí lhůta již uplynula.

33. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve věci samé jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku II. o nákladech řízení, v němž rovněž nebyly shledány nesprávnosti.

34. Jelikož byla žalovaná v odvolacím řízení úspěšná, náleží jí právo na plnou náhradu nákladů souvisejících s touto částí řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Jejich výše je tvořena odměnou za zastoupení advokátem po [částka] podle § 9 odst. 1 písm. a), § 7 bod 4. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „a. t.“, v rozsahu dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem), dvěma paušálními částkami náhrady výdajů v celkové výši [částka] (§ 13 odst. 4 a. t.), jízdným za cestu k ústnímu jednání dne [datum] a [datum] z [obec] do [obec] a zpět ve výši [částka] (vyhl. č. 511/2021 Sb.), přičemž soud přiznal polovinu účtované částky [částka], když zástupce žalované cestoval též k jednání v související věci sp. zn. 84 Co 40/2022, projednávané Krajským soudem v Ústí nad Labem v týchž dnech, náhradou za ztrátu času v rozsahu osmi započatých půlhodin (soud opět z totožných důvodů přiznal polovinu z účtované částky [částka]) ve výši celkem [částka] (§ 14 odst. 3 a. t.) a náhradou 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celkem [částka].