15 C 247/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro Anonymizováno s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se částečně zamítá ohledně dalších požadovaných částek ve výši , částka, spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , dále s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále požadovaných částek ve výši , částka, , , částka, , , částka, a , částka, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že žalovaný uzavřel se žalobkyní jako nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši , částka, , s tím, že částka , částka, byla převedena na účet žalovaného jako zákazníka a další částka , částka, byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. Ve smlouvě byly sjednány podle žalobkyně úroky a další poplatky, které měl žalovaný uhradit v 25měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy 20. dne v měsíci s tím, že splatnost první splátky byla sjednána na , datum, . Žalovaný nesplácel řádně a včas v dohodnutých měsíčních splátkách, ocitl se v prodlení, proto žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, . Žalobkyně odeslala žalovanému opakované upomínky, a to dne , datum, , , datum, a oznámení o zesplatnění dne , datum, . Žalobce požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů 3 x , částka, . Upomínky byly žalovanému zaslány do schránky zákazníka. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, , kdy zesplatněná část jistiny činila , částka, , dále dluh na splátkách ve výši , částka, , dále dlužné úroky , částka, . Žalobkyně požaduje úrok v sazbě výši 28,17 % ročně jako smluvní úrok s ohledem na zesplatnění úvěru z jistiny , částka, a dále požaduje částku , částka, , dlužné úroky a dále požaduje tedy částku , částka, jako náklady na upomínání a smluvní pokutu ve výši , částka, (3 x , částka, ) podle smlouvy o úvěru a dále je požadován další nárok , částka, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek, tedy z částky , částka, od , datum, do , datum, .

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR , č. účtu, -7 dne , datum, , který však usnesením ze dne , datum, byl zrušen, neboť se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou.

3. Žalovaný se žádným relevantním způsobem nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, k tomuto jednání se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu s občanským soudním řádem v dostatečném časovém předstihu. Soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom v obsahu spisu provedených důkazů.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se jedná o formulář pod č. , hodnota, , kde jsou vyplněny údaje zákazníka tedy žalovaného, že je svobodný, bezdětný, bydlí v bytě s rodiči, pracuje s čistým příjmem , částka, měsíčně, s výdaji na bydlení , částka, , celková výše spotřebitelského úvěru činí , částka, , sjednáno 25měsíčních splátek po , částka, měsíčně, celková cena úvěru , částka, s RPSN 44,50 %. Součástí smlouvy jsou i informace pro spotřebitele o úvěru, který také žalovaný dne , datum, podepsán z IP adresy, dále je zde uveden formulář o závazcích spotřebitele na základě čestného prohlášení, čestné prohlášení o výdajích a příjmech spotřebitele, tedy žalovaného, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z formuláře pro posouzení úvěru schopnosti splácet o spotřebitelském úvěru bylo soudem zjištěno, že v něm jsou uvedeny údaje o příjmech zákazníka, náklady bydlení, které byly posouzeny podle prohlášení rodičů.

7. Dále měl soud k dispozici výplatní pásky od firmy , právnická osoba, s tím, že žalovaný dosahoval příjmu v měsíci květen 2024 částku , částka, , v červenu 2024 částku , částka, , v červenci 2024 částku , částka, , v srpnu 2024 částku , částka, .

8. Z dokladu o převodu částky , částka, bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému na účet č. , č. účtu, tuto částku, dne , datum, byla odeslána částka , částka, na účet č. , č. účtu, . Dále měl soud k dispozici přehled jednotlivých předepsaných splátek a jejich rozpis na úrok a na jistinu.

9. Soud měl k dispozici žalobcem předloženou statistiku rodinných účtů a jakousi tabulku ročenku týkající se výdejů na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu a výši normativních nákladů na bydlení a stanovení životního minima pro rok 2024.

10. Z předžalobní výzvy zesplatnění pro smlouvu č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne , datum, zástupce žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. Soud měl k dispozici i podací lístek o odeslání této předžalobní výzvy.

11. V řízení bylo zjištěno, že ve smyslu § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, na základě smlouvy uzavřené dne , datum, s účinností od , datum, , žalobce sice posuzoval schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobce předložil i listiny, kterými tzv. posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Jeho zprostředkovatel si vyžádal od žalovaného výplatní pásky za 4 kalendářní měsíce, květen, červen, červenec, srpen 2024 z pracovního poměru u zaměstnavatele , právnická osoba, (dále jen zaměstnavatel), dále prověřil žalovaného v rámci databází insolvenčního rejstříku, rejstříku platebních informací. V rámci posouzení úvěruschopnosti byly vyžádány výpisy z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a dalších, pro posouzení nákladů na bydlení bylo dodáno prohlášení rodičů, že žalovaný přispívá měsíčně , částka, na bydlení, následně byla uzavřena smlouva o úvěru, na účet žalovaného byly odeslány finanční prostředky ve výši , částka, , k úhradě byly žalovanému stanoveny 25měsíční splátky ve výši , částka, měsíčně, které žalovaný však řádně a včas nesplácel. Žalovaný uhradil pouze částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, .

12. Dle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 547 občanského zákoníku, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu.

14. Dle § 588 občanského zákoníku věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 citovaného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, anebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně se však zcela spolehl na údaje o výdajích zákazníka tedy žalovaného, aniž by je dalším způsobem ověřoval, dále relevantně vyhodnocoval.

19. V daném případě postupovala žalobkyně nesystematicky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Jak již bylo několikrát judikováno, posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako proces, jehož cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení bude mít v rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby splácel splátky v dohodnuté výši. Splátky byly sice poměrně nízké, avšak žalobkyně neprokazovala dostatečně, že by dostatečně analyzovala osobní rozpočet spotřebitele, jeho výdaje, nejenom příjmy a že by bylo zohledněno celkové majetkové postavení spotřebitele, financování provozu jeho domácnosti, jeho další dluhy, závazky. Soud zdůrazňuje, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitostí, týká se konkrétního jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

20. Soud dále uvádí, že zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele. Ani to však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Lze uzavřít, že poskytovatel se nemůže spokojit bez dalšího pouze s informacemi získanými od spotřebitele, ale musí je důkladně prověřit a následně získané informace s odbornou péči vyhodnotit. Pokud má například poskytovatel pochybnosti o správnosti sdělených údajů, například výdajů na bydlení či jiných nákladů, je povinen objasnit takovéto údaje v součinnosti se spotřebitelem a nespoléhat pouze na informační sdělení od spotřebitele. Navíc je nepochybné, že tyto údaje musí být aktuální, vypovídající komplexně o finanční situaci spotřebitele. Soud připomíná, že judikatorně již bylo stanoveno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je náležitá obezřetnost, která se nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale směřuje i k prověřování jednotlivých tvrzení žadatele o úvěr. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotném případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda jsou příslušné informace dostatečně relevantní pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, takže nepostačí ničím dalším konkrétním nepodložená prohlášení spotřebitele a ani ročenky týkající se výdejů na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu a výši normativních nákladů na bydlení a stanovení životního minima pro předmětný rok.

21. Soud dále konstatuje pro úplnost, že přestože § 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., v platném znění, omezuje uplatnění námitky neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, tak nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní, nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou. Soud v tomto směru připomíná nezbytnost souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne , datum, ) a také stanovisko Nejvyššího soudu ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích dle rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , v němž je uvedeno, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen spotřebitele – dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Mají vliv v rámci tzv. veřejné sociální sítě. Proto je povinností věřitele, aby náležitě před poskytnutím úvěru prověřoval, posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet. A neprověřil-li věřitele dlužníka dostatečně, anebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná (srovnej nález Ústavního soudu ze dne , datum, III. US 4129/18), který stanovil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

22. V souvislosti se těmito specifikovanými rozhodnutími soud také odkazuje na závěry Krajského soudu , adresa, ve věci sp. zn. , spisová značka, , v níž mimo jiné je uvedeno, že rozhodující přitom nejsou abstraktní výdaje odhadované na základě statistických dat, nýbrž konkrétní výše nájemného za dům či byt, který dlužník obývá, obvyklá spotřeba plynu a elektřiny právě v něm, konkrétní náklady na vytápění a obvyklé platby za telefon, který dlužník používá apod.

23. Soud má za to, že pokud žalobkyně vycházela pouze z veřejných rejstříků či tzv. skóringových modelů, aniž by prokázala, zda řádně a konkrétně ověřovala osobní, majetkové poměry žalované, tak nesplnila svou povinnost ověřovat úvěruschopnost žalovaného.

24. Soud v daném případě dospěl k závěru, že smlouva č. , hodnota, , uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná dle § 588 občanského zákoníku, když svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům.

25. V daném řízení má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, a že žalovaný uhradil pouze částku , částka, na úhradu svého dluhu.

26. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, anebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Soud uzavřel, že žalovaný se v dosud nesplacené výši poskytnuté částky obohatil na úkor žalobkyně ve výši částky , částka, .

29. Soud uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od , datum, , po doručení předžalobní výzvy k plnění. Vznik prodlení je odvozován od uplynutí lhůty poskytnuté plnění žalobcem ve výzvě k úhradě dluhu.

30. Soud smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným č., hodnota, posoudil jako absolutně neplatnou. Nároky tvrzené žalobkyní z této smlouvy, tedy požadovaný obchodní úrok, poplatky za upomínání a další požadované poplatky, zamítl, když uvedené nároky svou povahou akcesorickými a vztahují se k hlavnímu závazku, úvěrovému vztahu, který byl však posouzen jako neplatně sjednaný. Ve výroku II. tedy soud žalobu částečně zamítl v rozsahu dalších požadovaných částek.

31. Soud uložil žalované lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když na straně žalovaného nebyly shledány žádné skutečnosti odůvodňující prodloužení této lhůty, popřípadě stanovení dobrodiní splátek.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, .

33. Jak bylo zjištěno, žalobce podal u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobce a jeho advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky zásadně vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, soud proto hodnotí žalobu ve věci jako tzv. „formulářovou“ žalobu.

34. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

35. K úhradě přiznaných nákladů řízení soud uložil žalovanému lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na platební místo dané § 149 odst. 1 o. s. ř.