15 C 416/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvalým pobytem Mírové náměstí 15/7, 412 01 Litoměřice-Město – adresa úřadu o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu požadovaného zákonného úroku ve výši 25,85 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČ IČO, jako původní věřitel smlouvu o úvěru číslo hodnota–0951. Původní věřitel poskytl žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr dne datum, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Byla poskytnuta částka částka s pevně stanovenou roční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku spolu s příslušenstvím ve 14splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední ke dni datum. Následně nabyla pohledávku společnost právnická osoba., IČ. Anonymizováno, na základě smlouvy o prodeji části podniku ze dne datum. Následně tato společnost uzavřela dne datum se společností právnická osoba, IČ IČO smlouvu o postoupení pohledávky, následně byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností FINDIGO jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, dne datum. Žalovaný nesplnil dluh vůči původnímu věřiteli ani vůči následným postupitelům, ačkoliv byl opakovaně písemně vyzýván. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení jistiny dluhu ve výši částka, dále smluvního úroku z jistiny ve výši 25,85 % p. a. od datum do zaplacení a dále je požadován zákonný úrok z prodlení jistiny dluhu od datum od dne následujícího po splatnosti celkového dluhu. Žalobkyně dále tvrdila, že posoudil původní věřitel řádně úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které si vyžádal od žalovaného a dne datum mu byla zaslána předžalobní výzva, přesto dluh neuhradil.

2. Žalovaný se žádným odpovídajícím způsobem ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, k tomuto jednání se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu s občanským soudním řádem. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně evidovala o žalovaném údaje týkající se jeho příjmů a platby měsíčních výdajů na bydlení s tím, že ostatní údaje byly značně obecné. Z listiny nazvané smlouva o úvěru číslo hodnota–0951 uzavřené mezi firmou právnická osoba, IČ IČO, se sídlem adresa a žalovaným jako úvěrovaným bylo zjištěno, že byl sjednán bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši částka, který je sjednán dobu určitou se splatností poslední 14. splátky, dále byla sjednána úroková sazba ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy částka a poplatek za správu úvěru částka a dále poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši částka. Celková dlužná částka, kterou měl žalovaný jako spotřebitel zaplatit je částka, to vše ve 14rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši částka.

5. Dále soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvou ze dne datum, když měl k dispozici i podací lístek k této upomínce a dále byl vyzván předžalobní výzvou ze dne datum, když odeslání této listiny bylo doloženo podacím lístkem ze dne datum.

6. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy především ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy číslo hodnota – seznam postoupených pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností právnická osoba, dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy číslo hodnota – seznam postoupeních pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní a dále z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, z potvrzení o expedici obyčejných zásilek z téhož dne, zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyní.

7. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva dne datum o poskytnutí úvěru ve výši částka v hotovosti, které se žalovaný zavázal splácet ve 14měsíčních splátkách se stanovenou výší měsíční splátky částka, byla sjednána RPSN. Žalovaný však ničeho neuhradil a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr tzv. zesplatnila a uplatnila i další nároky, které vyjmenovává ve své žalobě.

8. Z předložených listinných důkazů dále soud zjistil, že žalovaný podepsal datum příslušnou listinu, kde byla sjednána RPSN sazba 212,32 %, dále vyplnil formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru za pomoci zprostředkovatele úvěru jméno FO, adresa, kdy uvedl, že souhlasí s obsahem formuláře, který předepsala jmenovaná osoba, která úvěr sjednala datum. Dále podepsal i předpis splátek ke smlouvě, čestné prohlášení, že platí na zálohy na energie ve výši částka, s tím, „potvrzení o platbách vyhodil“, dále podepsal souhlas se zpracováním osobních údajů a žalobcem byla dále předložena smlouva o pronájmu bytu s tím, že je sjednáno nájemné částka měsíčně od datum. Dále měl soud k dispozici pracovní smlouvu žalovaného ze dne datum, avšak bez uvedení mzdových nároků konkrétní mzdy.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném k datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Touto problematikou se v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. V tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý právě podle zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI).

14. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši částka. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného, lustrací v interním systému, v insolvenčním a živnostenském rejstříku, v centrální evidenci exekucí, přičemž výše měsíčního čistého příjmu dostačovala ke splacení úvěru. Právní předchůdce žalobkyně sice vyžádal dokumenty prokazující příjmy žalovaného a jeho životní náklady. Avšak jeho vykázané příjmy byly velmi nízké a životní náklady uvedeny pouze odhadem zprostředkující pracovnice. Právní předchůdce žalobkyně tak zcela rezignoval na zjišťování skutečných příjmů a nezbytných výdajů žalovaného. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Navíc i prohlášení klienta – žalovaného musí úvěrující prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, ze dne datum).

15. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.

16. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu – poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

17. Pokud jde o jistinu samotnou, ze žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši částka. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši částka na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne datum. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

18. Zbývající žalobní nároky v podobě úroků uvedených ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen nepatrný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka.

20. Další náklady řízení představují náklady právního zastoupení. Jak bylo zjištěno, že žalobce podává u zdejšího soudu více žalob, návrhy mají obdobnou podobu, odlišují se v minimální míře co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení. Právní argumentace a stylizace a formální vyřízení je totožné. Jedná se o tzv. formulářové žaloby, kdy navíc jde o spor, ve kterém na jedné straně stojí spotřebitel, proto soud při určení výše odměny za učiněné úkony právní pomoci postupoval dle § 11 vyhlášky č. 177/96 Sb. o odměnách advokátu, dále jen AT (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, podání žaloby) a dále soud přihlédl k § 14b odst. 1 bod 1 AT, když řízení ve věcech bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tím žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšují částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

21. Přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit na platební místo dle § 149 o.s.ř.

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.