15 C 427/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované adresa pro doručování adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 4. 2023, č. j. 15 C 427/2022-80

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 15 % úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.); žalobu zamítl v rozsahu další požadované částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou se žalobkyně (jako distributor plynu) domáhala vůči žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), a to z důvodu škody vzniklé neoprávněným odběrem plynu ve smyslu § 59 odst. 1 písm. k) zákona č. 458/2000 Sb. Žalobkyně tvrdila že dne [datum] při kontrole ochranných prvků měřícího zařízení zjistila v odběrném místě č. EIC27ZG400Z0256973Y, na adrese nemovitosti [obec a číslo], jejímž uživatelem je žalovaná, že odběr plynu na základě smlouvy uzavřené mezi obchodníkem s plynem a žalovanou je měřen plynoměrem, na němž byla poškozena plomba číselníku. Ověřením v autorizovaném metrologickém středisku bylo zjištěno, že chybí úřední značka počítadla, což dokládá osvědčení o přezkoušení měřidla ze dne [datum]. Následně soudní znalec z oboru kriminalistika, specializace mechanoskopie, JUDr. [jméno] [jméno] konstatoval násilné porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci na měřícím zařízení. Žalovaná tak v době od [datum] do [datum] na tomto odběrném místě neoprávněně odebírala plyn, čímž způsobila žalobkyni škodu ve výši [částka] představující cenu neoprávněně odebraného plynu. Počátek neoprávněného odběru byl stanoven v souladu s vyhláškou č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, jako den následující po poslední kontrole odběrného místa, která proběhla dne [datum]. Konec neoprávněného odběru je vázán na demontáž plynoměru. Výše škody spočívající v neoprávněném odběru byla určena v souladu s § 9 odst. 3 a 10 vyhlášky č. 108/2011 Sb. v situaci, kdy manžel žalované žalobkyni umožnil přístup do odběrného místa za účelem zjištění instalovaných plynových spotřebičů. Žalovaná se bránila tvrzením, že měřící zařízení na odečet spotřeby plynu je za domem, volně přístupné a ona nikdy neprovedla zásah do tohoto zařízení. Nesouhlasila ani s množstvím odebraného plynu, s nímž bylo počítáno při stanovení požadované částky. Chtěla hradit jen skutečně odebrané množství plynu.

3. Okresní soud provedl ve věci dokazování listinnými důkazy, které v odůvodnění rozsudku podrobně popsal. Měl za prokázaná veškerá tvrzení uvedená žalobkyní v žalobě. S poukazem na objektivní odpovědnost žalované nepřisvědčil obraně žalované, která poukazovala na to, že měřící zařízení je umístěno na volně přístupném místě a ona sama ani nikdo z její rodiny do zařízení nezasáhl. Pokud žalovaná zpochybňovala způsob výpočtu odebraného plynu, okresní soud shledal, že žalobkyně uplatnila stanovený postup dle energetického zákona č. 458/2000 Sb. a podle vyhlášky č. 108/2011 Sb., přičemž vystavila tzv. simulovanou fakturu a výpočet vychází z přílohy [číslo] vyhlášky. Žalovanou zaplacená částka v celkové výši [částka] byla žalobkyní v žalobě zohledněna. Okresní soud tedy věc posuzoval dle uvedených právních předpisů, zároveň však bral v úvahu nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15, podle kterého, pokud škůdce prokáže, že výše škody za neoprávněně odebranou„ elektřinu“ stanovená podle energetického zákona je mnohonásobně vyšší než jeho platby za„ elektřinu“ srovnatelné v období před neoprávněným odběrem, nelze takto vypočtenou výši škody bez dalšího akceptovat. Soud v takovém případě musí zohlednit další okolnosti, které jej mohou v maximální míře přiblížit stanovení skutečné výše způsobené škody. Pokud pak v konkrétní situaci nedospěje k závěru, že vypočtená výše škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídá škodě skutečné, nemůže prováděcí předpis aplikovat v té části, ve které by tak způsobil neoprávněný zásah do majetkových práv škůdce tím, že vypočtená výše škody plnila v převážné míře funkci sankční, nikoliv kompenzační. V takovém případě musí o výši škody rozhodnout podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností. V daném případě proto okresní soud využil soudcovské úvahy a při stanovení výše škody zvažoval obsah zprávy dodavatele plynu žalované [právnická osoba] Vyhodnotil tři období odběru, a to spotřebu v období od [datum] do [datum] (období předmětné) v naměřené výši 995 m3 (žalovaná měla zaplatit jen [částka]), spotřebu v letech 2019 až 2020 [částka] m3 (žalovaná měla zaplatit [částka]) a spotřebu v období od [datum] do [datum], která činila [číslo] m3 (žalovaná měla zaplatit [částka]). Postupovala-li žalobkyně při výpočtu škody za sporné období dle vyhlášky (stanovila fiktivní škodu), podle názoru okresního soudu takový výpočet nezajišťuje naplnění tzv. kompenzačního principu, ale s ohledem na výši částky je to již jednoznačně výrazná sankce pro neoprávněného odběratele. Okresní soud vzal tedy v úvahu, že vůči předchozímu období spotřeba v předmětném období zjištěného neoprávněného odběru byla trojnásobně nižší a v následujícím období byla spotřeba čtyřnásobně vyšší. S ohledem na finanční vyjádření těchto spotřeb dospěl k závěru, že výše škody stanovená soudem částkou [částka] je zcela odpovídající. Zároveň konstatoval, že k poškození plynoměru prokazatelně došlo, za toto poškození je žalovaná objektivně odpovědná a nese případné důsledky neoprávněného odběru, aniž by bylo nutné zkoumat její zavinění. Okresní soud se však zároveň snažil nastolit spravedlivou rovnováhu mezi legitimním zájmem distributora plynu na náhradě škody a zásahem do majetkových práv neoprávněného odběratele (v neprospěch žalované). Žalovaná žádným způsobem nebránila provedení kontroly, akceptovala výsledky šetření, bylo umožněno prohlédnout spotřebiče v její domácnosti. Soud uvážil také značně„ problematickou“ majetkovou a sociální situaci žalované. Okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni jen [částka] s úrokem z prodlení (dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po podání žaloby. Jestliže se žalobkyně domáhala stanovení počátku prodlení žalované na základě předžalobní výzvy, způsob doručení této výzvy dle názoru okresního soudu nedoložila. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy„ úspěch žalované je fakticky odpovídající úspěchu žalobce“. Právo na náhradu nákladů řízení proto nepřiznal žádnému z účastníků.

4. Proti tomuto rozsudku, pouze proti zamítavému výroku II. a závislému nákladovému výroku III., podala žalobkyně obsáhlé odvolání. Okresnímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci. Zopakoval podstatu svých žalobních tvrzení, zejména to, že se domáhá náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem plynu v odběrném místě žalované, a to v důsledku neoprávněného zásahu do měřícího zařízení (plynoměru). Celkové množství odebraného plynu tak bylo postupem dle § 9 odst. 3 vyhl. č. 108/2011 Sb., stanoveno ve výši [číslo] kWh. Od výše neoprávněného odběru bylo odečteno množství plynu [číslo] kWh, které bylo zjištěno odečtem na měřícím zařízení dne [datum] a je předmětem řádného vyúčtování obchodníkem s plynem. Takto zjištěné množství neoprávněně odebraného plynu ve výši [číslo] kWh bylo ve faktuře [číslo] ze dne [datum] vyčísleno částkou [částka] se splatností [datum], v souladu s cenou dle ceníků žalobkyně za neoprávněně odebraný plyn (daný ceník žalobkyně vydává v souladu s aktuálně platným cenovým rozhodnutím ERÚ). Žalovaná zaplatila před podáním žaloby jen částku [částka]. Podle názoru žalobkyně se okresní soud dopustil nesprávného právního posouzení, jestliže shledal, že žalobkyně při výpočtu výše škody postupovala v souladu s právními předpisy, zároveň však takový výpočet nepovažoval v souladu s tzv. kompenzačním principem, proto výši škody dle své úvahy snížil. Pokud okresní soud opíral své závěry o nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 668/15, žalobkyně poukázala na to, že v uvedené věci projednávané Ústavním soudem se provozovatel distribuční soustavy domáhal náhrady škody ve výši osmi až jedenáctinásobku částek, které stěžovatel hradil za elektřinu v obdobích před neoprávněným odběrem. V daném případě se však žalobkyně domáhá náhrady škody ve výši necelého dvojnásobku částek, které žalovaná hradila za odběr plynu v obdobích před a po neoprávněném odběru plynu. Dále poukázala na nález sp. zn. I. ÚS 1676/15, v němž se Ústavní soud vyjádřil v tom smyslu, že vypočtená výše škody v korunách nebyla nijak zásadně odlišná od plateb (za elektřinu) na daném odběrném místě v období po neoprávněném odběru, pokud nečinila ani dvojnásobek, nepředstavovala tedy částku mnohonásobně vyšší, jak tomu bylo v nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15. Nelze tedy dojít k závěru, že by zásah do majetkových práv stěžovatele na něj uvalil nepřiměřené a nadměrné břemeno ve smyslu nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15. Domáhá-li se tedy žalobkyně náhrady škody ve výši necelého dvojnásobku částek, které žalovaná hradila za odběr plynu v obdobích před a po neoprávněném odběru plynu, nelze dospět k závěru, že by výše škody vypočtená podle právního předpisu plnila převážně funkci sankční a nikoliv funkci kompenzační. Okresní soud uvedenou judikaturu Ústavního soudu nerespektoval. Žalobkyně dále zdůraznila, že se domáhala rovněž přiznání nároku na úrok z prodlení v zákonné výši od [datum], když žalovaná byla s úhradou nároku na náhradu škody v prodlení, neuhradila-li škodu vyúčtovanou fakturou se lhůtou splatnosti do [datum] Okresní soud přiznal nárok na úrok z prodlení nesprávně až od následujícího dne po podání žaloby. Žalobkyně zdůraznila, že odeslala fakturu na adresu bydliště žalované dne [datum]. To prokázala podacím archem z knihy odchozí pošty, kdy tohoto dne předala poštovní zásilku obsahující fakturu k doručení držiteli poštovní licence. Dle § 573 o. z. pak platí domněnka doby dojití, tedy má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Jestliže žalobkyně odeslala fakturu žalované dne [datum], má se za to, že se dostala do dispoziční sféry žalované dne [datum]. Žalovaná je s úhradou od [datum] v prodlení a žalobkyni vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. V návaznosti na uvedené žalobkyně vyjádřila nesouhlas rovněž s rozhodnutím okresního soudu o náhradě nákladů řízení. Zastává názor, že i v případě, že by s odvoláním ve věci samé neuspěla a byl by správný postup okresního soudu ve smyslu § 136 o. s. ř., byl by právní základ nároku jednoznačně dán a při určení výše škody žalobkyně postupovala zcela v souladu s právními předpisy. Jestliže by v takových případech soudy žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznávaly, došlo by k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces. Žalobkyně nemá jinou možnost než výši škody způsobenou neoprávněným odběrem plynu určit postupem dle právního předpisu. Nelze požadovat, aby byla za svůj zákonný postup trestána tím, že si při využití moderačního práva soudu ponese sama náklady řízení, jež v průběhu soudního sporu vynaložila. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni také částku [částka] spolu se správně určeným úrokem z prodlení a dále žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka], jakož i náhradu nákladů řízení odvolacího.

5. Žalovaná se k rozsudku okresního soudu ani k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II., jakož i v závislém nákladovém výroku III., přezkoumal i řízení jemu předcházející a odvolání žalobkyně shledal důvodným. Výrok I. rozsudku, který nebyl dotčen odvoláním, nebyl odvolacím soudem přezkoumán a nabyl již samostatně právní moci.

7. V projednávané věci okresní soud vyšel ze všech žalobních tvrzení žalobkyně, provedl dokazování listinnými důkazy ke všem rozhodným skutečnostem, přičemž zjistil správně skutkový stav věci, který je dostatečným podkladem pro rozhodnutí. Rovněž jsou správné závěry okresního soudu, a lze na ně odkázat, o tom, že žalobkyně je jako distributor plynu aktivně legitimovaná k uplatnění nároku na náhradu škody za neoprávněný odběr a žalovaná objektivně odpovídá za porušení měřícího zařízení (plynoměru) ve svém odběrném místě. Porušení měřícího zařízení bylo v řízení jednoznačně prokázáno. Odpovídá tedy i za neoprávněný odběr, který je důsledkem porušení měřícího zařízení. Neoprávněný odběr vyplývá i ze srovnání naměřených hodnot odběru v období předcházejícím období neoprávněného odběru a rovněž v období následném, pokud v předmětném období od [datum] do [datum] byla narušeným plynoměrem naměřená spotřeba jen v rozsahu částky [částka], zatímco v předcházejícím období řádného měření v rozsahu částky [částka] a v následujícím období řádného měření v rozsahu částky [částka] Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, neshledal vadným ani postup žalobkyně při určení výše škody v rozhodném období neoprávněného odběru dle § 74 odst. 7 energetického zákona č. 458/2000 Sb., a § 9 odst. 3 vyhl. č. 108/2011 Sb., o měření plynu a stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru ve výši [částka]. K určení výše škody na základě fiktivního výpočtu podle prováděcího předpisu k energetickému zákonu lze přistoupit teprve tehdy, pokud skutečně vzniklou škodu určit nelze. Tato podmínka v daném případě byla splněna. Bylo pak nutné ověřit, zda vypočtená výše škody podle prováděcího předpisu nepředstavuje pro škůdce (žalovanou) nepřiměřené a nadměrné břemeno, které by nastalo například v situaci, ve které je škůdce nucen bez dostatečného odůvodnění jako náhradu škody zaplatit částku mnohonásobně vyšší, než jakou platil za plyn ve srovnatelných období před neoprávněným odběrem. Pokud by taková situace nastala, nemohl by soud prováděcí předpis aplikovat v té části, ve které způsobil neoprávněný zásah do majetkových práv škůdce tím, že by vypočtená výše škody plnila v převážné míře funkci sankční, a nikoli kompenzační. V takovém případě musí o výši škody soud rozhodnout podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností. Okresní soud se proto správně zabýval i výší uplatněné škody z hlediska její přiměřenosti. V této souvislosti však dospěl k nesprávnému závěru. Podle názoru odvolacího soudu v posuzovaném případě nenastala situace, kdy by soud nemohl akceptovat výši škody stanovené podle uvedené prováděcí vyhlášky č. 108/2011 Sb. Průměrná spotřeba plynu v době neoprávněného odběru vypočítaná podle této vyhlášky se nijak zásadně neliší od spotřeby v období před i po neoprávněném odběru, stejně tak vypočtená výše škody v korunách není nijak zásadně odlišná od plateb za plyn v daném odběrném místě v období před neoprávněným odběrem a po něm. Činí zhruba dvojnásobek a nepředstavuje tedy částku mnohonásobně vyšší, jak tomu bylo v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15 ze dne [datum], jímž argumentoval okresní soud. V daném případě nelze učinit závěr, že výše škody vypočtená podle vyhlášky plnila převážně funkci sankční, a nikoliv funkci kompenzační. Funkce sankční je navíc velmi významná, neboť působí i preventivně. Neoprávněný odběr by pro škůdce neměl být bez rizika, že za tento odběr zaplatí (přiměřeně) více než v případě odběru řádného. V posuzované věci to znamená, že není důvod nárok žalobkyně na náhradu škody snížit na [částka], tedy o (okresním soudem zamítnutou) částku [částka].

8. Jde-li o žalobkyní požadované příslušenství žalované částky [částka] ve formě zákonného úroku z prodlení, ani zde okresní soud nerozhodl správně, jestliže úrok z prodlení přiznal jen ve vztahu k částce [částka] a jen ode dne následujícího po podání žaloby (tedy od [datum]). Dle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení stanoveného nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v závislosti na výši reposazby stanovené Českou národní bankou. V daném případě žalobkyně vyúčtovala žalované škodu fakturou [číslo] se lhůtou splatnosti do [datum]. Žalobkyně doložila (podacím archem z knihy odchozí pošty) odeslání této faktury na adresu bydliště žalované dne [datum]. Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání Platí-li tedy domněnka doby dojití, byla zásilka (faktura) žalované doručena a pokud žalovaná vyúčtovanou škodu nezaplatila ve lhůtě k tomu určené, tedy do [datum], je ode dne následujícího v prodlení se zaplacením částky a žalobkyně má proto od [datum] nárok také na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně.

9. Odvolací soud tedy shledal, že žaloba je důvodná v celém rozsahu částky [částka] s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužných částek, a to při zohlednění částek (v celkové výši [částka]), které žalovaná již na náhradu škody uhradila. Odvolací soud zohlednil také částku [částka] (spolu s 15 % úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení), která byla okresním soudem žalobkyni již přiznána výrokem I. rozsudku, jenž nebyl napaden odvoláním a nabyl již samostatně právní moci. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni (další) částku [částka] a dále okresním soudem částečně nepřiznaný (zamítnutý) úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, který žalobkyně požadovala, jak bylo uvedeno výše, rovněž důvodně. Lhůtu k zaplacení přisouzených částek odvolací soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal podmínky pro lhůtu delší ani pro stanovení splátek.

10. Změnil-li odvolací soud rozsudek, rozhodl o všech dosavadních nákladech řízení, tedy i o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Účelně vynaložené náklady žalobkyně před soudem prvního stupně tvoří zaplacený soudní poplatek [částka]. Dále odměna za právní zastoupení advokátem v rozsahu šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, písemné vyjádření k věci samé ze dne [datum], účast na jednání před okresním soudem dne [datum], účast na jednání před okresním soudem dne [datum]) po [částka] (z tarifní hodnoty [částka], dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif), šest paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 téže vyhlášky, náhrada nákladů na cestu ke dvěma jednáním soudu osobním automobilem v celkové částce [částka] (viz vyúčtování č.l. 74 spisu) a s tím související náhrada za promeškaný čas ve výši [částka]. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení také náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši [částka]. Účelně vynaložené náklady žalobkyně před soudem odvolacím tvoří zaplacený soudní poplatek [částka], odměna za právní zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (odvolání ve věci samé, účast na jednání před odvolacím soudem) po [částka] (z tarifní hodnoty [částka], dle § 7 bod 5. advokátního tarifu), dva režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, cestovné k jednání odvolacího soudu osobním automobilem ve výši [částka] a náhrada za promeškaný čas v celkové částce [částka]. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení také náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši [částka] Odvolací soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] v přiměřené lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř., pro něž by úspěšné žalobkyni výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal.