15 C 53/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím spolu s náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že obchodní korporace [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, byla poskytnuta na bankovní účet žalované bezhotovostním převodem zápůjčka o výši 2 000 Kč. Následně byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky dne 27. 6. 2017. Žalovaná ničeho neuhradila, proto žalované byla zaslána předžalobní výzva, přesto nedošlo ani k částečné úhradě. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právního předchůdce žalobce účinné ke dni uzavření smlouvy. Žalovaná potvrdila svůj souhlas s Všeobecnými obchodními podmínkami. Došlo k uzavření smlouvy, dne 12. 12. 2014 byla zápůjčka odeslána. Současně s rozhodnutím o poskytnutí zápůjčky byla žalované zaslána smlouva o zápůjčce, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru dle přílohy 6 zákona č. 145/2010 Sb. zákon o spotřebitelském úvěru a výzva k úhradě ověřovacího poplatku. Smlouva byla uzavřena v souladu s příslušným ustanovením právních předpisů upravujících podmínky uzavírání smlouvy na dálku, zejména § 1841 a následujících občanského zákoníku, jakož i zákonem č. 145/ 2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením zápůjčky, když zápůjčku právnímu předchůdci žalobce nevrátila.

2. Žalovaná se žádným nevyjádřila.

3. Soud rozhodl dle § 115a o.s.ř. rozhodnutí ve věci samé bez nařízení jednání. Podle § 157 odst 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. V daném případě soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem z listiny nazvané smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 12. 2014. Dále měl soud k dispozici výpis z běžného účtu právního předchůdce žalobkyně, předžalobní upomínku, smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2017.

5. Dle § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu, dle § 561 odst. 1 občanského zákoníku platnosti právního jednání učiněného v písemné formě, se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kdy to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

6. Dle § 1841 občanského zákoníku smlouvu o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se peněžního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

7. Po zhodnocení provedených důkazů dle § 132 o. s. ř. a při aplikaci § 2395 a následující občanského zákoníku, soud dospěl k následujícímu závěru: Předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 2 000 Kč, kterou převedl na účet žalované, avšak jedná se o bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, neboť se jedná o plnění bez právního důvodu, když podle soudu nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy, včetně ujednání poplatku za čerpání úvěru a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o zápůjčce mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou není opatřena řádným podpisem žalované a nebyla soudu doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty nebo přesvědčení o tom, že tato skutečnost se opravdu stala tedy, že je pravdivá; nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti, na její pravděpodobnost.

8. Soud tedy posoudil plnění žalobkyně jako plnění bez právního důvodu a uložil žalované povinnost poskytnutou částku žalobkyni vrátit, vše ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení.

9. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, přiznal mu soud podle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

10. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč (položka 2 bod. 1. písm. a) sazebníku zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb.), a náhradě nákladů právního zastoupení žalobce advokátem 1 089 Kč. Jak bylo zjištěno, žalobce podal u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobce a jeho advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby, navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky zásadně vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, soud proto hodnotí žalobu ve věci jako tzv.„ formulářovou“ žalobu.

11. Proto soud při určování výše odměny za učiněné úkony právní pomoci dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě a podání žaloby vyšel z. § 14b odst.1, bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v řízení byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, s tím, že pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně 200 Kč, tj. celkem 600 Kč (3 x 200 Kč), dále žalobci přiznal náhradu nákladů 3 x 100 Kč paušální částky jako náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné dle § 14b odst.5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a DPH 21% z částky 900 Kč (600 Kč + 300 Kč), tj. 189 Kč (§ 137 odst.3 o.s.ř.).

12. Soud tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na platební místo dané § 142 odst. 1 o. s. ř.