15 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvalým pobytem Mírové náměstí 15/7, 412 01 Litoměřice-Město, adresa úřadu pro 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu další požadované částky ve výši , částka, pro náklady spojené s uplatněním pohledávky.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky jistiny , částka, , dále zákonného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , když součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, které žalovaný stvrdil. Dále tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdejovou stránku, přezkoumávají klientské informace. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, , která měla být hrazena spolu s úroky v měsíčních splátkách , částka, vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně první písemnou upomínku ze dne , datum, , kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil, a proto zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne , datum, , kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývalo jiné než přistoupit k zesplatnění úvěru dne , datum, . Žalobkyně tímto výslovně uvádí, že žalovaný neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. V návaznosti na uvedené požaduje v rámci tohoto řízení po žalované své nároky, konkrétně částku ve výši , částka, představující tzv. zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši , částka, , zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, zesplatnění úvěru. Žalovaný přesto dlužnou částku neuhradil.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz sp. zn. EPR , č. účtu, -5 dne , datum, , který však usnesením ze dne , datum, byl zrušen, neboť se nepodařilo žalovanému doručit platební rozkaz do vlastních rukou.

3. Žalovaný se žádným relevantním způsobem nevyjádřil.

4. Soud v daném případě nařídil ústní jednání, žádný z účastníků se k jednání nedostavil, zástupce žalobce se omluvil, žalovaný se neomluvil, ačkoliv byl řádně předvolán soudem v souladu s o. s. ř. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, , č. , hodnota, žalovaný na internetových stránkách společnosti vyplnil údaje a zaslal tzv. potvrzovací platbu, poté mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , částka , částka, byla zaslána na č. účtu žalovaného , č. účtu, . Z úvěrových podmínek žalobkyně se podává, že v případě, že se klient opozdí s úhradami podle smlouvy, účtuje žalobkyně takzvaně účelně vynaložené náklady na vymáhání, například na upomínku a s tím, že účtuje také poplatky za prodloužení splatnosti a za poskytnutí úvěru a za expres výplatu a dále účtuje smluvní pokutu za nezaplacení dluhu řádně a včas. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , kterou žalovaný jen neuhradil a že vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, tzv. předžalobní upomínkou ze dne , datum, , když soud měl k dispozici i výpis podacího archu, prokazující odeslání této předžalobní výzvy. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela s žalovaným tzv. spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , prostřednictvím internetových stránek.

6. V daném případě soud žalobkyni vyhověl pouze částečně, když dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému uzavření úvěrové smlouvy, avšak žalovaný je povinen vrátit tzv. bezdůvodné obohacení, tedy částku, kterou bez právního důvodu přijal.

7. Dle § 2395 občanského zákoníku upravující smlouvu o úvěru, dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo učiněného elektronickými prostředky dle zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářející důvěru v elektronické transakce, což znamená způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. i bez návrhu soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Dle § 1 odst. 2 o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatelů o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své tzv. bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

14. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

15. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena odpovídajícími doklady.“.

16. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Tento závěr je zcela odpovídající, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

17. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci C-2020-167 (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, , týkající se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalovaného. Předtištěné prohlášení spotřebitele nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech.

19. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení o příjmech dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a nespokojit se s předložením pouze jednoho měsíčního výpisu z účtu navíc bez podrobnějšího zkoumání a ověřování (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

20. Soud se tedy zabýval předloženou tzv. úvěrovou smlouvou, prozkoumal její platnost v souladu s evropským právem. Především soud posuzoval, zda žalobkyně splnila řádně své povinnosti posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr , částka, v měsíčních splátkách , částka, , žalovaný se ocitl v prodlení. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové sociální výdělkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, závazky. Žalobkyni je podle zákonných ustanovení povinné náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr, pokud tedy z potvrzení řádně nevyžaduje, nepostupuje v souladu s ustanoveními zákona, nesplnila řádně svou povinnost posoudit úvěr, schopnost spotřebitele s odbornou péčí. Je možné, že dlužník je povinen sdělit své údaje. Avšak žalobkyně měla povinnost tyto údaje řádně prověřit, vyhodnotit. Pokud tak neučinila, spoléhala pouze na tvrzení žalované a na údaje v registrech.

21. Pokud by se účastníci dostavili k jednání, byly by v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poučeny soudem o tom, že nedoplnily skutková tvrzení ohledně skutečností ohledně platně uzavřené smlouvy, popřípadě po prověřování řádné, u řádného prověřování úvěru schopností žalovaného. Stejně tak žalovaný by byl poučen, že je povinen prokázat, že případně uhradil, jaké konkrétní platby k úhradě dluhu stanoveného soudem. Svou neúčastí na jednání znemožnili soudu poskytnout poučení a vzdali se tohoto dobrodiní (viz usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. US 175/04 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , když potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném dle o. s. ř. a není tedy možné poučovat účastníky o důkazním břemeně mimo jednání, nedostavení se účastníka k jednání není důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti.

22. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

24. V daném případě soud dospěl k závěru, že sice nedošlo k řádnému uzavření úvěrové smlouvy, avšak žalovaný je povinen vrátit tzv. bezdůvodné obohacení, tedy částku, kterou bez právního důvodu přijal. Současně má soud v řízené za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému celkovou částku , částka, . Plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného, který je povinen toto obohacení žalobkyni tzv. vydat.

25. Žalobní nároky plynoucí z tvrzené uzavřené úvěrové smlouvy ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy (nákladů za vymáhání nesplacených úvěrových částek s požadovaným příslušenstvím). Tyto nároky jsou svou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku úvěrovému vztahu, který byl dle soudu neplatně sjednán. Soud tedy částečně žalobu ohledně požadované částky , částka, výrokem II. zamítl.

26. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanou zbývající výši požadované jistiny spolu s úrokem z prodlení stanoveným podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění. Žalovaný netvrdil, ani nenavrhl důkazní prostředky, že by výše žalované jistiny byla odlišná.

27. V daném případě soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku , částka, spolu s úrokem z prodlení z částky příspěvku od, tedy den po jeho splatnosti, do zaplacení, vše dle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění.

28. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prodloužení této lhůty, popřípadě stanovení dobrodiní splátek.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když neúspěch žalobkyně byl v poměrně nepatrné částky s ohledem na výši částky, kterou žalobkyně požadovala, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, .

30. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, stanovený dle zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Jak bylo zjištěno, žalobce podal u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobce a jeho advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky zásadně vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, soud proto hodnotí žalobu ve věci jako tzv. „formulářovou“ žalobu.

31. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobní náhradu nákladu řízení ve výši , částka, , vše ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na platební místo dané § 149 odst. 1 o. s. ř., tedy k rukám právního zástupce žalobkyně.