17 C 9/2012

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví <b>I. Žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k finančním prostředkům ve výši 1 934 109 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 256 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobci částku 480 554 Kč se zamítá.</b> <b>IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 14 421 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky: [titul] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo].</b> <b>V. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Litoměřicích na soudním poplatku částku 34 853 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k druhově určené věci, a to k peněžní částce ve výši 1 934 109 Kč (dále jen„ finanční prostředky“). Žalobce uvedl, že finanční prostředky vložil za účelem rekonstrukce společné nemovitosti v letech 2006 až 2009 do sdružení, které smlouvou ze dne 1. 10. 2006 uzavřel se žalovaným podle § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Sdružení zaniklo na základě dohody o rozpuštění sdružení ze dne 30. 9. 2009, čímž dle žaloby mělo vzniknout podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k těmto finančním prostředkům. Zároveň však žalobce uvedl, že finanční prostředky byly fakticky spotřebovány účastníky sdružení ještě před zánikem tohoto sdružení.

2. Žalobce v žalobě tvrdil, že mezi účastníky byla dne 1. 10. 2006 uzavřena smlouva o sdružení, přičemž vzniklo„ [název sdružení] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce] [celé jméno žalovaného]“ ve smyslu § 829 občanského zákoníku. Hlavním účelem sdružení byla správa a investice do nemovitostí, jichž se účastníci stali podílovými spoluvlastníky. Účastníci si sjednali, že každý z nich vloží do sdružení počáteční vklad 500 000 Kč, avšak žalovaný svou povinnost nesplnil a jako počáteční vklad vložil pouze 250 000 Kč, z nichž mu navíc 20 000 Kč bylo vráceno. Žalobce oproti tomu do sdružení vložil mezi lety 2006 2009 částku v celkové výši 1 740 109 Kč, přičemž veškeré prostředky byly použity do rozvoje uvedených nemovitostí v podobě stavebních prací, oprav, rekonstrukcí. Žalovaný, ač mu byly všechny investice a rekonstrukce známy, nebyl schopen v důsledku své dlouhodobé platební neschopnosti ničeho hradit. Jelikož byla tato situace pro žalobce neúnosná, podal k soudu žalobu na vypořádání podílového spoluvlastnictví k uvedeným nemovitostem. Zároveň v důsledku nefunkčnosti sdružení uzavřeli účastníci dne 30. 9. 2009 dohodu o rozpuštění sdružení, v níž se pod bodem 2. 4. dohodli, že majetek sdružení bude vypořádán dle § 841 občanského zákoníku. K samotné dohodě, kterou by majetek sdružení vypořádali, však nedošlo, a proto se žalobce obrátil na soud. Žalobce dále uvedl, že od žalovaného žádá zaplacení částky 737 054 Kč, ke které dospěl výpočtem, kdy z celkově investované částky 1 934 109 Kč vyčlenil polovinu, tj. 967 054 Kč a od této poloviny odečetl vklad žalovaného do sdružení ve výši 230 000 Kč.

3. Žalovaný uvedl, že nárok žalobce neuznává. Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že částku 1 934 109 Kč žalobce vložil do sdružení, a zároveň namítal, že pokud byly finanční prostředky investovány do nemovitosti, měly být předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví k této nemovitosti, a nikoli předmětem dalšího řízení.

4. Podle § 833 občanského zákoníku poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků. Podle § 841 občanského zákoníku při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot, poskytnutých k účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem. Peníze a jiné druhově určené věci vložené do sdružení se nestávají jeho majetkem (sdružení nemá právní subjektivitu – právní osobnost), nýbrž okamžikem poskytnutí těchto hodnot ze strany účastníka pro účely sdružení dochází ke změně režimu vlastnického práva tak, že se stávají podílovým spoluvlastnictvím všech účastníků sdružení. V podílovém spoluvlastnictví účastníků sdružení jsou jednak poskytnuté peníze a jiné věci určené podle druhu a jednak majetek získaný při výkonu společné činnosti. Podílové spoluvlastnictví k věcem trvá i po zániku sdružení, neboť zákon zánik podílového spoluvlastnictví se zánikem sdružení nespojuje.

5. Dle závazného právního názoru odvolacího soudu v případě rozpuštění sdružení se jeho účastníci vypořádají způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem. Majetkové vypořádání těchto věcí lze provést různým způsobem (např. rozdělením, poskytnutím finanční náhrady). Nedohodnou-li se účastníci sdružení na vypořádání podílového spoluvlastnictví ke společně získaným věcem, může se kterýkoli z nich domáhat zrušení podílového spoluvlastnictví a provedení vypořádání u soudu podle § 142 odst. 1 občanského zákoníku, neboť se jedná o obecnou úpravu zániku spoluvlastnictví rozhodnutím soudu. Ustanovení § 841 občanského zákoníku zakládá nárok účastníků rozpuštěného sdružení na vypořádání, nikoli povinnost vypořádat všechny věci v podílovém spoluvlastnictví. Je proto na účastnících, v jakém rozsahu hodlají podílové spoluvlastnictví zrušit a vypořádat a v jakém má podílové spoluvlastnictví nadále trvat i po rozpuštění sdružení. K vypořádání majetku v podílovém spoluvlastnictví podle § 142 odst. 1 občanského zákoníku v návaznosti na § 841 občanského zákoníku může soud přikročit pouze tehdy, zruší-li na návrh účastníka v odpovídajícím rozsahu podílové spoluvlastnictví, z hlediska vázanosti soudu návrhy účastníků se přitom uplatní § 153 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 29 Odo 93/2001).

6. Pokud druhově určené věci v naturální podobě v době zániku sdružení již neexistují, je zapotřebí provést peněžité vyrovnání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2009 sp. zn. 28 Cdo 4771/2009). Nejedná se tedy v tomto případě o vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale o žalobu na zaplacení peněžitého vyrovnání ze zaniklého sdružení. Okresní soud ve svém prvním (zrušeném) rozhodnutí byl toho názoru, že tohoto vyrovnání se žalobou na vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze domáhat, a žalobu proto zamítl. S ohledem na odlišný názor odvolacího soudu, který posoudil výrok II. žalobního petitu jako samostatný nárok, který je možné právně posoudit jinak (nárok na peněžité vyrovnání ze zaniklého sdružení namísto žalobou požadovaného vypořádacího podílu z rušeného spoluvlastnictví) okresní soud projednal i tento nárok.

7. Po doplnění žalobních tvrzení bylo žalobcem vyjasněno, že pokud nějaké finanční prostředky byly žalobcem do sdružení vloženy, nepochybně byly spotřebovány nejen před datem zahájení tohoto řízení, ale neexistovaly již v době zániku sdružení podle dohody o rozpuštění sdružení ze dne 30. 9. 2009. Z uvedeného je zřejmé, že podílové spoluvlastnictví k finančním prostředkům, které vzniklo vkladem prostředků do sdružení, zaniklo před 30. 9. 2009 tím, že prostředky byly dle tvrzení žalobce spotřebovány, a nelze jej proto ani vypořádávat. Vzhledem k tomuto zjištění tak soudu opět nezbylo než žalobu o vypořádání podílového spoluvlastnictví zamítnout, aniž se soud musel zabývat jakýmikoli důkazními návrhy, neboť ze samotných tvrzení žalobce je zřejmé, že žalobě na vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze vyhovět (viz výrok ad I.), když nelze zrušit podílové spoluvlastnictví k neexistujícím (spotřebovaným) finančním prostředkům.

8. S ohledem na změněnou právní kvalifikaci žalovaného nároku na zaplacení částky 737 054 Kč, soud provedl odvolacím soudem požadované dokazování ohledně vložení finančních prostředků žalobce ve výši 1 934 109 Kč do sdružení. Zároveň soud uložil žalobci úhradu soudního poplatku ve výši odpovídající řízení o zaplacení této částky (vedle řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví), který nebyl dříve vybrán s ohledem na dřívější právní názor okresního soudu, a to podle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb. (viz výrok V. rozsudku).

9. Ze smlouvy o sdružení ze dne 1. 10. 2006 bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný se sdružili za účelem společného provozování podnikatelské činnosti, toto sdružení nemělo způsobilost k právům a povinnostem a k právním úkonům souvisejícím s činností sdružení byl pověřen žalovaný. Z dohody o rozpuštění sdružení bylo zjištěno, že účastníci se dohodli na ukončení činnosti sdružení k 30. 9. 2009 a vypořádání ve smyslu § 841 Občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. v tehdy platném znění) na základě účetní závěrky odsouhlasené oběma účastníky, která však nebyla ani tvrzena žádnou ze stran sporu.

10. Vložení finančních prostředků žalobce do sdružení je zaprvé prokazováno bankovními pokladními složenkami i výpisy z účtu žalovaného, z nichž vyplývá, že žalobce vložil do sdružení částku 513 000 Kč a to převedením peněz na účet žalovaného č. [bankovní účet] osmi převody v období od 18. 10. 2006 do 12. 12. 2007. Soud k těmto převodům neuvěřil tvrzení žalovaného, že mu o vkladech na jeho účet není nic známo, neboť dispoziční oprávnění k účtu měl žalobce a žalovaný se o tento účet nezajímal. Vklad žalobce do sdružení ve výši 513 000 Kč tak byl v řízení prokázán.

11. Za druhé žalobce prokazoval vložení finančních prostředků žalobce do sdružení hotovostními vklady: dne 1. 10. 2006 ve výši 990 000 Kč, dne 31. 7. 2007 ve výši 185 000 Kč, dne 2. 7. 2009 ve výši 100 000 Kč a dne 3. 8. 2009 ve výši 150 000 Kč. Soud předloženým příjmovým dokladům, které jsou podepsány za sdružení žalobcem a mají prokazovat, že žalobce jako fyzická osoba předal hotovost žalobci jako členu sdružení, který navíc nebyl podle smlouvy o sdružení oprávněn činit právní úkony za sdružení (tedy ani přebírat plnění), neuvěřil. Nejen, že hotovostní platba ve výši 990 000 Kč je v rozporu se zákonem o omezení plateb v hotovosti, ale byť je možné si představit, že žalobce si tuto hotovost sám sobě předal, předmětné důkazní návrhy nejsou dostatečně věrohodné a průkazné, že k těmto hotovostním převodům skutečně došlo. Žalobce netvrdil a neprokazoval ani kde se tato hotovost vzala, ani jaký byl konkrétně její další osud. Předložené důkazní návrhy nemají o mnoho vyšší důkazní hodnotu než samotné tvrzení žalobce, a k prokázání žalobního tvrzení nepostačují. Ze stejných důvodů proto soud neuvěřil ani dalším příjmovým a výdajovým pokladním dokladům vystaveným žalobcem. Pokud jde o sjetiny peněžního deníku, odpisového plánu či karty hmotného majetku, které žalobce předložil, tyto nejsou ani autorizované ani autentizované, není známo, ani kdo je vyhotovil, ani odkud se údaje v nich objevily – soud proto takovým důkazům také nemohl uvěřit. Ani přes poskytnuté poučení žalobce další důkazy neoznačil. Proto má soud za to, že žalobce ohledně svých zbývajících vkladů ve výši 1 425 000 Kč a vkladu žalovaného ve výši 250 000 Kč neunesl důkazní břemeno, a ani přes poučení soudu potřebné důkazy neoznačil. Stejně tak nebylo prokázáno tvrzené čerpání prostředků ze sdružení ve výši 217 891 Kč.

12. V řízení tak bylo prokázáno pouze vložení finančních prostředků žalobce pouze ve výši 513 000 Kč do sdružení. Vypořádání rovným dílem podle § 841 OZ tak odpovídá vyplacení peněžitého vyrovnání ve výši 265 500 Kč žalovaným žalobci, a proto tento nárok soud žalobci výrokem ad II. přiznal a ve zbývající části žalobu zamítl výrokem ad I.

13. Pokud jde o další podmíněné návrhy na důkazy (např. výslechy svědků [příjmení], [příjmení], či žalovaného, k těmto soud podle § 41a odst. 2 o.s.ř. nepřihlížel.

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. in fine, když žalovaný měl úspěch pouze 65,2 %, tj. co do částky 480 554 Kč ke žalovaným 737 054 Kč), a proto mu náleží pouze 30,4 % účelně vynaložených nákladů. Žalovanému tak náleží podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. účinné k datu úkonu zástupce žalovaného náhrada nákladů řízení sestávající z odměny advokáta ve výši 4x 11 260 Kč (z předmětu řízení o zaplacení 737 054 Kč), režijních paušálů 4x 300 Kč (za čtyři úkony právní služby - převzetí zastoupení, 3x účast na jednání - § 13 odst. 3 vyhlášky), a dále náhrady za ztrátu času a jízdné ve výši 1 200 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobce činí 47 440 Kč, a poměrná část dle úspěchu je 14 421 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů k rukám advokáta žalovaného vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř. Za nahlédnutí do spisu žalovanému náhrada nákladů právního zastoupení nenáleží.

15. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení jiné lhůty neshledal soud důvod.